Dar, který povede naše děti
Mary R. Durhamová
Nedávno uvolněná druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Primárek
Jak máme učit své děti zbavit se světských vlivů a důvěřovat Duchu?
Jistý mladý otec se doslova topil. Spolu se svými dvěma dětmi a tchánem si vyšli na procházku kolem jezera. Kolem nich se tyčily majestátní hory pokryté borovicemi a obloha byla modrá, plná nadýchaných bílých obláčků, a vše vyzařovalo krásu a vyrovnanost. Když na děti dolehlo horko a únava, oba muži se rozhodli naložit si je na záda a přeplavat s nimi krátkou vzdálenost přes jezero.
Vypadalo to jednoduše – až do chvíle, kdy otec začal mít pocit, že ho cosi stahuje dolů a všechno najednou ztěžklo. Voda ho tlačila ke dnu jezera a jeho přepadl pocit zoufalství. Jak se jen udrží na hladině – a navíc se svou drahocennou dcerkou na zádech?
Začal volat o pomoc, ale hlas se ztrácel v dáli; jeho tchán byl příliš daleko, než aby na jeho zoufalé volání zareagoval. Cítil se opuštěně a bezmocně.
Umíte si představit, že se cítíte tak osaměle jako on, nemůžete se ničeho chytit a v zoufalé situaci bojujete o vlastní život i o své dítě? Naneštěstí každý z nás zažívá do určité míry tento pocit, když jsme v situacích, kdy zoufale potřebujeme pomoc, abychom přežili a zachránili ty, které máme rádi.
Když už téměř propadl panice, uvědomil si, že ho stahují dolů jeho vodou nasáklé boty. Zatímco se snažil zůstat na hladině, zkoušel si těžké boty z nohou sundat. Ale bylo to, jako by je měl na nohou přisáté. Tkaničky vodou nabobtnaly a držely ještě pevněji.
Možná v posledním zoufalém okamžiku se mu podařilo boty vyzout, a ty konečně povolily své sevření a rychle spadly na dno jezera. Bez tohoto těžkého břemena, které ho stahovalo dolů, okamžitě i s dcerou vyrazil vzhůru. Nyní již mohl plavat kupředu a vydal se do bezpečí na druhé straně jezera.
Občas může mít každý z nás pocit, že se topí. Život může být těžký. „Žijeme v hlučném a rušném světě. … Nejsme-li opatrní, věci tohoto světa mohou vytěsnit věci Ducha.“1
Jak se můžeme řídit příkladem tohoto otce a zbavit se části světské zátěže, již s sebou neseme – abychom dokázali udržet hlavu svých dětí i svou vlastní ustaranou mysl nad vodou? Jak můžeme, podle Pavlovy rady, odvrhnout „všeliké břímě“?2 Jak můžeme své děti připravovat na den, kdy se již nebudou moci držet nás a našeho svědectví – kdy budou plavat samy?
Odpověď přichází, když rozpoznáme tento božský zdroj síly. Je to zdroj často podceňovaný, a přesto může každý den ulehčit naše břímě a vést naše drahocenné děti. Tímto zdrojem vedení je dar Ducha Svatého.
Ve věku osmi let mohou děti prožít křest. Učí se o smlouvě s Bohem a uzavírají ji. Ponoří se do křtitelnice a vynoří se z ní s pocitem velké radosti, obklopeni těmi, kteří je mají rádi. Poté získávají onen nevýslovný dar Ducha Svatého – dar, který je může stále vést, pokud pro toto požehnání žijí.
Starší David A. Bednar řekl: „Prostá povaha [konfirmace] může způsobit, že snadno přehlédneme [její] význam. Tato tři slova – ‚Přijmi Ducha Svatého‘ – nejsou jen jakýmsi pasivním prohlášením; naopak – představují kněžský příkaz, autoritativní výzvu jednat a nedopustit, aby bylo pouze jednáno za nás.“3
Děti mají přirozenou touhu činit dobro a být dobré. Můžeme pociťovat jejich nevinnost, jejich čistotu. Jsou také velmi vnímavé vůči tichému a jemnému hlasu.
Ve 3. Nefim 26 nám Spasitel ukázal duchovní schopnosti dětí:
„Uvolnil jejich jazyk, a ony promlouvaly k otcům svým veliké a podivuhodné věci, dokonce větší, nežli lidu zjevil on. …
Zástup … viděl i slyšel tyto děti; ano, dokonce i nemluvňata otevřela ústa svá a pronášela podivuhodné věci.“4
Jak my jako rodiče můžeme prohlubovat duchovní schopnosti svých dětí? Jak je máme učit zbavit se světských vlivů a důvěřovat Duchu ve chvílích, kdy nejsme s nimi a když jsou samy v hlubinách svého života?
Dovolte mi podělit se s vámi o několik námětů.
Zaprvé – můžeme děti upozorňovat na to, když slyší a pociťují Ducha. Vraťme se v čase do Starého zákona, abychom zjistili, jak přesně to udělal Elí pro Samuela.
Mladý Samuel dvakrát uslyšel hlas a běžel za Elím se slovy: „[Zde] jsem.“
„Nevolal jsem,“ odvětil Elí.
Ale „Samuel pak ještě neznal Hospodina, a ještě nebyla mu zjevena řeč Hospodinova“.
Potřetí si Elí uvědomil, že Samuela volal Pán, a pověděl mu, aby řekl: „Mluv, Hospodine, nebo slyší služebník tvůj.“5
Samuel začal vnímat a rozpoznávat hlas Páně a začal mu naslouchat. Tento mladý chlapec to ale začal chápat až poté, co mu Elí pomohl hlas rozpoznat. A díky tomu, že se Samuel učil, se mohl s tichým a jemným hlasem lépe seznámit.
Zadruhé – svou rodinu a děti můžeme připravovat na to, aby tichý a jemný hlas pociťovali. „Mnozí učitelé cizího jazyka jsou přesvědčeni, že děti se jazyku naučí nejlépe v takzvaných ‚ponorných programech‘, kdy jsou obklopeny mluvčími daného jazyka a jsou vyzývány, aby tímto jazykem samy mluvily. Neučí se jen odříkávat slova, ale plynně mluvit, a dokonce v novém jazyce i přemýšlet. Tím nejlepším ‚ponorným‘ prostředím pro duchovní vzdělávání je domov, kde mohou základ každodenního života tvořit duchovní zásady.“6
„Budeš … často [své děti učiti slovům Páně] a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.“7 Když ponoříme svou rodinu do Ducha, srdce našich dětí zůstane Jeho vlivu otevřené.
Zatřetí – můžeme svým dětem pomáhat porozumět tomu, jak k nim Duch promlouvá. Joseph Smith učil: „Pokud [Duch] přichází k malému dítěti, přizpůsobí se jazyku a schopnostem malého dítěte.“8 Jedna matka vypozorovala, že děti se učí různě – některé zrakem, jiné sluchem, další hmatem či pohybem – a čím více své děti pozorovala, tím více si uvědomovala, že Duch Svatý učí každé její dítě tak, jak se samo učí nejlépe.9
Jiná matka se podělila o zkušenost s tím, jak svým dětem pomáhala učit se rozpoznávat Ducha. „Někdy,“ napsala, „si [děti] neuvědomují, že vracející se myšlenka, pocit útěchy po pláči nebo schopnost vzpomenout si na něco v pravý čas jsou všechno způsoby, jak [s nimi] Duch Svatý komunikuje.“ A pokračovala: „Učím své děti soustřeďovat se na to, co pociťují, [a jednat podle toho].“10
Pociťování a rozpoznávání Ducha vnese dětem do života duchovní schopnosti, a tento hlas, s nímž se obeznámí, pro ně bude čím dál jasnější. Stane se to, co řekl starší Richard G. Scott: „Když budete získávat zkušenosti a úspěch díky vedení Duchem, vaše důvěra v inspiraci, kterou pociťujete, může být větší než vaše spoléhání se na to, co vidíte či slyšíte.“11
Není třeba se obávat, když vidíme své děti vstupovat do vod života, neboť jim pomáháme zbavovat se světské zátěže. Učíme je žít tak, aby měly dar vedení od Ducha. Tento dar bude dál odlehčovat břímě, jež nesou, a povede je zpět do nebeského domova, budou-li pro to žít a následovat jeho nabádání. Ve jménu Ježíše Krista, amen.