Základy víry
Starší Quentin L. Cook
Kvorum Dvanácti apoštolů
Prosím o to, abychom přinesli nezbytné oběti a měli pokoru nutnou k posílení základů naší víry v Pána Ježíše Krista.
Toto byla úžasná generální konference! Byli jsme vskutku povzneseni a poučeni. Má-li generální konference nějaký prvořadý cíl, je jím prohloubení víry v Boha Otce a v našeho Spasitele, Pána Ježíš Krista.
Můj proslov se týká základů této víry.
Osobní základy, stejně jako mnohé další hodnotné záležitosti, se obvykle budují pomalu – postupně po jedné vrstvě, zkušenosti, těžkosti, porážce i úspěchu. Fyzickým zážitkem, na nějž rádi s velkou láskou vzpomínáme, jsou první dětské krůčky. Je to velkolepý pohled. Ten úžasný výraz v obličeji – kombinace odhodlání, radosti, údivu a úspěchu – je vskutku něčím originálním.
Naše rodina zažila něco podobně výjimečného. Když byly našemu nejmladšímu synovi asi čtyři roky, vešel do domu a radostně a s velkou hrdostí rodině oznámil: „Už dokážu všechno. Umím s tkaničkou, umím na kole a umím se zipem.“ Pochopili jsme, že mluví o zavazování tkaniček, o jízdě na tříkolce s velkým kolem a o zapínání zipu u bundy. Všichni jsme se zasmáli, ale uvědomovali jsme si, že pro něj jsou to obrovské úspěchy. Myslel si, že už opravdu umí vše a že dospěl.
Fyzický, duševní a duchovní pokrok se v mnohém podobají. Fyzický pokrok je celkem snadno rozpoznatelný. Začínáme dětskými krůčky a děláme pokroky den za dnem, rok za rokem, rosteme a vyvíjíme se, až dosáhneme své konečné tělesné výšky. Vývoj je u každého jiný.
Při sledování nějakého velkého sportovního či hudebního výkonu často říkáme, že dotyčný je velmi nadaný, což je obvykle pravda. Jeho výkon však vychází z mnoha let příprav, tréninku a cvičení. Jeden známý spisovatel, Malcolm Gladwell, toto nazval pravidlem 10 000 hodin. Vědci zjistili, že pro sport, hudební výkony, akademickou zdatnost, specializované pracovní dovednosti, lékařskou či právnickou odbornost atd. je nutný právě tento rozsah cvičení. Jeden z těchto badatelů potvrzuje, „že k dosažení mistrovské úrovně experta světového formátu je nutných deset tisíc hodin tréninku – v čemkoli“.1
Většina lidí uznává, že takováto příprava a cvičení jsou pro dosažení špičkového fyzického nebo duševního výkonu zásadní.
Naneštěstí v čím dál sekulárnějším světě se klade menší důraz na duchovní růst nutný k tomu, abychom se stali více takovými, jako je Kristus, a položili základy vedoucí k trvalé víře. Máme sklon klást důraz na okamžiky úžasného duchovního prozření. Jsou to vzácné případy, kdy víme, že Duch Svatý dosvědčil našemu srdci a mysli mimořádné duchovní poznatky. Z těchto událostí se radujeme a nemají se nijak zlehčovat. Usilujeme-li však o trvalou víru a stálé společenství Ducha, neobejdeme se bez osobního zachovávání náboženských zásad, srovnatelného s tělesným či duševním rozvojem. Na těchto zkušenostech, jež se někdy podobají prvním dětským krůčkům, máme stavět. Činíme tak zasvěcenou oddaností vůči posvátným shromážděním svátosti, studiem písem, modlitbou a službou v povolání. Nedávno jeden nekrolog, jenž vzdával hold otci 13 dětí, uváděl, jak jeho „oddanost každodenní modlitbě a studiu písem hluboce ovlivnila jeho děti tím, že jim dala neochvějný základ víry v Pána Ježíše Krista“.2
Pro mě se stal zásadním jeden zážitek z doby, kdy mi bylo 15 let. Má věrná matka se mi statečně snažila pomáhat vytvořit si v životě základy víry. Chodil jsem na shromáždění svátosti, do Primárek a pak do Mladých mužů a na seminář. Četl jsem Knihu Mormonovu a vždy jsem se osobně modlil. V naší rodině tehdy nastala dramatická situace, když můj milovaný starší bratr uvažoval o povolání na misii. Můj skvělý otec, méně aktivní člen Církve, chtěl, aby bratr namísto služby na misii pokračoval ve studiu. To se stalo předmětem sporu.
V pozoruhodné diskusi s mým bratrem, který byl o pět let starší a tuto diskusi vedl, jsme došli k závěru, že jeho rozhodnutí, zda jít na misii, záleží na třech věcech: 1) Je Ježíš Kristus božský? 2) Je Kniha Mormonova pravdivá? 3) Je Joseph Smith prorokem Znovuzřízení?
Toho večera mi při upřímné modlitbě Duch potvrdil pravdivost všech těchto tří otázek. Také jsem pochopil, že téměř každé rozhodnutí, jež v životě učiním, bude založeno na odpovědích na tyto tři otázky. Zvláště jsem si uvědomil, že zásadní je víra v Pána Ježíše Krista. Když na to vzpomínám, uvědomuji si, že hlavně díky matce jsem měl vytvořené základy, jež mi onoho večera umožnily obdržet duchovní potvrzení. Můj bratr, který již svědectví měl, se rozhodl, že na misii půjde, a nakonec získal i otcovu podporu.
Duchovní vedení přichází podle potřeby, v Pánově čase a podle Jeho vůle.3 Výtečným příkladem je Kniha Mormonova – další svědectví o Ježíši Kristu. Nedávno jsem si prohlížel první vydání Knihy Mormonovy. Joseph Smith překlad dokončil ve svých 23 letech. O průběhu překládání a o nástrojích, které při něm používal, něco málo víme. Joseph do tohoto prvního vydání z jara 1830 přidal krátkou předmluvu a jednoduše a jasně v ní prohlásil, že tato kniha byla přeložena „darem a mocí Boží“.4 A co jeho pomůcky při překládání – Urim a Thumim a videcké kameny? Byly nezbytné, nebo fungovaly jako pomocná kolečka na jízdním kole, než Joseph dokázal použít víru nutnou k získání přímějšího zjevení?5
Tak jako jsou opakování a vytrvalá snaha nutné k získání tělesné či duševní schopnosti, je tomu tak i v duchovních věcech. Vzpomeňte si, že tentýž posel Moroni navštívil Proroka Josepha čtyřikrát s naprosto stejným poselstvím, aby ho připravil na získání desek. Věřím, že účastníme-li se každý týden posvátného shromáždění svátosti, má to duchovní důsledky, jimž plně nerozumíme. Pravidelné přemítání o písmech – namísto občasné četby – může nahradit povrchní porozumění mocným posílením naší víry, jež nám dokáže změnit život.
Víra je zásada moci. Dovolte mi uvést příklad: Když jsem byl mladý misionář, můj skvělý president misie6 mě vynikajícím způsobem seznámil s příběhem z písem z Lukáše 8 o ženě, jež 12 let krvácela a utratila vše za lékaře, kteří ji však nedokázali uzdravit. Dodnes je to jedna z mých oblíbených pasáží z písem.
Jistě si vzpomínáte, že tato žena věřila, že pokud se dotkne třeba jen lemu Spasitelova roucha, tak se uzdraví. Když tak učinila, okamžitě se uzdravila. Spasitel, který šel s učedníky, řekl: „Kdo jest, ješto se mne dotekl?“
Petr odpověděl, že se na Něj tlačí všichni, kteří s nimi jdou.
„I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že moc ode mne vyšla.“
V angličtině je použito slovo virtue, což lze přeložit jako „moc“ nebo „síla“. I ve španělštině či portugalštině je toto slovo přeloženo jako „moc“ nebo „síla“. Každopádně Spasitel však onu ženu neviděl; nebyl soustředěný na její potřebu. Ona však měla takovou víru, že dotknutí se lemu roucha přivolalo uzdravující moc Syna Božího.
Spasitel jí řekl: „Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.“7
Od té doby o tomto příběhu přemýšlím. Uvědomuji si, že naše osobní modlitby a prosby k milujícímu Otci v nebi ve jménu Ježíše Krista nám mohou do života přinést větší požehnání, než jsme schopni pochopit. Základy víry, takové víry, jakou projevila tato žena, mají být velkou touhou našeho srdce.
Avšak prvotní základy víry, ba i s duchovním potvrzením, neznamenají, že nebudeme čelit obtížím. Obrácení se k evangeliu neznamená, že všechny naše problémy se vyřeší.
Raná historie Církve i zjevení zaznamenaná v Nauce a smlouvách obsahují skvělé příklady toho, jak položit základy víry a vyrovnat se s nestálostí života a s těžkostmi, jimž každý čelí.
Dokončení chrámu Kirtland bylo zásadní pro celou Církev. Doprovázely ho duchovní projevy, zjevení nauky a znovuzřízení klíčů nezbytných pro pokračující zakládání Církve. Podobně jako dávní apoštolové v den letnic měli i mnozí členové při zasvěcení chrámu Kirtland úžasné duchovní zážitky.8 Ale podobně jako v našem životě to neznamenalo, že poté nečelili obtížím a těžkostem. Tito první členové ani netušili, že je čeká celonárodní finanční krize – panika roku 1837 – jež pro ně bude mimořádnou zkouškou.9
Jedním z příkladů těchto těžkostí spojených s touto finanční krizí je to, co zažil starší Parley P. Pratt, jeden z význačných vedoucích Znovuzřízení. Parley patřil mezi původní členy Kvora Dvanácti apoštolů. Začátkem roku 1837 mu jeho drahá manželka Thankful zemřela po porodu jejich prvního dítěte. Parley byl s Thankful ženatý téměř 10 let a z její smrti byl zdrcený.
O několik měsíců později na staršího Pratta dolehlo jedno z nejtěžších období, jimiž kdy Církev prošla. Místní ekonomické problémy – včetně spekulací s pozemky a problémů finanční instituce založené Josephem Smithem a dalšími členy Církve – vyvolaly v Kirtlandu v době celostátní krize nesoulad a spory. Vedoucí Církve se nerozhodovali vždy moudře ohledně osobních časných záležitostí. Parley utrpěl značné finanční ztráty a na čas se Proroku Josephovi odcizil.10 Josepha písemně velmi kritizoval a vystupoval proti němu i na veřejnosti. Zároveň ale Parley řekl, že dál věří v Knihu Mormonovu a v Nauku a smlouvy.11
Starší Pratt přišel o manželku, pozemek i domov. Aniž o tom Josephovi řekl, vydal se do Missouri. Cestou však nečekaně potkal další apoštoly – Thomase B. Marshe a Davida Pattena, již se vraceli do Kirtlandu. Měli dojem, že je velmi zapotřebí obnovit mezi členy Kvora soulad, a přesvědčili Parleyho k návratu. Parley si uvědomil, že nikdo nepřišel o víc než Joseph Smith a jeho rodina.
Parley Proroka vyhledal a s pláčem vyznal, že to, co udělal, nebylo správné. Parley žil během měsíců po smrti své manželky Thankful „pod temným mrakem“, přemožen obavami a zklamáním.12 Joseph, který věděl, jaké to je bojovat s protivenstvím a pokušením, Parleymu „upřímně odpustil“, pomodlil se za něj a dal mu požehnání.13 Parley a další, kteří zůstali věrni, získali z těžkostí v Kirtlandu užitek. Stali se moudřejšími, ušlechtilejšími a ctnostnějšími. Tyto zkušenosti se staly součástí jejich základů víry.
Na protivenství nemáme pohlížet jako na Pánovu nepřízeň nebo odnětí Jeho požehnání. Protiklad ve všech věcech je součástí tavičova ohně, jenž nás připravuje na naše věčné nebeské určení.14 Když byl Prorok Joseph v žaláři v Liberty, slova, která k němu Pán promlouval, popisovala mnoho různých těžkostí – včetně soužení a falešných obvinění – a nakonec mu bylo řečeno:
„Jestliže by samotný jícen pekla rozevřel chřtán dokořán proti tobě, věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.
Syn Muže sestoupil pod toto všechno. Jsi větší než on?“15
Pán v těchto pokynech Josephu Smithovi objasnil i to, že jeho dny jsou známy a nebude jich napočítáno méně. Na závěr Pán řekl: „Neboj se toho, co člověk může učiniti, neboť Bůh bude s tebou na věky věků.“16
Jaká požehnání tedy přináší víra? Co víra dokáže? Seznam je téměř nekonečný:
Díky víře v Krista nám mohou být odpuštěny hříchy.17
Všichni, kdo mají víru, mají společenství se Svatým Duchem.18
Spasení přichází vírou v Kristovo jméno.19
Podle naší víry v Krista získáváme sílu.20
V Pánovo odpočinutí nevejde nikdo kromě těch, kteří díky své víře omyjí svůj šat v Kristově krvi.21
Modlitby jsou zodpovídány podle víry.22
Není-li mezi lidmi víra, Bůh mezi nimi nemůže činit zázraky.23
A konečně – naše víra v Ježíše Krista je nezbytným základem pro naše věčné spasení a oslavení. Helaman učil své syny: „Pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj; … [jenž] je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti.“24
Jsem vděčný za upevnění základů víry, jehož se nám dostalo díky této konferenci. Prosím o to, abychom přinesli nezbytné oběti a měli pokoru nutnou k posílení základů naší víry v Pána Ježíše Krista. O Něm vydávám s jistotou svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.