Portréty víry
Sakiusa a Salote Maiwiriwiriovi
Suva, Fidži
Jen stěží jsem mohl uvěřit, jaký pokoj a štěstí vládne v domově Maiwiriwiriových. I když jim zemřely dvě z jejich dětí, každý den prožívají s radostí a jasným cílem.
Leslie Nilsson, fotograf
Salote:
Dva roky poté, co náš syn Esa zemřel na rakovinu plic, zemřela naše dcera Esalynn na meningitidu. Když jsem byla v chrámu, pocítila jsem silné vnuknutí, abych si tam promluvila se starší sestrou misionářkou, která před lety také přišla o dvě své děti. Řekla mi: „Pokud ze svého domova uděláte svaté místo, budete tam pociťovat přítomnost svých dětí.“
To se stalo naším cílem. Všechno děláme s cílem učinit z našeho domova svaté místo. Toužíme po tom pocitu, že nám jsou nablízku.
Nevíme, jak vychovávat děti na druhé straně závoje. Ale věříme, že když budeme ze všech sil žít spravedlivě, pocítí naše úsilí. Na našich rodinných setkáních vítáme Esu a Esalynn jménem.
A když doma dojde k nějakým neshodám, snažíme se je rychle vyřešit. Přejeme si, nakolik je to možné, aby náš domov stále byl svatým místem. A díky tomu, že se o to takto snažíme, pociťujeme naději a uzdravení a lásku.
Sakiusa:
To, že jsme přišli o Esu a Esalynn, nás jako rodinu ještě více semklo. Radíme se společně s našimi ostatními dětmi. Jako rodina navštěvujeme chrám. Vedeme co nejprostší život a každý den se snažíme pociťovat vděčnost. Když mluvíme o tom, co to znamená být jako rodina zpečetěni v chrámu, toto zpečetění v nás ožívá. A prostřednictvím toho všeho pociťujeme přítomnost našich dětí.
Jedna z prvních věcí, kterou jsme udělali, abychom svůj domov učinili svatějším místem, je, že jsme začali každý den číst Knihu Mormonovu. Nejdříve jsme našim menším dětem vyprávěli příběhy z Knihy Mormonovy pomocí obrázků. Pak jsme přidali videa. Dnes už více čteme přímo v Knize Mormonově. Mohu svědčit o moci spočívající v Knize Mormonově.
Mohu svědčit i o moci spočívající v plánu spasení. Když jsme připravovali smuteční obřad pro Esu a pro Esalynn, rozhodli jsme se nemít tak velký a dlouhý obřad, který je ve fidžijské kultuře běžný. Místo toho jsme s manželkou byli jedinými řečníky a hovořili jsme o plánu spasení. Mnozí členové naší širší rodiny se od té doby stali členy Církve, díky pravdám, které slyšeli během těchto smutečních obřadů.