Snažte se být těmi nejlepšími
Každý se musí snažit naučit se svým povinnostem, a pak je podle svých nejlepších schopností vykonávat.
Milovaní bratří v kněžství, kteří jste se shromáždili zde, v tomto zaplněném Konferenčním centru, i po celém světě, zaplavuje mě pocit pokory kvůli zodpovědnosti promlouvat k vám. Ztotožňuji se s poselstvími, která již byla pronesena, a vyjadřuji každému z vás svou upřímnou lásku i vděčnost za vaši víru a za vaši oddanost.
Bratří, zodpovědnosti nás, nositelů kněžství, jsou nesmírně důležité. Píše se o tom v Nauce a smlouvách: „Mocí a pravomocí vyššího neboli Melchisedechova kněžství je držeti klíče všech duchovních požehnání církve.“1 A dále: „Mocí a pravomocí menšího neboli Aronova kněžství je držeti klíče služby andělů a vykonávati vnější obřady, literu evangelia, křest pokání na odpuštění hříchů, v souladu se smlouvami a přikázáními.“2
V roce 1958 starší Harold B. Lee, který později sloužil jako 11. president Církve, popsal kněžstvo jako „Pánovo… vojsko proti silám zla“.3
President John Taylor řekl, že „moc, která se projevuje skrze kněžství, je jednoduše mocí Boží“.4
Tato inspirující prohlášení od proroků Božích nám pomáhají porozumět tomu, že každý muž a každý chlapec, který je nositelem kněžství Božího, musí být této velké výsady a zodpovědnosti hoden. Každý se musí snažit naučit se svým povinnostem, a pak je podle svých nejlepších schopností vykonávat. Když tak činíme, zajišťujeme způsob, kterým mohou Nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus uskutečňovat své dílo zde na zemi. Právě my jsme zde Jejich zástupci.
V dnešním světě čelíme těžkostem a problémům, z nichž některé na nás mohou opravdu působit odstrašivě. Je-li však Bůh na naší straně, nemůžeme prohrát. Poneseme-li Jeho svaté kněžství způsobile, zvítězíme.
Vám, nositelům Aronova kněžství, bych rád řekl, že upřímně doufám, že každý z vás si uvědomuje význam svého kněžského vysvěcení. Tím, že se každou neděli účastníte přípravy, žehnání a roznášení svátosti, hrajete velmi důležitou roli v životě každého člena sboru.
Měl jsem tu výsadu sloužit jako tajemník kvora jáhnů. Vzpomínám si na mnoho úkolů, které jsme jako členové kvora měli možnost vykonávat. Například si vzpomínám na roznášení svátosti, vybírání postních obětí každý měsíc a péči jeden o druhého. Avšak úkol, který mě vyděsil nejvíce, jsem dostal na zasedání pro vedoucí během konference našeho sboru. Člen předsednictva našeho kůlu, který konferenci předsedal, požádal několik úředníků sboru, aby promluvili. A oni pronesli své proslovy. Pak, bez sebemenšího varování, se postavil a řekl: „Nyní požádáme jednoho z našich mladších úředníků sboru, Thomase S. Monsona, tajemníka kvora jáhnů, aby nám podal zprávu o své službě a aby vydal svědectví.“ Nevzpomínám si ani na slovo z toho, co jsem řekl, ale nikdy nezapomenu na tento zážitek, ani na to, co mě to naučilo. Byl to apoštol Petr, který řekl: „Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás.“5
Pán dal v dřívějším pokolení nositelům kněžství toto zaslíbení: „Půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“6
Nyní není čas mít obavy, bratří, ale čas mít víru – čas, kdy má být každý z nás, který je nositelem kněžství, tím nejlepším, jakým může být.
I když naše putování smrtelností občas vede nebezpečnými místy, dovolte mi, abych vám dnes nabídl tři rady, které, když je budeme dodržovat a následovat, nás povedou do bezpečí. Jsou to:
-
Studovat pilně.
-
Modlit se upřímně.
-
Žít spravedlivě.
Tyto rady nejsou nové; byly pronášeny a opakovány znovu a znovu. Pokud je však začleníme do svého života, budeme mít sílu odolávat protivníkovi. Budeme-li je ignorovat, otevřeme tím dveře Satanovi, aby nás mohl ovlivňovat a mít nad námi moc.
Zaprvé – studujte pilně. Každý nositel kněžství má denně studovat písma. Rychlokursy nejsou zdaleka tak efektivní jako každodenní četba a snaha uplatňovat písma ve svém životě. Seznamujte se se zásadami, kterým písma učí. Poznejte historické pozadí a kontext Mistrových podobenství a prorockých nabádání. Studujte je, jako kdyby promlouvali přímo k vám, neboť skutečně promlouvají.
Proroku Lehimu a jeho synu Nefimu bylo ve vidění ukázáno, jak důležité je obdržet slovo Boží, a pak se ho pevně držet. O tyči ze železa, která byla Nefimu ukázána, řekl Nefi svým nevěřícím bratrům Lamanovi a Lemuelovi toto:
„A já jsem jim pravil, že [tato tyč] je slovo Boží; a ti, již budou slovo Boží poslouchati a budou se ho pevně držeti, nikdy nezahynou; ani pokušení a ohnivé šípy protivníka je nemohou přemoci ke slepotě a svésti ke zničení.
Pročež, já, Nefi, jsem je nabádal, aby dbali slova Páně; ano, nabádal jsem je ze všech sil své duše a se vší schopností, kterou jsem vlastnil, aby dbali slova Božího a pamatovali na to, aby zachovávali jeho přikázání vždy ve všech věcech.“7
Slibuji vám, ať jste nositeli kněžství Aronova nebo Melchisedechova, že pokud budete pilně studovat písma, budete mít větší moc vyvarovat se pokušení a obdržet vedení Ducha Svatého ve všem, co děláte.
Zadruhé – modlete se upřímně. S Bohem je možné vše. Muži v Aronově kněžství a muži v Melchisedechově kněžství – pamatujte na modlitbu, kterou Prorok Joseph pronesl v onom lesnatém háji, který nazýváme posvátným. Rozhlédněte se kolem a uvidíte výsledek oné zodpověděné modlitby.
Adam se modlil; Ježíš se modlil. Známe výsledek jejich modliteb. Ten, který si všímá pádu vrabce, dozajista slyší prosby našeho srdce. Pamatujte na toto zaslíbení: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“8
Těm, kteří jsou v dosahu mého hlasu a kteří zápasí s problémy a těžkostmi, velkými i malými, pravím, že modlitba je zdrojem duchovní síly; je to cesta k dosažení pokoje. Modlitba je prostředkem, kterým přistupujeme k našemu Otci v nebi, který nás miluje. Promlouvejte k Němu v modlitbě a pak naslouchejte odpovědi. Skrze modlitbu se dějí zázraky.
Sestra Daisy Ogandová žije v New Yorku, který je domovským městem pro více než osm milionů lidí. Před několika lety se sestra Ogandová setkala s misionáři a ti ji učili evangeliu. Posléze však s misionáři ztratila kontakt. Čas plynul. Pak, v roce 2007, jí zásady evangelia, kterým ji učili misionáři, začaly otevírat srdce.
Když jednou Daisy nastupovala do taxíku, uviděla v dálce misionáře, ale dřív než na ně mohla zavolat, zmizeli jí z dohledu. Upřímně se pomodlila k Nebeskému Otci a slíbila Mu, že pokud k ní nějak znovu přivede misionáře, otevře jim a pozve je dál. Onoho dne se domů vrátila s vírou v srdci, že Bůh její modlitbu vyslyší a zodpoví.
Mezitím jednoho dne dva mladí misionáři, kteří se upřímně modlili a snažili se najít někoho, koho by mohli učit, zkoumali záznamy o kontaktování od misionářů, kteří v této oblasti sloužili dříve. Přitom narazili na jméno Daisy Ogandové. Dorazili k jejímu bytu právě v to odpoledne, kdy sestra Ogandová pronesla onu prostou, ale upřímnou modlitbu, a ona otevřela dveře a řekla to, co zní jako sladká hudba pro každého misionáře, který kdy tato slova slyšel: „Pojďte dál, bratři misionáři. Čekala jsem vás!“
Dvě upřímné modlitby byly zodpověděny, Daisy se znovu setkala s misionáři, ti ji učili a byly podniknuty kroky, aby Daisy i její syn Eddy mohli být pokřtěni.
Pamatujte na to, abyste se modlili upřímně.
Má poslední rada, bratří, zní: žijte spravedlivě. Izaiáš, onen veliký prorok Starého zákona, dal nositelům kněžství tuto inspirující výzvu: „Nečistého se nedotýkejte… Očisťte se vy, kteříž nosíte [nádoby Páně].“9 Jasněji to ani vyjádřit nelze.
Nositelé kněžství nutně nemusejí být skvělými řečníky. Nemusejí mít akademické tituly z obtížných vědeckých oborů. Mohou to být docela dobře muži, kteří toho mají jen poskrovnu. Bůh ale nestraní osobám a bude pomáhat svým služebníkům ve spravedlivosti, pokud se budou vyhýbat zlovolnostem dnešní doby a budou žít ctnostně a čistě. Dovolte mi, abych to doložil příběhem.
Asi 1400 kilometrů severně od Salt Lake City leží v kanadské provincii Alberta krásné město Calgary, místo konání známého calgarského festivalu, jedné z největších kanadských každoročních událostí a největšího rodea pod otevřeným nebem na světě. Během tohoto 10denního festivalu se koná soutěž v rodeu, přehlídky, zemědělské soutěže a závody koňských spřežení. Jednou z nejstarších a největších tradic je slavnostní průvod, který se koná v den zahájení. Průvod prochází téměř pětikilometrovou trasou v centru města a účastní se ho téměř 350 000 diváků, z nichž mnozí jsou oblečeni ve westernovém stylu.
Před několika lety se jedna pochodující kapela z velké střední školy v Utahu zúčastnila konkursu a získala vytouženou možnost pochodovat v calgarském průvodu. Aby mohli odcestovat do Calgary a zúčastnit se průvodu, během něhož bude jedna kapela vybrána a obdrží první cenu, sháněli celé měsíce finanční prostředky, a kromě dalších příprav po mnoho dnů vždy brzy ráno nacvičovali při pochodování po ulici.
Konečně nastal den odjezdu a natěšení studenti a jejich vedoucí nastoupili do autobusu a vyrazili na sever, na dlouhou cestu do Calgary.
Cestou se karavana zastavila v Cardstonu, v kanadské provincii Alberta, kde skupina zůstala přes noc. Než se znovu vydali na cestu, sestry z tamějšího Pomocného sdružení připravily pro členy kapely obědy do sáčků. Brad, jeden z členů kapely, který byl knězem v Aronově kněžství, neměl zrovna hlad a rozhodl se, že si nechá oběd na později.
Brad rád sedával v zadní části autobusu. Sedl se na své obvyklé místo, kde chtěl strávit zbývající část cesty do Calgary, a sáček s obědem si dal na přihrádku za poslední řadu sedadel. A tam, u zadního okna, na sáček celé odpoledne pražilo červencové slunce. Naneštěstí byl v sáčku sendvič s vajíčkovým salátem. Pro ty, kteří netuší, co mám na mysli, bych rád vysvětlil, že vajíčkový salát musí zůstat v chladu. Pokud v chladu není a pokud je vystaven vysoké teplotě, jako když na něj například praží slunce skrze autobusové okno, stává se vhodným prostředím pro různé bakterie, které mohou být příčinou toho, čemu se obvykle říká otrava z jídla.
Cestou do Calgary dostal Brad hlad. Vzpomněl si na sáček s obědem a sendvič s vajíčkovým salátem snědl. Když autobus dorazil do Calgary a projížděl městem, členové kapely začali být nadšení – všichni, kromě Brada. Naneštěstí on měl místo nadšení bolesti břicha a další nepříjemné příznaky doprovázející otravu z jídla. Však víte, co mám na mysli.
Když dorazili do cíle, členové kapely vyběhli z autobusu. Brad ale v autobusu zůstal. I když věděl, že jeho spoluhráči v kapele na něm závisejí, protože měl druhý den ráno hrát v průvodu na buben, svíjel se bolestí a bylo mu tak špatně, že nemohl ani vyjít ven. Naštěstí pro něj, jeho dva kamarádi, Steve a Mike, kteří nedávno vyšli ze střední školy a také byli nedávno vysvěceni do úřadu staršího v Melchisedechově kněžství, zjistili, že Brad chybí a šli ho hledat.
Když Steve a Mike našli Brada v zadní části autobusu a zjistili, co se děje, cítili se bezmocní. Nakonec jim ale došlo, že jsou starší a že mají moc Melchisedechova kněžství k žehnání nemocným. Nehledě na to, že neměli vůbec žádné zkušenosti s udílením kněžského požehnání, tito dva nedávno vysvěcení starší měli víru v moc, jejíž byli nositeli. Vložili roce Bradovi na hlavu a pravomocí Melchisedechova kněžství a ve jménu Ježíše Krista mu prostými slovy požehnali, aby mu bylo zase dobře.
Od onoho okamžiku Bradovy problémy naprosto ustaly. Druhý den ráno zaujal své místo mezi ostatními členy kapely a hrdě pochodoval ulicemi Calgary. Kapela obdržela cenu za první místo a vytouženou modrou stuhu. Co však bylo mnohem důležitější, dva mladí nezkušení, ale způsobilí nositelé kněžství se zhostili výzvy zastupovat Pána ve službě svému bližnímu. Když bylo nutné, aby použili své kněžství ve prospěch toho, kdo zoufale potřeboval jejich pomoc, byli schopni mu pomoc poskytnout, protože žili spravedlivě.
Bratří, jsme připraveni na své putování životem? Tato cesta může být občas obtížná. Vytyčte si cíl, buďte obezřetní a buďte odhodláni studovat pilně, modlit se upřímně a žít spravedlivě.
Nepropadejme nikdy beznaději, neboť dílo, do něhož jsme zapojeni, je dílo Páně. Kdosi řekl: „Pán posiluje záda, aby mohla nést břímě, které je na ně vloženo.“
A sílu, o niž horlivě usilujeme, abychom mohli zvládat problémy tohoto složitého a měnícího se světa, můžeme získat tehdy, když budeme statečně, odhodlaně a odvážně stát a prohlašovat jako Jozue: „Jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“10 O této božské pravdě vydávám svědectví, a činím tak ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána, amen.