Víra v Pána Ježíše Krista
Strach a pochybnosti nemají v domácnosti víry místo. Rozhodněte se žít ve víře, a ne ve strachu.
V pokoře prosím o společenství Ducha Svatého, neboť budeme hovořit o důležité zásadě evangelia: o víře v Pána Ježíše Krista. S hlubokou vděčností a láskou chci vyjádřit uznání velkým příkladům pravé víry a věrnosti ve svém vlastním životě. Dobrým rodičům, rodině, vedoucím kněžství, milovaným misionářům, báječným dětem a drahé věčné společnici, těm všem vyjadřuji svou nejhlubší lásku a vděčnost. Jako učedník a svědek Kristův jsem si vědom i své vlastní potřeby silnější víry a své touhy po ní. Ještě nikdy v životě jsem víru nepotřeboval tolik, jako ji potřebuji nyní.
Jako rodiče jsme obdrželi přikázání, abychom učili své děti „porozuměti nauce o … víře v Krista, Syna živého Boha“. (NaS 68:25.) To vyžaduje víc než pouhé rozpoznání víry jako zásady evangelia. „Mít víru znamená mít v někoho nebo v něco důvěru.“ (Bible Dictionary, „Faith“, 669.) Pravá víra musí být zaměřena na Ježíše Krista. „Víra je zásadou činu a moci.“ (Bible Dictionary, 670.) Vyžaduje, abychom konali, a ne jen věřili. Víra je Boží duchovní dar, který přichází skrze Ducha Svatého. Vyžaduje správné porozumění Ježíši Kristu, znalost Ježíše Krista a Jeho božských vlastností a dokonalého charakteru, Jeho učení, Usmíření, Vzkříšení a kněžské moci. Poslušnost těchto zásad nám dá naprostou důvěru v Krista a v Jeho vysvěcené služebníky a ujištění o přislíbených požehnáních.
Není nic jiného, čím bychom si mohli být naprosto jisti. Žádný jiný základ nám do života nemůže dát stejný klid, radost a naději. V nejistých a obtížných dobách je víra opravdovým duchovním darem hodným našeho nejvyššího úsilí. Můžeme svým dětem zajistit vzdělání, kursy, sport, hudební či výtvarnou výchovu a materiální vlastnictví, ale pokud jim nedáme víru v Krista, dali jsme jim málo.
„Víra je roznícena nasloucháním svědectví těch, kteří víru mají.“ (Viz Průvodce k písmům, Věřiti, víra, str. 182; viz také Římanům 10:14–17.) Vědí vaše děti, že vy víte? Mohou vaše přesvědčení vidět a pociťovat ho? „Silná víra se rozvíjí skrze poslušnost evangelia Ježíše Krista.“ (Bible Dictionary, 669.)
Starší Bruce R. McConkie učil: „Víra je Boží dar udělovaný jako odměna za osobní spravedlivost. Je udělen vždy, když je přítomna spravedlivost, a čím větší je míra poslušnosti Božích zákonů, tím větší bude obdarování vírou.“ (Mormon Doctrine, 2nd ed., [1966], p. 264.) Toužíme-li po větší víře, musíme být poslušnějšími. Když svým příkladem nebo nařízením učíme své děti, aby poslouchaly Boží přikázání jen ledabyle nebo příležitostně, bráníme jim tak v získání tohoto zásadního duchovního daru. Víra vyžaduje postoj naprosté poslušnosti, i v malých a prostých věcech.
Touha je část víry, která se v nás rozvíjí, když zažíváme božskou pravdu. Je to jako duchovní fotosyntéza. Vliv Ducha Svatého a jednání v souladu se světlem Kristovým, které je v každé lidské bytosti, vytváří duchovní ekvivalent chemické reakce, pohnutí, změnu srdce nebo touhu poznat. Naděje se vytváří tehdy, když se částice víry stávají molekulami a když je přítomno prosté úsilí žít podle pravých zásad.
Když si vytváříme návyky poslušnosti, dostavují se konkrétní požehnání spojená s poslušností a objevuje se přesvědčení. Touha, naděje a přesvědčení jsou formy víry, ale víra jako zásada moci pochází z trvalého návyku poslušného chování a postoje poslušnosti. Osobní spravedlivost je naše rozhodnutí. Víra je dar Boží, a ten, kdo ho vlastní, může získat nesmírnou duchovní moc.
Víra obzvláštní kvality se v nás rozvíjí tehdy, když na ni soustředíme celé své srdce, moc, mysl a sílu. Můžeme ji vidět a pociťovat v očích dobrého misionáře, statečné a ctnostné mladé ženy, a spravedlivých matek, otců a prarodičů. Můžeme ji vidět v životě mladých i starých lidí, v každé zemi a kultuře, hovořící všemi jazyky, ve všech možných podmínkách a v každém období života. Je to „oko víry“, o kterém mluví prorok Alma (viz Alma 5:15–26), schopnost soustředit se a být stálí, neustále se pevně držet pravých zásad, nic nepochybujíce, i když čelíme nesmírně veliké mlze temnoty. Taková kvalita víry je nesmírně mocná.
Avšak „musí nezbytně býti, aby byl protiklad ve všech věcech… Pán Bůh dal člověku, aby jednal sám za sebe. Pročež, člověk by nemohl jednati sám za sebe, ledaže by byl nutkán jedním nebo druhým.“ (2. Nefi 2:11, 16.) A tak je tomu i s vírou. Může být lákavé zvolit si místo víry pochybování a nevíru.
Když se Ježíš vrátil z hory Proměnění, kde získal nadpozemskou duchovní zkušenost, obrátil se na něho zoufalý otec, jehož syn potřeboval pomoc. Otec prosil: „Můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.“
Ježíš odpověděl: „Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.“
„A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.“ (Marek 9:22–24.)
Víra a strach nemohou existovat současně. Jedno ustoupí druhému. Prostým faktem je, že všichni musíme neustále budovat víru a odolávat zdrojům ničivé nevíry. Spasitelovo učení přirovnávající víru k hořčičnému seménku tuto skutečnost rozpoznává (viz Matouš 13:31–32). Podívejte se na věc takto: Náš čistý kapitál použitelné víry je to, co nám zůstane po odečtení našich zdrojů pochyb a nevíry. Můžete si položit tuto otázku: „Je můj kapitál čisté víry v plusu nebo v minusu?“ Pokud vaše víra převýší vaše pochyby a nevíru, odpověď je zřejmě kladná. Pokud dovolujete pochybám a nevíře, aby vás ovládaly, odpověď může být záporná.
My si můžeme vybrat. Obdržíme to, na co se důsledně zaměříme. Jelikož existuje protiklad ve všech věcech, jisté síly naši víru podemílají. Některé jsou důsledkem přímého Satanova vlivu. Z jiných můžeme vinit jen sami sebe. Ty vycházejí z osobních návyků, postojů a zvyků, a můžeme se naučit je změnit. Hovořím o těchto vlivech jako o „šesti ničivých silách“. Zvažte, jaký vliv mají na vás nebo na vaše děti.
První je pochybování. Pochybování není zásadou evangelia. Nepochází ze světla Kristova, ani z vlivu Ducha Svatého. Pochybování je zápornou emocí příbuznou strachu. Pochází z nedostatku důvěry v sebe či ve své schopnosti. Není v souladu s božskou podstatou, již máme jako děti Boží.
Pochybování vede ke sklíčenosti. Sklíčenost pochází z nenaplněných očekávání. Vleklá sklíčenost vede k nižším očekáváním, menší snaze, oslabené touze a obtížím při pociťování a následování Ducha (viz Kažte evangelium mé, [2004], str. 10). Sklíčenost a zoufalství jsou tím naprostým protikladem víry.
Sklíčenost vede k rozptylování, ke ztrátě soustředění. Rozptylování ničí soustředění, které je nezbytné pro oko víry. Sklíčenost a rozptylování jsou dva z nejúčinnějších nástrojů Satana, ale jsou to také špatné návyky.
Rozptylování vede k nedostatku vytrvalosti a sníženému závazku zůstat pravdivým a věrným a pokračovat dál i přes těžkosti a zklamání. Zklamání neodvratně patří k životu, ale nemusí vést až k pochybám, sklíčenosti, rozptylování nebo nedostatku vytrvalosti.
Pokud se to nepodaří zvrátit, tato cesta vede nevyhnutelně k neposlušnosti, která podrývá samotný základ víry. Výsledkem často bývá nevíra, vědomé nebo i nevědomé odmítnutí uvěřit.
Nevíra je stav popsaný v písmech jako rozhodnutí zatvrdit své srdce. Pak už nemáme citu.
Těchto šest ničivých sil – pochybování, sklíčenost, rozptylování, nedostatek vytrvalosti, neposlušnost a nevíra – podkopává a ničí naši víru. Můžeme si zvolit, že se jim vyhneme a že je překonáme.
Obtížná doba vyžaduje vyšší duchovní moc. Pečlivě zvažte slib Spasitele: „Budete-li míti víru ve mne, budete míti moc učiniti jakoukoli věc, která je pro mne žádoucí.“ (Moroni 7:33.)
Pokorně prohlašuji, že Bůh, náš Nebeský Otec, žije a že miluje každého z nás, Jeho dětí. Ježíš Kristus je náš Spasitel a Vykupitel. On žije a osobně vede svou Církev skrze presidenta Monsona, svého pomazaného proroka. Naděje se na nás bude vždy zářivě usmívat, neboť On žije. Strach a pochybnosti nemají v domácnosti víry místo. Rozhodněte se žít ve víře, a ne ve strachu. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.