Představte si sami sebe v chrámu
Starší Quentin L. Cook
Kvorum Dvanácti apoštolů
Modlím se, abychom všichni ctili Spasitele a provedli veškeré změny nezbytné k tomu, abychom si mohli představit sami sebe v Jeho svatém chrámu.
To, jak se Pánův plán spasení během této dispensace plnosti časů valí kupředu, je téměř nad naše chápání.1 Dokládá to i skutečnost, že president Thomas S. Monson během tohoto zasedání konference ohlásil čtyři nové chrámy. Když byl president Monson v roce 1963 povolán apoštolem, bylo na světě v provozu 12 chrámů.2 Po zasvěcení chrámu Provo City Center je jich nyní 150, a až budou zasvěceny všechny oznámené chrámy, bude jich 177. To je pro nás důvod k pokorné radosti.
Před sto osmdesáti lety, přímo v tento den, 3. dubna 1836, se Proroku Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu dostalo v chrámu Kirtland velkolepého zjevení. Stalo se to pouhý týden poté, co byl tento chrám zasvěcen. V tomto vidění uzřeli Pána, jak stojí v chrámu na hrazení kazatelnice. Spasitel mimo jiné řekl:
„Nechť se raduje srdce všech lidí mých, kteří, s veškerou mocí, postavili tento dům jménu mému.
Neboť vizte, přijal jsem tento dům a jméno mé zde bude; a budu se v tomto domě projevovati lidu svému v milosrdenství.“3
Při této posvátné příležitosti se zjevili dávní proroci včetně Eliáše, který předal klíče nezbytné pro chrámové obřady.
Dokážeme si představit, jak se radují členové i misionáři v Quitu v Ekvádoru, v Harare v Zimbabwe, v Belému v Brazílii a v peruánské Limě, protože víme, co se před rokem dělo v thajském Bangkoku, když byl oznámen tamější chrám. Sestra Shelly Seniorová, manželka tehdejšího presidenta Thajské misie Bangkok, Davida Seniora, poslala rodině a přátelům e-mail, v němž stálo, že poté, co si s manželem vyslechli, jak president Monson oznamuje onen chrám, „12 hodin nespali a plakali štěstím“. O půl dvanácté v noci zavolali asistentům v misijní kanceláři a řekli jim to. Asistenti zavolali všem misionářům. Pak přišla zpráva, že „celá misie je uprostřed noci vzhůru a skáče radostí po posteli“. Sestra Seniorová rodinu a přátele z legrace vybídla: „A neříkejte to prosím Misionářskému oddělení!“4
Stejně silná byla i duchovní reakce thajských členů. Jsem přesvědčen, že v srdci a domovech Svatých v místech, kde se budou nacházet tyto nově oznámené chrámy, probíhaly duchovní přípravy a docházelo k projevům z nebe, aby je na to připravily.
Sestra Seniorová měla v Thajsku zvláštní kosmetická zrcátka, vyrobená pro její výuku, a to hlavně sester. Na těchto zrcátkách byl vyleptán chrám se slovy „Představte si sami sebe v chrámu“. Když člověk do takového zrcátka pohlédl, viděl se v chrámu. Seniorovi učili zájemce a členy, že si mají představovat sami sebe v chrámu a podniknout nezbytné změny ve svém životním stylu a duchovně se připravit, aby tohoto cíle dosáhli.
Dnes dopoledne každého z nás, ať již je odkudkoli, vyzývám, aby si sám sebe představil v chrámu. President Monson uvedl: „Dokud jste nevstoupili do domu Páně a nepřijali všechna požehnání, která tam na vás čekají, nezískali jste vše, co vám Církev může nabídnout. Těmi nanejvýš důležitými a vrcholnými požehnáními plynoucími z členství v Církvi jsou právě ta požehnání, která přijímáme v chrámu Božím.“5
Navzdory nedostatku spravedlivosti v dnešním světě žijeme v posvátné a svaté době. Proroci, se srdcem naplněným láskou a toužebným očekáváním, popisovali naši dobu po staletí.6
Prorok Joseph Smith citoval Abdiáše7 ve Starém zákoně a 1. Petrovu8 v Novém zákoně a hovořil o velikém záměru Božím, který zpřístupňuje křest pro mrtvé a umožňuje nám být spasiteli na hoře Sion.9
Pán našemu lidu žehná a poskytuje zdroje a prorocké vedení, abychom mohli udatně plnit své chrámové zodpovědnosti jak vůči živým, tak vůči mrtvým.
Díky znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista rozumíme účelu života, Otcovu plánu spasení určenému Jeho dětem, Spasitelově vykupující oběti a ústřední roli rodin v uspořádání nebe.10
Díky spojení rostoucího počtu chrámů a moderních technologií, jež nám umožňují plnit posvátné zodpovědnosti vůči předkům skrze práci na rodinné historii, zažíváme nejpožehnanější dobu v dějinách. Raduji se z neobyčejné věrnosti našich mladých členů při indexování a vyhledávání předků a následném vykonávání křtů a konfirmací v chrámu. Patříte doslova mezi prorokované spasitele na hoře Sion.
Jak se připravujeme na vstup do chrámu?
Víme, že základní součástí přípravy na vstup do chrámu je spravedlivost a posvěcení.
V 97. oddíle Nauky a smluv se píše: „A nakolik lid můj postaví pro mne dům ve jménu Páně a nestrpí, aby do něj vešla jakákoli nečistá věc, aby nebyl poskvrněn, sláva má spočine na něm.“11
Do roku 1891 podepisoval každé chrámové doporučení v rámci ochrany posvátnosti chrámu president Církve. Tato zodpovědnost byla pak delegována biskupům a presidentům kůlů.
Velmi si přejeme, aby členové Církve žili tak, aby byli způsobilí získat chrámové doporučení. Nepohlížejte prosím na chrám jako na nějaký vzdálený či možná nedosažitelný cíl. Většina členů dokáže ve spolupráci se svým biskupem splnit veškeré spravedlivé požadavky v relativně krátké době, jsou-li odhodláni stát se způsobilými a učinit úplné pokání z přestupků. Součástí toho je i ochota odpustit sobě samým a nezaměřovat se na své nedokonalosti či hříchy s pocitem, že ty nám nikdy nedovolí vstoupit do svatého chrámu.
Spasitel vykonal Usmíření pro všechny děti Boží. Jeho vykupující oběť uspokojuje požadavky spravedlnosti u všech, kteří skutečně činí pokání. Toto je nádherně popsáno v písmech:
„Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“12
„A … nezpomenu [na ně] více.“13
Ujišťujeme vás, že život podle spravedlivých zásad přinese vám i vaší rodině štěstí, naplnění a pokoj.14 Členové, jak dospělí, tak mládež,15 sami sobě stvrzují svou způsobilost, když odpovídají na otázky k získání chrámového doporučení. Základním požadavkem je prohlubovat své svědectví o Bohu Otci, Jeho Synu Ježíši Kristu a o Znovuzřízení evangelia a pociťovat působení Ducha Svatého.
Požehnání chrámu jsou četná
Hlavními požehnáními chrámu jsou obřady oslavení. Cílem plánu evangelia je oslavení a zahrnuje uzavírání a dodržování posvátných smluv s Bohem. S výjimkou křtu a konfirmace se tyto obřady a smlouvy v případě žijících osob vykonávají a přijímají v chrámu. V případě mrtvých se v chrámu přijímají všechny spásné obřady a smlouvy.
Brigham Young učil: „Není nic, co by Pán mohl učinit pro spasení lidské rodiny a co by opomenul učinit; … všeho, čeho mohlo být dosaženo pro jejich spasení nezávisle na nich, bylo dosaženo ve Spasiteli a skrze Něj.“16
Církevní vedoucí organizují kůly, sbory, kvora, pomocné organizace Církve, misie a tak dále v našich kaplích a dalších budovách. Pán organizuje věčné rodiny pouze v chrámech.
Je zřejmé, že ti, kteří mají zlomené srdce a zkroušeného ducha a kteří opravdově učinili pokání z hříchů, jsou pro Pána v Jeho svatém domě naprosto přijatelní.17 Víme, že Bůh nikomu nestraní.18 Jednou ze vzácných věcí, které mám na chrámu rád, je to, že mezi jeho návštěvníky nejsou žádné rozdíly v majetku, společenské vrstvě či postavení. Před Bohem jsme si všichni rovni. Všichni máme bílé oblečení na znamení toho, že jsme čistí a spravedliví lidé.19 Všichni sedíme bok po boku a v srdci toužíme být způsobilými syny a dcerami milujícího Nebeského Otce.
Jen pomyslete na to, že po celém světě se mohou ženy a muži skrze „posvátné obřady a smlouvy, které lze obdržet ve svatých chrámech, … vrátit … do přítomnosti Boží a … [být sjednoceni] na věčnost“.20 Vykonávají je v krásné posvátné pečeticí místnosti, jež je k dispozici všem členům hodným vstupu do chrámu. Poté, co tyto smlouvy uzavřou, se mohou podívat do chrámových zrcadel pověšených naproti sobě. „Chrámová zrcadla společně odrážejí obraz tam a zpět, což se zdánlivě prostírá až do věčnosti.“21 Tyto obrazy v zrcadle nám pomáhají přemítat o našich rodičích, prarodičích a všech předchozích generacích. Pomáhají nám poznat posvátné smlouvy, které nás spojují se všemi generacemi, jež přijdou po nás. Toto je neuvěřitelně důležité a začíná to tím, že si představíte sami sebe v chrámu.
President Howard W. Hunter nám udělil radu, abychom se zamysleli „nad vznešenými naukami uvedenými v oné význačné zasvěcovací modlitbě chrámu Kirtland, v modlitbě, o níž Prorok Joseph Smith řekl, že mu byla dána ve zjevení. Je to modlitba, která nadále žehná nám jako jednotlivcům, nám jako rodinám i nám jako členům díky moci kněžství, kterou nám Pán dal, abychom ji používali v Jeho svatých chrámech.“22 Uděláme dobře, když si prostudujeme 109. oddíl Nauky a smluv a budeme se řídit výzvou presidenta Huntera, abychom „z chrámu Páně učinili veliký symbol svého členství“.23
Chrám je také útočištěm a místem díkůvzdání, pokynů a porozumění, abychom „mohli býti zdokonaleni … ve všech věcech týkajících se království Božího na zemi“.24 Chrám je po celý můj život místem klidu a pokoje ve světě, který je doslova ve zmatku.25 Je úžasné nechat v onom posvátném prostředí za zády starosti světa.
V chrámu a při bádání v rodinné historii často pociťujeme nabádání a získáváme vnuknutí od Ducha Svatého.26 Příležitostně se v chrámu závoj mezi námi a těmi na druhé straně velmi ztenčí. Získáváme další pomoc ve svém úsilí stát se spasiteli na hoře Sion.
Před několika lety pomáhala v jednom středoamerickém chrámu manželka jedné z našich emeritních generálních autorit jednomu otci, matce a jejich dětem přijmout věčné smlouvy v pečeticí místnosti, kde jsou chrámová zrcadla. Když skončili a pohlédli do nich, všimla si, jak se v zrcadle odráží obličej někoho, kdo v místnosti není. Zeptala se na to oné matky a zjistila, že jim zemřela jedna dcera, která tam tedy nebyla fyzicky přítomna. Tato zesnulá dcera byla při posvátném obřadu přítomna v zastoupení.27 Nikdy nepodceňujte pomoc, která je v chrámech poskytována z druhé strany závoje.
Vězte, že upřímně toužíme po tom, aby každý učinil veškeré změny nutné k tomu, aby byl hoden jít do chrámu. S modlitbou přezkoumejte, kde se v životě nacházíte, usilujte o vedení Ducha a promluvte si se svým biskupem o přípravě na návštěvu chrámu. President Thomas S. Monson řekl: „Není pro vás důležitějšího cíle, než usilovat o to, abyste byli hodni [jít] do chrámu.“28
Spasitel je hlavním a nepohnutelným úhelným kamenem naší víry a své Církve
Před dvěma měsíci jsem měl výsadu zúčastnit se s presidentem Henrym B. Eyringem znovuzasvěcení chrámu Suva na Fidži. Byla to neobyčejná a posvátná příležitost. Odvaha a silná duchovní vnuknutí presidenta Eyringa umožnily, aby znovuzasvěcení proběhlo tváří v tvář nejhoršímu cyklonu, který byl kdy na jižní polokouli zaznamenán. Mládeži, misionářům a členům se dostalo fyzické i duchovní ochrany.29 Byl přitom zcela zřejmě patrný vliv ruky Páně. Znovuzasvěcení chrámu Suva na Fidži bylo útočištěm před bouří. Často, když zažíváme bouře života, býváme svědky toho, že nám ruka Páně poskytuje věčnou ochranu.
První zasvěcení chrámu Suva 18. června 2000 bylo rovněž pozoruhodné. Když se stavba chrámu blížila ke konci, skupina vzbouřenců zajala jako rukojmí členy parlamentu. Centrum Suvy bylo vyrabováno a vypáleno. Armáda vyhlásila stanné právo.
Jako president území jsem se spolu se čtyřmi presidenty kůlů na Fidži vypravil za představiteli armády do kasáren královny Alžběty. Když jsme jim řekli o plánovaném zasvěcení, vyjádřili nám podporu, ale zároveň se obávali o bezpečnost presidenta Gordona B. Hinckleyho. Doporučili, aby zasvěcení bylo malého rozsahu bez akcí pořádaných mimo chrám, jako například obřadu pokládání úhelného kamene. Zdůraznili, že kdokoli mimo chrám by se mohl stát terčem násilí.
President Hinckley souhlasil s malým zasvěcovacím zasedáním v přítomnosti pouze nového předsednictva chrámu a několika místních vedoucích; nikdo jiný nebyl kvůli bezpečnostní situaci pozván. Zdůraznil však, že „pokud máme chrám zasvětit, uspořádáme obřad položení úhelného kamene, protože hlavním úhelným kamenem je Ježíš Kristus a toto je Jeho Církev“.
Když jsme vyšli ven, abychom obřad vykonali, nebyli tam žádní nečlenové, děti, sdělovací prostředky ani nikdo jiný. Ale věrný prorok dal najevo svou odvážnou a neochvějnou oddanost Spasiteli.
Když později president Hinckley hovořil o Spasiteli, řekl: „Žádný se Mu nevyrovná. Nikdo podobný zde nikdy nebyl. A ani nikdy nebude. Buď Bohu díky za dar Jeho Milovaného Syna, který dal svůj život, abychom my mohli žít, a který je oním hlavním a nepohnutelným úhelným kamenem naší víry a své Církve.“30
Bratři a sestry, modlím se, abychom všichni ctili Spasitele a provedli veškeré změny nezbytné k tomu, abychom si mohli představit sami sebe v Jeho svatém chrámu. Učiníme-li tak, budeme moci naplnit Pánovy svaté záměry a připravit sebe i svou rodinu na všechna požehnání, jež nám On a Jeho Církev v tomto životě i na věčnosti mohou dát. Vydávám s jistotou svědectví o tom, že Spasitel žije. Ve jménu Ježíše Krista, amen.