Pokročme v životě vpřed
Čelit nečekaným životním překážkám… můžeme tehdy, když budeme naslouchat prorokům, udržovat si věčnou perspektivu, mít víru a když budeme dobré mysli.
Naše neteř Lachelle trávila během prvních let svého života dopoledne se svou babičkou. Díky těmto hodinám stráveným spolu je pojilo zvláštní pouto. Lachelle bylo brzy pět let a připravovala se na to, že začne chodit do školy. Poslední dopoledne, kdy byly spolu, četla babička Squire své vnučce povídku a houpala ji ve velkém houpacím křesle. Řekla jí: „Zažily jsme spolu tolik legrace, Lachelle. A nyní nastal čas, abys chodila do školy. Mám tě moc ráda, co budu bez tebe dělat?“
S moudrostí, jež přesahovala její vlastní, se Lachelle velkýma hnědýma očima podívala na babičku. Řekla: „Babičko, také tě mám ráda, ale je načase, abych ve svém životě pokročila vpřed.“
To je dobrá rada pro každého z nás. Je třeba, abychom i my „pokročili v životě vpřed“. Většina z nás nevyhledává nebo ani nevítá velké změny. Ale změny jsou nezbytnou součástí životních zkušeností.
Mnoho z těchto změn přichází tehdy, když přirozeně kráčíme po své pozemské cestě. Jak postupujeme od dětství přes období dospívání do dospělosti a nakonec do stáří, náš život se mění. Vzdělání, misie, sňatek, zaměstnání i důchod – to všechno jsou příklady milníků, jež přinášejí změny.
Příliš často se zdráháme vstoupit do další fáze a pustit se do dalších nelehkých úkolů. Možná jsme příliš pohodlní, bojácní nebo postrádáme víru. Babiččin klín je často pohodlnější než zkoušky, jež přináší mateřská škola. Suterén v domě rodičů se spoustou videoher je možná přitažlivější než vysoká škola, sňatek nebo zaměstnání.
Jak se tedy můžeme nejlépe připravit na změny, jimž musíme nevyhnutelně čelit, zatímco postupujeme životem?
Zaprvé – následujte proroky. Naslouchejte radám Bratří a řiďte se jimi. Proroci často pozvedají hlas varování, ale poskytují také spolehlivé a praktické rady, aby nám pomohli přečkat bouře života. Pán nám v úvodním oddílu Nauky a smluv připomíná: „ať … mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“ (NaS 1:38.) Proroci nám pomáhají zvládat změny a překonávat překážky, kterým soustavně čelíme. Oblíbená píseň Primárek, „Následuj proroka“, nám tuto důležitou zásadu připomíná. „Vůdce na své cestě každý může mít. Dbáš-li slov proroka, musíš dle nich žít.“ (Písně pro děti, 37.)
Zadruhé – udržujte si věčnou perspektivu. Rozumějte tomu, že změna a překážky jsou součástí Božího plánu. Podle plánu je tato smrtelná existence dobou zkoušek neboli dobou, kdy máme ukázat, zda budeme „činiti všechny věci, jež [nám] Pán, [náš] Bůh, přikáže“. (Abraham 3:25.) Aby mohlo být vyzkoušeno, jak využíváme svobodu jednání, kterou nám Bůh dal, procházíme jako smrtelníci při svém putování životem řadou změn, překážek, zkoušek a pokušení. Teprve potom jsme náležitě zkoušeni.
Ve 2. Nefim čteme: „Neboť musí nezbytně býti, aby byl protiklad ve všech věcech. Kdyby tomu tak nebylo, … spravedlivost by nemohla býti uskutečněna, ani zlovolnost, ani svatost ani bída, ani dobré ani zlé.“ (2. Nefi 2:11.)
Zatímco používáme svobodu jednání při činění spravedlivých rozhodnutí, poskytují nám životní překážky a změny příležitosti k růstu.
Zatřetí – mějte víru. President Gordon B. Hinckley vždy povzbuzoval členy Církve, aby kráčeli kupředu s vírou (viz „God Hath Not Given Us the Spirit of Fear“, Ensign, Oct. 1984, 4). Když každý den čelíme světu plnému negativismu, mohou se nám do srdce vplížit pochyby, obavy, a dokonce i strach. President Thomas S. Monson nám radil, že „víra a pochybnost nemohou v mysli existovat současně, neboť jedno rozptýlí druhé“. („Pojďte k Němu s modlitbou a s vírou,“ Poselství Prvního předsednictva, březen 2009, 2.) V Moronim čteme, že „bez víry nemůže býti žádné naděje“. (Moroni 7:42.) Abychom se vypořádali s životními překážkami a změnami, musíme používat víru. Tak se učíme a činíme pokrok.
Začtvrté – buďte dobré mysli. Mnoho našich členů po celém světě čelí překážkám – ekonomickým i jiným. V takových časech je snadné cítit se zoufale a zapomenut. Během prvních a obtížných dnů Církve radil Pán Svatým, aby byli šťastní: „Buďte dobré mysli, malé děti; neboť jsem ve středu vašem a neopustil jsem vás.“ (NaS 61:36.)
Ve svém posledním konferenčním proslovu před šesti měsíci starší Joseph B. Wirthlin učil, jak reagovat na protivenství. Část jeho rady zněla: „Až budete příště pokoušeni naříkat si, mohli byste zkusit se místo toho zasmát. Prodlouží vám to život a vnesete více radosti do života těch, kteří jsou kolem vás.“ („Ať se stane cokoli, ber to s láskou“, Liahona, listopad 2008, 27.) Smích a dobrý smysl pro humor mohou zmírnit hrboly v průběhu cesty životem.
Bylo by pěkné, kdybychom mohli předvídat všechny změny, jež se během života vyskytnou. Některé změny vidíme přicházet. Zajisté všichni mladí muži Svatých posledních dnů jsou učeni, aby se připravili na misii na plný úvazek – zkušenost, jež změní jejich život. Každý způsobilý mladý svobodný dospělý rozumí tomu, jak důležité je vybrat si manželského partnera a být zpečetěn ve svatém chrámu. Víme, že tyto změny přicházejí, a můžeme s nimi počítat. Ale co změny, které na nás dopadnou docela neočekávaně? Jsou to změny, nad kterými nemáme zdánlivě žádnou kontrolu. Ekonomický pokles, nezaměstnanost, vysilující nemoc či zranění, rozvod a úmrtí jsou příklady změn, které neočekáváme, nepředvídáme ani nevítáme. Jak se s takovými nečekanými překážkami na životní cestě máme vypořádat?
Odpověď je stejná. Čelit nečekaným životním překážkám a „pokročit v životě vpřed“ můžeme tehdy, když budeme naslouchat prorokům, udržovat si věčnou perspektivu, mít víru a když budeme dobré mysli.
Životy prvních pionýrů jsou vynikajícími příklady toho, jak máme přijímat změny a překonávat překážky a těžkosti.
Robert Gardner ml. byl pokřtěn do Církve v lednu 1845 v mrazivém jezírku v zálesí ve východní Kanadě. Jsa věrný a přičinlivý, vydal se se svou rodinou do Nauvoo a po mnoha útrapách dorazili v říjnu 1847 do údolí Solného jezera. Poté, co vstoupili do údolí, se utábořili na místě zvaném Old Fort, jež je vzdáleno několik bloků od tohoto Konferenčního centra. Ve své ručně psané historii si zaznamenal: „Odpřáhl jsem svého vola, posadil se na oj svého vozu a říkal si, že už nemůžu putovat ani jeden další den.“ („Robert Gardner Jr. Self History and Journal“, Church History Library, 23.)
Robert začal, nemaje zpočátku nic, zakládat pro sebe a pro svou rodinu nový život. První roky byly tvrdé, ale vše se postupně zlepšovalo, když se svým bratrem Archibaldem začali stavět na řekách Mill Creek a Jordan River mlýny. O několik let později nastal v jeho životě zvrat. Voda, která poháněla jeho mlýn, byla na horním toku odkloněna a jeho část řeky vyschla. Pokus o vybudování skoro deset kilometrů dlouhého kanálu k mlýnu selhal.
Opět z jeho deníku: „Kanál se neustále porouchával, až se ukázalo, že to byla chyba ho stavět. Tento nezdar způsobil, že jsem přišel o veškerou úrodu a můj mlýn nepracoval. Všechny mé úspory byly pryč, a já jsem byl na mizině.“ („Robert Gardner Jr. Self History and Journal“, 26.)
Jako by to nebyla dostatečně tvrdá zkouška, jeho další záznam v deníku nám sděluje, že byl povolán na misii do Kanady. O několik měsíců později opustil svou rodinu a se skupinou misionářů cestoval s ručním vozíkem, na parníku a po železnici do svého pracovního pole.
Tuto misii dokončil, vrátil se ke své rodině a tvrdou prací a poslušností se znovu postavil na nohy, a začalo se mu dařit.
Jen o několik let později hostil bratr Gardner na své farmě v Millcreek v údolí Solného jezera několik přátel. Jeden poznamenal: „Jsem rád, že vidím, že jsi opět nabyl majetku poté, co jsi byl bez peněz. Daří se ti téměř tak dobře, jako tomu bylo předtím, než jsi přišel o svůj majetek a šel na misii.“
Robertův deník zachycuje: „Odpověděl jsem: ‚Ano, kdysi se mi dařilo dobře, a pak jsem přišel o všechno. Skoro se obávám dalšího povolání [na misii].‘ A opravdu, o několik hodin později se u mě zastavilo několik mých sousedů, kteří byli na shromáždění v Salt Lake City, a řekli mi, že moje jméno bylo mezi několika jmény osob, jež dnes byly povolány na misii na jih, aby založily novou osadu a pěstovaly bavlnu. Měli jsme začít ihned.“
Robert zaznamenává: „Rozhlédl jsem se a odplivl si, sundal si klobouk, podrbal se [na hlavě] a zamyslel jsem se a řekl jsem: ‚Tak dobře.‘“ („Robert Gardner Jr. Self History and Journal“, 35; zvýraznění přidáno.)
Robert Gardner věděl, co znamená zápasit se změnami v životě. Následoval radu Bratří a přijal povolání ke službě v době, kdy se to nehodilo. Měl velkou lásku k Pánu a projevoval pevnou a neochvějnou víru s úžasným smyslem pro humor a se šlechetností. Robert Gardner ml. pokračoval vpřed a stal se vedoucím pionýrem při osidlování jižního Utahu. On a nespočet jemu podobných pionýrů nám dávají inspiraci jít vpřed a bez bázně čelit oněm mnohým změnám a překážkám, které nám do života vstupují. Kéž jsme poslušní, věrní a veselí, zatímco „kráčíme v životě vpřed“. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.