Nejlepší vedoucí jsou nejlepší následovníci
Stephen W. Owen
Generální president Mladých mužů
Nastanou chvíle, kdy se cesta před vámi bude zdát temná; ale následujte Spasitele. On zná cestu; ve skutečnosti On je ta cesta.
Když mi bylo 12 let, otec mě vzal na lov do hor. Vstali jsme ve 3 hodiny ráno, osedlali koně a v hluboké tmě jsme se vydali vzhůru po zalesněném úbočí hory. Přestože jsem s tatínkem na lov chodil velmi rád, v tu chvíli jsem byl trochu nervózní. V těchto horách jsem nikdy předtím nebyl a neviděl jsem cestu před námi – a vlastně ani nic jiného! Jediné, co jsem viděl, byla malá baterka, kterou tatínek nesl a jež slabě osvětlovala borovice před námi. Co kdyby můj kůň uklouzl a spadl – vidí vůbec, kam jde? Jistou útěchu mi ale dodala tato myšlenka: „Tatínek ví, kam jde. Když ho budu následovat, bude všechno v pořádku.“
A všechno bylo v pořádku. Nakonec vyšlo slunce a prožili jsme spolu nádherný den. Když jsme vyrazili zpět domů, tatínek ukázal na majestátní, svažující se vrchol, který vyčníval nad ostatními. „To je Windy Ridge,“ řekl. „Tam jsou skvělá loviště.“ Hned mi bylo jasné, že se jednou budu chtít vrátit a na Windy Ridge se dostat.
V následujících letech jsem často slyšel tatínka mluvit o Windy Ridge, ale nikdy jsme se tam nevrátili – až jednoho dne o 20 let později jsem tatínkovi zavolal a řekl jsem: „Pojeďme na Windy.“ Opět jsme osedlali koně a vydali se vzhůru po úbočí hory. Přestože jsem nyní byl zkušený dvaatřicetiletý jezdec, překvapilo mě, že jsem pociťoval tutéž nervozitu, kterou jsem pociťoval jako dvanáctiletý chlapec. Tatínek však znal cestu a já jsem ho následoval.
Nakonec jsme se dostali na vrchol Windy. Výhled byl úchvatný a mě přemohl pocit, že se sem chci vrátit – tentokrát ne kvůli sobě, ale kvůli manželce a dětem. Přál jsem si, aby i oni zažili to, co já.
Během let jsem měl mnoho příležitostí vést své syny a další mladé muže na vrcholky hor právě tak, jako můj otec vedl mě. Tyto zážitky mě přiměly zamyslet se nad tím, co znamená vést – a co znamená následovat.
Ježíš Kristus, nejlepší vedoucí a nejlepší následovník
Kdybych se vás zeptal: „Kdo je tím nejlepším vedoucím, který kdy žil?“ – co byste odpověděli? Odpověď samozřejmě zní: Ježíš Kristus. Dává nám dokonalý příklad všech vlastností vedoucího, jaké si jen dokážeme představit.
Avšak co kdybych se vás zeptal: „Kdo je tím nejlepším následovníkem, který kdy žil?“ Nezněla by odpověď opět: Ježíš Kristus? On je nejlepší vedoucí, protože je nejlepší následovník – následuje dokonale svého Otce, ve všech věcech.
Svět učí, že vedoucí musí být mocní; Pán učí, že musí být mírní. Světští vedoucí získávají moc a vliv prostřednictvím svých talentů, dovedností a bohatství. Křesťanští vedoucí získávají moc a vliv „přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou“.1
V očích Božích jsou nejlepšími vedoucími vždy ti nejlepší následovníci.
Rád bych se s vámi podělil o dva zážitky z nedávných setkání s mladými muži z Církve, kdy jsem se naučil několika zásadám o vedení a následování.
Všichni jsme vedoucí
Nedávno jsme s manželkou navštívili shromáždění svátosti mimo náš domovský sbor. Těsně před tím, než shromáždění začalo, za mnou přišel jeden mladý muž a zeptal se mě, zdali bych pomohl roznášet svátost. Řekl jsem: „Rád to udělám.“
Posadil jsem se k ostatním jáhnům a toho, který seděl vedle mě, jsem se zeptal: „Co přesně mám dělat?“ Řekl mi, že mám začít roznášet v zadní části kaple, v prostřední řadě, a že on bude na druhé straně téže řady a společně budeme postupovat směrem dopředu.
Řekl jsem: „Už dlouho jsem to nedělal.“
On odvětil: „To nevadí. Určitě to zvládnete. Také jsem se tak cítil, když jsem začínal.“
Později měl nejmladší jáhen v kvoru, který byl vysvěcen teprve před několika týdny, na shromáždění svátosti proslov. Po shromáždění ho obklopili ostatní jáhnové, aby mu řekli, jak jsou na člena svého kvora hrdí.
Když jsem byl ten den s nimi, dozvěděl jsem se, že členové všech kvor Aronova kněžství v tomto sboru projevují každý týden zájem o ostatní mladé muže a zvou je, aby se k jejich kvorům přidali.
Všichni tito mladí muži jsou skvělí vedoucí. A zjevně mají v zákulisí úžasné nositele Melchisedechova kněžství, rodiče a další, kteří je školí v jejich povinnostech. Láskyplní dospělí, jako jsou tito, vidí mladé muže nejen takové, jací jsou nyní, ale i takové, jakými se mohou stát. Když s těmito mladými muži nebo o nich hovoří, nelpí na jejich nedostatcích. Místo toho vyzdvihují skvělé vůdcovské schopnosti, které projevují.
Mladí muži, takto na vás pohlíží Pán. Vyzývám vás, abyste tak na sebe pohlíželi i vy sami. Ve vašem životě nastanou chvíle, kdy budete povoláni vést. Jindy se od vás bude očekávat, že budete následovat. Avšak mým dnešním poselstvím pro vás je to, že bez ohledu na své povolání jste vždy vedoucím i následovníkem. Vedení je projevem učednictví – spočívá jednoduše v pomáhání druhým přijít ke Kristu, což je to, co dělají praví učedníci. Snažíte-li se být následovníkem Krista, můžete druhým pomáhat Ho následovat, a můžete být vedoucím.
Vaše schopnost vést nevyvěrá z vaší společenské povahy, motivačních dovedností ani z talentu k mluvení na veřejnosti. Vyvěrá z vašeho závazku následovat Ježíše Krista. Vyvěrá z vaší touhy být, jak řekl Abraham, „větším následovníkem spravedlivosti“.2 Dokážete-li to, i v případě, že v tom nejste dokonalí, ale snažíte se o to, pak jste vedoucí.
Kněžská služba je vedení
Při jiné příležitosti jsem na Novém Zélandu navštívil jednu osamocenou matku se třemi dospívajícími dětmi u ní doma. Nejstaršímu synovi bylo 18 let a o týden dříve v neděli obdržel Melchisedechovo kněžství. Zeptal jsem se ho, zdali už měl příležitost toto kněžství použít. Řekl: „Nejsem si jistý, co to znamená.“
Řekl jsem mu, že nyní má pravomoc udělit kněžské požehnání útěchy či požehnání pro uzdravení. Pohlédl jsem na jeho matku, která po svém boku neměla nositele Melchisedechova kněžství již mnoho let. „Myslím, že by bylo úžasné,“ řekl jsem, „kdybys dal požehnání své mamince.“
Odpověděl: „Nevím, jak na to.“
Vysvětlil jsem mu, že má mamince vložit ruce na hlavu, uvést její jméno, říci, že jí dává požehnání pravomocí Melchisedechova kněžství, vyslovit vše, co mu Duch přivede na mysl a do srdce, a zakončit ve jménu Ježíše Krista.
Druhý den jsem od něj dostal e-mail. Mimo jiné v něm stálo: „Dnes večer jsem mamince požehnal! … Byl jsem velmi nervózní, tak jsem se neustále modlil, abych se ujistil, že se mnou bude Duch, protože bez toho bych požehnání dát nemohl. Když jsem začal mluvit, úplně jsem zapomněl na sebe a na své slabosti. … [Neočekával jsem] tak nesmírnou duchovní a duševní moc, jakou jsem pocítil. … Poté mě zasáhl duch lásky tak silně, že jsem nedokázal ovládnout své dojetí, a tak jsem maminku objal a plakal jsem jako malé dítě. … I nyní, zatímco toto píši, [pociťuji] Ducha [tak silně], že již nikdy nechci zhřešit. … Miluji toto evangelium.“3
Není inspirující být svědkem toho, jak zdánlivě obyčejný mladý muž dokáže uskutečnit veliké věci prostřednictvím kněžské služby, přestože se na to necítí? Nedávno jsem se dozvěděl, že tento mladý starší obdržel povolání na misii a příští měsíc nastoupí do misionářského výcvikového střediska. Věřím, že přivede ke Kristu mnoho duší, protože se naučil, jak v kněžské službě následovat Krista – a začal u sebe doma, kde má jeho příklad velký vliv na jeho čtrnáctiletého bratra.
Bratří, ať již si to uvědomujeme, či nikoli, lidé k nám vzhlížejí – členové rodiny, přátelé i úplně cizí lidé. Nestačí, abychom jako nositelé kněžství pouze přišli ke Kristu; naší povinností je „zváti všechny, aby šli ke Kristu“.4 Nemůžeme se spokojit s tím, že duchovní požehnání obdržíme sami pro sebe; musíme k týmž požehnáním vést i ty, které máme rádi – a jako učedníci Ježíše Krista musíme mít rádi každého. Zodpovědnost, kterou dal Spasitel Petrovi, je i naší zodpovědností: „A ty někdy obrátě se, [posiluj] bratří svých.“5
Následujte Muže z Galileje
Nastanou chvíle, kdy se cesta před vámi bude zdát temná; ale následujte Spasitele. On zná cestu; ve skutečnosti On je ta cesta.6 S čím větší upřímností přijdete ke Kristu, tím hlouběji budete toužit pomáhat druhým zažívat to, co zažíváte vy sami. Další pojem, který tento pocit vystihuje, je pravá láska, „kterou [Otec] uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista“.7 Poté zjistíte, že tehdy, když sami následujete Krista, k Němu také vedete druhé, neboť, slovy presidenta Thomase S. Monsona: „Když budeme následovat tohoto Muže z Galileje, Pána Ježíše Krista, budeme mít pozitivní osobní vliv, ať jsme kdekoli a ať je naše povolání jakékoli.“8
Vydávám svědectví, že toto je Kristova pravá Církev. Vede nás prorok Boží, president Monson – velký vedoucí, který je zároveň pravým následovníkem Spasitele. Ve jménu Ježíše Krista, amen.