Pastýřská služba prostřednictvím církevních činností a akcí

Jednou z možností, jak můžeme sloužit druhým členům svého sboru, sousedům a přátelům, je služba prostřednictvím církevních činností a akcí. Ať již naplánujete nějakou akci na základě potřeb či zájmů někoho, komu sloužíte, nebo dotyčného přizvete k účasti na akcích či příležitostech ke službě druhým, mohou akce na úrovni sboru, kůlu, či dokonce několika kůlů představovat užitečnou a zábavnou možnost, jak podporovat jednotu a posilovat členy.

Církevní činnosti a akce mohou rovněž otevírat dveře mnohým příležitostem ke službě. Mohou být například příležitostí k účasti na projektech služby, které budou žehnat druhým a vytvářet kladné vztahy ve společnosti. Církevní činnosti a akce mohou také představovat možnost projevit zájem o méně aktivní členy Církve a o přátele jiného vyznání nebo bez náboženské příslušnosti.

Pokud do církevních činností a akcí zapojíme mnoho lidí, získá Pán příležitost požehnat a dodat sílu našim sborům a odbočkám i našemu okolí a společnosti.

Vytvářejme si dobré vztahy

Přicházela zima a David Dickson netušil, jak zajistit své rodině teplo.

David se se svou manželkou a dvěma dcerami nedávno přistěhoval do venkovského městečka Fredonia v Arizoně, které leží ve vyšší pouštní oblasti obklopené majestátními rudými skalami, pelyňkem a stálezelenými křovisky.

Hlavním zdrojem tepla v domě, který si Dickinsonovi pronajali, byla kamna na dřevo. David záhy zjistil, že sběr palivového dříví patří k základním dovednostem, protože zimy ve Fredonii s sebou přinášejí spousty sněhu a ledu.

„Neměl jsem žádné palivové dříví ani řetězovou pilu, a nadto jsem neměl ani tušení, jak se používá,“ říká David. „Vůbec jsem nevěděl, co budu dělat.“

Několik členů sboru se Davida zeptalo, zda má jeho rodina dost dřeva na to, aby přestála zimu. „Netrvalo dlouho, aby zjistili, že nemám,“ říká David. „Kvorum starších mi brzy nato nabídlo pomoc se sběrem dříví. S nesmírnou vděčností jsem jejich nabídku přijal.“

David brzy zjistil, že cesta pro dříví nesla typické znaky mnoha dobře naplánovaných, dobře zorganizovaných a hojně navštěvovaných akcí sboru. Jednoho sobotního rána vyrazil David s kvorem starších a dalšími členy sboru do hor v karavaně tvořené nákladními auty a přívěsy.

„Za jediné odpoledne dokázali členové sboru díky svému nářadí a znalostem zajistit pro mou rodinu hromadu dříví, která nám vydržela téměř dvě zimy,“ říká David. „A co je ještě důležitější, naučil jsem se všemu, co jsem potřeboval vědět, abych dokázal zajistit dříví sám. Než jsem se z Fredonie odstěhoval, naučil jsem se zacházet s řetězovou pilou a pomáhal jsem na tolika sborových akcích zaměřených na sběr dříví, že je ani nedokážu spočítat.“

Takovéto akce sboru nejenže upevňují dobré vztahy mezi členy Církve, ale rovněž vytvářejí dobré vztahy se všemi, kteří jsou součástí místního společenství.

„Pamatuji si na jednu ženu, která nebyla členkou Církve a která se tam přistěhovala,“ říká David. „Byla nucena pálit dřevěné obložení ze svého domu, aby mohla být v teple. Jakmile jsme se dozvěděli o její tíživé situaci, zajistili jsme, aby měla dostatek palivového dříví na celou zimu. Byla tak vděčná, že téměř nemohla promluvit.“

Pastýřská služba ve Fredonii zajistila každému bezpečí a teplo po celou zimu.

Projevujme zájem o druhé

Meg Yostová během své služby na misii v Rumunsku se svou společnicí pravidelně navštěvovala rodinu, která už dlouho nechodila na shromáždění. „Stanicovi patřili k jedněm z prvních členů Církve v Rumunsku,“ říká Meg, „a my jsme si je velmi oblíbily.“

Když nadešel čas naplánovat a zorganizovat nějakou akci pro odbočku, vedoucí se rozhodli, že odbočka uspořádá „Večer pionýrů“. Měl to být večer na počest odvážných pionýrů, kteří přešli Spojené státy, aby se dostali do údolí Solného jezera. Měla to být také příležitost připomenout si pionýry Církve v Rumunsku.

„Domnívali jsme se, že by bylo skvělé, kdyby mohlo několik členů vydat svědectví o svém obrácení a o tom, jak byli svědky růstu Církve v Rumunsku,“ říká Meg. „Okamžitě nás napadlo, že by se měla zapojit i rodina Stanicových. Pozvali jsme je, aby se zúčastnili, a oni byli nadšeni.“

Onoho večera, kdy se akce konala, už byl čas začít, ale Stanicovi stále nikde.

„Měli jsme obavy, že nepřijdou,“ vzpomíná Meg. „Ale na poslední chvíli se objevili ve dveřích. Stanicovi vydali nádherné svědectví o evangeliu a o Církvi. Rovněž měli možnost setkat se s dalšími členy, které už delší dobu neviděli.“

Členové odbočky přijali Stanicovy s otevřenou náručí. Následující neděli Meg příjemně překvapilo, že vidí sestru Stanicovou na shromáždění.

„Když jsem odbočku navštívila po několika měsících, stále tam chodila,“ říká Meg. „Domnívám se, že příležitost vydat svědectví a pocit, že se mohou zapojit a že je odbočka potřebuje, jí opravdu pomohly.“

Čtyři náměty na pastýřskou službu prostřednictvím církevních činností a akcí

Naplánujte činnosti a akce, které budou naplňovat potřeby: Činnosti a akce představují skvělou možnost, jak naplnit mnoho různých potřeb. Je možné je naplánovat tak, aby naplnily konkrétní potřeby určitého člověka nebo skupiny. Mají rovněž naplňovat potřeby účastníků, ať již se jedná o potřebu lépe se navzájem poznat, zjistit něco více o evangeliu, nebo pociťovat Ducha.
Pozvěte každého: Při plánování činnosti či akce věnujte zvláštní úsilí tomu, abyste pozvali ty, kterým by účast byla ku prospěchu. Myslete na nové či méně aktivní členy, mládež, svobodné dospělé, postižené a lidi jiného vyznání. Zatímco je budete zvát, mějte na mysli jejich nejlepší zájmy a dejte jim najevo, jak moc by vás potěšilo, kdyby přišli.
Povzbuďte k účasti: Ti, které zvete, si z činností či akcí odnesou mnohem více tehdy, když dostanou příležitost se do nich zapojit. Jednou z možností, jak jednotlivé lidi povzbudit k účasti, je dát jim příležitost, aby v rámci dané akce využili svá nadání, schopnosti a talenty.
Každého přivítejte: Pokud se nějaké akce budou účastnit vaši přátelé, udělejte vše, co bude ve vašich silách, aby se cítili vítáni. Stejně tak, pokud si všimnete někoho, koho neznáte, se chovejte přátelsky a přivítejte ho.