Učení – není většího povolání
Toto konferenční číslo obsahuje studijní materiály, které mají sloužit jako doplněk k příručkám Aronovo kněžství 2 a Mladé ženy 2. Územím, která tyto příručky nemají, poskytujeme následující výňatky z příručky Učení – není většího povolání: Příručka s náměty pro výuku evangelia (katalogové číslo 36123 121), které mají pomoci vedoucím, učitelům a rodičům zdokonalit jejich výuku.
Rozpoznávejte a následujte ducha ve výuce
Pokud jste se správně připravili, Duch Svatý vás během výuky osvítí a povede. Můžete získat inspirace, které se týkají těch, které učíte, toho, co byste jim měli při výuce zdůraznit, a toho, jak je můžete učit co nejefektivněji. Pokud budete pokorně poslušni našeptávání Ducha, vaše pilné úsilí bude zvelebeno. Také budete schopni pomoci těm, které učíte, rozpoznat vliv Ducha. Budete připraveni zažít naplnění Pánových slov: „Pročež, ten, kdo káže, a ten, kdo přijímá, rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu.“ (NaS 50:22.)
Rozpoznávejte Ducha
Starší Dallin H. Oaks učil:
„Měli bychom připustit, že Pán k nám bude promlouvat prostřednictvím Ducha ve své době a svým způsobem… Duchovní věci si nemůžeme vynutit.
Ve většině případů výraz ,svým způsobem’ nepředstavuje hřmotný zásah nebo oslepující světlo, ale něco, co se v Písmech nazývá ,hlas tichý’ (1. Královská 19:12; 1. Nefi 17:45; NaS 85:6)… Je třeba vědět, že Pán zřídkakdy hovoří hlasitě. Jeho poselství přicházejí téměř vždy šeptem.“ („Teaching and Learning by the Spirit“, Ensign, Mar. 1997, 10–12.)
Když k nám Pán hovoří prostřednictvím Ducha, může občas způsobit, „aby nitro [naše] v [nás] hořelo“ (NaS 9:8). Starší Oaks vysvětlil, že toto vzplanutí nepochybně „znamená pocit útěchy a klidu“. (Ensign, Mar. 1997, 10–12.) Nejčastěji pocítíme osvícení, radost a klid (viz Římanům 15:13; Galatským 5:22–23; NaS 6:23; 11:13).
President Howard W. Hunter vysvětlil, jak můžeme rozlišit různé projevy Ducha:
„Znepokojuje mě, když vychází najevo, že silné emoce nebo proudy slz jsou srovnávány s přítomností Ducha. Duch Páně může určitě přivodit silné emoce včetně slz, tento vnější projev však nemá být zaměňován s přítomností Ducha jako takového.
Během let jsem sledoval velké množství svých bratří a společně jsme prožili několik mimořádných a nevyslovitelných duchovních zážitků. Tyto zážitky byly všechny rozdílné, každý z nich svým způsobem výjimečný, a takové posvátné momenty mohou nebo nemusejí být doprovázeny slzami. Velmi často slzami doprovázeny jsou, avšak někdy jsou doprovázeny absolutním tichem. Jindy jsou doprovázeny radostí. Vždy jsou doprovázeny mocným projevem pravdy, zjevením pronikajícím do srdce…
Naslouchejte pravdě, věnujte pozornost nauce a nechte projev ducha přicházet tak, jak ve všech svých mnohých a rozmanitých formách může. Držte se pevných zásad; vyučujte z čistého srdce. Duch pak pronikne vaší myslí a srdcem a myslí a srdcem každého vašeho studenta.“ (Eternal Investments [address to religious educators, Feb. 10, 1989], 3.)
Duch vás může vést při přípravě na výuku
Když se s modlitbou připravujete na výuku, když studujete Písma, a dokonce i když plníte své každodenní úkoly, otevřete svou mysl a srdce Pánovu vedení. Můžete od Ducha obdržet „náhlé záblesky myšlenek“ (Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1976], 151). Můžete být vedeni k tomu, abyste zdůraznili určité zásady. Můžete pochopit, jak nejlépe předat určité myšlenky. Můžete objevit příklady, názorné pomůcky a inspirované příběhy v jednoduchých životních činnostech. Možná pocítíte inspiraci, abyste vyzvali určitou osobu, aby vám s lekcí pomohla. Možná si vzpomenete na osobní zážitek, o který se můžete podělit. Zapište si tyto myšlenky a s modlitbou se podle nich řiďte.
Starší C. Max Caldwell vyprávěl o následující zkušenosti: „Před několika lety jsem se připravoval, že budu ve třídě učit na téma, o kterém jsem se domníval, že bude zvláště náročné. Noc před plánovanou výukou jsem se modlil o vedení a pak jsem si šel lehnout, ale stále jsem si s tím dělal starosti. Když jsem se probudil, napadla mě určitá myšlenka, o kterou jsem se později toho dopoledne podělil se třídou. Po skončení hodiny se mnou o samotě hovořil jeden mladý muž, který řekl: ,Tato lekce byla určena mně. Teď vím, co musím udělat.’ Později jsem se dozvěděl, že jeho účast na oné hodině byla prvním kontaktem, který měl s Církví po mnoha letech. Pustil se do toho, aby dal svůj život do pořádku, a nakonec věrně sloužil na misii. V současné době prožívá štěstí, které je spojené s dodržováním věčných rodinných smluv.“ (Conference Report, Oct. 1992, 40; nebo Ensign, Nov. 1992, 29–30.)
Duch vás může vést při výuce
Obvykle budete učit Duchem, když se budete řídit tím, co jste si s modlitbou a uvážlivě připravili. Kromě toho vás může Duch čas od času inspirovat během výuky. Jak Pán přislíbil, bude vám dáno „v pravou hodinu, ano, v pravou chvíli, co budete říkati.“ (NaS 100:6.) Příležitostně můžete pocítit vnuknutí, abyste něco z lekce vynechali nebo přidali něco, co jste si nepřipravili. Můžete být inspirováni, abyste vydali svědectví nebo abyste vyzvali ostatní, aby se podělili o svědectví. Když studenti pokládají otázky, můžete být inspirováni, abyste odložili to, co jste si připravili, a uvážlivě prodiskutovali tyto otázky. Přesvědčte se, že tato vnuknutí pocházejí od Ducha a ne prostě jen z otázek studentů. Řiďte se pokorně těmito pocity. Umožněte Duchu pracovat skrze vás, aby tak mohl zapůsobit na srdce těch, které učíte.
Můžete pomoci ostatním, aby rozpoznali Ducha
Když se lépe seznámíte s hlasem Ducha, budete schopni pomáhat těm, které učíte, rozpoznávat vliv Ducha. Starší Richard G. Scott řekl: „Pokud nedosáhnete u svých studentů ničeho jiného, než že jim pomůžete rozpoznávat vnuknutí Ducha a řídit se podle nich, požehnáte navěky jejich život nevýslovnou měrou.“ (Helping Others to Be Spiritually Led [address to religious educators, Aug. 11, 1998], 3.)
Kristýna, které bylo osm let, se zúčastnila zvláštního misionářského setkání s otcem. Během setkáni její otec ukázal obrázek Ježíše Krista a vydal svědectví o Spasiteli. Po skončení setkání se Kristýna obrátila k otci a řekla: „Chce se mi plakat.“ Otec poznal, že cítila vliv Ducha. Poklekl, objal ji a řekl jí, že tyto něžné pocity jsou vnuknutím Ducha Svatého a že jí pomáhají vědět, že to, co onen večer slyšela, je pravdivé. Vydal jí svědectví, že může vždy vědět, že je něco pravdivé, když rozpozná tentýž příjemný pocit, který cítila nyní.
Využijte každé příležitosti k tomu, abyste pomohli ostatním rozpoznat klid a radost, které přicházejí, když jsou poslušni našeptávání Ducha, a aby za to byli vděční.
Moc slova
Když se Alma, vysoký kněz Nefitů, dozvěděl, že lidé, kteří se nazývali Zoramité, se oddělili od Nefitů a zapojovali se do zlovolného jednání, „rozbolelo ho … srdce pro nepravosti lidu. Neboť vědomí o nepravosti mezi jeho lidem způsobovalo Almovi veliký smutek.“ Kromě toho Zoramité představovali pro Nefity vážné vojenské nebezpečí. Nefité „se velice báli, že Zoramité naváží přátelství s Lamanity a to že bude příčinou veliké ztráty na straně Nefitů.“ (Viz Alma 31:1–4.)
V podobné situaci by si mnozí vůdci přáli pozvednout zbraně a vyrazit do války. Avšak Alma, se svou starostlivostí o zoramitské bratry, navrhl lepší řešení: „A nyní, protože kázání slova mělo velikou schopnost vésti lid tak, aby činil to, co je spravedlné – ano, mělo mocnější účinek na mysl lidu nežli meč nebo cokoli jiného, co se jim přihodilo – tudíž Alma si myslel, že je žádoucí, aby zkusili působivost slova Božího.“ (Alma 31:5.)
Slovo Boží může mít mocný vliv. Někdy můžeme být sváděni, abychom si mysleli, že ti, které učíme, by raději hovořili o něčem jiném nebo by se raději chtěli bavit. Ale efektivní rodiče, vedoucí, domácí učitelé, navštěvující učitelky a učitelé tříd v Církvi vědí, že když učí nauce Duchem, potom v těch, které učí, často procitne touha po věcech Božích.
Proč máme učit slovu Božímu
Když Alma kázal Zoramitům, promlouval ke skupině lidí, jejichž strasti je připravily k přijetí slova Božího. Učil je o moci slova. Když prostudujeme, co řekl, můžeme lépe porozumět tomu, proč máme používat slovo Boží jako zdroj veškeré výuky evangelia.
Alma přirovnal slovo k semínku, které může být zasazeno do našeho srdce. Pokud jste se starali o zahradu, víte, že ačkoli jsou semínka, která jste zasadili, velmi malá, mohou vzklíčit nedlouho poté, co se jim dostane trochu vláhy. Energie v semínku je tak velká, že může dokonce odsunout ztvrdlou půdu, aby mohlo vyslat první výhonek. Právě to se stane, když „dopřejeme místa“ slovu Božímu, aby mohlo být zasazeno do našeho srdce. Pokud semínko nezapudíme – nebo, jinými slovy, pokud neodporujeme Duchu Páně – začne bobtnat a růst. Alma řekl: „Počne v prsou vašich bobtnati; a když ucítíte tyto pohyby, jak bobtná, počnete si říkati – Musí nezbytně býti, že to je dobré seménko, neboli ono slovo je dobré, neboť počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“ (Alma 32:28.)
Když se toto stane v našem nitru, pak víme, že toto semínko neboli slovo Boží je dobré: „Vizte, jak seménko bobtná a vyráží a počíná růsti, pak musíte nezbytně říci, že to seménko je dobré; … A nyní, vizte, protože jste učinili pokus a zasadili seménko a ono bobtná a vyráží a počíná růsti, musíte nezbytně věděti, že to seménko je dobré.“ (Alma 32:30; 32:33.) Alma pokračoval: „Ale jestliže budete slovo vyživovati, ano, vyživovati strom, když počíná růsti, vírou svou s velikou pílí a s trpělivostí, a jestliže budete vyhlížeti ovoce jeho, zapustí kořeny; a vizte, bude to strom vyrůstající k životu věčnému“ a přinášející ovoce, které je „nejcennější“. (Alma 32:41–42.)
Starší Boyd K. Packer řekl: „Když je pravdivá nauka pochopena, mění postoje a chování. Studium nauk evangelia zlepší chování rychleji, než to dokáže studium chování.“ (Conference Report, Oct. 1986, 20; nebo Ensign, Nov. 1986, 17.) Žádné světské myšlenky nebo zásady tuto moc nemají. Žádné strhující přednášky ani zábavná představení se nemohou dotknout jednotlivců tak hluboce, aby obrátili své srdce ke Kristu. Zaměření výuky na pravdy evangelia je jedinou možností, jak se můžeme stát nástrojem v Božích rukou a jak můžeme pomáhat vštěpovat víru, která povede ostatní k tomu, aby činili pokání a přišli k Němu.
Výuka nauky nás chrání před duchovní vrtkavostí. Může nás přivést zpátky, když sejdeme z cesty. Starší Russell M. Nelson vysvětlil:
„Před lety jsem jako mladý student lékařství viděl mnoho pacientů, kteří trpěli nemocemi, kterým lze dnes přecházet. V dnešní době je možné imunizovat jednotlivce proti nemocem, které kdysi přinášely zmrzačení – dokonce i smrt. Jednou z lékařských metod, kterou se získává imunita, je očkování [lat. inokulace]. Termín inokulovat je fascinující. Má dva latinské kořeny: in, což znamená ,uvnitř’ a oculus, což znamená ,oko’. Sloveso inokulovat tudíž doslova znamená ,vložit dovnitř oko’ – sledovat a chránit před ublížením.
Nemoc jako je dětská obrna může zmrzačit nebo zničit tělo. Nemoc jako je hřích může zmrzačit nebo zničit ducha. Zhoubným následkům dětské obrny lze nyní předcházet imunizací, avšak zhoubné následky hříchu vyžadují jiný druh prevence. Lékaři nemohou imunizovat proti nepravosti. Duchovní ochrana přichází pouze od Pána – a jeho vlastním způsobem. Ježíš nechce inokulovat, ale indoktrinovat. Jeho metoda nepoužívá žádnou vakcínu; používá výuku božské nauce – řídící ,vnitřní oko’ – aby ochraňovala věčné duchy jeho dětí.“ (Conference Report, Apr. 1995, 41–42; nebo Ensign, May 1995, 32.)
Výuka z Písem a ze slov proroků posledních dnů
Když jako zdroj veškeré výuky používáme Písma a slova proroků posledních dnů, umožňujeme tím Duchu, aby vydával svědectví. Toto přináší do naší výuky „moc Boží k přesvědčování lidí” (NaS 11:21).
Jeden biskup vyprávěl na setkání vedoucích kůlu následující zážitek:
„Téměř před 30 lety jsem sloužil jako poradce kvora kněží v našem sboru. Během lekcí v kvoru jsme dbali na to, abychom četli Písma a slova proroků posledních dnů a abychom kladli důraz na nauku. Protože byl přítomen Duch, naše shromáždění byla nezapomenutelná a krásná.
V tomto kvoru byl i jeden mladý kněz – Paolo, který zřídkakdy přicházel domů; jeho rodiče většinou nevěděli, kde je. Byl jsem občas schopen ho kontaktovat a čas od času přišel na shromáždění kvora. V kvoru jsme se snažili získat lepší porozumění zásadám evangelia a soustředili jsme se na studium lekcí z Písem. Když Paolo přišel, byl jsem si duchovně vědom toho, že tyto pravdy působily na jeho srdce, i když se poté vytratil na několik týdnů z města.
Jednoho nedělního rána se Paolo objevil na shromáždění čistě oholen a v obleku, v bílé košili s kravatou. Všichni jsme byli příjemně překvapeni. Později jsme se dozvěděli, že předchozí noci, když byl daleko od domova, měl jakýsi zážitek. Upadl do hluboké deprese. Okolo půlnoci se jeho mysl otevřela a on si uvědomil nebo duchovně prožil, že Bůh a Satan bojovali o jeho duši a že Satan vítězil. Ihned poté, uprostřed noci, vstal a šel pěšky mnoho kilometrů, až došel domů. Vzbudil rodiče a vyprávěl jim, co se mu stalo, a poté, když začalo svítat, se upravil a přišel na shromáždění.
Nikdy se neohlédl zpět. Učinil pokání z toho, co učinil špatného, a později se zamiloval do jedné z nejušlechtilejších mladých žen ve sboru a oženil se s ní. Dnes je poctivým otcem, nositelem kněžství a občanem.
Často jsem přemýšlel o tom, že to, co Paolo slýchával na oněch shromážděních kvora, mělo mnoho co do činění se změnou, kterou ve svém životě učinil. Věděl jsem, že když jsme tehdy v kvoru hovořili o pravdách evangelia, tak to na něj působilo. Myslím, že tyto pravdy mu stále připomínaly, kým skutečně je a co od něho Bůh očekává. Myslím, že působily na jeho mysl i srdce a způsobovaly, že byl stále nespokojenější se životním stylem, který vedl. Skrze tuto úzkou štěrbinu v jeho zatvrzelém srdci k němu Duch mohl hovořit a varovat ho. Jsem tak vděčný, že jsme v našem kvoru nemarnili čas povídáním o autech nebo o sportech nebo o mé představě toho, jak by měli chlapci žít! Myslím, že Paolo uslyšel, že ho Pán volá díky pravdám evangelia, které jsme společně studovali.“
Těm, které učíme, můžeme ukázat, jak v Písmech nalézt moc. Starší Boyd K. Packer prohlásil: „Máte za úkol učit Písmům… Pokud jsou vaši studenti obeznámeni se zjeveními, pak neexistuje otázka – osobní nebo společenská nebo politická nebo ta, která se týká zaměstnání – která by musela zůstat nezodpovězena. V nich se nachází plnost věčného evangelia. V nich nalézáme zásady pravdy, které odstraní každý zmatek a každý problém a každé dilema, kterým čelí lidská rodina nebo jakýkoli jednotlivec, který do ní patří.“ (Teach the Scriptures [address to religious educators, Oct. 14, 1977], 5.)