Protiklad ve všech věcech
Starší Dallin H. Oaks
Kvorum Dvanácti apoštolů
Protivenství nám umožňuje růst, abychom se stali tím, čím se máme podle přání našeho Nebeského Otce stát.
Ústředním bodem evangelia Ježíše Krista je Otcův plán spasení určený k věčnému pokroku Jeho dětí. Tento plán, vysvětlený v novodobém zjevení, nám pomáhá porozumět mnohým věcem, jimž čelíme ve smrtelnosti. Mé poselství se zaměřuje na zásadní roli, kterou v tomto plánu hraje protivenství.
I.
Účelem smrtelného života je to, aby děti Boží získaly zkušenosti potřebné k tomu, „aby pokročily směrem k dokonalosti a nakonec naplnily své božské určení jako dědicové věčného života“.1 Jak nás učil dnes dopoledne tak mocně president Thomas S. Monson, pokroku dosahujeme tím, že činíme rozhodnutí, čímž jsme zkoušeni, zda budeme dodržovat Boží přikázání. (Viz Abraham 3:25.) Máme-li být zkoušeni, musíme mít možnost svobodně si vybrat z různých alternativ. Máme-li získat více alternativ k uplatnění své svobody jednání, musí k nám nutně přicházet protivenství.
Zbytek plánu má rovněž zásadní důležitost. Když učiníme špatná rozhodnutí, k čemuž nevyhnutelně dojde, hřích nás poskvrní a my musíme být očištěni, abychom mohli pokračovat vstříc svému věčnému určení. Otcův plán nám poskytuje způsob, jak toho dosáhnout, jak uspokojit věčné požadavky spravedlnosti – Spasitel zaplatí cenu, aby nás vykoupil z hříchů. Onen Spasitel je Jednorozený Syn Boha, Věčného Otce, Pán Ježíš Kristus, jehož smírná oběť – jehož utrpení – zaplatí onu cenu za naše hříchy, budeme-li ochotni z nich činit pokání.
Jedno z nejlepších vysvětlení zamýšlené role protivenství se nachází v Knize Mormonově, v Lehiových slovech určených jeho synu Jákobovi.
„Musí nezbytně býti, aby byl protiklad ve všech věcech. Kdyby tomu tak nebylo, … spravedlivost by nemohla býti uskutečněna, ani zlovolnost, ani svatost ani bída, ani dobré ani zlé.“ (2. Nefi 2:11; viz také verš 15.)
Následně Lehi uvedl: „Pročež, Pán Bůh dal člověku, aby jednal sám za sebe. Pročež, člověk by nemohl jednati sám za sebe, ledaže by byl nutkán jedním nebo druhým.“ (Verš 16.) A podobně Pán v novodobém zjevení prohlašuje: „Musí nezbytně býti, aby ďábel pokoušel děti lidské, jinak by nemohly jednati samy za sebe.“ (NaS 29:39.)
Protivenství bylo nezbytné i v zahradě Eden. Kdyby Adam a Eva neučinili ono rozhodnutí, skrze které přišla smrtelnost, učil Lehi, „zůstali [by] ve stavu nevinnosti, … nečiníce žádného dobra, neboť neznali žádného hříchu“. (2. Nefi 2:23.)
Již od počátku byly svoboda jednání a protivenství ústředními body Otcova plánu a Satanovy vzpoury proti němu. Jak Pán zjevil Mojžíšovi, na radě v nebi se Satan „snažil … zničiti svobodu jednání člověka“. (Mojžíš 4:3.) Zničení svobody jednání bylo neodmyslitelnou podmínkou Satanovy nabídky. Předstoupil před Otce a řekl: „Viz, zde jsem, pošli mne, budu tvým synem a vykoupím veškeré lidstvo, takže jediná duše nebude ztracena, a zajisté to učiním; pročež dej mi svou čest.“ (Mojžíš 4:1.)
Satan tedy navrhoval provést Otcův plán způsobem, který by zabránil naplnění Otcova záměru a udělil Satanovi Otcovu slávu.
Satanův návrh by zajistil dokonalou rovnost – vykoupil by „veškeré lidstvo“, takže ani jediná duše by nebyla ztracena. Nikdo by neměl svobodu jednání ani možnost se rozhodovat, a proto by nebylo zapotřebí protivenství. Nebylo by žádné zkoušky, žádného selhání ani úspěchu. Nebylo by žádného růstu k dosažení účelu, který si Otec přál pro své děti. V písmech je zaznamenáno, že Satanův odpor vyústil v „boj na nebi“ (Zjevení 12:7), v němž dvě třetiny dětí Božích získaly právo prožít smrtelný život, a to díky tomu, že se rozhodly pro Otcův plán a zavrhly Satanovu vzpouru.
Satanovým záměrem bylo získat Otcovu čest a moc pro sebe. (Viz Izaiáš 14:12–14; Mojžíš 4:1, 3.) „Pročež,“ pravil Otec, „protože se Satan proti mně vzbouřil …, způsobil [jsem], že byl svržen“ (Mojžíš 4:3) se všemi duchy, kteří uplatnili svou svobodu jednání k tomu, aby ho následovali (viz Judas 1:6; Zjevení 12:8–9; NaS 29:36–37). Satan a jeho následovníci, svržení do sféry smrtelnosti jako duchové bez těla, pokoušejí děti Boží a snaží se je oklamat a podrobit si je. (Viz Mojžíš 4:4.) A tak onen zlý, který se postavil na odpor a usiloval o zničení Otcova plánu, mu ve skutečnosti napomohl, neboť právě protivenství umožňuje volbu a je příležitostí činit správná rozhodnutí, což vede k růstu, jenž je účelem Otcova plánu.
II.
Je podstatné, že pokoušení ke hříchu není jediným protivenstvím ve smrtelnosti. Otec Lehi učil, že kdyby nedošlo k Pádu, Adam a Eva „by zůstali ve stavu nevinnosti, nemajíce žádné radosti, neboť neznali žádné bídy“. (2. Nefi 2:23.) Pokud by člověk ve smrtelnosti nezakusil protivenství, „všechny věci by musely nezbytně býti sloučením v jedno“, přičemž by nebylo žádného štěstí ani bídy. (Verš 11.) A proto, uvedl dále otec Lehi, poté co Bůh stvořil všechny věci, „aby uskutečnil věčné záměry své ohledně smyslu člověka …, muselo nezbytně býti protikladu; dokonce zakázané ovoce v protikladu k ovoci stromu života; jedno bylo sladké a druhé hořké“. (Verš 15.)2 Jeho učení o této součásti plánu spasení končí těmito slovy:
„Ale vizte, vše bylo učiněno moudrostí toho, který zná vše.
Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.“ (Verše 24–25.)
Protivenství v podobě složitých situací, jimž ve smrtelnosti čelíme, je rovněž součástí plánu, který ve smrtelnosti podporuje náš růst.
III.
Všichni zažíváme různé druhy protivenství, jimiž jsme zkoušeni. Některé tyto zkoušky mají podobu pokoušení k hříchu. Jiné představují výzvy smrtelnosti mimo osobní hřích. Některé jsou obrovské. Jiné jsou menší. Některé přetrvávají, a jiné jsou jen krátkodobé. Nikdo od nich není osvobozen. Protivenství nám umožňuje růst, abychom se stali tím, čím se máme podle přání našeho Nebeského Otce stát.
Poté, co Joseph Smith dokončil překlad Knihy Mormonovy, musel ještě najít vydavatele. Nebylo to jednoduché. Složitost tohoto dlouhého rukopisu a náklady na tisk a vazbu tisíců výtisků byly odstrašující. Joseph nejprve oslovil E. B. Grandina, tiskaře z Palmyry, který ho odmítl. Poté vyhledal v Palmyře jiného tiskaře, ale i ten ho odmítl. Pak jel do 40 kilometrů vzdáleného Rochesteru a obrátil se na nejpřednějšího vydavatele v západní části státu New York, který ho ale rovněž odmítl. Jiný vydavatel v Rochesteru byl ochoten knihu vydat, ale za daných okolností byla tato varianta nepřijatelná.
Minuly týdny a Joseph byl nepochybně ohromen protivenstvím, které stálo v cestě uskutečnění jeho božského pověření. Pán mu to neulehčil, ale nakonec mu to umožnil. Josephův pátý pokus, kdy se podruhé obrátil na palmyrského vydavatele Grandina, byl úspěšný.3
Po letech byl Joseph mnoho měsíců vězněn ve strastiplných podmínkách v žaláři Liberty. Když se modlil o pomoc, Pán mu řekl: „Všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.“ (NaS 122:7.)
Všichni známe další druhy protivenství ve smrtelnosti, jejichž příčinou nejsou naše osobní hříchy, jako je nemoc, postižení či smrt. President Thomas S. Monson vysvětlil:
„Někteří z vás možná občas ve svém utrpení volají k Bohu a ptají se, proč náš Nebeský Otec dopouští, abyste procházeli zkouškami, jimž zrovna čelíte. …
Náš smrtelný život však nikdy neměl být jednoduchý či neustále příjemný. Náš Nebeský Otec … ví, že se učíme a rosteme a zušlechťujeme se prostřednictvím těžkých překážek, srdcervoucího zármutku a obtížných rozhodnutí. Každý z nás zažívá temné dny, kdy nám zemře někdo blízký; bolestná období, kdy přijdeme o zdraví; pocity opuštěnosti, kdy nás ti, které máme rádi, podle všeho zanechali napospas osudu. Tyto a další zkoušky jsou pro nás skutečným testem naší schopnosti vytrvat.“4
Méně stresující příklad protivenství představuje naše úsilí zlepšit se v zachovávání dne sabatu. Máme Pánovo přikázání, že máme světit sabat. Některá naše rozhodnutí mohou znamenat porušení tohoto přikázání, ale jiná rozhodnutí týkající se trávení času o sabatu jsou jen otázkou toho, zda budeme dělat pouze to, co je dobré, nebo to, co je lepší či nejlepší.5
V rámci objasnění protivenství v podobě pokušení popisuje Kniha Mormonova tři metody, které bude ďábel používat v posledních dnech. Zaprvé – „bude zuřiti v srdci dětí lidských a bude je podněcovati ke hněvu proti tomu, co je dobré“. (2. Nefi 28:20.) Zadruhé – „upokojí a ukolébá [členy] do tělesného bezpečí“ a bude říkat: „Sionu se dobře daří, vše je dobré“. (Verš 21.) Zatřetí – bude nám říkat: „Není žádného pekla; a … já nejsem žádný ďábel, neboť žádného není“ (verš 22), a proto není žádné dobro ani zlo. Kvůli tomuto protivenství jsme varováni, abychom „si v Sionu [nedopřávali] pohodlí“. (Verš 24.)
Je evidentní, že dnes se Církev ve svém božském poslání i my v osobním životě potýkáme s rostoucím protivenstvím. Nejspíš proto, že Církev nabývá na síle a u nás, jejích členů, se prohlubuje víra a poslušnost, Satan umocňuje sílu svého protivenství, abychom měli i nadále „protiklad ve všech věcech“.
Zdrojem určité části tohoto protivenství jsou dokonce členové Církve. Někteří využívají vlastního rozumu či moudrosti k odporu vůči prorockému vedení a označují se titulem vypůjčeným od volených orgánů – „loajální opozice“. Jakkoli je toto pojetí vhodné pro demokracii, nenachází opodstatnění ve správě Božího království, kde se ctí otázky, odpor však nikoli. (Viz Matouš 26:24.)
Dalším příkladem toho, na čem někteří stavějí svůj odpor, jsou mnohé věci z rané historie Církve, jako například to, co za nejrůznějších okolností udělal, či neudělal Joseph Smith. Všem říkám – uplatňujte víru a spolehněte se na Spasitelovo učení, že „po ovocích jejich poznáte je“ (Matouš 7:16). Církev vynakládá velké úsilí, aby byla v případě záznamů, které máme, objektivní a transparentní, ale i přese všechno, co můžeme vydat, zůstávají někdy našim členům základní otázky, které nelze vyřešit studiem. Toto je „protiklad ve všech věcech“ v podání historie Církve. Některé věci se lze dozvědět jen vírou. (Viz NaS 88:118.) V konečném důsledku se musíme spolehnout na víru ve svědectví, které jsme obdrželi od Ducha Svatého.
Bůh zřídkakdy zasáhne do svobody jednání některého ze svých dětí tím, že zakročí proti některým, aby pomohl jiným. Ulehčuje ale břemena našich strastí a posiluje nás, abychom je dokázali nést, tak jak to udělal pro Almův lid v zemi Helam. (Viz Mosiáš 24:13–15.) Nezabrání veškerým katastrofám, ale zodpoví naše modlitby tím, že některé odvrátí, tak jako to udělal v případě ojediněle silného cyklonu, u nějž hrozilo, že znemožní zasvěcení chrámu na Fidži;6 nebo otupí jejich následky, jako to udělal v případě teroristického bombového útoku, který si na bruselském letišti vyžádal mnoho životů, ale naši čtyři misionáři byli pouze zraněni.
Při veškerém protivenství ve smrtelnosti nás Bůh ujišťuje, že „posvětí strasti [naše] ku prospěchu [našemu]“. (2. Nefi 2:2.) Rovněž se učíme chápat své zkušenosti získané ve smrtelnosti a Jeho přikázání v kontextu Jeho velkého plánu spasení, který nám sděluje účel života a ujišťuje nás o Spasiteli, v jehož jménu svědčím o pravdivosti těchto věcí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.