Rozhodnutí
President Thomas S. Monson
Kéž se i nadále rozhodujeme pro to, co je sice těžší, ale správné, namísto toho, co je snazší, ale nesprávné.
Bratři a sestry, než přistoupím ke svému dnešnímu poselství, rád bych oznámil čtyři nové chrámy, které budou v průběhu následujících měsíců a let postaveny na těchto místech: Quito v Ekvádoru; Harare v Zimbabwe; Belém v Brazílii; a v pořadí druhý chrám v peruánské Limě.
Když jsem se v roce 1963 stal členem Kvora Dvanácti apoštolů, bylo v celé Církvi v provozu dvanáct chrámů. S chrámem Provo City Center, který byl zasvěcen před dvěma týdny, je nyní na celém světě v provozu 150 chrámů. Jsme velmi vděčni za požehnání, která v těchto svatých domech získáváme.
Bratři a sestry, rád bych vyjádřil vděčnost za příležitost podělit se s vámi dnes dopoledne o několik myšlenek.
Nedávno jsem přemýšlel o rozhodnutích. Říká se, že dveře historie se otáčí na malých závěsech, a tak je tomu i s životem lidí. Rozhodnutí, která činíme, určují náš osud.
Když jsme opustili předsmrtelnou existenci a vstoupili do smrtelnosti, přinesli jsme si s sebou dar svobody jednání. Naším cílem je získat celestiální slávu. A naše rozhodnutí do velké míry určují, zda svého cíle dosáhneme, či nikoli.
Většina z vás zná Alenku z klasického díla Lewise Carrolla Alenka v říši divů. Jistě si pamatujete, jak Alenka přichází na křižovatku dvou cest, z nichž každá vede dál, ale opačným směrem. Když uvažuje, kam se obrátit, do cesty se jí postaví kočka Šklíba a Alenka se jí ptá: „Kterou cestou se mám vydat?“
Kočka odpovídá: „To záleží na tom, kam chceš jít. Pokud nevíš, kam chceš jít, tak nezáleží na tom, kterou cestou se dáš.“1
My, na rozdíl od Alenky, víme, kam chceme jít, a na tom, kterou cestou jdeme, opravdu záleží, neboť cesta, kterou jdeme v tomto životě, vede tam, kde se ocitneme v životě příštím.
Kéž se rozhodujeme tak, abychom si vybudovali velkou a mocnou víru, která bude naší nejefektivnější obranou proti úskokům protivníka – skutečnou víru, takovou víru, která nás bude podpírat a upevní naši touhu rozhodovat se správně. Bez takové víry nedojdeme nikam. S ní můžeme dosáhnout svých cílů.
I když je naléhavě důležité, abychom se rozhodovali moudře, občas učiníme nerozumná rozhodnutí. Dar pokání, jejž nám poskytl náš Spasitel, nám umožňuje upravit nastavení našeho směru, abychom se mohli vrátit na cestu, jež nás vede k oné celestiální slávě, o niž usilujeme.
Kéž si uchováme odvahu vzpírat se sklonu souhlasit s názory světa. Kéž se i nadále rozhodujeme pro to, co je sice těžší, ale správné, namísto toho, co je snazší, ale nesprávné.
Až budeme uvažovat o rozhodnutích, která v životě každý den činíme – zda se rozhodnout tak či onak – pokud se rozhodneme pro Krista, rozhodneme se správně.
Aby tomu tak stále bylo, o to se ze srdce a pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele, amen.