Starší Massimo De Feo

Sedmdesátník – generální autorita

Krátce předtím, než starší Massimo De Feo přijal povolání na misii na plný úvazek, naučil se od otce Vittoria De Fea tomu nejdůležitějšímu o oběti a o lásce.

Rodina neoplývala finančními zdroji a ani Vittorio, ani jeho manželka Velia nebyli členy Církve. Vittorio však respektoval přání svého syna sdílet evangelium.

„Otec se mě zeptal: ‚Opravdu to chceš dělat?‘“ vzpomíná starší De Feo. „Řekl jsem: ‚Ano, z celého srdce si přeji sloužit Pánovi.‘“

Vittorio slíbil, že udělá vše, co je v jeho silách, aby pomohl uhradit náklady na dvouletou službu svého syna v Italské misii Řím.

„Považoval jsem tyto peníze za posvátné – byly to plody velké oběti člověka, který nevěřil v Církev,“ říká starší De Feo. „A tak jsem na misii sloužil celým svým srdcem, mocí, myslí a silou, protože jsem miloval Pána a miloval jsem i svého otce.“

Zásady evangelia, jako je oběť, usilovná práce, rodina a služba, se staly součástí charakteru staršího De Fea.

Starší Massimo De Feo, který se narodil 14. prosince 1960 v italském Tarantu, se o Církvi dozvěděl v devíti letech, kdy na dveře jejich domova zaklepali dva misionáři. Massimo a jeho starší bratr Alberto se brzy nato nechali pokřtít.

Zatímco De Feovi chlapci navštěvovali Primárky a později Vzájemné sdružení, těšili se lásce a podpoře oddaných vedoucích odbočky. Massimo si také vytvořil celoživotní přátelské vztahy s ostatními mladými lidmi v odbočce – mimo jiné také s Loredanou Galeandrovou, další obrácenou dívkou, s níž se po návratu z misie oženil. Byli zpečetěni 14. srpna 1984 v chrámu Bern ve Švýcarsku. De Feovi mají tři děti.

Než se starší De Feo stal sedmdesátníkem – generální autoritou, žil v Římě a více než 30 let pracoval pro americké ministerstvo zahraničí. Sloužil jako president odbočky, president okrsku, president kůlu a územní sedmdesátník.