Přibližme se Bohu
Kněžství, skrze působení Ducha, posouvá jednotlivce blíže k Bohu prostřednictvím vysvěcení, obřadů a očištění osobního charakteru.
Před několika lety se naše mladá rodina přistěhovala do domu, který tehdy stával na okraji naší obce, díky čemuž jsme měli výhled na hory na východě. Jednou v pondělí ráno, když jsem se právě oblékl a byl jsem připraven vyrazit do práce, náš šestiletý syn Craig přivedl za ruku svého čtyřletého bratříčka Andrewa do pokoje. Craig se na mě odhodlaně podíval a řekl: „Tati, včera v Primárkách nám učitelka říkala, že když máš kněžství, tak můžeš pohnout horami. Řekl jsem o tom Andymu, ale on mi nevěří. Ty přece máš kněžství, že jo?“ Pak se obrátil, ukázal k oknu, podíval se znovu na mě a řekl: „Vidíš tamhle ty hory? Ukaž mu to, tati!“
Byl to dojemný zážitek. Byl jsem velmi vděčný za své malé syny, kteří právě zahájili celoživotní poznávání kněžství.
Ačkoli Pán skutečně učil ty, kterým dal kněžství, že vírou lze pohnout horami1 – a existují záznamy o tom, že se tak skutečně stalo2 – doufám, že budu moci více vysvětlit ono hledisko nauky o kněžství, které pohne jednotlivce blíže k Bohu a poskytne jim příležitost stát se takovými, jako je On, a žít věčně v Jeho přítomnosti. Tato nauka zahrnuje jak syny, tak dcery Boží. Proto se modlím, aby to, co vám řeknu, pomohlo všem.
V roce 1823 se Josephu Smithovi zjevil anděl Moroni a citoval několik úryvků z písem, včetně tohoto z Malachiáše: „Vizte, zjevím vám Kněžství rukou Eliáše, proroka.“3 Tato první zaznamenaná zmínka o kněžství v této dispensaci poodhalila události, které se měly odehrát v následujících desetiletích.
V roce 1829 Jan Křtitel znovuzřídil Aronovo kněžství4 a krátce poté Petr, Jakub a Jan znovuzřídili kněžství Melchisedechovo.5
V roce 1836 Mojžíš a Elias znovuzřídili klíče shromažďování Izraele a dispensace evangelia Abrahamova,6 a po nich přišel Eliáš a znovuzřídil klíče pečetění. Zjevení pak končí tím, že Eliáš říká proroku Josephovi: „Tudíž, klíče této dispensace jsou předány do rukou vašich.“7
Když byly veškerá kněžská pravomoc, úřady a klíče opět na zemi, Pán v roce 1841 promluvil k Prorokovi a zdůraznil důležitost stavby chrámů, kde by Pán mohl poskytnout svým dětem kněžské obřady, díky nimž by Jeho synové a dcery byli připraveni vrátit se do Jeho přítomnosti.8
On prohlásil: „Nechť je tento dům postaven…, abych v něm mohl lidu svému zjevovati obřady své.
Neboť považuji za vhodné zjeviti… věci, které se týkají dispensace plnosti časů.“9
Ještě předtím Pán učil v Kirtlandu proroka Josepha o přísaze a smlouvě kněžství a vysvětloval mu podmínky, na jejichž základě jsou slíbená požehnání uskutečňována.10 V Nauvoo již dostatečně rozuměli věčnému rozsahu a moci kněžství11 pro požehnání všech Jeho věrných dětí, ať již v tomto životě nebo v životě příštím.12 Ačkoli je kněžství udělováno způsobilým synům Božím, Jeho dcery jsou také součástí Jeho „lidu“, kterému zjevuje své kněžské obřady. A tak ono slíbené požehnání týkající se „[všeho], co… Otec má“13 je dostupné mužům i ženám, kteří používají víru v Ježíše Krista, obdrží obřady a vytrvají ve víře do konce. „Tudíž, v obřadech [kněžství Melchisedechova] se projevuje moc božskosti.“14
Vrcholný chrámový obřad je dostupný pouze muži a ženě, když jsou zpečetěni, aby vytvořili věčnou rodinnou jednotku. Mocí tohoto pečetění a všech ostatních kněžských obřadů budou rodiny země požehnány.15 Tento pečeticí obřad je pro Pánovy účely tak důležitý, že těm, kteří jsou věrní, ale kteří nejsou z vlastní viny zpečetěni v tomto životě, slíbil toto požehnání v životě příštím.16 Žádná jiná nauka v celém náboženství nedokládá lépe, že Bůh chová stejně velkou lásku ke svým synům i ke svým dcerám.
Kněžství má také moc měnit naši osobnost. Jak napsal Pavel, „všichni ti, již jsou vysvěceni k tomuto kněžství, jsou učiněni podobnými Synu Božímu“.17 Tato podoba není jen ve vysvěcení a obřadu, ale také ve zdokonalování srdce daného jedince, což se děje „v průběhu času“18, když se „[poddáváme] nutkáním Svatého Ducha a [odkládáme] přirozeného člověka“.19 Když je muž vysvěcen k Melchisedechovu kněžství, vstupuje do „řádu“20, díky němuž může být očištěn prostřednictvím služby druhým, zvláště své rodině, a požehnán neustálým společenstvím Ducha Svatého.21
Pán nás všechny poučil, že když jsou nositelé kněžství nespravedliví, je konec s nebeskou mocí nebo vlivem, zatímco spravedlivost je posiluje. Popsal vlastnosti, které „velice [rozšiřují] duši“, jako je přesvědčování, shovívavost, jemnost, mírnost, nepředstíraná láska, laskavost a ryzí poznání.22 Pak dodal tato poučná slova: „Nechť nitro tvé je také plné pravé lásky vůči všem lidem a k domácím ve víře a nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží; a nauka kněžství bude skrápěti duši tvou jako rosa z nebe.“23
Je příznačné, že poté, co nás Pán vyzval, abychom měli pravou lásku vůči „všem lidem“, připojil slova „a k domácím ve víře“. Proč? Cožpak „všichni lidé“ nezahrnují domácí ve víře? Zamyslete se nad tím, co by tato dodatečná slova znamenala, kdybychom je chápali konkrétněji jako „své vlastní domácí ve víře“. Naneštěstí existuje několik málo členů Církve, kteří projevují více pravé lásky vůči lidem mimo svou rodinu než vůči vlastní manželce a dětem, sourozencům a rodičům. Možná projevují předstíranou laskavost na veřejnosti, zatímco doma rozsívají a pěstují semena sváru a ponižují ty, kteří mají být jejich nejbližšími. Toto se nemá dít.
Pán pak promluvil o myšlenkách, které jsou zdobeny – okrášleny a opatrovány – ctností neustále. Takové myšlenky hledí s odporem na hřích.24 Umožňují nám, abychom se vyjadřovali ve smyslu „ano, ano; ne, ne“25, a bez záludnosti. Díky nim vidíme v druhých dobro a to, čeho mohou dosáhnout, a neodrazují nás jejich nevyhnutelné nedokonalosti.
Tento verš končí nádhernou a poučnou zmínkou o tvorbě rosy. Abyste lépe porozuměli tomu, jak lze tyto zásady používat při očišťování našeho života, představte si dvě sklenice s vodou, které na pohled vypadají obě stejně a které dáte do místnosti s vysokou vlhkostí vzduchu. Po určité chvíli se na jedné sklenici začne kondenzovat voda, protože jsme předtím zajistili, aby měla jinou teplotu, což zpočátku nebylo zřejmé, zatímco druhá sklenice je dál suchá a nezměněná. Bez donucovacích prostředků bude voda ze vzduchu „plynouti“26 do jedné sklenice, zatímco s druhou sklenicí se neděje nic. Podobným způsobem i vlastnosti, které velice rozšiřují duši, pravá láska k druhým, zvláště k členům své rodiny, a myšlenky ozdobené ctností upravují naši duchovní teplotu, aby pak nauka kněžství mohla skrápět naši duši.
A tak toto kněžství, skrze působení Ducha, posouvá jednotlivce blíže k Bohu prostřednictvím vysvěcení, obřadů a očištění osobního charakteru a umožňuje Božím dětem, aby se staly takovými, jako je On, a žily věčně v Jeho přítomnosti – což je velkolepější dílo než schopnost pohnout horami.27
Na závěr bych se chtěl připojit k modlitbě Thomase Kellyho slovy, která upravil Parley P. Pratt:
Jako rosa padá z nebe,
jemně trávu zkrápějíc,
a vláhou ji oživuje,
Tvé záměry splňujíc.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.