Tři ručníky a noviny za pětadvacet centů
Když jsme věrni posvátným zásadám poctivosti a bezúhonnosti, jsme věrni své víře a jsme věrni i sami sobě.
Před tímto ohromným celosvětovým publikem a s určitými rozpaky učiním osobní doznání. Učiním to jako úvod k námětu, který po jistou dobu velmi tíží mou mysl. V roce 1955 po prvním roce na vysoké škole jsem strávil léto prací v nově otevřeném hotelu Jackson Lake Lodge nacházejícím se v Moranu ve státě Wyoming. Můj dopravní prostředek představoval čtrnáct let starý automobil Hudson z roku 1941, který měl již před deseti lety jít do šrotu. K charakteristickým rysům tohoto vozu patřila i podlaha, která byla tak strašně prorezivělá, že kdyby nebylo kusu překližky, mohl jsem doslova dřít nohama o silnici. Pozitivní bylo, že na rozdíl od jiných čtrnáct let starých aut mé auto nespotřebovávalo žádný olej – hodně vody v chladiči, ale žádný olej. Nemohl jsem přijít na to, kam se voda ztrácí a proč je olej neustále řidší a řidší a světlejší a světlejší.
Na konci léta, v rámci přípravy na cestu domů dlouhou 300 km, jsem dal auto jedinému mechanikovi v Moranu. Po rychlé analýze mi vysvětlil, že blok motoru je prasklý a voda prosakuje do oleje. To vysvětlilo záhadu vody a oleje. Pomyslel jsem si, že kdyby voda prosakovala do palivové nádrže, snížil bych spotřebu benzínu.
A teď to doznání: když jsem se jako zázrakem dostal domů, otec vyšel ven a šťastně mě přivítal. Objal mě, trochu zažertoval, podíval se na zadní sedadlo vozu a uviděl tam tři ručníky s logem hotelu Jackson Lake Lodge – takové, jaké se nedají koupit. Se zklamaným pohledem pouze řekl: „Očekával jsem od tebe více.“ Vůbec jsem si neuvědomil, že to, co jsem udělal, bylo tak špatné. Pro mě byly tyto ručníky pouze symbolem léta stráveného prací v luxusním hotelu, suvenýrem. Nicméně kvůli tomu, že jsem je vzal, jsem pocítil, že můj otec ve mě ztratil důvěru, a byl jsem zničený.
Příští týden jsem upravil překližkovou podlahu svého auta, naplnil jsem chladič vodou a vyrazil jsem do Jackson Lake Lodge vrátit tři ručníky, a zpět, což bylo dlouhých 600 kilometrů. Otec se mě nikdy nezeptal, proč se vracím do hotelu, a já jsem to nikdy nevysvětloval. Prostě nebylo třeba o tom mluvit. Byla to drahá a bolestná lekce poctivosti, kterou si pamatuji celý život.
Žel, mezi nejvíce postrádané hodnoty v dnešním světě patří poctivost a bezúhonnost. V několika uplynulých letech narůstal počet vedoucích podnikatelů, u nichž byla odhalena nepoctivost a další formy špatného jednání. V důsledku toho přišly o své živobytí a důchody desítky tisíc věrných a dlouholetých zaměstnanců. Pro některé to mělo za následek ztrátu domova a změnu vzdělávacích a dalších životních plánů. Čteme a slyšíme o široce rozšířeném podvádění v našich školách, kdy je kladen větší důraz na získání známky nebo diplomu než na učení se a přípravu. Slyšíme o studentech, kteří podváděli během studia medicíny, a nyní vykonávají složité úkony na svých pacientech. Staří lidé i další jsou obětí švindlířů, což má často za následek ztrátu jejich domova nebo životních úspor. Tato nepoctivost a nedostatek bezúhonnosti jsou založeny na chamtivosti, aroganci a neúctě.
V Přísloví čteme: „Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.“ (Přísloví 12:22.)
Když Mormon hovořil o obrácených Lamanitech, kteří byli známi jako lid Anti-Nefi-Lehi, napsal: „A byli mezi lidem Nefiovým, a také byli počítáni mezi lid, který byl z církve Boží. A také se odlišovali svou horlivostí vůči Bohu, a také vůči lidem; neboť byli dokonale poctiví a přímí ve všech věcech; a byli pevní ve víře Kristově až do konce.“ (Alma 27:27; zvýraznění přidáno.)
Asi před třiceti lety, když jsem pracoval ve světě korporací, jsem s několika obchodními společníky cestoval přes letiště O’Hare v Chicagu ve státě Illinois. Jeden z těchto mužů právě prodal svou společnost za desítky milionů dolarů – jinými slovy nebyl chudý.
Když jsme míjeli automat na noviny, tento člověk dal do automatu čtvrťák, otevřel dvířka ke stohu novin uvnitř automatu a začal každému z nás rozdávat nezaplacené noviny. Když mi je podal, vložil jsem do automatu čtvrťák a ve snaze neurazit ho, ale upozornit ho na chybu, jsem v žertu řekl: „Jime, pro pětadvacet centů přece nepřijdu o svou poctivost. Kvůli dolaru možná, ale pro pětadvacet centů – ne, pro pětadvacet centů ne.“ Vidíte, dobře jsem si zapamatoval zážitek se třemi ručníky a porouchaným Hudsonem z roku 1941. Za několik minut jsme šli kolem téhož novinového automatu znovu. Všiml jsem si, že se Jim oddělil od naší skupiny a nastrkal do automatu několik čtvrťáků. Tuto příhodu vám nevyprávím proto, abych se jevil jako nějaký neobvyklý příklad poctivosti, ale pouze proto, abych zdůraznil ponaučení plynoucí ze tří ručníků a novin za pětadvacet centů.
Nikdy nezavládne poctivost v obchodním světě, ve školách, v domově nebo kdekoli jinde, pokud nebude přebývat poctivost v srdci.
Důležitá a trvalá poučení často získáváme díky prostým příkladům – snad tak prostým, jako jsou tři ručníky nebo noviny za pětadvacet centů. Přemýšlím, jaký by byl svět, kdyby se doma v raném věku učilo prostým lekcím o poctivosti, prostým lekcím jako je například „miluj bližního svého jako sebe sama“ (viz Matouš 22:39; Marek 12:31) a „čiňte druhým to, co chcete, aby druzí činili vám“ (viz Matouš 7:12; Lukáš 6:31). Přemýšlím, kde by dnes byly tisíce propuštěných zaměstnanců se svými ztracenými důchody, kdyby někteří podnikatelé na vysokých postech měli v mládí zkušenost se třemi ručníky nebo novinami za pětadvacet centů.
Poctivost je základem pravého křesťanského života. Pro Svaté posledních dnů je poctivost důležitým požadavkem pro vstup do Pánova svatého chrámu. Poctivost je začleněna ve smlouvách, které uzavíráme v chrámu. Když každou neděli přijímáme svaté symboly Spasitelova těla a krve, obnovujeme své základní a posvátné smlouvy – které zahrnují poctivost. Jako Svatí posledních dnů máme posvátný závazek nejenom učit zásadám poctivosti, ale také podle nich žít, s příklady možná tak prostými jako tři ručníky nebo noviny za pětadvacet centů. Poctivost má být mezi nejzákladnějšími ctnostmi, které ovládají náš každodenní život.
Když jsme věrni posvátným zásadám poctivosti a bezúhonnosti, jsme věrni své víře a jsme věrni i sami sobě.
Modlím se, aby Svatí posledních dnů byli počítáni mezi nejpoctivější lidi na světě. A aby o nás mohlo být řečeno to, co bylo řečeno o lidu Anti-Nefi-Lehi, kteří byli „dokonale poctiví a přímí ve všech věcech; a… pevní ve víře Kristově až do konce“. (Alma 27:27.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.