Buďte příkladem věřících
Z oněch malých a prostých věcí, které se rozhodnete udělat dnes, se zítra stanou velká a vznešená požehnání.
Jsem moc ráda, že tady s vámi dnes večer mohu být, a pociťuji pokoru, když pomýšlím na vaši dobrotivost. Je na vás krásný a inspirující pohled. Doufám, že mi maminka nebo sestra Daltonová podepíšou splnění čtvrté zkušenosti s hodnotou Poznání v programu Osobní pokrok, protože tento proslov určitě splní požadavky pětiminutového proslovu na téma z evangelia. (Viz Osobní pokrok Mladých žen [brožurka, 2001], 35.)
Mám ráda mladé ženy, mám ráda své mladé ženy a mám ráda program Mladých žen. Když jsem byla mladá dívka, program Mladých žen a Vzájemné sdružení byly důležitou součástí mého života. Měla jsem ráda kamarádky, to, čemu jsme se učily, konference mladých a tábory. Vedoucí mě měli rádi a učili mě pravdám evangelia. Sloužili jako druzí svědkové o zásadách evangelia, kterým učili moji rodiče. Moji rodiče, biskup i mé milované vedoucí Mladých žen byli příkladem „[věřících] v řeči, v [jednání], v lásce, v duchu, u víře, v čistotě“. (1. Timoteovi 4:12.) A protože jsem chtěla být jako oni, jejich příklad jsem ochotně následovala.
Když vzpomínám na dobu, kdy jsem byla mladá dívka, uvědomuji si, že jsem nerozuměla závažnosti toho, co se tehdy v mém životě dělo. Neuvědomovala jsem si, že má účast na všech církevních akcích mi pomáhala vytvořit si celoživotní vzor a závazek následovat učení Ježíše Krista. Nerozuměla jsem tomu, že jsem připravována na svůj budoucí osobní život i na život manželky, matky a vedoucí. Neuvědomovala jsem si, že když jsem se snažila správně rozhodovat, dodržovala jsem tím své smlouvy křtu, používala jsem víru, prohlubovala jsem ctnost a připravovala jsem se na vstup do chrámu. Toto vše jsem si tehdy neuvědomovala, ale maličkými a postupnými krůčky jsem se stávala věřící – a „příkladem věřících“.
Ačkoli jsme tehdy neměly program Osobní pokrok, jaký máte dnes, měly jsme program velmi podobný. V rámci něho jsme se mohly učit, procvičovat a podávat zprávu o svém pokroku v dodržování zásad evangelia. Nedávno jsem měla možnost zavzpomínat na své zážitky, když mi má kamarádka a můj příklad, sestra Kathy Andersenová, ukázala svou Příručku pro dívku z úlů. Ráda bych se s vámi podělila o několik bodů z oné opotřebované příručky sestry Andersenové:
V oddíle nazvaném „Miluj pravdu“, jste se měly zaměřit na toto:
„1. Buď při výuce ve třídě zdvořilá a aktivní.
2. Buď čestná a poctivá ve všem svém jednání. Je důležité získat ve škole vzdělání, ale je také důležité být čestná a bezúhonná a nepodvádět. Pokud ,projdeš‘ zkouškami a ,propadneš‘ sama u sebe tím, že jsi nepoctivá, pak ses dosud nenaučila, co pravda znamená.
3. Tento měsíc nikoho nepomlouvej ani pomluvám nenaslouchej. Snaž se udělat si z toho zvyk na celý život.
4. Všímej si mnoha pěkných věcí u členů své rodiny a u svých přátel a řekni jim popravdě a upřímně, čeho sis všimla. Budou tě mít víc rádi. Pamatuj však na toto – žádné pochlebování nebo lichocení.“ (Beehive Girl’s Handbook [1967–1968], 59.)
I když to, co jsem právě přečetla, se může zdát staromódní, je to pravdivé. Mladé „věřící“ ženy musejí být zdvořilé, čestné, musejí mluvit laskavě a být upřímné. To se může zdát nevýznamné a prosté, ale prorok Alma z Knihy Mormonovy nás učí: „Nyní, ty se můžeš domnívati, že to je pošetilost ve mně; ale viz, já ti pravím, že malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké; a malé prostředky v mnoha případech zahanbují moudré.“ (Alma 37:6.)
Nedávno jsem se snažila následovat žijící proroky tím, že jsem pracovala na splnění nové hodnoty v Osobním pokroku Mladých žen – Ctnosti. I když se to může zdát jako malá a prostá věc, svědčím o tom, že zkušenost číslo 3 s touto hodnotou má již nyní velký vliv na můj život. V rámci této zkušenosti máte studovat 5. kapitolu Almy; pak se po vás požaduje, abyste si udělaly seznam toho, co budete dělat, abyste se připravily na vstup do chrámu a na přijetí požehnání, která vám Nebeský Otce slibuje. (Viz Osobní pokrok Mladých žen [vložená příloha, 2009], 3.)
Když jsem studovala Almova slova, zaplavil mne pocit pokory, když jsem zjistila, kolik toho musím udělat, abych byla počítána do stáda Dobrého Pastýře. Seznam, který jsem si napsala do deníku, zahrnuje toto:
„Musím se rozhodnout, že se duchovně zrodím z Boha a přijmu Jeho obraz do své tváře. [Viz v. 14.]
Musím se rozhodnout, že budu prokazovat víru ve vykoupení Tím, který mne stvořil. [Viz v. 15.]
Musím se rozhodnout vyjít od zlovolných a oddělit se. [Viz v. 57.]
Musím se rozhodnout, že odložím pýchu a budu dostatečně pokorná a budu kráčet bez úhony před Bohem. [Viz v. 27–28.]
Musím se rozhodnout, že se změním, budu činit pokání a přijmu Pánovu výzvu, abych k Němu přišla a pojedla z ovoce stromu života. [Viz v. 34.]“
Do deníku jsem si napsala tento závazek – připouštím, že některé body se týkají toho, s čím osobně zápasím:
„Budu číst písma a budu je více uplatňovat v osobním životě.
Budu pozitivní. Nebudu si stěžovat.
Budu projevovat druhým úctu a nebudu je zesměšňovat.
Budu vyjadřovat vděčnost, zvláště těm nejbližším.
Budu si vše lépe organizovat, abych do svého domova i života přizvala Ducha.
Budu činit pokání, prohlubovat pokoru a dbát na duchovní stav svého srdce.
Budu vztahovat Almova slova na sebe a změním se. Rozhodnu se prohloubit svůj závazek, že budu ,příkladem věřících‘.“
Díky tomu, že jsem se zúčastnila této „malé a prosté“ aktivity Osobního pokroku, mé svědectví o prorocích a můj závazek následovat Ježíše Krista se nesmírně posílil. Splnění tohoto cíle mě připravilo na to, že jsem byla vnímavější vůči Duchu, když jsem příště navštívila shromáždění a chrám. Pokaždé, když si pročítám to, co jsem si napsala do deníku, pociťuji Ducha a vzpomínám na to, co jsem pociťovala, když jsem u kuchyňského stolu tuto zkušenost plnila. 5. kapitola Almy je nyní jednou z mých nejoblíbenějších kapitol. Díky této zkušenosti ve svém Osobním pokroku jsem opravdu získala mnoho požehnání.
Již jsem se zmínila o sestře Andersenové a o její Příručce pro dívku z úlů. Je manželkou staršího Neila L. Andersena z předsednictva Sedmdesáti, matkou a babičkou. Líbí se mi myšlenka, že i když se musela mnohokrát stěhovat, vždy věděla, kde má svou Příručku pro dívku z úlů a šerpu se získanými odznaky. Sestra Andersenová stála po boku svého manžela a učila evangeliu po celém světě. Je také příkladem ženství a dobrotivosti jako věrná členka Církve.
Jako 11letá dívka se sestra Andersenová nemohla dočkat, až vstoupí do programu Mladých žen. Když konečně přišel den jejích narozenin, dostala Příručku pro dívku z úlů. Sestra Andersenová vysvětluje:
„V úvodu se psalo: ,Jako dívka z úlů, i po celý zbytek života, si stanovuj vysoké cíle.‘ (Beehive Girl‘s Handbook, 12.) Byla jsem přesvědčena, že to pro mě bude velké dobrodružství. Vzala jsem si příručku domů a hned jsem ji přečetla od začátku až do konce, abych věděla, jaké cíle mám během příštích dvou let splnit.
Zjistila jsem, že si mohu vybrat z 80 možných cílů. Ve svém nadšení jsem si řekla, že kdybych se hodně snažila, mohla bych splnit všechny cíle v příručce – vlastně kromě jednoho: jít do chrámu… a být pokřtěna za mrtvé. (Beehive Girl’s Handbook, 140.) A já jsem [nemohla] být pokřtěna za mrtvé, protože na Floridě žádný chrám [nebyl].“
Sestra Andersenová se rozhodla, že o tom řekne tatínkovi. Ve svém dopise dále píše:
„Tatínek zaváhal jen na okamžik. Neměli jsme na Západě žádné příbuzné a ani jiný důvod, proč jet do Utahu. Pak mi rozvážně řekl: ,Kathy, pokud [splníš] všechny cíle ve své brožurce pro dívky z úlů, vyrazíme na 4000 kilometrů dlouhou cestu do chrámu v Salt Lake City, abys mohla vykonat křty za mrtvé a splnit svůj poslední cíl.‘
Pracovala jsem dva roky na cílech z příručky a splnila jsem jich 79. A tatínek během oněch dvou let šetřil peníze na cestu do chrámu. Slib, který mi dal, dodržel.
Cesta letadlem byla v té době pro naši rodinu příliš nákladná, a tak jsme autem jeli 8000 kilometrů do Salt Lake City a zpět, abych mohla splnit svůj poslední cíl dívek z úlů. Když jsem vstoupila do chrámu Salt Lake a tatínek mě křtil v zastoupení za druhé, pociťovala jsem velkou radost. Byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu.
Budu navěky vděčná za ochotu mých rodičů učinit z chrámu důležitou součást mého života… Moudře chápali, že má víra bude díky mému úsilí splnit cíle Mladých žen posílena. Víra a oběť mých rodičů projevená onou dlouhou cestou do Salt Lake City měla významný vliv na mě i na generace, které následovaly.“ („I Can Complete All of the Goals – Except One“, nepublikovaný rukopis.)
Sestra Andersenová se jako mladá dívka snažila dělat ony malé a prosté věci, které jí pomáhaly stát se příkladnou ženou – „příkladem věřících“ – a právě tou se také stala. Každá z vás má tutéž příležitost. Z oněch malých a prostých věcí, které se rozhodnete udělat dnes, se zítra stanou velká a vznešená požehnání. Budete-li žít každý den jako „příklad věřících“, pomůže vám to v tom, abyste byly šťastné a abyste si více věřily. Posílí to vaše svědectví, pomůže vám to dodržovat smlouvy křtu a připraví vás to na přijetí požehnání chrámu, abyste se nakonec mohly vrátit k Nebeskému Otci.
Kéž se každá z nás snaží být „příkladem věřících“. Kéž žijeme podle evangelia Ježíše Krista a děláme vše, co se po nás požaduje, a kéž to činíme ve víře, nic nepochybujíce, s čistým a ctnostným srdcem, o to se upřímně a pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.