Věčně objaty Jeho láskou
Sestry, vím, že [Nebeský Otec] nás miluje, stejně jako nás miluje i Jeho Syn, Ježíš Kristus. Tato láska se nikdy nezmění – je trvalá.
Když jsem obdržela toto povolání, prosila jsem Nebeského Otce, aby mi pomohl poznat, co sestry v Církvi potřebují. Získala jsem silné svědectví, že my, Jeho dcery, potřebujeme vědět, že On nás miluje. Potřebujeme vědět, že On v nás vidí dobro. Když pociťujeme Jeho lásku, povzbuzuje nás to k tomu, abychom se tlačily kupředu, ujišťuje nás to o tom, že jsme Jeho, a utvrzuje nás to v tom, že nás s láskou opatruje, i když klopýtáme a máme dočasné nezdary.
Toto poselství se mi potvrdilo, když jsem vydávala svědectví na nedělním odpoledním zasedání generální konference v dubnu 2002. Během onoho dopoledne mi bylo řečeno, že starší David B. Haight se asi nebude moci konference zúčastnit. Pokud by k tomu došlo, měla bych pět minut na to, abych vydala svědectví. Onoho dne jsem se za staršího Haighta modlila zvlášť usilovně! V neděli ráno jsem ho viděla přijít do Konferenčního centra, a tak jsem se začala uklidňovat – až do okamžiku, kdy během společného zpěvu odešel. Když jsem tehdy stála na pódiu, na monitoru čtecího zařízení nebylo nic! Avšak stále mi přicházelo na mysl a do srdce poselství, že ženy potřebují pociťovat Pánovu lásku ve svém životě denně. A právě to bylo tím poselstvím, o kterém jsem věděla, že ho musím onoho dne předat, a je naším poselstvím i nadále.
Zaplavil mě pocit pokory díky vašim dojemným, osobním ohlasům na tento pokyn. Děkuji vám za to, že jste se se mnou podělily o to, jak vám toto poselství požehnalo. Vaše slova potvrdila, že každá z nás má právo – a potřebu – pociťovat Pánovu lásku ve svém životě denně.
Náš Nebeský Otec nás miloval, ještě než jsme přišly na tuto zem. Sestry, vím, že nás miluje, stejně jako nás miluje i Jeho Syn, Ježíš Kristus. Tato láska se nikdy nezmění – je trvalá. Na to se můžete spolehnout. Tomu můžeme věřit.
Právě tak, jako nám motto Pomocného sdružení připomíná, že „pravá láska nepomíjí“, musíme věřit, že láska Kristova nás nikdy neopustí. Vše, co v Pomocném sdružení děláme, má odrážet lásku našeho Spasitele a lásku našeho Nebeského Otce. Tato veliká láska má být zdrojem naší motivace k tomu, abychom sloužily druhým. Tato láska musí být začátkem i cílem našeho snažení!
Vím o jedné mladé matce s pěti malými dětmi, která zavolala jedné starší sestře, které si vážila jako své zkušené rádkyně, a zeptala se jí: „Můžeme si vyrazit na výlet?“ Její přítelkyně věděla, že to znamená, že si potřebuje popovídat. V půli třináctikilometrové okružní cesty nakonec mladá matka řekla: „Já prostě nedokážu věřit tomu, že Nebeský Otec mě miluje; udělala jsem v životě spoustu chyb. Necítím, že jsem hodna Jeho lásky; jak by mě mohl vůbec milovat?“ Sestry, toto byla žena, která uzavřela chrámové smlouvy a byla aktivní v Církvi. A přesto se necítila hodna Jeho lásky. Starší sestra ihned odvětila: „Samozřejmě, že tě miluje. Vždyť jsi Jeho dcera.“
Zavrhujeme často i my Pánovu lásku, kterou na nás vylévá ve větší hojnosti, než jakou jsme ochotny přijmout? Myslíme si, že musíme být dokonalé, abychom si Jeho lásku zasloužily? Když dovolíme, abychom se cítily „věčně [objaty] náručí jeho lásky“1, budeme se cítit v bezpečí a uvědomíme si, že nemusíme být dokonalé okamžitě. Musíme vzít v úvahu, že dokonalost je proces. Toto je evangelium věčného pokroku, a my musíme pamatovat na to, abychom byly vděčny za tuto cestu. Věčný znamená „bez začátku nebo konce“, takže objetí Jeho lásky je pro nás k dispozici každý den. Pamatujte na to, že je trvalá – i když si ji neuvědomujeme. Moc se mi líbí, jak Nefi popsal tento veliký dar: „Láska Boží… se rozlévá do široka v srdci dětí lidských; [pročež] je nejvíce žádoucí ze všech věcí… a nejradostnější pro duši.“2 Svědčím o tom, že je to pravda.
Vím, že pro někoho může být obtížné představit si, jaká Jeho láska je. Pomyslete na matku s novorozeným dítětem. Teplo, bezpečí, péče a klid matčina objetí nám může pomoci porozumět tomu, jaké to je být objat náručí Jeho lásky. Jedna mladá dospělá sestra z Pomocného sdružení napsala: „Jen díky lásce své matky se blížím tomu, abych pochopila vznešenost a moc lásky Spasitelovy.“
Matky, chápete, jak zásadní roli máte při výuce svých dětí této pravdě? Když své děti obejmete svou láskou, ony pocítí odlesk lásky Jeho. President Gordon B. Hinckley na nás naléhá: „Milujte Pána, svého Boha, a milujte Jeho Syna a buďte vždy vděčni za Jejich lásku k nám. Kdykoli jiná láska zmizí, objeví se ona zářivá, transcendentní, věčná láska Boží ke každému z nás a láska Jeho Syna, jenž dal… svůj život“3 za nás.
Matka, která si je vědoma svého vztahu s Bohem, pomáhá svým dětem, aby Ho také poznaly a byly obklopeny Jeho láskou. Dojala mne slova, která pronesla jedna dcera na pohřbu své stoleté matky: „Když jsem se jako dospívající dívka snažila naplánovat si rozvrh předmětů ve škole, šla jsem do kuchyně za maminkou, která právě žehlila. Řekla jsem jí o možných variantách svého studia… Ona si je všechny vyslechla. Mluvili jsme o různých možnostech… a ona pak řekla: ,Tak, Cathy, a pomodlila ses o to?‘ To mě trochu zarazilo, zaváhala jsem a pak jsem řekla: ,Cožpak se člověk musí modlit ohledně všeho?‘ Ona prostě odpověděla: ,Já to tak dělám.‘“4
Tato matka naslouchala. Sdílela svou víru v Pána; byla dobrým příkladem; řekla své dceři, že od ní očekává, že se bude neustále vracet k Pánu. Když přicházíme k Pánu, pociťujeme, jak nás Jeho láska přibližuje k Němu. Matky, učte své děti, aby vždy zahrnovaly Pána do svého života, a pomáhejte jim uvědomovat si Jeho láskyplný vliv.
Má matka a já jsme obdržely patriarchální požehnání společně. Mně bylo 20 a mamince bylo 49 let. Nikdy nezapomenu na ten den – jak patriarcha vložil ruce na maminčinu hlavu a řekl jí, jak často byl její život zachován přes všechny ty záchvaty revmatické horečky, onemocnění srdce a mnoho dalších nemocí. Popisoval její život a vypočítával, kolikrát požehnala druhým. Řekl jí o tom, co má pro ni Pán připraveno, a poskytl jí rady ohledně toho, co musí dělat. Znala jsem život své matky a naslouchala jsem tomuto patriarchovi, který mou matku neznal, jak popisuje její život. Tento zážitek byl pro mne svědectvím, že Bůh žije, že nás miluje a že zná každého z nás osobně. Onoho památného dne jsem pocítila lásku, kterou Pán chová k mé matce – i ke mně.
Největším důkazem Spasitelovy lásky, kterou k nám chová, je Jeho usmíření. Jeho láska přetéká milostí, trpělivostí, shovívavostí, milosrdenstvím a odpuštěním.
Jako babičky máme posvátnou zodpovědnost obklopovat svá vnoučata láskou. Když se jedna tříletá holčička chovala neuctivě, její babička ji napomenula: „Takhle se svou babičkou nemluv, protože budeme kamarádky miliony a miliony let.“ Znáte něco lepšího než být babičkou? Pamatujte, sestry, láska a smlouvy nás spojují jako věčné rodiny.
Pánova láska k nám často přichází skrze druhé lidi, kteří zareagují na nabádání Ducha. Slyšíme a následujeme tato nabádání?
Kvůli finančním těžkostem se jedna sestra musela po 22 letech přestěhovat ze svého milovaného domova a sboru. Bylo to pro ni bolestivé. O své první neděli v novém sboru řekla toto: „Cítila jsem se velmi opuštěná, i když jsem znala pár lidí. Byla jsem jedna z prvních na Pomocném sdružení. Seděla jsem tam a dívala se, jak sestry přicházejí a sedají si. Vypadalo to, že každá potřebuje pro sebe celou řadu, nikoli jen židli. Neseděly vedle sebe a nesedly si ani vedle mě. Cítila jsem se jako opuštěný ostrov.“ Sestry, proč se k sobě takto chováme?! Tato sestra pokračovala: „Pak přišla Lisa. Když mě uviděla, její tvář se rozzářila, přihnala se ke mně a sedla si vedle mě, dala mi ruku kolem ramen a objala mě. Je úžasné, co všechno může znamenat tak malé gesto. Její vřelost“ – a já bych dodala její láska – „zahnala můj pocit osamělosti.“
Obávám se, že někdy vidíme Pánovu láskou pouze ve velkých událostech svého života; musíme však vidět Jeho lásku i v těch nejmenších věcech. Nepodceňujte svou schopnost sdílet Jeho lásku skrze jednoduché, upřímné gesto, jako například když si sednete k nějaké sestře a pomůžete jí pocítit, že je vítána.
Pociťujete i vy Pánovu lásku ve svém životě? To, jak já pociťuji Jeho lásku, se může lišit od toho, jak to prožíváte vy. Nejdůležitější je poznat, jak pociťujete tuto lásku vy. A když jste ji už pocítily, buďte ochotny se o ni podělit.
My, jako předsednictvo, jsme navštívily oblast Mexického zálivu zničenou po hurikánu Katrina. Jednou večer na firesidu jsem stála u řečnického pultu a pocítila jsem nabádání, že každá sestra, která tam byla, potřebuje někoho, kdo by ji doslova podal pomocnou ruku a posílil ji. Po shromáždění jsme se se sestrou Hughesovou a sestrou Pingreeovou postavily každá k jiným dveřím a objaly jsme každou sestru, která vycházela z místnosti. Prostě jsme jim chtěly vyjádřit svou lásku. A těmto sestrám, které nás dnes večer poslouchají, říkám: z vaší kaple jsme odcházely osvěženy díky lásce Boží, kterou jste s námi sdílely vy. Děkuji vám, že se o sebe vzájemně staráte – i o nás tři!
Ve svých ranních modlitbách prosím Nebeského Otce, aby mě naplnil každý den svou láskou, abych mohla do práce na Jeho díle vložit více ze svého srdce. Vím, že jsem byla požehnána díky této každodenní prosbě. Jako sestry v Pomocném sdružení se musíme snažit projevovat lásku Kristovu, neboť Kristus se vždy snažil potěšit svého Otce tím, že konal Jeho vůli. Sestry, musíme vynaložit veškeré úsilí k tomu, abychom následovaly Jeho nejvyšší vzor – abychom projevovaly tuto lásku skrze své myšlenky, svá slova, své činy – ve všem, co děláme a čím jsme. Nesmíme dopustit, aby pýcha nebo marnivost, sobeckost nebo osobní zájmy vytlačily náš láskyplný zájem o druhé. Jednoduše, avšak hluboce řečeno, musíme nejprve dovolit, abychom byly objaty Boží láskou. To učiníme nejlépe tím, že obejmeme Spasitelovo věčné usmíření. Pak můžeme toto objetí rozšiřovat, aby zahrnulo naši rodinu a všechny ostatní. Toto objetí je vskutku nebem.
Mé drahé sestry, kéž vám Pán požehná, abyste každý den pociťovaly Jeho lásku, zatímco dodržujete své smlouvy, projevujete pravou lásku a posilujete rodiny. Ve jménu Ježíše Krista, amen.