Kněžské kvorum
Síla kvora do značné míry závisí na tom, jak moc jsou jeho členové sjednoceni ve spravedlivosti.
Jsem vděčný, že s vámi mohu být na tomto velkém kněžském shromáždění. Každý z nás je členem nějakého kvora v kněžství. Možná vám to nepřipadá jako něco mimořádného, ale mně ano. Byl jsem vysvěcen jáhnem v Aronově kněžství v jedné maličké odbočce Církve. V té odbočce byla jen jedna rodina. Neměli jsme žádnou kapli. Scházeli jsme se u nás doma. Já jsem byl jediným jáhnem a můj bratr byl jediným učitelem.
A tak vím, jaké to je používat kněžství sám, bez možnosti sloužit s druhými v kvoru. Byl jsem v té malé odbočce bez kvora spokojený. Neměl jsem možnost zjistit, o co přicházím. A pak se naše rodina přestěhovala přes celý kontinent na místo, kde bylo mnoho nositelů kněžství a silná kvora.
Během let jsem se naučil, že síla kvora nespočívá v počtu nositelů kněžství, kteří ho tvoří. Ani se automaticky nedostavuje s věkem a vyzrálostí členů kvora. Síla kvora do značné míry závisí na tom, jak moc jsou jeho členové sjednoceni ve spravedlivosti. Tato jednota v silném kvoru kněžství se nepodobá ničemu, co jsem zažil ve sportovním týmu nebo klubu nebo v jakékoli jiné organizaci na světě.
Almova slova, zaznamenaná v knize Mosiášově, jsou asi nejlepším vyjádřením jednoty, kterou jsem pociťoval v těch nejsilnějších kněžských kvorech:
„A přikázal jim, že mezi nimi nemá býti sváru, ale že mají vyhlížeti kupředu jednostejně majíce jednu víru a jeden křest a majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce.“1
Alma dokonce řekl svým lidem, jak tuto jednotu získat. Řekl jim, že nemají kázat ničeho, kromě pokání a víry v Pána, který vykoupil svůj lid.2
Alma učil, že srdce členů jsou skrze usmíření Ježíše Krista proměněna, a to platí pro každé sjednocené kněžské kvorum, které jsem kdy viděl. Právě tímto způsobem jsou jejich srdce spojena.
Můžete tudíž porozumět tomu, proč Pán pověřuje presidenty kvor, aby vedli tak, jak to činí On. Ve 107. oddílu Nauky a smluv používá téměř stejná slova, když popisuje povinnosti presidentů jednotlivých kvor. President kvora jáhnů má učit členy kvora jejich povinnostem, „jak je to dáno podle smluv“.3 President kvora učitelů má učit své členy jejich povinnostem, jak „dáno ve smlouvách“.4 Presidentovi kvora kněží, což je biskup, je přikázáno „předsedati čtyřiceti osmi kněžím a zasedati s nimi v radě, učiti je povinnostem úřadu jejich, jak je dáno ve smlouvách“.5
President kvora starších je pověřen tímto způsobem:
„Opět, povinností presidenta úřadu starších je předsedati devadesáti šesti starším a zasedati s nimi v radě a učiti je podle smluv.“6
Je snadné pochopit, proč Bůh chce svá kvora učit „podle smluv“. Smlouvy jsou posvátné sliby. Nebeský Otec nám všem slíbil věčný život, pokud budeme uzavírat a dodržovat smlouvy. Kněžství například přijímáme se smlouvou, že Mu budeme věrně pomáhat v Jeho díle. Lidé, které křtíme do Jeho Církve, slibují, že budou mít víru v Ježíše Krista a že budou činit pokání a dodržovat Jeho přikázání. Každá smlouva vyžaduje víru v Ježíše Krista a poslušnost Jeho přikázání, aby bylo možné získat odpuštění a očištěné srdce nutné pro to, abychom zdědili věčný život, největší ze všech darů Božích.
Můžete se zeptat: „Znamená to snad, že každá lekce v kvoru musí být jen o víře a o pokání?“ Samozřejmě, že ne. Znamená to však, že učitel a ti, kteří se do výuky zapojují, musejí mít vždy touhu vnést Ducha Páně do srdce členů v dané místnosti, aby v nich podnítili víru a odhodlání činit pokání a být čistí.
A tato touha přesahuje stěny místnosti, ve které se kvorum setkává. Ve skutečně sjednoceném kvoru se tato touha rozšiřuje na jeho členy, ať jsou kdekoli.
Zažil jsem to před několika lety v jednom kvoru jáhnů, ve kterém jsem byl povolán učit lekce. Několik jáhnů občas nechodilo na shromáždění kvora. Věděl jsem, že výuka v tomto kvoru – stejně jako v každém kvoru – byla zodpovědností presidenta, který držel klíče. Měl s nimi všemi zasedat v radě. A tak jsem si zvykl hledat radu u toho, který byl pověřen Bohem, tím, že jsem se ho ptal: „Co myslíš, o čem bych měl učit? Čeho se mám snažit dosáhnout?“
Naučil jsem se řídit se jeho radou, protože jsem věděl, že mu Bůh svěřil zodpovědnost za výuku členů jeho kvora. Jednou v neděli jsem poznal, že Bůh respektuje pověření udělené mladému presidentovi kvora. Učil jsem zrovna jáhny. Všiml jsem si jedné prázdné židle. Na židli byl postavený magnetofon, a viděl jsem, že nahrával. Po lekci chlapec, který seděl vedle prázdné židle, magnetofon vzal. Když se chystal odejít, zeptal jsem se ho, proč naši diskusi nahrával. Usmál se a řekl, že jiný jáhen mu řekl, že dnes nebude na kvoru. A tak chtěl vzít magnetofon ke svému příteli domů, aby si i on mohl naši lekci vyslechnout.
Spoléhal jsem se na zodpovědnost svěřenou mladému presidentovi kvora a pomoc z nebe se dostavila. Duch se dotkl členů v oné místnosti a poslal jednoho z nich, aby se pokusil posílit víru svého přítele a přivedl ho k pokání. Tento jáhen, který přinesl magnetofon, se učil podle smluv a nabídl pomocnou ruku svému příteli a společníkovi z kvora.
Členové kněžského kvora se učí i jinak než jen výukou lekcí ve třídě. Kvorum je organizace zabývající se službou a jeho členové se službou učí. Kvorum může poskytnout větší službu než samotní jednotliví členové. A moc této služby se násobí více než jen počtem členů. Každé kvorum má vedoucího, který má pravomoc a zodpovědnost k vedení kněžské služby. Viděl jsem moc, která přichází, když je kvorum povoláno, aby vyšlo pomáhat v případě katastrofy. Znovu a znovu mi lidé mimo Církev popisovali své překvapení a obdiv nad efektivností Církve při organizování pomoci. Připadalo jim to jako zázrak. Ve veškeré kněžské službě se tento zázrak moci dostavuje díky tomu, že vedoucí a členové respektují pravomoc těch, kteří řídí tuto službu v kněžských kvorech po celé zemi.
Zázraky moci mohou přicházet, když se kvora snaží sloužit druhým. Také přicházejí, když se kněžská služba poskytuje členům uvnitř kvora. Jeden president kvora jáhnů se jednou v neděli, před shromážděním kvora, sešel se svými rádci a s tajemníkem kvora. Poté, co se s modlitbou poradili, pocítil inspiraci pověřit jednoho jáhna, aby pozval na příští shromáždění kvora jiného jáhna, který se shromáždění nikdy nezúčastnil. President kvora věděl, že otec tohoto jáhna, který nikdy nepřišel, nebyl členem Církve, a jeho matka měla o Církev jen malý zájem.
Pověřený jáhen přijal úkol od svého presidenta kontaktovat tohoto chlapce. Zašel za ním. Sledoval jsem ho při tom. Šel trochu váhavě, jako kdyby to byl těžký úkol. Chlapec, kterého pozval do kvora, přišel jen několikrát a pak se jeho rodina odstěhovala. O mnoho let později jsem byl na konferenci kůlu tisíce mil od místa, kde se scházelo ono kvorum jáhnů. O přestávce mezi konferenčními shromážděními ke mně přišel muž, kterého jsem neznal, a zeptal se mě, zda znám jednoho bratra. Řekl mi jeho jméno. Byl to ten chlapec, kterého president kvora jáhnů pověřil, aby zašel za jednou ztracenou ovcí a staral se o ni. Tento muž mi řekl: „Mohl byste mu za mě prosím poděkovat? Jsem dědeček toho chlapce, kterého před lety pozval na kvorum jáhnů. Dnes je to dospělý muž. Ale stále mi vypráví o onom jáhnovi, který ho pozval, aby s ním šel na shromáždění.“
Měl v očích slzy, a já také. Mladý president kvora byl inspirován, aby podal pomocnou ruku ztracenému členovi svého kvora. Byl inspirován k tomu, aby vyslal chlapce sloužit. Tento president udělal to, co by udělal Mistr. A díky tomu mladý president vyškolil nového nositele kněžství v jeho povinnosti sloužit druhým, podle smluv. Srdce byla spojena i po více než 20 letech a na vzdálenost tisíců mil. Když jednota kvora vznikne ve službě Pánu a Pánovým způsobem, tak trvá.
Jedním z charakteristických znaků silného kvora je atmosféra sounáležitosti mezi jeho členy. Vzájemně o sebe pečují. Vzájemně si pomáhají. Presidenti kvor mohou tuto sounáležitost nejlépe vybudovat tehdy, když pamatují na to, jaký je Pánův záměr ohledně jednoty v kvoru. Jde samozřejmě o to, aby si mohli vzájemně pomáhat. Jde však o něco víc, o mnohem víc. Jde o to, aby se vzájemně pozvedali a povzbuzovali ke spravedlivé službě společně s Mistrem na Jeho díle, kterým je nabídnout věčný život dětem Nebeského Otce.
Když tomu porozumíme, změní to způsob, kterým se snažíme budovat sounáležitost v kvoru. Například to může změnit i to, jak hrají členové kvora učitelů basketbal. Členové kvora se mohou snažit budovat sounáležitost, a ne jen vyhrát zápas. Mohou pozvat chlapce, kterého vždy vynechávají ze hry, protože neumí hrát moc dobře. A pokud tento chlapec pozvání přijme a přijde, členové kvora mu pak mohou přihrávat trochu častěji, zvlášť když tento chlapec pravděpodobně nedá koš. Za dvacet let si nejspíš nebudou pamatovat, zda tehdy vyhráli, ale budou si vždy pamatovat, jak hráli spolu a proč –a čí to byl tým. Byl to Pán, jenž pravil: „Nejste-li jedno, nejste moji.“7
Když pochopíme, proč si Pán přeje sounáležitost, večírek pro členy kvora starších možná naplánujeme jinak. Byl jsem na jednom večírku, který připravil muž, který byl obráceným do Církve. Nalezení evangelia bylo pro něj to nejlepší, co se mu kdy přihodilo. A tak byli na večírek pozváni i sousedé a přátelé, kteří dosud nebyli členy Církve. Stále si pamatuji na atmosféru sounáležitosti, když jsme si s nimi povídali o tom, co pro nás Církev znamená. Pocítil jsem na tom večírku něco víc než jen sounáležitost s bratry v kněžství. Mistr povolal své učedníky do svého prvního Kvora Dvanácti během své smrtelné služby tímto způsobem: „Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.“8 A tak jsem onoho večera na večírku pocítil, že jsem byl ve společenství Mistra a Jeho učedníků, a stával jsem se tím, kým by On chtěl, abychom se stali.
Když jsem byl v Aronově kněžství, byl jsem požehnán stejným pocitem sounáležitosti díky jednomu vedoucímu kněžství. Rozuměl tomu, jak budovat kněžskou sounáležitost, která potrvá. Domluvil se s majitelem lesíku, že můžeme jít jedno odpoledne sekat dříví a svazovat ho do otýpek. Otýpky byly určeny pro vdovy, aby si mohly zatopit během chladné zimy. Stále si pamatuji na vřelou sounáležitost, kterou jsem pociťoval se svými bratřími v kněžství. Ale ještě více si pamatuji na pocit, že jsem dělal to, co by Spasitel chtěl, abych dělal. A tak jsem pociťoval sounáležitost i s Ním. Tuto vzácnou sounáležitost můžeme budovat ve svém kvoru v tomto životě a poté ji můžeme pociťovat i navždy, ve slávě a s rodinami, budeme-li žít podle smluv.
Modlím se o to, abyste přijali Pánovu výzvu a abyste byli ve svých kvorech kněžství jednotní a jako jeden. On nám ukázal cestu. A On nám slíbil, že s Jeho pomocí se z dobrých kvor mohou stát kvora skvělá. A právě to si přeje, abychom měli. A vím, že On potřebuje silnější kvora, aby mohl žehnat dětem našeho Nebeského Otce, podle smluv. Věřím, že tak bude činit.
Vím, že náš Nebeský Otec žije. Vím, že Jeho Syn, Ježíš Kristus, usmířil naše hříchy i hříchy všech těch, se kterými se kdy setkáme. On byl vzkříšen. On žije. Vede svou Církev. Drží klíče kněžství. Skrze inspiraci udílenou těm, kteří drží klíče v Církvi, povolává každého presidenta každého kněžského kvora. Svědčím o tom, že kněžství se všemi jeho klíči bylo znovuzřízeno Josephu Smithovi. A vydávám posvátné svědectví, že tyto klíče byly předány až do dnešní doby presidentovi Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, který je presidentem kněžství na celé zemi.
O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.