Srdce probodnutá hlubokými ranami – jak porozumět zneužívání a týrání v rodině
Nezdravé vzorce chování se mohou rozvinout v každém vztahu. Jejich rozpoznáním lze zneužívání nebo týrání odhalit, případně mu zamezit, ještě než začne.
Fotografie použity pouze pro ilustrační účely, jde o fotomodely
Nedávno mi telefonoval zdrcený otec. Jeho dcera Jenna (jméno bylo změněno) si na univerzitě našla nového přítele a jejich vztah se rychle rozvíjel. Její přítel Jake spěchal se svatbou a omezoval její komunikaci s rodiči. Jenna se jim omluvila s vysvětlením, že příčinou je Jakeova silná láska a touha trávit čas jen spolu.
Když Jennina rodina zjistila, že je Jake rozvedený a má dítě, o kterém se Jenně nezmínil, začala si dělat starosti. Zatelefonovali tedy jeho bývalé manželce, která jim sdělila, že Jake je velmi vznětlivý a žárlivý. Když to Jake zjistil, rozzuřil se. Řekl, že Jenna je „v moci“ svých rodičů, a připomněl jejich negativní reakci na sarkastický vtip, který v minulosti pronesl v souvislosti s Jenninou inteligencí. Jake paradoxně naléhal, aby se Jenna začala rozhodovat sama za sebe tím, že s rodiči přeruší kontakt. Jennini rodiče byli zoufalí, protože jim přestala odpovídat na esemesky a volání.
Každý si přeje mít šťastnou rodinu, ale i když se lidé snaží žít podle evangelia, mohou se ve vztazích zraňovat. Některé problémy jsou důsledkem nedorozumění a napětí, které jsou v rodinách běžné. Zatímco v domovech se zdravými vztahy se lidé za špatné chování omlouvají a spory urovnávají, v nezdravých situacích se opakují vzorce hrubého chování a špatného zacházení, které přerůstají ve zneužívání či týrání.
Domácí násilí a evangelium
„Zlomili jste srdce svých něžných manželek a ztratili jste důvěru svých dětí.“ (Jákob 2:35.)
Zneužívání či týrání představují jednání, jehož účelem je ublížit druhým nebo mít nad nimi moc. Jedná se o celou škálu chování, které může zahrnovat zanedbávání, manipulaci, slovní kritiku a fyzické nebo sexuální násilí.1 Ke zneužívání a týrání bohužel běžně dochází a někteří odborníci odhadují, že přibližně čtvrtina dětí na celém světě čelí fyzickému, sexuálnímu nebo psychickému týrání nebo zneužívání.2 I u dospělých je míra viktimizace vysoká, přičemž přibližně 1 ze 4 žen a 1 z 10 mužů zažívají fyzické násilí páchané jejich manželskými partnery.
Ke zneužívání či týrání může docházet v jakémkoli vztahu a pachatelem může být muž i žena. U mužů však existuje vyšší pravděpodobnost, že budou panovační a dopustí se závažného fyzického a sexuálního násilí; ženy se naopak s větší pravděpodobností stanou obětí zastrašování či ovládání, případně utrpí vážnou újmu způsobenou jejich manželských partnerem.3
Zneužívání a týrání ubližuje duším obou, viníka i oběti, a je v rozporu se Spasitelovým učením. Novodobí proroci uvedli, že ti, „kteří týrají nebo zneužívají manželského partnera nebo své potomstvo[, se] … jednoho dne … budou zodpovídat před Bohem“.4 Násilníci často ignorují nebo zneužívají zásady evangelia. Příkladem je pár, s nímž jsem pracoval jako psychoterapeut a v němž manžel navazoval citové vztahy mimo manželství a prohrál rodinné úspory v hazardu, ale namísto omluvy tlačil na manželku, aby mu odpustila, a trval na tom, že pokud tak neučiní, ona sama páchá „větší hřích“. Odmítal se zabývat její bolestí a tvrdil, že on si před Bohem stojí dobře, jinak by nebyl chrámovým pracovníkem. Když se jeho žena obrátila na vedoucí Církve, zlehčoval své zrady a zveličoval její obavy s tím, že trpí depresí. Manžel odmítal zásady „úcty, lásky [a] soucitu“5 a s manželkou špatně nakládal. Její snahy žít podle zásad evangelia nemohly napravit problém, který on působil. Nezdravým vzorcům chování může podlehnout každý z nás. Všechny druhy zneužívání a týrání mají některé společné charakteristické rysy a čím závažnější a častější jsou, tím méně zdravý vztah bude. Níže uvádíme pět z těchto typických vzorců zneužívání a týrání, které vám nezdravé vzorce chování u sebe nebo druhých mohou pomoci rozpoznat.
1. Krutost
„Jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů pod rty jejich, … [jejich] ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.“ (Římanům 3:13–14.)
Jistý muž ke mně přišel na terapii navzdory přání své manželky, která se mu vysmívala, že „potřebuje pomoc“. Na shromáždění byla přátelská a zbožná, ale doma její chladná povýšenost zraňovala jako rány bičem. Kritizovala výši jeho příjmu a o jeho kariéře učitele se vyjadřovala jako o „práci pro holky“. Svému synovi řekla: „Doufám, že z tebe nebude slaboch jako z tvého táty“ a každý den trávila čas telefonáty se svou matkou, při nichž znevažovaly oba své manžele. Kritičtí lidé se při působení bolesti cítí ospravedlněni a „s potěšením chtějí, aby … druzí trpěli“ (Nauka a smlouvy 121:13). Tito členové rodiny, kteří druhé znevažují, dávají jim najevo znechucení nebo je urážejí, porušují Ježíšova přikázání „nesuďte“ a „nepotupujte“ (Lukáš 6:37).
2. Klam
„Jsi posedlý lživým duchem a odložil jsi Ducha Božího.“ (Alma 30:42.)
Zneužíváním a týráním prostupuje klam, neboť pachatelé své jednání zlehčují, obviňují druhé a překrucují slova. Oběti takové jednání mate; jedna z účastnic mého výzkumu to popsala takto: „[Můj manžel] obvykle začal vyvádět, pak přešel k omluvám a následně řekl: ‚No, stejně je to tvoje vina‘ … a pokračoval v tom tak dlouho, dokud jsem tomu neuvěřila.“6 Takové popírání vnímání reality druhého člověka se nazývá gaslighting a v obětech zanechává zmatek a nejistotu ohledně jejich vzpomínek a názorů. Stejně jako jiné formy klamu i gaslighting slouží k manipulaci rozhovorů a předkládání falešných zástěrek.
Ti, kteří zneužívají a týrají druhé, důrazně odmítají přiznat, že druhé zraňují, a často budou tvrdit, že obětmi jsou oni. Když Jenna vyjádřila znepokojení nad Jakeovou kritikou jejích rodičů, Jake se rozčílil a tvrdil, že ho „uráží“. Jake byl jedním z těch, „již volají: přestupek … a jsou sami dětmi neposlušnosti“ (Nauka a smlouvy 121:17). Nejenže prosazoval svou nepravdivou verzi příběhu, ale rovněž odmítal pravdu.7
3. Výmluvy
„[Přiznej se] k svým chybám a k tomu zlu, které jsi učinil.“ (Alma 39:13.)
Pokorný člověk pociťuje lítost, zraňuje-li druhé, a činí pokání a jedná lépe. Člověk, který se dopouští zneužívání a týrání, vzdoruje hlasu svého svědomí pomocí výmluv. Jeden z účastníků mého výzkumu vzpomínal: „Kvůli fyzickému zneužívání a týrání jsem míval hrozné pocity, ale poté jsem si řekl, že by se to možná bývalo nestalo, kdyby prostě mlčela.“ Jeho „zármutek [ho] nevedl k pokání“ (Mormon 2:13), ale místo toho byl přehlušen nenávistným hněvem a obviňováním.
Během terapie jsem jedné manželce řekl, že jsem nikdy nebyl svědkem toho, že by projevila zármutek podle Boha za to, že roky kritizovala svého manžela. Na to nereagovala lítostí, ale rozmrzelostí: „Výborně, další věc, kterou nedělám!“ Lidé, kteří se dopouštějí zneužívání nebo týrání, odmítají nést odpovědnost a jsou nedůtkliví a brání se. Snadno se uráží kvůli drobnostem.
4. Pýcha
„V pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.“ (Filipenským 2:3.)
Pýcha zahrnuje pocit nároku a sebestřednost. Jistý muž se obořoval na svou manželku a děti pokaždé, když se domníval, že se k němu „nechovají s úctou“. Když se jejich názory rozcházely s jeho, říkal, že „podrývají jeho autoritu“ nebo „jsou neposlušní“. Pýcha je soutěživá a zaměřuje se na moc a vítězství. V kontrastu s tím zdravá rodina spolupracuje, udržuje spravedlivou rovnováhu a její členové „[jednají] s druhým spravedlivě“ (4. Nefi 1:2). Partneři v manželství si mají být rovni8, každý z nich má mít možnost se vyjádřit a mají si cenit všech názorů.
5. Moc nad druhým
„Když [uplatňujeme] moc nebo panství nebo donucování na duši dětí lidských, … nebesa se stáhnou.“ (Nauka a smlouvy 121:37.)
I když si ceníme svobody jednání, je překvapivé, jak často si členové rodiny vzájemně říkají, co si mají myslet, co pociťovat a jak jednat. Někteří dokonce druhé ovládají skrze zastrašování, pocity hanby, upírání projevů lásky nebo pomocí výhrůžek. Jistý manžel kladl na svou manželku přísné požadavky – měla mu každý den v určitou dobu připravovat snídani, plnit specifické intimní žádosti a naslouchat tomu, co jej „znepokojuje“, což obvykle bylo něco, v čem by se ona mohla zlepšit. Kontroloval její výdaje a rozzlobil se, kdykoli mu ihned neodpověděla na esemesku.
Jiná matka pravidelně dávala své dospívající dceři najevo zklamání, kdykoli dívka projevila smutek nebo se nechovala podle představ své matky. Když dcera matčina očekávání nesplnila, případně její manžel vyjádřil znepokojení, matka s nimi jednala chladně a nekomunikovala.
Naděje a uzdravení
„Slyšelť jsem modlitbu tvou, a viděl jsem slzy tvé; aj, já uzdravím tě.“ (2. Královská 20:5.)
Zneužívání a týrání přináší zármutek, ale změna je vždy možná. Oběti mohou využít duchovní a odborné zdroje a usilovat o uzdravení svých zranění skrze Spasitelovu moc Usmíření. Potřebujete-li pomoc, navštivte stránky abuse.ChurchofJesusChrist.org.
Ti, kteří se dopouští zneužívání nebo týrání, musí činit pokání a vyhledat pomoc. Vyžaduje to, aby „[sestoupili] do hlubin pokory“ (3. Nefi 12:2) a přijali plnou odpovědnost za své chování. Změna vyžaduje více než jen krátkodobé sliby a povrchní snahy. Bolest hlubokého pokání je duši drásající pocit, který někteří nebudou ochotni podstoupit, čímž oběti staví před obtížná rozhodnutí ohledně toho, jak se mohou chránit.9
Našemu Nebeskému Otci na nás záleží stejně jako ztrápenému otci, který mi telefonoval ohledně své dcery. Boží láska je „[široká] jako věčnost“ (Mojžíš 7:41) a Bůh pociťuje hlubokou bolest, když si Jeho děti vzájemně ubližují. V láskyplném rozhovoru s Enochem pláče. „Viz tyto bratří své; jsou dílem mých vlastních rukou, a já jsem jim dal … přikázání, že mají milovati jeden druhého …, ale viz, jsou bez citu a nenávidí svou vlastní krev.“ (Mojžíš 7:32–33.) Když jsou zraňována těla a duše, v nebi i na zemi se ozývá pláč. S pokorou, Boží mocí a v případě potřeby i odbornou pomocí však lze škodlivé chování zastavit a vytvořit důstojný, bezpečný a láskyplný domov.