Úcta a uctivost
Ve svém domově i ve třídě [musíme] rozvíjet úctu jednoho ke druhému a uctivost vůči Bohu.
Poslední kapitola v Janovi vypráví o zvláště láskyplném rozhovoru mezi Petrem a vzkříšeným Kristem. Třikrát se Spasitel ptá: „Šimone Jonášův, miluješ-li mne?“ A pokaždé, když Petr ujistil Spasitele o své lásce, mu Ježíš řekl: „Pasiž beránky mé… Pasiž ovce mé.“1
V dnešním světě je velmi potřebné vyživovat duše našich dětí a naší mládeže „živou vodou“2 a „chlebem života“.3 Stejně jako Petr, i my milujeme Pána, a tak dnešní rodiče i vedoucí pilně pracují, aby do každého srdce vštípili svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho evangeliu. Učíme ve své rodině, při lekcích s misionáři i v kaplích a ve třídách naší Církve. Připravujeme se a zveme Ducha, aby byl s námi. Ale abychom byli skutečně schopni pást Jeho beránky a vyživovat Jeho ovce svědectvím a Duchem, musíme také ve svém domově i ve třídě rozvíjet úctu jednoho ke druhému a uctivost vůči Bohu.
Dnes vyzývám rodiče, učitele a vedoucí, aby pracovali společně – aby učili, ztělesňovali a podporovali zásady úcty a uctivosti, jež budou posilovat naše děti a naši mládež a jež budou do našeho domova i do naší kaple přivolávat ducha uctívání.
Ráda bych navrhla, abychom svou schopnost ztělesňovat uctivost vůči Bohu a její věrohodnost posilovali tím, že si budeme projevovat vzájemnou úctu. Zásady slušného chování, důstojnosti a zdvořilosti jsou v dnešní společnosti napadány ze všech stran a ve všech médiích. Příklad vzájemné úcty, který dáváme my, rodiče a vedoucí, mládeži a dětem, je zcela zásadní, protože oni nesledují pouze média – oni sledují i nás! Jsme tím příkladem, jímž máme být?
Položte si tyto otázky: Jsem ve své rodině příkladem úcty ve způsobu, jak jednám s těmi, jež miluji nejvíce? Jaké je mé vystupování během sportovní soutěže? Má-li moje dítě neshody s učitelem, trenérem nebo vrstevníkem, vyslechnu si obě strany? Jsem ohleduplný k majetku druhých stejně jako ke svému vlastnímu majetku? Jak se chovám k druhým, s nimiž se neshoduji v otázkách náboženství, životního stylu či politiky?
Když jako rodiče a vedoucí ztělesňujeme vzájemnou úctu a když jí učíme, potvrzujeme v srdci svých dětí, že je skutečně každý z nás dítě Boží a že všichni jsou bratry a sestrami po celou věčnost. Spíše než na vzájemné rozdíly se budeme zaměřovat na to, co máme společné – na vlastnosti srdce, jež spojují rodinu Boží.
Úcta ke druhým a uctivost vůči Bohu jsou blízkými příbuznými. Jsou zakořeněny v pokoře a v lásce. President David O. McKay řekl, že „uctivost je hluboká úcta smíšená s láskou“,4 a starší L. Tom Perry učil, že „uctivost pramení z našeho obdivu a z naší úcty k Božství“.5 Děti v Primárkách se této zásadě učí, když zpívají tuto sloku v jedné z písní Primárek:
Uctivost je více než jen sedět tiše:
jsou to myšlenky na Otce v nebi,
pocit, jenž přichází, když myslím na Jeho požehnání.
Jsem uctivý, neboť uctivost je láska.6
Uctivé chování nicméně není přirozeným sklonem většiny dětí. Je to vlastnost, které učí rodiče a vedoucí prostřednictvím příkladu a výuky. Ale pamatujte – je-li uctivost zakořeněna v lásce, pak je v ní zakořeněna i výuka uctivosti. Ostrost v naší výuce vyvolává nelibost, nikoli uctivost. Začněte tedy brzy a mějte rozumná očekávání. Malé dítě se může naučit založit ruce a připravit se na modlitbu. Ale vyžaduje to čas, trpělivost a důslednost. Mějte na paměti, že dítě neučíme pouze jeho první lekce o uctivosti, možná si již osvojuje své první pokusy o sebekázeň.
Tento proces výuky a sebekázně pokračuje řádka za řádkou a předpis za předpisem. A tak se dítě učí uctivosti během modlitby a během obřadu svátosti. Během shromáždění sedí u svých rodičů. Potom si osvojuje lekce sebekázně, stejně jako se později učí půstu, dodržování Slova moudrosti, správnému rozhodování u internetu a dodržování zákona cudnosti. Každý z nás zdokonaluje své schopnosti i poznání. Když jsme našim dětem i mládeži v tomto procesu příkladem a když je učíme a povzbuzujeme, přinášíme jim požehnání, neboť sebeovládání není pouze základem sebeúcty, ale je nezbytné, když zveme Ducha, aby učil, potvrzoval a svědčil.
Vzpomínám si na proslov, jenž pronesl president Boyd K. Packer na konferenci před téměř 20 lety, nazvaný „Uctivost přivolává zjevení“7. Tato věta setrvává v mém srdci po všechna ta léta. Připomíná mi, že musíme ve svém srdci, ve svém domově i na našich shromážděních vytvořit místo pro uctivost, jež bude přivolávat Ducha, aby utěšoval, vedl, učil a svědčil. Neboť když Duch každému z nás dosvědčuje, že Bůh je naším Otcem a Ježíš Kristus naším Spasitelem, právě toto zjevení vyvolá skutečnou uctivost zrozenou z lásky a z hluboké úcty.
Co tedy jako rodiče a vedoucí můžeme udělat? Uctivost můžeme ztělesňovat, když se pokorně modlíme, když při modlitbě používáme vhodná slova a náležitě vyslovujeme jména Božství. Můžeme používat s úctou písma a vyučovat z nich nauce s přesvědčením.
Uctivost bude růst, když budeme projevovat náležitou úctu nejen ke generálním autoritám, ale také k místním vedoucím kněžství a pomocných organizací. Můj president kůlu je již přes 30 let mým drahým přítelem, a jako přátelé jsme se vždy oslovovali křestními jmény. Ale protože slouží v povolání vedoucího kněžství, tak se vědomě snažím – na veřejnosti a rozhodně v církevním prostředí – mluvit o něm jako o presidentu Porterovi. Když učíme děti a mládež, že je vhodné oslovovat naše vedoucí jako president, biskup, bratr a sestra, povzbuzujeme je tím k úctě a uctivosti. Také tím učíme to, že vedoucí jsou povoláni Bohem a že jim byly dány posvátné zodpovědnosti.
Jako rodiče a vedoucí musíme být příkladem uctivého chování na našich církevních shromážděních. Naše kaple poskytují prostory pro mnoho různých činností, ale v neděli jsou místem uctívání. Shromažďujeme se, abychom obnovili smlouvy, jež uzdraví naši duši. Přicházíme, abychom se učili nauce a posilovali svědectví. Misionáři přivádějí své zájemce. Jedině v prostředí uctivosti může Duch potvrzovat pravdy evangelia prostřednictvím slova Božího, hudby, svědectví a modlitby.
Jsme přátelskými lidmi a máme jeden druhého rádi, ale uctivost vzroste, když se budeme bavit na chodbě a když bude shromáždění svátosti začínat preludiem, nikoli úvodní modlitbou. Uctivost podporujeme tím, že vezmeme plačící dítě z kaple a najdeme jinou místnost, kde můžeme nadále poslouchat shromáždění, dokud se dítě neuklidní nebo dokud se rušící batole neutiší. Uctivost zahrnuje i to, že si vypneme mobilní telefony a podobná zařízení. Psaní nebo čtení textových zpráv či e-mailů na církevním shromáždění není jen neuctivé, ale také to ruší a ukazuje to na nedostatek úcty k těm, již jsou kolem nás. Uctivost tedy ztělesňujeme tím, že se účastníme shromáždění, nasloucháme řečníkům a společně zpíváme písně Sionu.
Naši učitelé v Primárkách, v Nedělní škole a v programech pro mládež mají jedinečné příležitosti učit úctě a uctivosti a být v tom příkladem. Dovolte mi uvést několik návrhů.
Zaprvé – mějte rádi ty, které učíte. Často dítě, které nejvíce ruší, potřebuje vaši lásku nejvíce.
Věnujte čas tomu, abyste vysvětlili, co je uctivost a proč je důležitá. Ukažte obrázek Spasitele. Popište chování, jež je přijatelné, a poté k němu s láskou a s důsledností nejen vyzývejte, ale také ho očekávejte.
Buďte připraveni. Připravujte si nejen látku, ale připravujte i sebe, abyste mohli učit s Duchem. Mnoho problémů s uctivostí může být rozptýleno díky dobře připravené lekci, do které se studenti zapojují.
Promluvte si s rodiči dětí, které jsou nějak postižené, abyste pro jejich dítě stanovili rozumné požadavky, neboť každé dítě si zasluhuje příležitost k pokroku.
Využívejte možnosti sboru k tomu, aby vám pomáhaly. Často se stává, že je-li problém s uctivostí u dětí či mládeže, je problém s uctivostí ve sboru. Vyjádřete své obavy na radě sboru, kde mohou vedoucí sboru spolupracovat, aby prohloubili úctu a uctivost na všech úrovních.8
Před lety slíbil president Packer Pánova požehnání těm, již uctívají v duchu uctivosti. Tyto sliby jsou bezpochyby platné i dnes: „I když možná neuvidíme okamžitou a zázračnou změnu, tak jistě, jakože žije Pán, k mírné změně dojde. Duchovní moc v životě každého člena a v Církvi bude růst. Pán na nás bude hojněji vylévat svého Ducha. Budeme méně sužováni problémy a budeme méně zmateni. Budeme nacházet zjevené odpovědi na osobní a rodinné problémy.“9
Věřím slibům proroka. Vím, že mám milujícího Nebeského Otce a že Jeho Syn, Ježíš Kristus, je mým Spasitelem. Modlím se o to, aby naše posílená uctivost odrážela naši co nejhlubší lásku k Nim a aby zlepšila naše úsilí pást Jejich ovce, ve jménu Ježíše Krista, amen.