Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho

Starší S. Mark Palmer

Sedmdesátník

Kdykoli budete mít pocit, že je od vás požadováno něco náročného, pomyslete na to, jak na vás Pán pohlíží, jak vás miluje a jak vás vyzývá, abyste Ho následovali.

Před několika lety jsem byl s manželkou Jacqui povolán presidentem Washingtonské misie Spokane. Do misijního pole jsme dorazili se smíšenými pocity strachu a nadšení ze zodpovědnosti za práci s tolika úžasnými mladými misionáři. Pocházeli z mnoha různých prostředí, ale brzy byli jako naši vlastní synové a dcery.

Ačkoli většině z nich se dařilo nadmíru dobře, několika misionářům činila problémy vysoká očekávání spojená s jejich povoláním. Pamatuji si, jak mi jeden misionář řekl: „Presidente, já zkrátka nemám rád lidi.“ Několik dalších mi řeklo, že nemají touhu řídit se relativně přísnými misionářskými pravidly. Dělal jsem si s tím starosti a přemýšlel jsem, co bychom mohli udělat, abychom změnili srdce těchto několika misionářů, kteří dosud nepoznali radost plynoucí z poslušnosti.

Jednoho dne jsem projížděl nádhernými vlnícími se poli s obilím na hranici států Washington a Idaho a poslouchal jsem nahrávku Nového zákona. Když jsem slyšel známý příběh o bohatém mladíkovi, který se přišel Spasitele zeptat, co má udělat, aby měl věčný život, obdržel jsem neočekávané, avšak hluboké osobní zjevení, které je nyní posvátnou vzpomínkou.

Poté, co Ježíš odříkal přikázání a mladík odvětil, že je všechna od mládí dodržuje, jsem očekával, že bude následovat Spasitelovo vlídné pokárání: „Jednohoť se nedostává. … Čožkoli máš, prodej … a poď, následuj mne.“¹ Ke svému překvapení jsem však místo toho slyšel sedm slov, která této části onoho verše předcházejí a která jako bych nikdy předtím neslyšel ani nečetl. Zdálo se mi, jako by byla do písem přidána. Žasl jsem nad inspirovaným poznáním, jež se mi pak odhalilo.

O jakých sedm slov, jež měla tak pronikavý vliv, šlo? Poslechněte si, zda poznáte tato zdánlivě obyčejná slova, která se nacházejí pouze v Markově evangeliu, a v jiných nikoli:

„Přiběhl jeden … a otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?

I řekl mu Ježíš: …

Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.

A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.

Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž.“²

„Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho.“

Když jsem slyšel tato slova, naplnila mou mysl živá představa našeho Pána, jak se zastavil a pohlédl na onoho mladíka. Pohlédl hluboko a pronikavě do jeho duše a rozpoznal jeho dobrotivost a potenciál, ale také rozeznal jeho největší potřebu.

Pak následují prostá slova – Ježíš ho zamiloval. Pocítil k tomuto dobrotivému mladému muži obrovskou lásku, měl s ním soucit a kvůli této lásce a s touto láskou toho od něj Ježíš požadoval ještě více. Představil jsem si, jak se asi onen mladík cítil, když byl obklopen takovou láskou, přestože od něj bylo požadováno něco tak nadmíru těžkého jako to, aby prodal vše, co vlastnil, a rozdal to chudým.

V tu chvíli jsem poznal, že nejde jen o srdce některých našich misionářů, které se musí změnit. Bylo třeba, aby se změnilo i to mé. Otázka již nezněla: „Jak může frustrovaný president misie dosáhnout toho, aby se problematický misionář choval lépe?“ Místo toho jsem se ptal: „Jak mohu být naplněn láskou Kristovou, aby skrze mě mohli misionáři pociťovat lásku Boží a touhu změnit se?“ Jak na ně mohu já pohlížet stejně, jako Pán pohlížel na onoho bohatého mladíka, abych je viděl takové, jací doopravdy jsou a jakými se mohou stát, a nehodnotil je jen podle toho, co dělají nebo nedělají? Jak mohu být více takovým, jako je Spasitel?

„Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho.“

Od té doby jsem pokaždé, když jsem měl osobní pohovor s mladým misionářem, který měl problém s určitou stránkou poslušnosti, viděl v srdci věrného mladého muže nebo věrnou mladou ženu, kteří na základě svého přání odešli na misii. Poté jsem dokázal s upřímnými pocity starostlivého rodiče říci:³ „Starší nebo sestro, kdybych vás neměl rád, bylo by mi jedno, co se během vaší misie stane. Ale já vás mám rád, a protože vás mám rád, záleží mi na tom, kým se stanete. A tak vás vyzývám, abyste změnil to, co je pro vás těžké, a stal se tím, kým vás Pán chce mít.“

Pokaždé, když jsem se chystal na pohovory s misionáři, jsem se nejprve pomodlil o dar pravé lásky a o to, abych dokázal každého staršího a každou sestru vidět tak, jak ho nebo ji vidí Pán.

Když jsme se se sestrou Palmerovou před zónovými konferencemi zdravili s misionáři, vždy jsem se u každého zastavil a hluboce se mu zadíval do očí, pohleděl jsem na ně – takový pohovor beze slov – a následně jsem byl pokaždé naplněn obrovskou láskou k těmto drahocenným synům a dcerám Božím.

Z této hluboce osobní zkušenosti s 10. kapitolou Marka jsem získal mnohá ponaučení, jež mi změnila život. Věřím, že čtyři z těchto ponaučení pomohou každému z nás:

Když se naučíme vidět druhé tak, jak je vidí Pán, a ne pouze vlastníma očima, naše láska k nim a naše touha jim pomáhat porostou. Uvidíme v druhých potenciál, který v sobě oni sami pravděpodobně nevidí. S křesťanskou láskou se nebudeme bát promlouvat směle, neboť „láska dokonalá ven vyhání bázeň“.⁴ A nikdy to nevzdáme, protože budeme pamatovat na to, že právě ti, ke kterým je těžké chovat lásku, ji potřebují nejvíce.
V atmosféře frustrace či hněvu se ve skutečnosti nikdy ničemu nenaučíme a ani nikoho ničemu nenaučíme, a tam, kde není láska, se žádné srdce nezmění. Ať již jednáme v roli rodiče, učitele nebo vedoucího, opravdová výuka proběhne jedině v atmosféře důvěry, a ne odsouzení či nelibosti. Náš domov má být pro naše děti vždy bezpečným útočištěm – nikoli nepřátelským prostředím.
Nikdy nemáme odpírat lásku dítěti, příteli či členovi rodiny, který nežije podle našeho očekávání. Nevíme, co se stalo s oním bohatým mladíkem poté, co zarmouceně odešel, ale jsem si jist, že ho Ježíš stále dokonale miloval, i pokud si zvolil tu jednodušší cestu. Možná, že později v životě poznal, že v bohatství je marnost, a vzpomněl si na onen jedinečný zážitek, kdy na něj Pán s láskou pohlédl a vyzval ho, aby Jej následoval, a poté se rozhodl na základě této výzvy jednat.
Jelikož nás Pán miluje, hodně toho od nás očekává. Jsme-li pokorní, uvítáme Pánovy výzvy, abychom činili pokání, přinášeli oběti a sloužili na důkaz Jeho dokonalé lásky k nám. Koneckonců, výzva k pokání je rovněž výzvou k obdržení úžasného daru odpuštění a pokoje. Pročež „nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš[.] Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce.“⁵

Drazí bratři a sestry, kdykoli budete mít pocit, že je od vás požadováno něco náročného – vzdát se nějakého zlozvyku či závislosti, odložit světské zájmy, vzdát se oblíbené činnosti, protože je sabat, nebo odpustit někomu, kdo vám ukřivdil – pomyslete na to, jak na vás Pán pohlíží, jak vás miluje a jak vás vyzývá, abyste tento pocit odložili a následovali Ho. A děkujte Mu za to, že vás miluje natolik, že vás vyzývá, abyste udělali něco více.

Vydávám svědectví o Spasiteli, Ježíši Kristu, a těším se na den, kdy každého z nás obejme, pohlédne na nás a obklopí nás svou dokonalou láskou. Ve jménu Ježíše Krista, amen.