Zachraňujme – dokážeme to!
Starší Mervyn B. Arnold
Sedmdesátník
Pán nám poskytuje všechny potřebné nástroje k tomu, abychom se vydali zachraňovat své přátele, kteří jsou méně aktivní nebo nejsou členové.
Spasitel jasně rozuměl svému poslání zachraňovat děti Nebeského Otce, neboť prohlásil:
„Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo. …
[Neboť] není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.“1
Má andělská matka Jasmine Bennion Arnoldová jasně rozuměla své roli, kdy pomáhala zachraňovat zraněné nebo ztracené ovečky našeho Nebeského Otce, včetně svých vlastních dětí a vnoučat. Jak úžasnou roli mohou hrát prarodiče v životě svých vnoučat!
Maminka obvykle získávala pověření působit jako navštěvující učitelka sester, které zápasily s vírou, byly méně aktivní nebo pocházely z částečně členské rodiny; ale do jejího stádečka patřilo i několik dalších sester, které jí k navštěvování nikdo nepřidělil. Obvykle sestry nenavštěvovala jen jednou za měsíc, a vždy tiše naslouchala a sloužila nemocným a poskytovala sestrám láskyplné povzbuzení. Posledních několik měsíců svého života nemohla vycházet z domu, a tak trávila hodiny tím, že jim psala dopisy, vyjadřovala lásku a vydávala svědectví a pozvedala ty, kteří ji přišli navštívit.
Když se vydáme zachraňovat druhé, Bůh nám udělí moc, povzbuzení a požehnání. Když přikázal Mojžíšovi, aby zachránil děti Izraele, Mojžíš měl obavy, podobně jako mají obavy mnozí z nás. Mojžíš se vymlouval slovy: „Nejsem muž výmluvný, … [ale] zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem.“2
Pán ale Mojžíše ujistil:
„Kdo dal ústa člověku? … Zdali ne já Hospodin?
Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl.“3
Pán Mojžíšovi v podstatě řekl: „Dokážeš to!“ A víte co? My to dokážeme také!
Dovolte mi uvést čtyři zásady, jež nám v našem úsilí zachraňovat pomohou.
Zásada č. 1 – se zachraňováním nesmíme otálet
Starší Alejandro Patanía, bývalý územní sedmdesátník, vyprávěl příběh o svém mladším bratru Danielovi, který se svou posádkou vyplul na moře lovit ryby. Po nějaké době dostal Daniel naléhavé varování, že se rychle blíží silná bouře. Ihned tedy s posádkou vyrazili k přístavu.
Zatímco bouře sílila, jedné nedaleké rybářské lodi přestal fungovat motor. Danielova posádka hodila poškozené lodi lano a začali ji táhnout do bezpečí. Vysílačkou vyslali nouzový signál, protože si uvědomovali, že kvůli sílící bouři potřebují okamžitou pomoc.
Zatímco blízcí příbuzní plni úzkosti čekali, sešli se zástupci pobřežní stráže, rybářské asociace a námořnictva, aby stanovili nejvhodnější záchrannou strategii. Někteří chtěli vyrazit hned, ale bylo jim řečeno, aby počkali na plán. Zatímco ti, kteří uvázli v bouři, dál volali o pomoc, zástupci pokračovali v jednání ve snaze shodnout se na správném postupu a plánu.
Když konečně zorganizovali záchrannou skupinu, obdrželi jedno poslední zoufalé volání. Kvůli zuřící bouři se lano mezi oběma loděmi přetrhlo a Danielova posádka se rozhodla otočit a pokusit se rybáře z druhé lodi zachránit. Nakonec se obě lodě potopily a členové posádek, včetně Daniela, bratra staršího Patanía, přišli o život.
Starší Patanía přirovnal tuto tragédii k napomenutí, jež pronesl Pán: „Neposilujete … a zaplašené zase nepřivodíte, a zahynulé nehledáte …, a [já budu požadovati stáda svého z ruky vaší].“4
Starší Patanía vysvětlil, že i když musíme být zorganizováni v radách, kvorech, pomocných organizacích a i jako jednotlivci, nesmíme záchrannou akci odkládat. Někdy trávíme mnoho týdnů tím, že mluvíme o tom, jak pomoci rodinám nebo jednotlivcům, kteří něco zvlášť naléhavě potřebují. Zvažujeme, kdo je navštíví a jaký přístup máme zvolit. A mezitím naši ztracení bratři a sestry dál potřebují pomoc, a někdy o ni dokonce i volají a prosí. Nesmíme to odkládat.
Zásada č. 2 – nesmíme to nikdy vzdávat
President Thomas S. Monson, který nás důrazně vyzývá, abychom zachraňovali druhé, řekl: „Je třeba našim členům připomínat, že není nikdy pozdě, pokud jde o naše … méně aktivní členy, … které by bylo možné považovat za beznadějné případy.“5
Podobně jako vy se i já dělím o evangelium s lidmi, kteří jsou záhy pokřtěni nebo aktivováni, zatímco jiní – jako například můj přítel Tim, který nebyl členem Církve, a jeho manželka Charlene, která byla méně aktivní – potřebují mnohem více času.
Přes 25 let jsem Tima zapojoval do diskusí o evangeliu a bral jsem jeho i Charlene na dny otevřených dveří chrámu. K této záchranné akci se připojili i další, ale Tim každé pozvání k setkání s misionáři odmítal.
Během jednoho víkendu jsem byl pověřen předsedat konferenci kůlu. Požádal jsem presidenta kůlu, aby se postil a modlil ohledně toho, koho bychom měli navštívit. Byl jsem v šoku, když mi podal napsané jméno mého přítele Tima. Když jsme s Timovým biskupem a presidentem kůlu zaklepali na dveře, Tim otevřel, podíval se na mě, podíval se na biskupa a řekl: „Biskupe, myslel jsem, že jste mi řekl, že se chystáte přivést někoho výjimečného!“
Pak se zasmál a řekl: „Pojď dál, Merve.“ Toho dne se stal zázrak. Tim je nyní pokřtěný a společně s Charlene byli zpečetěni v chrámu. Nesmíme to nikdy vzdávat.
Zásada č. 3 – jak velká bude vaše radost, pokud přivedete byť jen jednu duši ke Kristu
Před mnoha lety jsem mluvil na generální konferenci o tom, jak José de Souza Marques chápal tato Spasitelova slova: „Jestliže je mezi vámi nějaký člověk silný Duchem, nechť vezme s sebou toho, kdo je slabý, aby … se on také mohl státi silným.“6
Bratr Marques znal jménem každou ovečku ve svém kvoru kněží a uvědomil si, že tam chybí Fernando. Vydal se hledat Fernanda domů, pak k jeho kamarádovi, a pak šel dokonce i na pláž.
Nakonec Fernanda našel, jak na moři surfuje. Neotálel a nečekal, až se loď potopí, jako v příběhu o Danielovi. Ihned vběhl do vody, aby ztracenou ovečku zachránil a přivedl ji s radostí domů.7
Pak se postaral o to, aby Fernando díky stálé duchovní péči již nikdy stádo neopustil.8
Dovolte mi informovat vás o tom, co se stalo od doby, kdy byl Fernando zachráněn, a podělit se o radost plynoucí ze záchrany této jedné ztracené ovečky. Fernando se oženil v chrámu se svou dívkou Marií. Dnes mají 5 dětí a 13 vnoučat a všichni jsou v Církvi aktivní. Do Církve vstoupilo i mnoho dalších příbuzných a jejich rodin. Společně poslali do chrámu tisíce jmen svých předků, aby jim umožnili obdržet chrámové obřady, a požehnání neutuchají.
Fernando slouží již potřetí jako biskup a dál zachraňuje druhé, přesně tak, jak byl zachráněn on sám. Nedávno řekl: „V našem sboru máme 32 aktivních mladých mužů v Aronově kněžství, přičemž 21 z nich jsme zachránili v posledních 18 měsících.“ I my, jakožto jednotlivci, rodiny, kvora, pomocné organizace, třídy, domácí učitelé a navštěvující učitelky, to dokážeme!
Zásada č. 4 – bez ohledu na věk jsme všichni povoláni zachraňovat druhé
President Henry B. Eyring prohlásil: „Nehledě na náš věk, schopnosti, církevní povolání nebo místo bydliště jsme všichni společně povoláni k práci, abychom [Spasiteli] pomáhali v Jeho sklizni duší, dokud znovu nepřijde.“9
Každý den čím dál více našich dětí, naší mládeže, našich mladých svobodných dospělých a našich dospělých členů jakéhokoli věku následuje Spasitelovu důraznou výzvu zachraňovat druhé. Děkuji vám za vaše úsilí. Dovolte mi uvést několik příkladů:
Sedmiletá Amy pozvala kamarádku Ariannu a její rodinu na výroční program Primárek na shromáždění svátosti. O několik měsíců později se Arianna i její rodina daly pokřtít.
Allan, mladý svobodný dospělý, pocítil inspiraci sdílet na sociálních sítích se všemi svými přáteli církevní videa, poselství Mormon Messages a verše z písem.
Sestra Reevesová se začala dělit o evangelium s každým telefonním prodejcem, který jí zavolal.
James pozval svého přítele Shanea, který není členem, na křest své dcery.
Spencer poslal své méně aktivní sestře odkaz na konferenční proslov presidenta Russella M. Nelsona a poté vylíčil: „Proslov si přečetla a okno se otevřelo.“
Pán nám poskytuje všechny potřebné nástroje k tomu, abychom se vydali zachraňovat své přátele, kteří jsou méně aktivní nebo nejsou členové. A my všichni to můžeme dokázat!
Vyzývám každého z vás, abyste dbali na Spasitelovu výzvu vydat se zachraňovat druhé. My to dokážeme!
Slavnostně svědčím o tom, že vím, že Ježíš je Dobrý pastýř, který nás miluje a který nám bude žehnat, když budeme zachraňovat druhé. Vím, že žije; vím to. Ve jménu Ježíše Krista, amen.