Mějte neochvějnou důvěru v Boha

Starší Ulisses Soares

Předsednictvo Sedmdesáti

Budeme-li ve své víře stálí a neochvějní, Pán prohloubí naši schopnost pozvednout se nad těžkosti života.

Drazí bratři a sestry, na začátku svého dnešního poselství bych chtěl vydat svědectví o tom, že vím, že president Thomas S. Monson je Božím prorokem v dnešní době. Jeho rádci v Prvním předsednictvu a Dvanáct apoštolů jsou ve skutečnosti také proroci, vidoucí a zjevovatelé. Zastupují Pána Ježíše Krista a mají právo hlásat Jeho mysl a vůli tak, jak je jim zjevována. Svědčím o tom, že když se řídíme jejich radami, jsme v bezpečí. Pán je inspiruje k tomu, aby kladli důraz na posilování naší víry v Nebeského Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Jeho Usmíření, abychom nezakolísali, zatímco budeme čelit výzvám dnešní doby.

V Knize Mormonově se dočítáme o muži jménem Ammon, který byl vyslán ze země Zarahemla do země Lehi-Nefi, aby pátral po svých bratřích. Nalezl tam krále Limhiho a jeho lid, kteří byli v područí Lamanitů. Ammonovo vyprávění o lidu v Zarahemle krále Limhiho povzbudilo. Jeho srdce bylo naplněno tak velikou nadějí a radostí, že shromáždil svůj lid u chrámu a řekl:

„Tudíž, pozdvihněte hlavu svou a radujte se a vložte důvěru svou v Boha. …

Jestliže se obrátíte k Pánu s celým úmyslem srdce … a budete mu sloužiti s veškerou pílí mysli, … on vás podle své vlastní vůle a libosti své vysvobodí z poroby.“¹

Víra lidu krále Limhiho byla natolik hluboce ovlivněna Ammonovými slovy, že uzavřeli smlouvu s Bohem, že Mu budou sloužit a dodržovat Jeho přikázání bez ohledu na svou obtížnou situaci. Díky své víře dokázali vymyslet plán, jak z područí Lamanitů uniknout.²

Bratři a sestry, zamyslete se prosím nad důležitostí výzvy, kterou král Limhi předal svému lidu, a nad jejím významem pro nás. Řekl: „Pozdvihněte hlavu svou a radujte se a vložte důvěru svou v Boha.“ Těmito slovy Limhi vyzval svůj lid, aby hleděli do budoucna očima víry, aby své obavy vyměnili za optimismus pramenící z naděje zrozené z víry a aby neochvějně vkládali důvěru v Boha bez ohledu na okolnosti.

Smrtelný život je zkušebním obdobím, během nějž budeme zkoušeni, aby se vidělo, zda budeme činit všechny věci, jež nám Pán, náš Bůh, přikáže.³ Bude to od nás vyžadovat neochvějnou víru v Krista, a to i v dobách velikých obtíží. Bude to vyžadovat, abychom se tlačili kupředu s vytrvalou vírou v Krista, vedeni Duchem a naplněni důvěrou v to, že se Bůh postará o naše potřeby.⁴

Spasitel na konci své pozemské služby, těsně předtím, než byl uvězněn, učil své učedníky: „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“⁵

Přemítejte teď chvíli se mnou – Ježíš Kristus, Jednorozený Syn Otce, vedl život bez hříchu a překonal všechna pokušení, bolesti, těžkosti a strasti světa. Proléval kapky krve v Getsemanech, trpěl tak hroznými bolestmi, že to nelze slovy vyjádřit. Vzal na sebe všechny naše bolesti a nemoci. Je připraven pomoci – pomoci každému z nás s jakýmkoli břemenem. Skrze svůj život, utrpení, smrt a Vzkříšení odstranil všechny překážky, které nám mohou bránit v tom, abychom se na této zemi radovali a nalezli pokoj. Výhody plynoucí z Jeho smírné oběti se vztahují na všechny ty, kteří Ho přijímají a zapírají sami sebe a kteří na sebe berou Jeho kříž a následují Ho jako Jeho praví učedníci.⁶ Když tedy budeme uplatňovat víru v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření, budeme posíleni, naše břemena budou ulehčena a skrze Krista přemůžeme svět.

Bratři a sestry, když přemítáme o síle a naději, jež můžeme získat od Spasitele, máme důvod pozvednout hlavu, radovat se a tlačit se ve víře neochvějně kupředu, „nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. … Muž dvojí mysli, jest [nestálý] ve všech cestách svých.“⁷

Král Limhi svůj lid taktéž naléhavě žádal: „[Obraťte se] k Pánu s celým úmyslem srdce … a [služte mu] s veškerou pílí mysli, jestliže budete toto činiti, on vás podle své vlastní vůle a libosti své vysvobodí z poroby.“⁸

Poslechněte si Spasitelova vlastní slova, jimiž nás naléhavě žádá:

„Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. …

Milujete-li mne, přikázaní [má zachovávejte]. …

Kdož by měl přikázaní má, a [zachovával je], onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.“⁹

Bůh nám žehná podle naší víry.¹⁰ Z víry pramení život s božským záměrem a věčnou perspektivou. Víra je praktická zásada, která podněcuje píli. Je to životně nezbytná živoucí síla, jež se projevuje naším pozitivním postojem a touhou ochotně dělat vše, co od nás Bůh a Ježíš Kristus požadují. Nutí nás poklekat a úpěnlivě prosit Pána o vedení a pak vstát a jednat s přesvědčením, že dosáhneme toho, co je v souladu s Jeho vůlí.

Když jsem před mnoha lety sloužil jako president misie, zavolali mi rodiče jednoho z našich milovaných misionářů a oznámili mi, že mu zemřela sestra. Pamatuji si, jak jsme v této citlivé situaci s oním misionářem hovořili o úžasném Božím plánu spasení určeném Jeho dětem a o tom, jak ho tato znalost může utěšit.

Ačkoli toto protivenství onoho misionáře šokovalo a zarmoutilo, radoval se – se slzami v očích a s vírou v Boha – ze sestřina života. Vyjádřil svou neochvějnou důvěru v láskyplná milosrdenství Páně. Odhodlaně mi řekl, že chce i nadále sloužit na misii s veškerou vírou a pílí, aby byl hoden zaslíbení, která Bůh jemu i jeho rodině dal. Tento věrný misionář v čase potřeby obrátil své srdce k Bohu, vložil v Něj veškerou důvěru a znovu se zavázal, že bude sloužit Pánu s vírou a se vší pílí.

Bratři a sestry, nebudeme-li zakořeněni v pevné důvěře v Boha a touze Mu sloužit, mohou nás bolestivé zkušenosti smrtelnosti dovést k tomu, že budeme mít pocit, jako bychom byli obtíženi těžkým jhem, a můžeme ztratit motivaci žít podle evangelia naplno. Bez víry nakonec ztratíme schopnost vážit si Božích plánů ohledně toho, co se má v našem životě stát později.¹¹

V takovýchto chvílích zkoušky se proti nám protivník, který je stále ve střehu, snaží použít naši logiku a rozum. Snaží se nás přesvědčit, že žít podle zásad evangelia je zbytečné. Pamatujte prosím na to, že logika přirozeného člověka „nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství“.¹² Pamatujte, že Satan „je nepřítelem Boha a bojuje proti němu neustále, a vyzývá a ponouká [nás] hřešiti a činiti to, co je zlé, neustále“.¹³ Nesmíme mu dovolit, aby nás oklamal, protože když to dopustíme, naše víra ochabne a ztratíme moc získávat Boží požehnání.

Budeme-li ve své víře stálí a neochvějní, Pán prohloubí naši schopnost pozvednout se nad těžkosti života. Získáme schopnost zdolat negativní nutkání a vypěstujeme si schopnost překonat i to, co vypadá jako zdrcující překážky. Právě to umožnilo lidu krále Limhiho vítězoslavně uniknout z lamanitského zajetí.

Bratři a sestry, vyzývám vás, abyste vložili veškerou důvěru v Boha a v učení Jeho proroků. Vybízím vás, abyste obnovili své smlouvy s Bohem a sloužili Mu celým svým srdcem, bez ohledu na složité životní situace. Svědčím o tom, že mocí své neochvějné víry v Krista se osvobodíte ze zajetí hříchu, pochybností, nevíry, neštěstí a trápení a obdržíte od našeho láskyplného Nebeského Otce všechna slíbená požehnání.

Svědčím o tom, že Bůh je skutečný. On žije. Miluje nás. Naslouchá našim modlitbám ve chvílích, kdy jsme šťastní, i ve chvílích, kdy pochybujeme, jsme smutní a zoufalí. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je Spasitel světa. Je to náš Vykupitel.

Na závěr svého proslovu bych se s vámi rád podělil o slova písně „Not Now but in the Coming Years“ [„Ne nyní, ale v letech příštích“] z portugalského zpěvníku náboženských písní:

Když mračna namísto slunce vrhnou stín na naše srdce,
nedbejme toho, souží-li nás bolesti, brzy se dozvíme, kdo jsi Ty.
Ježíš nás vede svou rukou a důvody nám poví;
kdo naslouchá Jeho hlasu, brzy se to doví.
Mějte neochvějnou důvěru v Boha, nechť nás zachová;
oslavujte Ho zpěvem nekonečně, jednou poznání nám dá.14

To říkám v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.