Plán spasení
Nejsme ponecháni osudu, abychom se protloukali smrtelností bez znalosti tohoto hlavního plánu, který Pán připravil pro své děti.
Když jsem byl letos v létě na jednom shromáždění svátosti, měl jsem to štěstí, že jsem si mohl vyslechnout poselství tří studentů, kteří byli během letních prázdnin doma. Jeden proslov mě zvláště zaujal.
Tato studentka během letních prázdnin pracovala v restauraci, kam často chodili řidiči kamionů. Jeden řidič, který jezdil pravidelně po jedné trase, se vždy zastavil v restauraci, každý týden ve stejný den, aby si dal něco k snědku. Díky této pravidelnosti měl možnost si s touto studentkou krátce popovídat. Zeptal se této mladé dámy, odkud je. Ona odvětila, že teď je doma, aby si mohla během léta vydělat peníze a pak se na podzim vrátit do školy. Jeho další otázka zněla: „A na jaké škole studujete?“ Ona s hrdostí odpověděla: „Na BYU – Idaho.“ Chtěl o této škole vědět víc, což vedlo k diskusi o evangeliu. Jejím první krokem bylo učit ho o Slovu moudrosti. A byla úspěšná. Přesvědčila ho, aby přestal kouřit.
Pak začala pracovat na jiné směně a již neměla příležitost ho obsluhovat, a tak mu napsala vzkaz a přidala k němu církevní misionářský leták o plánu spasení. Za několik dnů dostala od onoho řidiče lístek. Bylo na něm napsáno: „Udělala jste ze mě nestvůru!“ Díky této mladé ženě získal tento řidič znalosti, které ho přiměly přemýšlet o tom, jak musí změnit svůj život. Nevím, co všechno vzešlo z tohoto krátkého setkání mezi servírkou a řidičem kamionu, ale zcela nepochybně to ovlivnilo jeho život.
Pak tato mladá studentka vysvětlila, jak snadné je seznamovat druhé s krásami evangelia. Každý den při běžných činnostech máme příležitosti otevírat ústa a seznamovat lidi s pravdami evangelia, které je požehnají zde a nyní i po celé věčnosti, které přijdou.
Mnozí lidé přemýšlejí: „Odkud jsme přišli? Proč jsme zde? Kam jdeme?“ Náš Věčný Otec nás neposlal na zem, abychom putovali po bezcílné nesmyslné cestě. Poskytl nám plán, který máme následovat. On je Tvůrcem tohoto plánu. Tento plán je určen pro pokrok člověka a pro jeho konečné spasení a oslavení. Cituji z misionářské příručky Kažte evangelium mé:
„Bůh je Otcem našich duchů. My jsme doslovně Jeho děti, a On nás má rád. Než jsme se narodili na tuto zemi, žili jsme jako duchovní děti našeho Nebeského Otce. Nebyli jsme však takovými, jako Nebeský Otec, a ani bychom se takovými nikdy nemohli stát a nikdy bychom se nemohli těšit všem požehnáním, ze kterých se těší On, pokud bychom neprošli životem ve smrtelnosti ve fyzickém těle.
Jediným Božím záměrem – Jeho dílem a Jeho slávou – je umožnit každému z nás, aby se těšil všem Jeho požehnáním. K naplnění svého záměru poskytl dokonalý plán. My jsme tomuto plánu porozuměli a přijali jsme ho dříve, než jsme přišli na zemi.“ ([2005], 47.)
Přesto dnes mnozí lidé ve světě nadále zápolí s nalezením odpovědí na ty nejzákladnější otázky života. Volání „aj, tuto“ a „aj, tamto“ je stále silnější a mnohem, mnohem zmatenější. Technologie tento zmatek ještě znásobuje, když tato sdělení posílá dál prostřednictvím rádiových vln a nesmírného množství kabelů, které nyní pokrývají celou zemi. Je tolik možností, jak vysílat více a více různých sdělení, že se asi nelze divit, že lidé jsou zmateni. Před staletími Pavel předpovídal:
„Přijde čas, že zdravého učení nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podlé svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele.
A odvrátíť uši od pravdy, a k [bájím se] obrátí.“ (2. Timoteovi 4:3–4.)
My však nemusíme být zmateni. Odpovědi na matoucí otázky ohledně smyslu života byly znovu dány lidstvu, aby nám sloužily jako vodítko.
Poprvé jsme slyšeli o plánu spasení, než jsme se narodili, což písma nazývají naším prvním stavem (viz Abraham 3:26). Tomu, co se stalo v tomto prvním stavu, rozumíme jen mlhavě, ale víme, že jsme tam žili jako duchové, děti našeho Nebeského Otce, a že jsme učinili určitý pokrok, abychom se připravili na možnost obléci svého věčného ducha do pozemského těla. Také víme, že náš Otec svolal velkou radu, aby vysvětlil účel pozemského života. Měli jsme možnost přijmout nebo odmítnout plán spasení. Nebyl nám vnucován. Podstata plánu spočívala v tom, že člověk bude mít příležitost vypracovat na zemi s Boží pomocí své vlastní spasení. Byl vybrán vůdce, který nás měl učit, jak se řídit tímto plánem, a který nás měl vykoupit z hříchu a smrti. Jak Pán vysvětlil Mojžíšovi: „Viz, můj Milovaný Syn, který byl mým Milovaným a Vyvoleným od počátku, mi řekl – Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“ (Mojžíš 4:2.)
Ježíš Kristus, náš starší Bratr, se stal hlavním obhájcem plánu navrženého Otcem, a my jsme tento plán a jeho podmínky přijali. Díky tomuto rozhodnutí jsme získali právo přijít na zem a vstoupit do svého druhého stavu.
Bůh stvořil Adama a Evu podle svého vlastního obrazu, dal jim tělo z masa a kostí a umístil je do zahrady Eden. Bylo jim dáno na výběr buď setrvat v zahradě, nebo pojíst z ovoce stromu poznání dobrého a zlého a získat příležitost prožít smrtelnost. Přijali tuto výzvu, pojedli z ovoce, a tak se stali smrtelnými a podrobenými tělesné smrti. Následkem svého rozhodnutí zakusili veškeré zkoušky a těžkosti spojené se smrtelností.
Život ve smrtelnosti má dva účely. Tím prvním je, abychom mohli získat zkušenosti, které bychom jinak získat nemohli. Tím druhým je získat schránku z masa a kostí. Oba tyto účely jsou pro existenci člověka zcela zásadní. Jsme nyní zkoušeni a prověřováni, aby se zjistilo, zda budeme činit vše, co nám Pán přikázal. Těmito přikázáními jsou zásady a obřady evangelia, a tvoří evangelium Ježíše Krista. Každá zásada a obřad má vliv na celkový účel našeho prověřování, které nás má připravit na návrat k našemu Nebeskému Otci, a na to, abychom se stali takovými, jako je On. Starší Bruce R. McConkie řekl o následování přímé a úzké cesty toto:
„Myslím, že každý z nás si musí uvědomit, kde stojí v každé oblasti své činnosti ve smrtelnosti. Pak se na základě všeobecných a všezahrnujících pojmů, které jsou jasné a prosté, rozhodneme, jak budeme žít v té či oné oblasti, abychom mohli projít tímto zkušebním stavem a uspět ve zkoušce smrtelnosti. Pokud se budeme rozhodovat správně, získáme věčnou odměnu, a pokud se nebudeme rozhodovat správně, pak získáme nějaké nižší a podřadnější místo v královstvích, která jsou připravena.
… Každý člen Církve, který je na přímé a úzké cestě, který se snaží a namáhá a touží dělat to, co je správné, ačkoli je v tomto životě vzdálen dokonalosti; pokud opustí tento život, zatímco je na přímé a úzké cestě, půjde dál a získá věčnou odměnu v království svého Otce.“ (The Probationary Test of Mortality, zasvěcující proslov, Salt Lake Institute of Religion, Jan. 10, 1982, 8–9.)
To vše je možné díky Ježíši Kristu. On je ústředním bodem Otcova věčného plánu, je Spasitelem, který byl obětován jako výkupné za lidstvo. Bůh poslal svého Milovaného Syna, aby překonal pád Adama a Evy. Přišel na zem jako náš Spasitel a Vykupitel. Překonal pro nás překážku tělesné smrti tím, že obětoval svůj život. Když zemřel na kříži, Jeho duch se oddělil od Jeho těla. Třetího dne se Jeho duch a Jeho tělo na věky spojily, aby již nikdy nebyly odděleny.
Život na zemi má omezené trvání. Přijde okamžik, kdy duch a tělo každého z nás se následkem smrti oddělí. Ale díky vzkříšení Ježíše Krista budeme všichni vzkříšeni bez ohledu na to, zda jsme v tomto životě činili dobro nebo zlo. Nesmrtelnost je dar daný každému smrtelnému dítěti našeho Otce v nebi. Na smrt musíme pohlížet jako na bránu k novému a lepšímu životu. Skrze slavné vzkříšení budou tělo a duch znovu spojeny. Budeme mít dokonalé, nesmrtelné tělo z masa a kostí, které již nikdy nebude podrobeno bolesti nebo smrti. Avšak sláva, které dosáhneme v příštím životě, bude záviset na tom, co děláme v tomto životě. Jen skrze dar usmíření a poslušnost evangelia se můžeme vrátit k Bohu a opět s Ním žít.
Poté, co byl Spasitel vzkříšen, Jeho apoštolové vyšli kázat toto nádherné poselství národům země. Cestovali ve velké míře a učili o poslání našeho Spasitele. Velké křesťanské hnutí se začalo šířit mnoha zeměmi. Ale Církev postupně upadala do všeobecného odpadlictví, během kterého bylo následnictví v kněžství přerušeno. Pravomoc úřadovat v duchovních obřadech přestala na zemi existovat.
Postupem času inspirovaní lidé začali uskutečňovat reformaci. President Gordon B. Hinckley to popsal jako svítání jasnějšího dne. Řekl:
„Nějakým způsobem… v onom dlouhém období temna byla zažehnuta svíce. Období renesance přineslo s sebou rozkvět učenosti, umění a vědy. Vystoupili stateční a odvážní muži a ženy, kteří vzhlíželi k nebi a uznávali Boha a Jeho božského Syna. Nazýváme to reformací.
A poté, co po zemi kráčela mnohá pokolení – mnohá z nich v konfliktech, nenávisti, temnotě a zlu – přiblížil se velký nový den znovuzřízení. Toto slavné evangelium bylo ohlášeno, když se chlapci Josephovi ukázal Otec a Syn. Svítání dispensace plnosti časů bylo na světě. V tomto pozoruhodném období bylo znovuzřízeno vše dobré, krásné a božské ze všech předchozích dispensací.“ („Paprsek jitřní zvěstuje nový den“, Liahona, květen 2004, 83.)
Po tomto velkolepém Prvním vidění byl prorokovi Josephu Smithovi předán posvátný záznam Knihy Mormonovy. To přineslo nové svědectví o našem Pánu a Spasiteli a o Jeho působení mezi národy světa.
A tak vidíme, že ve věčném plánu našeho Otce Jeho láska nezná hranic. S každým Jeho dítětem se počítá. Všichni lidé mají tentýž původ a stejnou možnost naplnit své věčné určení.
Když Amulek, prorok z Knihy Mormonovy, svědčil o tom, že slova Kristova nám přinesou spasení, řekl:
„A nyní, bratří moji, přál bych si, abyste poté, co jste obdrželi tak mnohá svědectví, vidouce, že svatá písma svědčí o těchto věcech, vyšli a nesli ovoce ku pokání.
Ano, chtěl bych, abyste vyšli a nezatvrzovali již déle srdce své; neboť vizte, nyní je doba a den spasení vašeho; a tudíž, budete-li činiti pokání a nebudete-li zatvrzovati srdce své, veliký plán vykoupení se pro vás bude ihned uskutečňovati.
Neboť vizte, tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, aby lidé vykonávali práce své.“ (Alma 34:30–32.)
Nebuďme již zmítáni sem a tam každým světským závanem a lidskou naukou (viz Efezským 4:14). Prohlašujeme světu, že nebesa jsou otevřena a že pravda o Božím věčném plánu byla opět oznámena lidstvu. Žijeme v dispensaci plnosti časů. Žijeme v době, kdy nám písma svědčí o velikém plánu, který Pán dává svým dětem od počátku času až do této současné a poslední dispensace. Tato skutečnost je dobře zdokumentována; nejsme ponecháni osudu, abychom se protloukali smrtelností bez znalosti tohoto hlavního plánu, který Pán připravil pro své děti. On se zavázal posvátnou smlouvou, že nám bude sesílat nebeská požehnání podle toho, jak budeme poslušni Jeho zákona. Pamatujte, pamatujte, že tyto věci jsou pravdivé, neboť Pán Bůh nám zjevil tyto věčné pravdy. Ve jménu Ježíše Krista, amen.