Pojďte, a vstupme na horu Hospodinovu
Vaše osobní ctnost… vám umožní činit rozhodnutí, která vám pomohou být hodny vstupu do chrámu.
Jedna z otázek, které dostávám nejčastěji, zní: „Jak může být matka pěti synů a jen jedné dcery připravena pro roli generální presidentky Mladých žen?“ Má odpověď zní vždy stejně: „Protože mám jednu dokonalou dceru, a znám všechna tajemství chlapců!“ Dnes večer mi synové dali svolení, abych vám jedno z těch tajemství prozradila. A sice: ctnostné mladé muže přitahují ctnostné mladé ženy.
Když se zeptáte mladých mužů předtím, než jdou na misii, jakou vlastnost u mladých žen nejvíce vyhledávají, asi se zmíní o nějaké vlastnosti, která je založena na světských měřítcích, jako například jak vypadá. Ale po dvou letech v misionářském poli se titíž mladí muži vracejí domů, a oni se změnili – jejich priorita se změnila – a vlastnost číslo jedna, kterou nejvíce vyhledávají na věčné společnici, se změnila, aniž byste to věděly! Ctnostného misionáře, který se vrátil z misie, přitahuje ctnostná mladá žena – taková, která má svědectví o Ježíši Kristu a která se zavázala žít čistým životem.
Co způsobilo tuto mocnou změnu srdce? Tito mladí muži rozumějí tomu, kdo jsou, a jakou mají roli v plánu štěstí. Očistili svůj život, takže mohou být vedeni stálým společenstvím Ducha Svatého. Jsou hodni vstoupit do Pánova svatého chrámu. Jsou ctnostní. Není divu, že nás písma učí: „Přičinějte k víře své ctnost.“ (2. Petrova 1:5.) Je tomu tak – „ctnost miluje ctnost; světlo se přimyká ke světlu“ (NaS 88:40). Pavel radil svému mladému příteli Timoteovi, aby byl „příkladem [věřících] … v čistotě“ (1. Timoteova 4:12), a já bych vám dnes večer jeho slova ráda zopakovala, neboť ctnost je čistota.
Jak si vzpomínáte, téměř před rokem jsme jako předsednictvo vystoupily na horu a rozvinuly tam zlatavý prapor vyzývající k „návratu ke ctnosti“. Vyzvaly jsme mladé ženy a ženy celého světa, aby povstaly a zářily jako korouhev pro národy (viz NaS 115:5). V důsledku toho byla do tématu Mladých žen a do Osobního pokroku přidána ctnost jako další hodnota, abyste ji měly „[napsánu] na srdcích svých“ (Římanům 2:15). Toto je doplněk pro vás a pro vaši dobu, a byl inspirován slovy a učením proroků, vidoucích a zjevovatelů. Starší Boyd K. Packer řekl, že „nic v historii Církve ani v historii světa… se nedá přirovnat k naší současné situaci. Nic… nepřevyšuje ve zlovolnosti a zvrhlosti to, co nás obklopuje.“ („The One Pure Defense“, [address to CES religious educators, Feb. 6, 2004], 4.) Potřeba ctnosti a čistoty nebyla ve světě nikdy dříve větší.
Hodnotě ctnost byla přidělena symbolická barva, jako ostatním hodnotám. Barva ctnosti je zlatavá, protože zlato je čisté. A září. Je jemné, není drsné ani hrubé. Je drahocenné. Zlato musí být vytříbeno. Pokud budete žít čistým a ctnostným životem, budete tříbeny životními zkušenostmi, a když budete „doufat v Hospodina“ (viz Přísloví 3:5) a přilnete k Němu těsněji, „učiní [vaše] srdce jako ze zlata“ (Roger Hoffman, „Consider the Lilies“).
Co to znamená vrátit se ke ctnosti? Vyzýváme k návratu k morální čistotě a cudnosti. Ctnost je čistota. Ctnost je cudnost. Slovo ctnost je také definováno jako „bezúhonnost a morální znamenitost“ (Průvodce k písmům, „Ctnost“). Jádrem ctnostného života je sexuální čistota, a přesto tuto definici svět téměř vymazal. Prorok Mormon učil, že cudnost a ctnost jsou „nade vše drahé a cenné“ (Moroni 9:9). Jdou ruku v ruce. Nemůžete mít jednu, aniž byste měly i tu druhou, a my „věříme, že máme býti … ctnostní“ (Články víry 1:13).
Abyste byly ctnostnými a zůstaly ctnostnými, musíte být věrné své božské podstatě a osvojit si způsob myšlení a chování založený na vysokých morálních zásadách (viz Kažte evangelium mé, [2004], str. 118–119). Tyto zásady jsou věčné a nemění se. Učí jim proroci Boží. Ve světě, který je plný relativních pravd, jsou Pánovy zásady absolutní. Jsou dány každé z nás, aby nás udržely na cestě vedoucí zpět do přítomnosti našeho Nebeského Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista.
V Nauce a smlouvách, ve 25. oddílu, radí Pán každé ze svých milovaných dcer, vám i mně, abychom kráčely „po stezkách ctnosti“ (v. 2). Vy nejste všední. Nejste obyčejné. Jste dcery Boží. Nosíte v sobě posvátnou moc ke stvoření života. Je to jeden z největších darů, které Bůh dal svým drahocenným dcerám, a vy tuto moc musíte chránit tím, že budete žít podle těchto zásad a že zůstanete ctnostné. Musíte svou moc chránit čistotou myšlenek a skutků. Když tak budete činit, budete vy, vaše rodiny i budoucí generace posilovány a požehnávány. President Brigham Young učil, že „síla Sionu spočívá ve ctnosti jeho synů a dcer“ (Letters of Brigham Young to His Sons, ed. Dean C. Jessee [1974], 221).
Musíte chránit svou ctnost a pomáhat ostatním, aby dosáhli božskosti, která je v ní. Vy jste ochránkyně ctnosti v každém smyslu tohoto slova. President David O. McKay učil, že „žena má být královnou svého těla“ (Conference Report, Apr. 1952, 86). „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“ (1. Korintským 3:16.) Každé z vás se chci zeptat: „Nebudeme-li symbolizovat ctnost my, kdo potom?“
Nedávno jsem slyšela o skupině mladých žen v Peru, které vystoupily na jednu horu a světu tam rozvinuly svůj prapor. Jiná skupina mladých žen a jejich vedoucí ve Virginii napsala své svědectví a, podobně jako v Peru, světu rozvinula své prapory. Obdržela jsem fotografie mnohých z vás – od Kalifornie ke Kostarice – vás, které jste se zavázaly zůstat ctnostnými a které vedete svět k návratu ke ctnosti.
Když jsem byla mladou ženou, mé vedoucí Mladých žen vyzvaly každou z nás, aby si vybrala symbol, který by představoval život, jakým budeme žít, a to, o co budeme usilovat, abychom se staly takovými, jakými dcery Boží mají být. Potom jsme přišily tyto symboly na svá bandla – což byly šerpy z pruhu látky, které jsme nosily. Tato bandla byly naše osobní prapory světu! Jako symbol jsem si vybrala bílou růži, protože růže jsou tím krásnější, čím déle rostou a rozvíjejí se, a bílou barvu jsem si vybrala pro její čistotu. Povzbuzuji každou z vás, abyste přemítala o tom, jaký by byl váš osobní prapor, kdybyste mohly předat světu jedno poselství.
Před několika lety jsme s dcerou a se dvěma přítelkyněmi putovaly s batohy pohořím Teton Range. Protože jsme toužily po dobrodružství, zeptaly jsme se rangera, zda existuje nějaká cesta, o níž mnoho lidí neví. Řekl nám o pěší túře, která nás nepovede nějakou pěšinou, ale přes louky, potůčky a pláň plnou balvanů, potom k nedotčenému jezeru a nakonec k našemu cíli - ke stěně The Wall. To jsme chtěly! Dal nám pokyny, které se týkaly základních směrů, a řekl: „Držte se vysoko v horách. Nescházejte dolů do vrbin, protože tam jsou medvědi; dávejte pozor na kamenné značky, ty vám budou ukazovat cestu.“ Tyto značky tvoří kameny položené postupně na sobě a ekologicky značí cestu.
Vyrazily jsme druhý den časně ráno. Po určitou dobu jsme byly dole ve vrbinách, z čehož jsem byla značně nervózní. Potom jsme uviděly nahoře na svahu kopce první kamennou značku a zamířily jsme k ní. Postupovaly jsme od značky ke značce. Chvílemi se nám zdálo, že jsme se ztratily, protože jsme šly dlouho, aniž bychom viděly další značku, ale pak jsme ke své úlevě zase jednu zahlédly, a vše bylo v pořádku. Došly jsme k obrovské pláni plné balvanů a musely jsme se navzájem vytahovat, i batohy, na vršek každého balvanu. Byla to dřina, ale do večera jsme došly ke krásnému nedotčenému jezeru. Tam jsme si rozbily stany. Měly jsme nádherný výhled na všechny strany. Namáhavá túra stála za to!
Druhý den časně ráno mě probudilo hučení větru. Na jezero padla mlha a téměř nebylo vidět. Sbalily jsme stany a spací pytle a vydaly jsme se na cestu kolem jezera a začaly jsme výstup k cíli – ke stěně The Wall. Nikdy jsem nebyla tak šťastná, jako když jsme dorazily k této stěně – vlastně šťastné jsme byly všechny! Vylezly jsme na obrovskou žulovou stěnu a políbily ji! Dokázaly jsme to.
Když tady dnes večer před vámi stojím a vyzývám mladé ženy Církve, aby povstaly při tomto návratu ke ctnosti, říkám slovy Izaiáše – „Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu… a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho.“ (Izaiáš 2:3.) Cesta ctnosti je „méně frekventovaná“ (viz „The Road Not Taken“ [Méně frekventovaná cesta], v The Poetry of Robert Frost, ed. Edward Connery Lathem [1969], 105 ); provede nás přes louky, potůčky a nedotčená jezera života – a dokonce i přes pláně plné balvanů! Budeme se muset navzájem pozvedat a vytahovat. Cesta může být namáhavá, ale jsme-li ochotny po ní jít, odměny budou věčné.
Když stoupáte vzhůru, nepřipusťte, abyste sešly do vrbin. Držte se vysoko v horách. Jste drahocenné dcery Boží! Díky poznání naší božské podstaty musí být pro nás všechno jiné – naše oblečení, řeč, priority i zaměření. Nesmíme vyhledávat vedení světem, a jestliže byla naše pravá podstata zahalena nějakou chybou či hříchem, můžeme se změnit. Můžeme se obrátit a činit pokání, a navrátit se ke ctnosti. Můžeme vystoupat nad vrbiny. Spasitelovo Usmíření je pro vás i pro mne. Vyzývá každou z nás, abychom přišly k Němu.
Žijete-li ctnostným životem, budete mít sebedůvěru, moc a sílu potřebnou ke stoupání. Budete také požehnány stálým společenstvím Ducha Svatého. Následujte nabádání, která dostáváte. Jednejte podle nich. Duch Svatý, stejně jako kamenné značky na méně frekventované cestě, vám bude ukazovat vše, co máte dělat. (Viz 2. Nefi 32:5.) Bude učit a svědčit o Kristu, který označil a ukazuje cestu. („How Great the Wisdom and the Love“, Hymns, no. 195.)
Vaše osobní ctnost vám nejen umožní, abyste měly stálé společenství Ducha Svatého, ale také vám umožní činit rozhodnutí, s jejichž pomocí budete hodny vstoupit do chrámu a uzavírat tam posvátné smlouvy a dodržovat je a obdržet požehnání oslavení. Připravte se duchovně a buďte způsobilé vstoupit do přítomnosti našeho Nebeského Otce. Připravujte se nyní na chrám, na horu Páně. Nikdy nedovolte, abyste cíl chrámu ztratily ze zřetele. Vejděte do Jeho přítomnosti v čistotě a ve ctnosti, a přijměte Jeho požehnání – dokonce vše, co On má (viz Lukáš 12:44). Uvnitř Jeho svatého domu budete očištěny, poučeny a obdarovány mocí, a Jeho andělé budou o vás pečovat. (Viz NaS 109:22.)
Musíme vědět a musíme si uvědomit to, co v jednom rozhodujícím období během 2. světové války řekl Winston Churchill, že „v životě každého člověka [i mladé ženy]… přichází ona výjimečná chvíle, kdy mu někdo, obrazně řečeno, poklepe na rameno a dá mu příležitost vykonat něco výjimečného, co je pro něho jedinečné… Jaká je to tragédie, když v oné chvíli není připraven nebo není způsobilý pro to, co mohlo být jeho nejlepší chvílí.“ (Viz Jeffrey R. Holland, „Posvěťtež se,“ Liahona, leden 2001, 49.) Toto je rozhodující moment. Někdo vám klepe na rameno právě teď. Nyní se připravujete na to dílo, jehož vykonání bude vaší nejlepší chvílí. Vy se připravujete na věčnost.
Vloni jsem byla povolána generální presidentkou Mladých žen, a když jsem odcházela z kanceláře presidenta Monsona, přistoupil ke kytici bílých růží, jednu z vázy vytáhl a podal mi ji. Už ve chvíli, kdy mi tu krásnou bílou růži podával, jsem věděla, proč. Vrátila jsem se do doby, kdy jsem si jako mladá žena vybrala bílou růži jako symbol čistoty – byl to můj osobní prapor. Jak to věděl president Monson? Vzala jsem si tu drahocennou růži domů, dala jsem ji do krásné broušené vázy a umístila ji na stůl, abych ji měla každý den na očích. Tato růže mi každý den připomínala důležitost mé osobní čistoty a ctnosti, a připomínala mi vás. Jak porostete a rozkvetete, vaše osobní čistota vám umožní, abyste se ve světě staly silou dobra a vlivem na straně spravedlivosti. Vskutku věřím, že jedna ctnostná mladá žena, vedená Duchem, může změnit svět.
Kéž by toto byl váš cíl a touha vašeho srdce. Kéž jste požehnány ve svém úsilí uchovat se ctnostnými – o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.