Připravujte cestu

Biskup Gérald Caussé

Předsedající biskup

Přestože Aronovo kněžství a Melchisedechovo kněžství mají odlišná poslání a pravomoc, jsou v práci na spasení nerozlučnými partnery.

Ve 30 letech jsem začal pracovat pro jeden maloobchodní řetězec ve Francii. Jednoho dne si mě do kanceláře zavolal generální ředitel – byl to dobrý člověk jiného vyznání. Jeho otázka mě překvapila: „Zrovna jsem se dozvěděl, že jste knězem ve své církvi. Je to pravda?“

Odpověděl jsem: „Ano, to je pravda. Jsem nositelem kněžství.“

Má odpověď ho viditelně zaujala, a tak se ještě zeptal: „Studoval jste tedy v teologickém semináři?“

„Samozřejmě,“ odvětil jsem, „ve věku 14 až 18 let jsem studoval lekce v semináři skoro každý den!“ Téměř spadl ze židle.

K mému velkému překvapení si mě za několik týdnů zavolal do kanceláře znovu a nabídl mi místo výkonného ředitele jedné z divizí společnosti. Zaskočilo mě to a vyjádřil jsem obavy z toho, že jsem příliš mladý a nezkušený, než abych mohl zastávat tak důležitou zodpovědnost. S vlídným úsměvem řekl: „To je možná pravda, ale na tom nezáleží. Znám vaše zásady a vím, že jste se je naučil ve své církvi. Potřebuji vás.“

Pokud jde o to, čemu jsem se v Církvi naučil, měl pravdu. Následná léta byla pro mě náročná a nevím, zda bych vůbec dosáhl úspěchu bez zkušeností, které jsem získal službou v Církvi v době, kdy jsem byl mladým mužem.

Měl jsem to požehnání vyrůstat v malé odbočce. Protože nás bylo málo, měli mladí příležitosti aktivně se zapojovat do všech oblastí činnosti odbočky. Byl jsem velmi vytížený a měl jsem rád pocit užitečnosti. O nedělích jsem vykonával obřad svátosti, sloužil jsem ve svém kněžském kvoru a působil jsem v různých dalších povoláních. Během týdne jsem obvykle doprovázel svého otce a další dospělé nositele kněžství, zatímco jsme jako domácí učitelé navštěvovali členy, poskytovali útěchu nemocným a sužovaným a pomáhali potřebným. Nepřipadalo mi, že by si někdo myslel, že jsem příliš mladý na to, abych sloužil, či dokonce vedl druhé. Pro mě to vše bylo normální a přirozené.

Služba, kterou jsem během oněch let dospívání poskytoval druhým, mi pomohla vybudovat si svědectví a ukotvila můj život v evangeliu. Obklopovali mě dobří a soucitní muži, kteří oddaně používali kněžství k žehnání druhým. Chtěl jsem být jako oni. Díky tomu, že jsem s nimi sloužil, jsem se naučil – více než jsem si tehdy uvědomoval – být vedoucím v Církvi i ve světě.

Tohoto dnešního shromáždění se účastní nebo ho poslouchá mnoho mladých mužů, kteří jsou nositeli Aronova kněžství. Když se dívám na toto publikum, vidím, jak mnozí z vás sedí vedle starších mužů, možná tatínků, dědečků, starších bratrů nebo vedoucích kněžství – kteří jsou všichni nositeli kněžství Melchisedechova. Mají vás rádi a do značné míry sem dnes večer přišli kvůli tomu, aby zde byli s vámi.

Toto shromáždění několika generací nabízí úžasnou vizi jednoty a bratrství, jež existují mezi dvěma kněžství Božími. Přestože Aronovo kněžství a Melchisedechovo kněžství mají odlišná poslání a pravomoc, jsou v práci na spasení nerozlučnými partnery. Kráčejí ruku v ruce a navzájem se velmi potřebují.

Dokonalý vzor blízkého vztahu, který mezi těmito dvěma kněžstvími existuje, najdeme ve vztahu mezi Ježíšem a Janem Křtitelem. Dokáže si vůbec někdo představit Jana Křtitele bez Ježíše? Jak by vypadalo Spasitelovo působení bez přípravné práce, kterou vykonal Jan?

Janu Křtiteli bylo dáno jedno z nejvznešenějších poslání, která kdy existovala: „připravi[t] cestu Páně“,¹ pokřtít Ho vodou a připravit druhé, aby Pána přijali. Tento spravedlný a svatý muž,² který byl vysvěcen k menšímu kněžství, si byl dokonale vědom důležitosti i hranic svého poslání a pravomoci.

Lidé přicházeli k Janovi, aby si ho vyslechli a dali se jím pokřtít. Druzí ho jako takového ctili a vážili si ho jako muže Božího. Ale když se objevil Ježíš, Jan se pokorně podřídil Tomu, kdo byl větší než on, a prohlásil: „Já křtím vodou, ale u prostřed vás stojí … ten, kterýž po mně přišed, předšel mne, u jehož obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka.“³

Ježíš Kristus, Jednorozený Otcův, který byl nositelem vyššího kněžství, na druhé straně pokorně uznal pravomoc Janovu. Spasitel o něm řekl: „Mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele.“⁴

Jen pomyslete na to, co by probíhalo v našich kněžských kvorech, kdyby byly vztahy mezi nositeli těchto dvou kněžství inspirovány vzorem, který zavedli Ježíš a Jan Křtitel. Moji mladí bratří v Aronově kněžství, vaší úlohou, podobně jako v případě Jana, je připravovat cestu⁵ pro ono veliké dílo kněžství Melchisedechova. To děláte mnoha různými způsoby. Vykonáváte obřady křtu a svátosti. Pomáháte připravovat lid pro Pána tím, že kážete evangelium, tím, že „[navštěvujete] příbytek každého člena“,⁶ a tím, že „[bdíte] nad církví“.⁷ Pomáháte chudým a potřebným vybíráním postních obětí a podílíte se na péči o sborový dům a o další časné zdroje. Vaše úloha je důležitá, potřebná a posvátná.

Moji dospělí bratří, ať již jste otcové, biskupové, poradci Mladých mužů nebo prostě nositelé Melchisedechova kněžství, můžete následovat Spasitelův příklad tím, že se obrátíte na své bratry, kteří mají menší kněžství, a vyzvete je, aby s vámi spolupracovali. Ve skutečnosti tato výzva přichází od samotného Pána. Řekl: „Tudíž, vezměte s sebou ty, již jsou vysvěceni k menšímu kněžství, a pošlete je před sebou, aby domluvili schůzky a připravili cestu a navštívili schůzky, které vy sami nejste schopni navštíviti.“⁸

Když své mladší bratry vyzýváte k tomu, aby „připravili cestu“, pomáháte jim uvědomovat si a ctít posvátnou pravomoc, jíž jsou nositeli. Tímto jim pomáháte připravovat jejich vlastní cestu v rámci přípravy na den, kdy obdrží a budou používat vyšší kněžství.

Dovolte mi podělit se s vámi o pravdivý příběh o Alexovi – tichém, přemýšlivém a bystrém mladém knězi. Jednou v neděli uviděl biskup Alexe ve velmi rozrušeném stavu, jak sedí sám ve třídě. Mladý muž mu vysvětlil, jak bolestivé a těžké je pro něj chodit na shromáždění bez otce, který není členem. Pak se slzami v očích poznamenal, že by pro něj bylo asi lepší z Církve odejít.

Biskup, s upřímným zájmem o tohoto mladíka, ihned zmobilizoval členy rady sboru, aby Alexovi pomohli. Jeho plán byl jednoduchý: aby udrželi Alexe aktivního a pomohli mu získat vroucí svědectví o evangeliu, bylo zapotřebí „obklopit ho dobrými lidmi a dát mu za úkol něco důležitého“.

Bratří v kněžství a všichni členové sboru se kolem Alexe ihned semkli a vyjadřovali mu lásku a podporu. Vedoucí skupiny vysokých kněží, muž naplněný velkou vírou a láskou, byl vybrán jako Alexův společník pro domácí učení. Členové biskupstva vzali Alexe pod svá křídla a udělali z něj svého nejbližšího spolupracovníka.

Biskup řekl: „Stále jsme Alexe zaměstnávali. Byl uvaděčem při svatbách a při pohřbech, pomáhal mi při zasvěcování hrobů, pokřtil několik nových členů, vysvěcoval mladé muže do úřadů v Aronově kněžství, učil lekce pro mládež, učil s misionáři, otevíral budovu před konferencemi a po nich pozdě večer budovu zamykal. Podílel se na projektech služby, doprovázel mě při návštěvách starších členů v hospicích, měl proslovy na shromáždění svátosti, vykonával obřad svátosti pro nemocné v nemocnicích nebo u nich doma a stal se jedním z mála lidí, na které jsem se jako biskup mohl zcela spolehnout.“

Alex se krok za krokem měnil. Jeho víra v Pána rostla. Získal důvěru sám v sebe a v moc kněžství, jehož byl nositelem. Biskup na závěr dodal: „Alex byl a vždy bude jedním z největších požehnání v mém povolání biskupa. Spolupracovat s ním je pro mě výsadou. Upřímně si myslím, že žádný mladý muž nevstupoval do misijního pole díky své kněžské službě lépe připraven.“⁹

Drazí biskupové, v rámci svého vysvěcení a ustanovení do úřadu biskupa sboru máte posvátné povolání sloužit jako presidenti Aronova kněžství a kvora kněží. Jsem si vědom náročného břemene, které nesete, ale své zodpovědnosti vůči těmto mladým mužům byste měli považovat za jednu ze svých nejvyšších priorit. Nemůžete to zanedbávat ani nemůžete svou úlohu v této zodpovědnosti delegovat na druhé.

Vyzývám vás, abyste se zamysleli nad každým mladým nositelem Aronova kněžství ve svém sboru. Nikdo se nemá nikdy cítit zapomenutý nebo zbytečný. Máte nějakého mladého muže, kterému byste vy i další bratří v kněžství mohli pomoci? Vyzvěte ho, aby sloužil po vašem boku. Až příliš často se snažíme naše mladé muže něčím zabavit a přenechat jim roli diváka, zatímco jejich víru a lásku k evangeliu lze nejlépe vypěstovat tím, že budou zvelebovat své kněžství. Aktivní účastí na práci na spasení naváží spojení s nebem a získají povědomí o svém božském potenciálu.

Aronovo kněžství je něco více než jen věková skupina, program výuky nebo činností, či dokonce označení mladých mužů v Církvi. Je to moc a pravomoc účastnit se důležité práce na spasení duší – jak duší oněch mladých mužů, kteří jsou tohoto kněžství nositeli, tak duší těch, kterým slouží. Dosaďme Aronovo kněžství na jeho právoplatné místo, na jeho vyvolené místo – na místo služby, přípravy a plnění úkolů určené všem mladým mužům v Církvi.

Drazí bratří v Melchisedechově kněžství, vyzývám vás, abyste posilovali ono nezbytné pojítko, které tato dvě kněžství Boží spojuje. Uschopněte mladé nositele Aronova kněžství, aby připravovali cestu před vámi. S důvěrou jim říkejte: „Potřebuji tě.“ Pokud jde o vás, mladí nositelé Aronova kněžství, modlím se o to, abyste, až budete sloužit se svými staršími bratřími, slyšeli hlas Páně, který vám bude říkat: „Ty jsi požehnaný, neboť budeš konati veliké věci. Viz, ty jsi byl vyslán, stejně jako Jan, abys připravil cestu přede mnou.“¹⁰ Ve jménu Ježíše Krista, amen.