Důvěřujte v Pána a neodklánějte se
Bonnie H. Cordonová
Druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Primárek
Můžeme se v životě zaměřovat na Spasitele tím, že Ho budeme poznávat, a On povede naše kroky.
Když jsem cestovala po Asii, přišla ke mně jedna drahá sestra. Objala mě a zeptala se: „Opravdu věříte, že je toto evangelium pravdivé?“ Drahá sestro, vím, že je pravdivé. Důvěřuji v Pána.
V Příslovích 3:5–6 čteme tuto radu:
„Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“
V těchto verších nacházíme dvě výzvy, varování i úžasné zaslíbení. Ony dvě výzvy znějí: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým“ a „na všech cestách svých snažuj se jej poznávati“. Varování: „Na rozumnost pak svou nezpoléhej.“ A úžasné zaslíbení: „Onť spravovati bude stezky tvé.“
Hovořme nejprve o varování. Vizuální představa nám poskytne mnoho prostoru k zamyšlení. Varování spočívá ve slově „nezpoléhej“ – „na rozumnost pak svou nezpoléhej“. Slovo lean z anglického překladu asociuje fyzické naklánění nebo pohyb k jedné straně. Když se fyzicky přikláníme k jedné či k druhé straně, vybočujeme ze středu, ztrácíme rovnováhu a převrhneme se. Když se duchovně přikláníme k vlastnímu rozumu, odkláníme se od Spasitele. Nakláníme-li se, vychylujeme se ze středu a nejsme vyvážení; nejsme soustředěni na Krista.
Sestry, pamatujte, v předsmrtelném životě jsme stály za Spasitelem. Věřily jsme Mu. Vyjadřovaly jsme podporu plánu štěstí stanovenému Nebeským Otcem a také své nadšení a radost. Neodkláněly jsme se. Bojovaly jsme prostřednictvím svého svědectví a „připojil[y] jsme se k silám Božím, a tyto síly zvítězily“.1 Tato bitva mezi zlem a dobrem se přesunula na zemi. Znovu máme posvátnou zodpovědnost stát jako svědkové a vložit důvěru v Pána.
Všechny se musíme ptát: Jak se trvale dokáži nevychylovat a nepřiklánět se k vlastnímu rozumu? Jak dokáži rozpoznat hlas Spasitele, když jsou hlasy světa tak podmanivé? Jak mám pěstovat důvěru ve Spasitele?
Dovolte mi navrhnout tři způsoby, jak můžeme prohloubit své poznání Spasitele a důvěru v Něj. Zjistíte, že tyto zásady nejsou nové, avšak tvoří základ. Zpívá se o nich v každých Primárkách, zaznívají při výuce Mladých žen a jsou odpovědí na mnohé otázky v rámci Pomocného sdružení. Tyto zásady působí proti vychylování a odklánění.
Zaprvé – Pána můžeme poznat a důvěru v Něj můžeme vložit tehdy, když budeme hodovat „na slovech Kristových; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti“.2
Před několika měsíci jsme s rodinou studovali písma. Můj dvouletý vnuk mi seděl během čtení na klíně. Velmi jsem si užívala roli babičky a těšila se z návštěvy synovy rodiny.
Na konci našeho studia písem jsem zavřela knihu. Vnouček věděl, že bude muset brzy do postele. Vzhlédl ke mně svýma dychtivýma modrýma očima a vyslovil věčnou pravdu: „Ještě písma, babi.“
Můj syn, dobrý a důsledný rodič, mě varoval: „Mami, nebuď slabý článek. Jen se snaží vykroutit, aby nemusel jít spát.“
Ale když vnouček požádá o další studium písem, pokračujeme ve studiu! Více studia písem nám osvítí mysl, bude vyživovat našeho ducha, zodpoví naše otázky, prohloubí naši důvěru v Pána a pomůže nám se na Něj v životě zaměřovat. „Pamat[ujte] na to, abyste je pilně zkoumali, abyste tímto mohli míti užitek.“3
Zadruhé – Pána můžeme poznat a důvěru v Něj můžeme vložit prostřednictvím modlitby. Moci se modlit k Bohu je velké požehnání! „Modlete se k Otci z celé síly srdce.“4
V souvislosti s modlitbou mám jednu milou a cennou vzpomínku. Během jedněch letních prázdnin na vysoké škole jsem si našla práci v Texasu. Musela jsem ujet stovky kilometrů z Idaha do Texasu ve svém starém autě, kterému jsem láskyplně říkala Vern. Vern byl naložený až po střechu a já byla připravená na nové dobrodružství.
Cestou ze dveří jsem objala milovanou maminku a ta řekla: „Pomodleme se, než odjedeš.“
Poklekly jsme a maminka se začala modlit. Prosila Nebeského Otce o mou bezpečnost. Modlila se za mé auto bez klimatizace a prosila, aby fungovalo, jak budu potřebovat. Žádala, aby se mnou po celé léto byli andělé. Modlila se a modlila a modlila.
Pokoj, který mi tato modlitba přinesla, mi dodal odvahu vložit důvěru v Pána a nespoléhat na vlastní rozum. Pán vedl mé kroky během mnoha rozhodnutí, která jsem to léto učinila.
Navykneme-li si přibližovat se k Nebeskému Otci v modlitbě, budeme moci poznat Spasitele. Budeme v Něj vkládat důvěru. Naše přání se budou více podobat těm Jeho. Budeme schopny zajistit pro sebe a pro druhé požehnání, která je nám Nebeský Otec připraven udělit, pokud Ho o to jen s vírou požádáme.5
Zatřetí – Pána můžeme poznat a důvěru v Něj můžeme vložit při službě druhým. O následující příběh se podělím se svolením Amy Wrightové, která porozuměla zásadě služby, přestože zrovna trpěla děsivou a život ohrožující chorobou. Amy napsala:
„29. října 2015 jsem zjistila, že mám rakovinu. U tohoto typu je šance na přežití 17 procent. Velkou naději jsem neměla. Věděla jsem, že to bude můj životní zápas. Byla jsem rozhodnuta dát do toho vše – nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli rodině. V prosinci jsem začala chodit na chemoterapii. Věděla jsem o mnoha vedlejších účincích léků proti rakovině, ale netušila jsem, jak je možné, aby bylo někomu tolik zle a byl přitom ještě naživu.
V jedné chvíli jsem prohlásila, že chemoterapie porušuje lidská práva. Řekla jsem manželovi, že toho už mám dost. Vzdávám to! Do nemocnice už nepůjdu. Můj milovaný manžel mi ve své moudrosti trpělivě naslouchal a pak odpověděl: ‚Tak to si musíme najít někoho, komu budeme sloužit.‘“
Cože? Nepovšiml si snad skutečnosti, že jeho manželka má rakovinu a nezvládne už ani jeden záchvat nevolnosti či okamžik mučivé bolesti?
Amy dále vysvětluje: „Příznaky se postupně zhoršily do stavu, kdy jsem obvykle měla jen jeden či dva ‚dobré‘ dny za měsíc, [kdy] jsem zvládla trochu fungovat jako živá, dýchající lidská bytost. Právě v těchto dnech si naše rodina našla příležitost sloužit.“
Jednoho takového dne rodina Amy rozdala dalším pacientům balíčky k zpříjemnění chemoterapie, v nichž byly drobnosti k povzbuzení a k potlačení příznaků. Když Amy nemohla spát, vymýšlela možnosti, jak někomu jinému rozjasnit den. Některé z nich byly náročné, ale mnohdy šlo jen o krátké vzkazy nebo textové zprávy se slovy povzbuzení a lásky. Během nocí, kdy Amy měla příliš velké bolesti na to, aby usnula, ležela v posteli s iPadem v ruce a vyhledávala obřady, které bylo třeba udělat za její zesnulé předky. Bolest zázrakem ustupovala a ona ji byla schopna snášet.
„Služba,“ svědčí Amy, „mi zachránila život. Sílu jít dál jsem v konečném důsledku nalezla ve štěstí, které jsem objevila díky snaze zmírnit utrpení lidí kolem sebe. Naše projekty služby jsem vyhlížela s velkou radostí a nadšením. Ale i dnes se to jeví jako velmi zvláštní paradox. Člověk by řekl, že někdo, komu vypadaly vlasy, má otrávené tělo a bojuje o život, by si po právu mohl myslet, že ‚teď se všechno točí jen kolem mě‘. Když jsem však myslela na sebe, na svou situaci, utrpení a bolest, svět velmi potemněl a byl skličující. Když jsem se ale zaměřila na druhé, bylo zde světlo, naděje, síla, odvaha a radost. Vím, že toto je možné díky vyživující, uzdravující a uschopňující moci Usmíření Ježíše Krista.“
Amy začala Pánovi důvěřovat díky tomu, že Ho začala poznávat. Kdyby se byť jen trochu přiklonila k vlastnímu rozumu, mohla by myšlenku, že má sloužit, zavrhnout. Služba jí umožnila přestát bolest a strasti a uplatňovat v životě tento verš z písem: „Když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“6
Ježíš Kristus přemohl svět. A díky Němu, díky Jeho nekonečnému Usmíření, máme všichni velký důvod věřit, neboť víme, že nakonec bude vše v pořádku.
Sestry, každá z nás může důvěřovat Pánu a neodklánět se. Můžeme se v životě zaměřovat na Spasitele tím, že Ho budeme poznávat, a On povede naše kroky.
Jsme zde na zemi proto, abychom prokázaly tutéž důvěru v Ježíše Krista, která nám umožnila se za Něj postavit ve chvíli, kdy prohlásil: „Zde jsem, pošli mne.“7
Drahé sestry, president Thomas S. Monson svědčil, že „požehnání, která jsou nám slíbena, jsou nepředstavitelná. I když se mohou sbíhat temná mračna, i když na nás může padat déšť, naše poznání evangelia a naše láska k Nebeskému Otci a k našemu Spasiteli nám bude dodávat útěchu a podpírat nás …, budeme-li kráčet zpříma. … Nic na tomto světě nás nebude moci porazit.“8
Připojuji své svědectví ke svědectví našeho milovaného proroka. Budeme-li věřit v našeho Nebeského Otce a v našeho Spasitele a nebudeme-li se přiklánět k vlastnímu rozumu, Oni povedou naše kroky a vztáhnou k nám rámě milosrdenství. Ve jménu Ježíše Krista, amen.