Buďme muži
My, kteří jsme nositeli kněžství Božího,… musíme povstat z prachu pohodlnosti a být muži!
Před lety, když moji bratři a já jsme byli ještě chlapci, prodělala naše maminka radikální operaci rakoviny. Téměř zemřela. Museli jí odstranit hodně tkáně na krku a na rameni a používat pravou ruku bylo pro ni po dlouhou dobu velmi bolestivé.
Jednou ráno, asi rok po operaci, vzal tatínek maminku do obchodu se spotřebiči a požádal vedoucího, aby jí ukázal, jak se používá stroj, který měli na žehlení prádla. Stroj se jmenoval Ironrite. Ovládal se ze židle stisknutím pedálů kolenem, aby se válec snížil k zahřátému kovovému povrchu, zapnul se a navíjel dovnitř košile, kalhoty, šaty a další předměty. Asi si umíte představit, že toto by velmi usnadnilo žehlení (kterého bylo tolik, v rodině s pěti chlapci), navíc pro ženu, jejíž používání ruky bylo omezené. Maminka byla šokována, když tatínek vedoucímu řekl, že přístroj koupí, a pak za něj v hotovosti zaplatil. Nehledě na otcův dobrý příjem veterináře, maminčina operace a léky je zanechala v obtížné finanční situaci.
Cestou domů se maminka zlobila – „Jak si to můžeme dovolit? Kde jsi na to vzal peníze? Jak nyní vyjdeme?“ Nakonec jí tatínek řekl, že asi rok nechodil na obědy, aby našetřil dost peněz. „Až budeš nyní žehlit,“ řekl, „nebudeš muset přestávat a odcházet do ložnice a plakat, dokud tě ruka nepřestane bolet.“ Nevěděla, že o tom ví. Tehdy jsem o tatínkově oběti a láskyplném skutku pro maminku nevěděl, ale nyní, když to vím, říkám si pro sebe: „To je muž!“
Prorok Lehi prosil své vzpurné syny slovy „povstaňte z prachu, synové moji, a buďte muži“ (2. Nefi 1:21; zvýraznění přidáno). Podle věku byli Laman a Lemuel muži, ale pokud jde o charakter a duchovní vyspělost, byli stále jako děti. Když byli požádáni o něco těžkého, reptali a stěžovali si. Nepřijímali ničí autoritu, aby je napravovala. Necenili si duchovních věcí. Snadno se uchylovali k násilí a byli dobří v hraní si na oběti.
Stejné postoje vidíme i dnes. Někteří jednají tak, jako kdyby nejvyšším cílem člověka bylo jeho vlastní potěšení. Uvolněné společenské mravy jako by zrušily všechna pravidla, takže si mnozí myslí, že postačí mít děti mimo manželský svazek a žít na hromádce, bez uzavírání sňatku.1 Vyhýbání se závazkům je považováno za chytré, zato obětování se pro dobro druhých je považováno za naivní. Někteří považují život založený na práci a výsledcích za něco, co se týká jen některých. Jeden psycholog studující rostoucí fenomén toho, čemu říká „mladí muži zaseknutí v neutrálu“, popisuje tento scénář:
„Justin jde na rok nebo dva na vysokou školu, promarní tisíce dolarů svých rodičů, potom se začne nudit a přichází domů, aby obýval svůj starý pokoj, tutéž ložnici, kterou obýval, když byl na střední škole. Nyní pracuje šestnáct hodin týdně ve fotolabu nebo na částečný úvazek v kavárně.
Jeho rodiče si rvou vlasy. ,Justine, je ti 26 let. Nejsi ve škole. Nemáš kariéru. Dokonce nemáš ani přítelkyni. Jaké máš plány? Kdy se postavíš na vlastní nohy?‘
,V čem je problém?‘ ptá se Justin. ,Za nic mě přece nezavřeli, copak po vás chci peníze? Tak se uklidněte, jo?‘“2
Pěkná ctižádost, že?
My, kteří jsme nositeli kněžství Božího, si nemůžeme dovolit plout s proudem. Je zde dílo, které máme vykonat. (Viz Moroni 9:6.) Musíme povstat z prachu pohodlnosti a být muži! Jak úžasná je touha chlapce stát se mužem – silným a schopným; někým, kdo může něco stavět nebo vyrábět, něco řídit, někým, na kom ve světě záleží. Jak úžasná je touha nás, těch starších, naplnit vizi pravého mužství ve svém životě a být vzory pro ty, kteří k nám vzhlížejí jako k příkladu.
Pravé mužství je ve velké míře definováno naším vztahem k ženám. První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů nám dalo ideál, o který se máme snažit, v těchto slovech:
„Rodina je ustanovena Bohem. Manželství mezi mužem a ženou je základem Jeho věčného plánu. Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské smlouvy… Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlnosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin.“3
Léta jsem navštěvoval členy Církve v mnoha zemích, a nehledě na rozdíly v poměrech a kulturách na mě všude dělala dojem víra a schopnosti našich žen, včetně těch velmi mladých. Tolik z nich vlastní pozoruhodnou víru a dobrotu. Znají písma. Jsou připravené a sebejisté. Sám sebe se ptám: Máme muže, kteří se těmto ženám vyrovnají? Stávají se naši mladí muži způsobilými společníky, ke kterým tyto ženy mohou vzhlížet a které mohou respektovat?
President Gordon B. Hinckley, když hovořil na tomto shromáždění v dubnu 1998, uvedl konkrétní radu pro mladé muže:
„Dívka, kterou si vezmete, s vámi podstupuje hrozné riziko… Z velké části [ovlivníte] zbytek jejího života…
Usilujte o vzdělání. Získávejte veškeré vzdělání, které jen můžete. Svět vám zaplatí především to, za co si myslí, že stojíte. Pavel se nevyjádřil nadneseně, když napsal Timoteovi: ‚Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť víry, a jest horší než nevěřící.‘ (1. Timoteovi 5:8.)“4
Základem pro to, abychom byli muži, je bezúhonnost. Bezúhonnost znamená být věrný, ale také to znamená přijímání zodpovědnosti a ctění závazků a smluv. President N. Eldon Tanner, bývalý rádce v Prvním předsednictvu a bezúhonný muž, vyprávěl o někom, kdo k němu přišel na radu.
„Nedávno ke mně přišel mladý muž a řekl: ,Uzavřel jsem s jedním mužem dohodu, která ode mě vyžaduje určité splátky každý rok. Jsem v prodlení a nemůžu splácet, protože kdybych splácel, přišel bych o dům. Co mám dělat?‘
Podíval jsem se na něj a řekl jsem: ,Dodržte dohodu.‘
,I když mě to bude stát dům?‘
Řekl jsem: ,Nehovořím o vašem domě. Hovořím o vaší dohodě a myslím si, že vaše manželka bude mít raději manžela, který dodrží slovo, plní své závazky… a musí si pronajmout dům než mít dům s manželem, který není věrný svým smlouvám a zárukám.‘“5
Dobří lidé někdy dělají chyby. Bezúhonný muž bude svým chybám poctivě čelit a bude je napravovat, a to je příklad, který můžeme respektovat. Někdy se lidé snaží, ale nemají úspěch. Ne všechny hodnotné cíle se uskuteční, nehledě na poctivé a nejlepší úsilí člověka. Pravé mužství se ne vždy měří plody práce člověka, ale prací samou – úsilím člověka.6
I když bude muset při ctění svých závazků něco obětovat a odepřít si určitá potěšení, pravý muž vede uspokojující život. Hodně vydává, ale více přijímá, a žije spokojeně, neboť jeho Nebeský Otec je s ním spokojen. Život pravého mužství je dobrý život.
A co je nejdůležitější, když uvažujeme o výzvě, abychom byli muži, musíme myslet na Ježíše Krista. Když Pilát vyvedl ven Ježíše, který nesl trnovou korunu, prohlásil: „Aj [muž].“ (Viz Jan 19:4–5.) Pilát možná plně nerozuměl významu vlastních slov, ale Pán tehdy vskutku stál před lidmi, stejně jako stojí nyní, coby nejvyšší ideál mužství. Vizte muže!
Pán se zeptal svých učedníků, jakými muži mají být, a pak odpověděl: „Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“ (3. Nefi 27:27; viz také 3. Nefi 18:24.) To je náš nejvyšší cíl. Co činil, co můžeme napodobovat jako muži?
Ježíš odvrhl pokušení. Když byl Ježíš konfrontován samotným velkým pokušitelem „[nepoddal] se pokušení“ (Mosiáš 15:5). Odpovídal písmy: „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“ (Matouš 4:4.) Přikázání a měřítka evangelia jsou také naší ochranou, a stejně jako Spasitel můžeme čerpat sílu z písem, abychom odolali pokušení.
Spasitel byl poslušný. Úplně opustil „přirozeného člověka“ (Mosiáš 3:19) a podrobil svou vůli Otci (viz Mosiáš 15:7). Nechal se pokřtít, aby ukázal, „že se podle těla pokořuje před Otcem a dosvědčuje Otci, že bude poslušně zachovávati přikázání jeho“. (2. Nefi 31:7.)
Ježíš „chodil, dobře čině“ (Skutkové 10:38). Používal božské moci svatého kněžství, aby žehnal potřebným, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, a způsoboval, že chromí chodili, slepí obdrželi zrak svůj a hluší sluch, a uzdravoval všeliké nemoci. (Viz Mosiáš 3:5.) Ježíš svým apoštolům řekl: „A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.“ (Marek 10:44–45.) Jako Jeho spoluslužebníci se můžeme stát velkými v Jeho království skrze lásku a službu.
Spasitel byl neohrožený v tom, jak čelil zlu a omylu. „Všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě… A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.“ (Matouš 21:12–13.) Volal všechny k pokání (viz Matouš 4:17) a k odpuštění (viz Jan 8:11; Alma 5:33). A tak můžeme pevně stát při respektování a obraně posvátných věcí a při pozvedání varovného hlasu.
On položil svůj život, aby vykoupil lidstvo. Zajisté tedy můžeme přijmout zodpovědnost za ty, které svěřil do naší péče.
Bratří, buďme muži, dokonce jako je On. Ve jménu Ježíše Krista, amen.