Apoštolové předávají poselství naděje
Vedoucí Církve hovoří o tom, jak zůstávat nablízku Bohu, sloužit s láskou a trpělivě kráčet kupředu v době pandemie.
Fotografie: Getty Images
V reakci na šíření viru po celém světě politici zakazují veřejná shromáždění a zavádějí karanténu. Školy se zavírají, vedoucí představitelé církví ruší církevní shromáždění a ti, kteří se odváží vypravit ven, se musí chránit rouškou.
Píše se rok 1919 a běsnící pandemie španělské chřipky, která započala o rok dříve, si nakonec vyžádá desítky milionů životů.1 Nový prorok Církve, president Heber J. Grant (1856–1945), byl ustanoven v listopadu 1918, ale podpora mu bude vyjádřena až v červnu 1919, protože dubnová generální konference byla odložena.
Během své služby v tomto i dalších obtížných obdobích nám president Grant dal radu, která se hodí i pro dnešní dobu, když řekl: „Přišli jsme na tuto zemi, abychom získali poznání, moudrost a zkušenosti, abychom získali ponaučení, vytrpěli bolesti, odolávali pokušení a abychom dosáhli vítězství během smrtelnosti.“ Díky poznání, které získal skrze vlastní těžké osobní zkoušky, mohl dodat: „Vím, že v dobách protivenství se Svatým posledních dnů dostává tolik útěchy a požehnání, jako žádným jiným lidem!“2
V naší současné době protivenství s novým koronavirem čerpáme útěchu ze znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Naše znalost toho, že Nebeský Otec miluje své děti a že v naší době povolal proroky a apoštoly, aby nás vedli bouřemi smrtelnosti, je velikým požehnáním.
Rady, jež nám nabídlo několik členů Kvora Dvanácti apoštolů v nedávno uskutečněných rozhovorech, nám připomínají, že se můžeme radovat a hledět do budoucna s nadějí bez ohledu na to, co se děje kolem nás.3
Foto Welden C. Andersen
Dílo spěje kupředu
Starší Bruce R. McConkie (1915–1985) jednou přirovnal Církev k „veliké karavaně“, která putuje kupředu navzdory protivenstvím.4 Starší David A. Bednar přisuzuje schopnost karavany stále spět kupředu inspirované přípravě, kterou Církev podnikla, a jejím bohatým zkušenostem s protivenstvím.
„‚Žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla,‘5 a ani žádná pandemie jeho pokrok nezastaví,“ řekl. „Uprostřed všech těch nových obtíží, kterým nyní čelíme, zatímco se potýkáme s tímto virem, dílo spěje kupředu. … Nevíme, jak dlouho to bude trvat, ale nakonec to překonáme. A je možné, že se nevrátíme k naprosto stejnému způsobu života, jak jsme ho znali, ale mnohá ta uzpůsobení a změny budou velmi pozitivní.“
Starší Quentin L. Cook řekl, že k inspirované a včasné přípravě Církve patří například důraz kladený na svěcení dne sabatu, posilování kvor Melchisedechova kněžství a Pomocného sdružení, přechod k pastýřské službě a uvedení příruček Pojď, následuj mne, videí podle Knihy Mormonovy a programu Děti a mládež.
„Na tuto dobu budeme zpětně pohlížet jako na zásadní dobu příprav a nikoli jako na něco, co jsme jen museli přetrpět,“ řekl.
President M. Russell Ballard, úřadující president Kvora Dvanácti apoštolů, s tím souhlasí. Přestože jsou chrámy a sborové domy dočasně zavřené, členové Církve mají duchovní nástroje potřebné k tomu, aby mohli spět kupředu.
President Ballard vzpomíná na to, jak se cítil, když 7. prosince 1941 přišel domů ze shromáždění a zjistil, že Pearl Harbor byl napaden a že se schylovalo ke vtažení Spojených států do druhé světové války. Tak jako spousta lidí dnes se i on strachoval o budoucnost a přemýšlel, zda o tu svou přijde.
„Ale to se nestalo,“ řekl. Právě tak jako svobodní lidé světa vyhráli onu válku, svět vyhraje i válku s koronavirem. „Všechno bude v pořádku, když obrátíme své srdce k našemu Otci v nebi a budeme hledět k Němu a ke Spasiteli jako k Vykupiteli všeho lidstva,“ dodal.
Další způsob, kterým Církev spěje kupředu, je její misionářské úsilí, jež reaguje na měnící se podmínky ve světě. Starší Dieter F. Uchtdorf řekl, že církevní vedoucí zkoumali nové způsoby, jak sdílet evangelium, ještě předtím, než nákaza COVID-19 začala narušovat misionářskou práci. Toto narušení spočívalo i v přepravě tisíců misionářů do jejich domovských zemí, v předčasném uvolnění některých misionářů a přeřazení dalších do jiné oblasti.
„Nákaza COVID-19 naše zvažování této věci ohromně urychlila a otevřela nám oči,“ řekl. Díky tomu nyní technologie a sociální sítě otevírají dveře, které byly dříve v chráněných obytných čtvrtích a v nepřístupných domovech či bytových domech zavřeny.
„Misionářská práce bude i nadále spět kupředu pandemii navzdory,“ dodal starší Uchtdorf. „Stále se učíme, jak misionářskou práci zdokonalit pro dnešek i do budoucna. Pán slíbil, že své dílo urychlí, aby požehnal všem Božím dětem (viz Nauka a smlouvy 88:73). Mám pocit, že se právě nacházíme uprostřed tohoto procesu, zatímco procházíme tímto obtížným obdobím. Naši drahocenní misionáři jsou pionýři dnešní doby a razí cestu pro šíření poselství evangelia novými způsoby, které odpovídají stávajícím okolnostem, aby se tak Církev Ježíše Krista mohla nadále ‚valiti …, až naplní celou zemi‘“ (Nauka a smlouvy 65:2).
Nové příležitosti k šíření evangelia nejsou to jediné, co se nyní otevírá. Otevírají se i srdce, protože těžké chvíle často v lidech vyvolají pokoru a obracejí je k Bohu, řekl starší D. Todd Christofferson.
„Mají trochu otevřenější mysl a říkají si: ‚Možná potřebuji něco víc než jen svůj bankovní účet. Možná jde v životě o něco víc, než co jsem dosud prožíval.‘“
Starší Christofferson nabádá členy Církve, aby vyhledávali příležitosti k misionářské práci, jako je například sdílení příspěvků a memů souvisejících s evangeliem přes sociální sítě, domlouvání se s misionáři na plný úvazek ohledně toho, jak pomoci navázat přátelský vztah s těmi, které misionáři učí on-line, a udržování kontaktu s lidmi, se kterými se tak často nevidí.
Sociální odstup a duchovní odstup
Další způsob, kterým Církev spěje kupředu, je skrze duchovní odezvu Svatých posledních dnů na časné obtíže, jakými je například nákaza COVID-19. Kvůli svému fyzickému bezpečí jsme zvětšili svůj odstup od ostatních, ale kvůli svému duchovnímu bezpečí jsme více přilnuli k našemu Otci v nebi a k Jeho Synovi. Pandemie COVID-19 dala mnohým členům Církve více příležitostí posilovat jejich duchovní bezpečí tím, že se řídí radou presidenta Russella M. Nelsona a naslouchají Pánu.
„Náš Otec ví, že když jsme obklopeni nejistotou a obavami, pomůže nám ze všeho nejvíce to, že budeme naslouchat Jeho Synu,“ řekl president Nelson během generální konference v dubnu 2020. Dále dodal: „Při našem úsilí být učedníky Ježíše Krista je zapotřebí, abychom se snažili naslouchat Mu s ještě větším záměrem. Abychom plnili každodenní život Jeho slovy, Jeho učením a Jeho pravdami, vyžaduje to vědomé a důsledné úsilí.“6
Přestože se netěšíme z přerušení církevních shromáždění, zavření chrámů nebo ztráty zaměstnání, když trávíme více času doma, dostáváme „příležitost přemýšlet o probuzení k Bohu“ (viz Alma 5:7), řekl starší Cook. „Možná mohou nedávné události být duchovním budíkem, který nám pomůže se zaměřit na to nejdůležitější. Pokud to učiníme, bude pro nás velikým požehnáním soustředit se v této době na to, co můžeme ve svém životě zdokonalit, a na to, jak můžeme žehnat životům druhých, když se probudíme k Bohu a vydáme se po cestě smlouvy.“
Starší Jeffrey R. Holland dodal: „Takovéto chvíle nás vyzývají, abychom nahlédli do své duše a zjistili, zda se nám líbí to, co tam vidíme. V takovýto okamžik přemýšlíme o tom, kdo skutečně jsme a na čem skutečně záleží.“
Takovéto chvíle nás také vyzývají k tomu, abychom prohloubili svou víru, službu a vděčnost a vybízejí nás, abychom „zvážili, jak závisíme na Bohu a na požehnáních, která nám dává a která často považujeme za samozřejmost,“ řekl starší Holland. „Náš Otec v nebi si zaslouží, abychom Mu o něco více vyjadřovali vděčnost, děkovali a projevovali větší sklon pamatovat na to, jak mnoho problémů je vyřešeno díky Bohu, andělům, slibům pramenícím z uzavírání smluv a modlitbě.“
Ústředním bodem naší vděčnosti je požehnání pramenící z toho, že pamatujeme na to, „jak milosrdný byl Pán k dětem lidským od stvoření Adama až do [této] doby“ (Moroni 10:3). Členové Kvora Dvanácti řekli, že kdykoli je od nás vyžadováno, abychom „vyhledali útočiště“, můžeme se řídit příkladem Nefiho a Almy a pamatovat na to, že ten, „v koho [důvěřujeme]“, Spasitel Ježíš Kristus, nás „vždy vysvobodí“ (2. Nefi 4:19; Alma 36:27). A můžeme mít na paměti, jak učil apoštol Pavel, že nás nic nemůže odloučit „od lásky Kristovy“ (viz Římanům 8:35).
Pán Ježíš Kristus „je naším dokonalým útočištěm“ (viz Žalm 61:1–4), řekl starší Holland. „Ať se stane cokoli, nikdy nebudeme odloučeni od Spasitelovy lásky a On nás nikdy nepřestane doprovázet, i když si to v té chvíli nebudeme uvědomovat. Ducha nezastaví žádný virus ani hranice států ani předpovědi zdravotníků.“
Fotografie: Getty Images
Dělejte „něco laskavého“
Starší Christofferson si nedávno, když četl zprávu připravenou církevním výborem, začal dělat starosti ohledně toho, jaký účinek může mít „nařízená samota“ na osamocené členy Církve – staré i mladé.
Řekl: „Nařízená samota může vést k osamělosti a osamělost může mít negativní dopad na fyzické a duševní zdraví. Jako protiopatření někteří zastánci veřejného zdraví doporučují, aby ti, kteří pociťují osamělost, hledali způsoby, jak pro někoho udělat ‚něco laskavého‘.“
Svatí posledních dnů mohou najít způsob, jak sloužit, pomáhat či něčím přispět druhým, obzvláště těm, kteří jsou osamělí, řekl starší Christofferson, a osamělí členové poskytováním služby druhým mohou napomoci tomu, aby se necítili tolik izolovaní.
„Zaměřte se na pastýřskou službu,“ řekl. „Jeden pro druhého toho můžeme dělat hodně, abychom si uchovali pocit sounáležitosti a bratrství a sesterství. Toto je čas, kdy kvora starších a Pomocná sdružení mohou naplnit svůj pravý potenciál a zajišťovat to, k čemu byla tak jedinečným způsobem zorganizována.“
A ohledně kontaktování někoho vždy jen prostřednictvím textové zprávy poznamenal: „Myslím si, že je velmi ozdravné kontaktovat někoho tím, že použijeme onu starou technologii nazývanou telefon. Prostě těm lidem zavolejte, abyste si popovídali. Umožněte jim slyšet lidský hlas.“
Malé úsilí vynaložené na pomoc druhým může mít velký dopad a někomu to může rozjasnit den způsobem, který si ani nedovedeme představit. „Naše pastýřská služba je v době, kdy jsou lidé izolovaní, velmi potřebná,“ řekl starší Cook.
Starší Holland dodal: „Měli bychom si vyhradit část dne na komunikování s těmi, kteří potřebují povzbudit. A samozřejmě to povzbudí i nás a tak budou všichni ‚pozvednuti‘ (3. Nefi 27:14, 15), což byl na svět poslán učinit Spasitel, jak sám řekl.“
Další způsob, jak můžeme pozvedat sebe i druhé, je připravovat se na den, kdy se znovu otevřou chrámy. Uzavření chrámů – ať už kvůli pandemii, přestavbě nebo úklidu – „poskytuje úžasnou příležitost naučit se více o tom, jak bádat v rodinné historii, indexovat a jak připravit mnoho jmen na onen den, kdy se dveře chrámů opět otevřou,“ řekl starší Bednar.
A dodal, že bez ohledu na to, zda jsou chrámy otevřené nebo zavřené, členové Církve stále mohou usilovat o to, aby byli hodni chrámového doporučení a měli ho platné.
Ponaučení, která si z toho – jak Pán doufá – vezmeme
Jak poznamenal starší Bednar, ačkoli by se nikdo sám o sobě nerozhodl podstupovat pandemii COVID-19, tato nákaza posledních dnů nás postihla.
Řekl: „S věčnou perspektivou, již nám poskytuje znovuzřízené evangelium, a s milostí, která pramení ze Spasitelova Usmíření, si z protivenství smrtelnosti můžeme vzít ponaučení, jež nás připraví na požehnání věčnosti. Musíme se modlit. Musíme hledat. Musíme se ptát. Musíme mít oči k vidění a uši k slyšení. Ale můžeme být požehnáni pozoruhodnými způsoby, abychom získali ponaučení, jež nám požehnají nyní i na věky.“
Nákaza COVID-19 svým zničujícím dopadem na rodiny po celém světě učí lidi projevovat zvýšený zájem o druhé, řekl president Ballard.
„Začínáme si uvědomovat, jak drahocenná je naše rodina, jak drahocenní jsou naši blízcí a jak drahocenní jsou další členové Církve,“ dodal. „Nyní získáváme ponaučení, díky kterým budeme lepšími lidmi.“
A až současná bouře utichne, co můžeme očekávat pak? Další podobné zkoušky, odpověděl starší Uchtdorf. Boží děti v Církvi i mimo ni budou dál čelit obtížím.
„Žijeme v časech, kdy je nutné, abychom se učili,“ řekl. A tím nejdůležitějším, čemu se můžeme naučit, je to, že odpovědí na budoucí obtíže je totéž, co je odpovědí na tu stávající: evangelium Ježíše Krista.
A jelikož Svatí posledních dnů mají znovuzřízené evangelium Ježíše Krista, řekl starší Holland, mohou se naučit mít pozitivní a optimistický přístup, dělat to nejlepší, co mohou, a spoléhat přitom na Pánův slib obsažený v těchto slovech: „Vesele čiňme všechny věci, jež leží v naší moci; a potom, kéž můžeme v klidu státi, s naprostou jistotou, abychom viděli spasení Boží, a jak rámě jeho bude zjeveno.“ (Nauka a smlouvy 123:17.)
„Nalezneme mnoho důvodů k radosti, zatímco budeme tříbit svou víru, více důvěřovat v Pána a pozorovat, jak nás zázračně vysvobozuje,“ řekl starší Holland.