Jeho moc je vítězná

Barbara Thompsonová

Druhá rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Usilujeme o to, abychom prohlubovaly víru a osobní spravedlivost, posilovaly rodiny a domovy a sloužily Pánu a Jeho dětem.

Před mnoha lety, když jsem sloužila v generální komisi Pomocného sdružení, jsem měla za úkol učit a školit některé vedoucí Pomocného sdružení a kněžství. Na jedno shromáždění jsme dorazili těsně před začátkem, poté, co jsme dopoledne strávili výukou v jiném městě.

Po úvodní písni a modlitbě jsem měla promluvit jako první. Jako úvodní píseň byla oznámena píseň „Hle, čas uplývá“.

Název této písně mi nic neříkal a zdálo se mi zvláštní, že právě tato píseň se má zpívat na úvod. Ještě jsem ani nepromluvila a už zpívají, že čas uplývá!

Když jsme píseň začali zpívat, brzy jsem si uvědomila, že se týká toho mála času, který nám zbývá k šíření poselství evangelia a přivedení duší ke Kristu. Slova čtvrté sloky mi vyvstávala na mysli po celý večer a při mnoha dalších příležitostech. Stojí v ní:

Jen dál pevně stůj, Satan zkouší tvou víru;
Chce zmařit tvou práci, neb tvůj úkol zná.
Ve svých strastech pomni na Knížete míru,
Věz, moc Jeho jest nade Zlým vítězná.
Věz, moc Jeho jest nade Zlým vítězná.1

Poselství této sloky zní, že Ježíš Kristus, ať už se v životě stane cokoli, má moc nás spasit. Skrze svou božskou oběť nám umožnil získat věčný život. Jeho dílem doopravdy je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“.² Požádal nás, abychom jeden druhému pomáhali činit to, co povede k věčnému životu.

Loni v září, na generálním shromáždění Pomocného sdružení, uvedla sestra Becková tři věci, které nám pomáhají s naším cílem, kterým je získání věčného života. Jsou to:

„Prohlubujte víru a osobní spravedlivost.“
„Posilujte rodiny a domovy.“
„Služte Pánu a Jeho dětem.“³ K tomu patří i vyhledávání chudých a potřebných a péče o ně.

Víme, že nás Satan bude při konání těchto věcí pokoušet a zkoušet, ale Pán slíbil, že nás bude posilovat. On nám pomůže.⁴

Prohlubujte víru a osobní spravedlivost

Jako dítě mě rodiče učili, že můj Nebeský Otec a Ježíš Kristus mě milují. Učili mě, že „jsem dítě Boží“.⁵ Nevzpomínám si, že bych to kdy nevěděla. Učili mě, že Ježíš Kristus je náš Spasitel, a že pouze skrze Něj můžeme býti spaseni.⁶

Učili mě také, že se mám každý den modlit, aby se má víra mohla prohlubovat. Vlastně jsem se měla modlit neustále.⁷ Učili mě, že když budu číst písma a studovat je, prohloubí se tím má znalost pravdivosti evangelia a mé svědectví o něm. Učili mě milovat Boha a tomu, že Mu svou lásku mohu projevovat poslušností Jeho přikázání.⁸ Už jako dítě jsem se také dozvěděla o důležitosti chrámu. V mládí jsem se naučila, že uzavírání a dodržování posvátných chrámových smluv mě povede na cestě k věčnému životu.

Každý z nás musí tyto zásady následovat po celý život, aby se naše víra a osobní spravedlivost dále prohlubovala.

Posilujte rodiny a domovy

Posilování rodin a domovů je zodpovědností a požehnáním každého z nás. Rodinné poměry se u každého z nás liší. Některé rodiny mají matku, otce a děti, které žijí doma. Jiné manželské páry už děti doma nemají. Mnozí členové Církve jsou svobodní, a někteří členové jsou osamoceným rodičem. Jiní jsou vdovy nebo vdovci, kteří žijí sami.

Bez ohledu na to, jaká naše rodina je, každý z nás může posilovat svou rodinu nebo může pomáhat posilovat rodiny druhých.

Následující příklad ukazuje některé způsoby, jak je možné rodiny posilovat. Měla jsem pověření učit v oblasti Boise v Idahu. V sobotu odpoledne jsem po školení navštívila svou neteř s rodinou. Toho večera, než šly děti spát, jsme měli krátký rodinný domácí večer a příběh z písem. Tatínek dětem vyprávěl o rodině Lehiho a o tom, jak Lehi učil své děti, že se musejí pevně držet železné tyče, která je slovem Božím.⁹ Když se budou železné tyče pevně držet, tyč je uchová v bezpečí a povede je k radosti a ke štěstí. Kdyby se však železné tyče pustili, hrozilo by jim nebezpečí, že se utopí v řece špinavé vody.

Aby to dětem předvedli názorně, matka se stala „železnou tyčí“, které se děti musely pevně držet, a otec hrál úlohu ďábla, který se děti snažil od bezpečí a štěstí odtrhnout. Dětem se příběh líbil a naučily se, jak je důležité, aby se pevně držely železné tyče.

Po příběhu z písem byl čas na rodinnou modlitbu. Matka dětem připomněla, aby se pomodlily za biskupa, který měl vážně nemocné oči. Toho večera pronesla modlitbu tříletá Brooklyn. Poděkovala Nebeskému Otci za požehnání a poté Ho vroucně prosila, aby „požehnal biskupovi, protože má rozbitá očička“.

Druhý den ráno jsme přišli na shromáždění svátosti a usadili se. Brooklyn a její pětiletá sestra Kennedy pohlédly na pódium a uviděly tam stát biskupa. Dívky na biskupa ukázaly a nadšeně řekly své matce: „Podívej, je tam biskup.“ Potom si tato děvčátka vyměnila vševědoucí pohled, který jako by říkal: „Modlily jsme se za biskupa, a už je mu lépe.“ Modlily se s vírou a věděly, že Nebeský Otec jejich pokornou modlitbu vyslyší.

Písma, rodinný domácí večer a rodinná modlitba rodiny posílí. Musíme využít každé příležitosti k posilování rodin a k tomu, abychom se vzájemně podporovali na správné cestě.

Služte Pánu a Jeho dětem, vyhledávejte chudé a potřebné a pečujte o ně

Během svého smrtelného života Spasitel učil, že o sebe máme navzájem pečovat a pomáhat si. Uzdravoval nemocné, způsoboval, že chromí chodili, slepým navracel zrak a hluchým napravoval sluch. Učil lidi evangeliu. Žehnal lidem a vykonával mnoho mocných zázraků.¹⁰

Příležitosti pomáhat potřebným jsou všude kolem nás. Řeknu vám, že v životě každého z nás nastane chvíle, kdy budeme v něčem chudí a budeme potřebovat pomoc někoho druhého. Neboť „nejsme snad všichni žebráky“?¹¹

President Spencer W. Kimball řekl: „Bůh si nás všímá a dohlíží na nás. Naše potřeby ale obvykle uspokojuje skrze druhého člověka. Je tudíž nezbytné, abychom si navzájem sloužili.“¹²

Loni v létě, když jsem nebyla doma, se naší čtvrtí prohnal prudký vítr a divoká bouřka. Na sousedově dvoře to porazilo mohutný strom, který spadl do mého dvora a přerušil elektrické vedení. Než jsme mohli napravit škody a obnovit dodávku elektřiny, musel se odstranit spadlý strom.

Brzy ráno jsem zavolala svému bratrovi, který se rozhodl najít nějaké nářadí a co nejdříve přijít. Zavolala jsem také biskupovi. Během několika minut jsme u nás měli biskupa, domácího učitele, bývalého presidenta kůlu a deset mužů z mého sboru, kteří kalamitu rychle odstranili řetězovou pilou. Navštěvující učitelky nám toho večera přinesly večeři. Mnoho dalších mužů ze skupiny vysokých kněží, z kvora starších a ze sousedství chodilo po několik následujících večerů pomáhat naší rodině uklízet nepořádek.

Tehdy jsem byla v tísni já. Potřebovala jsem pomoc druhých. Mé zoufalství se obrátilo v radost a vděčnost. Pociťovala jsem lásku a péči. Tito lidé rychle poznali člověka v tísni. Svými činy dostáli svému svědectví a prokázali, jak opravdově dodržují své smlouvy.

Do ústředí Církve často chodí děkovné dopisy od lidí, kteří nejsou členy naší Církve a kterým jste po záplavách, po hurikánu, po zemětřesení nebo po jiných katastrofách pomáhali vy. Děkuji, že jste vždy ochotni sloužit, milovat a dávat, a být tak pravými učedníky Ježíše Krista.

Musíme dál stát „pevně,“¹³ zatímco usilujeme o to, abychom prohlubovaly víru a osobní spravedlivost, posilovaly rodiny a domovy a sloužily Pánu a Jeho dětem. Přestože Satan může mařit naše úsilí, svědčím vám, že Ježíš Kristus a moc Jeho smírné oběti nám umožní činit Jeho vůli a přitom znásobovat naše úsilí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.