Jisté ženy
Linda K. Burtonová
Generální presidentka Pomocného sdružení
Jisté ženy jsou učednice, které se zaměřují na Spasitele Ježíše Krista a skrze zaslíbení Jeho smírné oběti mají naději.
Drahé sestry, máme vás velmi rády a děkujeme vám za vlídnou a nadšenou odezvu na výzvu Prvního předsednictva a iniciativu „Byl jsem cizincem“. Prosíme, abyste se dále modlily, naslouchaly našeptávání Ducha a jednaly podle nabádání, jež obdržíte.
Kdykoli někam cestuji v rámci místní oblasti nebo po světě, obvykle se mě někdo zeptá: „Pamatujete si mě?“ Vzhledem ke své bolestné nedokonalosti musím přiznat, že jména si často nepamatuji. Ale vybavuji si velmi skutečnou lásku, kterou mi Nebeský Otec dovoluje pociťovat, když se setkávám s Jeho drahými dcerami a syny.
Nedávno jsem měla příležitost navštívit několik vzácných žen ve vězení. Když jsme se srdečně loučily, jedna drahá žena mě naléhavě žádala: „Sestro Burtonová, prosím, nezapomeňte na nás.“ Snad ona i druzí, kteří nechtějí upadnout v zapomnění, pocítí, že na ně myslím, když se s vámi podělím o několik myšlenek.
Jisté ženy v dobách Spasitele – zaměřeny na Spasitele Ježíše Krista
U sester napříč věky se projevoval vzor věrného učednictví, jehož si rovněž přejeme dosáhnout. „Nový zákon obsahuje zprávy o [jistých] ženách, jmenovaných i nejmenovaných, jež uplatňovaly víru v Ježíše Krista [a v Jeho Usmíření], učily se Jeho evangeliu a žily podle něj a svědčily o Kristově službě, zázracích a vznešenosti. Tyto ženy se staly příkladnými učednicemi a důležitými svědkyněmi v práci na spasení.“1
Zamyslete se nad následujícími příběhy z Knihy Lukášovy. První je z doby Spasitelova působení:
„I stalo se …, že [Ježíš] chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním.
I [jisté] ženy: … Maria, kteráž slove Magdaléna, … a Johanna … a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu.“2
Další se udál po Jeho Vzkříšení:
„I [jisté] ženy …, kteréž ráno byly u hrobu.
Nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že … vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.“3
Mnohokrát jsem přečetla a nechala bez povšimnutí tato zdánlivě obyčejná slova „jisté ženy“, ale nedávno, když jsem o nich přemítala pozorněji, se zdálo, jako by z textu vystupovala. Zamyslete se nad těmito synonymy jednoho významu slova jistý ve spojitosti s věrnými jistými ženami: „přesvědčený“, „rozhodný“, „pevně věřící“, „stálý“, „jasný“, „sebejistý“ a „spolehlivý“.4
Když jsem přemítala o těchto mocných charakteristikách, vybavila jsem si dvě tyto novozákonní jisté ženy, které s pevnou vírou vydávaly rozhodné a sebejisté svědectví o Spasiteli. Ačkoli byly stejně jako my nedokonalé, jejich svědectví je inspirující.
Pamatujete na nejmenovanou ženu u studny, která vybídla druhé, aby se přišli podívat, co zjistila ohledně Spasitele? Vydala jisté svědectví ve formě otázky: „Není-li on ale Kristus?“5 Její svědectví a výzva byly natolik přesvědčivé, že „mnozí … uvěřili v něho“.6
Marta, která patřila k milované skupině Pánových učedníků a přátel, po smrti svého bratra Lazara řekla s patrným velkým pohnutím: „Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.“ Zamyslete se nad jistotou, s níž pokračovala: „Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.“ Dále svědčila: „Já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.“7
Od těchto sester se učíme, že jisté ženy jsou učednice, které se zaměřují na Spasitele Ježíše Krista a skrze zaslíbení Jeho smírné oběti mají naději.
Jisté ženy z období Znovuzřízení, jež dodržovaly své smlouvy – ochota přinášet oběti
Jisté ženy v dávných dobách přinášely oběti, když svědčily o Ježíšovi a žily podle Jeho učení. Jisté ženy v raném období Znovuzřízení činily totéž. Drusilla Hendricksová spolu s rodinou patřila k těm, kteří jakožto nově obrácení trpěli během pronásledování Svatých v kraji Clay v Missouri. Její manžel po bitvě u řeky Crooked natrvalo ochrnul. Zůstalo na ní, aby se postarala o něj i o potřeby rodiny.
„Během jednoho obzvláště zneklidňujícího období, kdy rodině došly potraviny, si vzpomněla, že jí nějaký hlas řekl: ‚Vydrž, neboť Pán se postará.‘“
Když bylo třeba, aby se Drusillin syn přihlásil jako dobrovolník k Mormonskému batalionu, zprvu to odmítala a v modlitbě zápolila s Nebeským Otcem do chvíle, kdy „jako by jí nějaký hlas řekl: ‚Nepřeješ si nejvyšší slávu?‘ Samozřejmě odpověděla: ‚Přeji.‘ A hlas na to: ‚Jak jinak ji podle tebe získáš – než tím, že přineseš největší oběti?‘“8
Od těchto jistých žen se učíme, že učednictví, jež dodržuje smlouvy, vyžaduje naši ochotu přinášet oběti.
Jisté ženy dnes – pamatují na Jeho návrat a připravují se ho oslavit
Zmínila jsem se o jistých ženách ve Spasitelově době a v raném období Znovuzřízení evangelia, ale co příklady učednictví a svědectví jistých žen v naší době?
Během cesty do Asie v rámci nedávného pověření mě znovu inspirovala setkání s mnoha jistými ženami. Zvláště velký dojem na mě udělala první generace členů v Indii, Malajsii a Indonésii, kteří se snaží doma žít v souladu s hodnotami evangelia, což někdy vyžaduje velké oběti, neboť tyto hodnoty jsou v rozporu se zvyky rodiny a dané země. Jisté ženy napříč generacemi, s nimiž jsem se setkala v Hongkongu a na Tchaj-wanu, žehnají životu členů své rodiny, Církve a společnosti díky tomu, že se neustále zaměřují na Spasitele a v rámci dodržování smluv ochotně přinášejí oběti. Podobné jisté ženy jsou v celé Církvi.
Jedna jistá žena, která žehná mému životu již desítky let, bojuje posledních 15 let s vysilující, obtížnou a postupně se zhoršující chorobou zvanou myozitida s inkluzními tělísky. Přestože je upoutána na invalidní vozík, snaží se být vděčná a průběžně si píše seznam toho, co dokáže, v němž například uvádí: dokážu dýchat, dokážu polykat, dokážu se modlit a dokážu pociťovat lásku Spasitele. Téměř denně vydává své rodině a přátelům jisté svědectví zaměřené na Krista.
Nedávno jsem slyšela příběh Jenny. Je to navrátivší se misionářka, jejíž rodiče se rozvedli, zatímco sloužila na misii. Vyprávěla, jak ji pomyšlení na návrat domů „děsilo k smrti“. Ale na konci misie v Itálii, když se na cestě do USA zastavila v misijním domě, jí láskyplně posloužila jistá žena, manželka presidenta misie, tím, že jí prostě pročesala vlasy kartáčem.
O mnoho let později Jenny v životě požehnala jiná jistá žena, Terry, presidentka Pomocného sdružení kůlu a učednice Ježíše Krista – stalo se to v době, kdy byla Jenny povolána jako presidentka Pomocného sdružení sboru. Jenny tehdy pracovala na své disertaci, aby získala doktorát. Nejenže jí Terry tehdy sloužila jako poradkyně, aby věděla, jak má vést, ale také s ní proseděla 10 hodin v nemocnici, když Jenny sdělili znepokojivou diagnózu – leukemie. Terry chodila za Jenny do nemocnice a vozila ji na lékařské kontroly. Jenny přiznává: „Párkrát jsem se v jejím autě pozvracela.“
Jenny navzdory své chorobě nadále statečně sloužila jako presidentka Pomocného sdružení sboru. I ve své extrémní situaci vyřizovala z lůžka telefonáty a posílala zprávy a e-maily a zvala sestry, aby se za ní přišly podívat. Rozesílala pohlednice a krátké dopisy a dávala tak sestrám najevo svou lásku na dálku. Když její sbor požádal o fotografii jejího předsednictva do kroniky sboru, dostal toto. Jelikož Jenny je sama jistá žena, vybízela všechny, aby sdíleli břemena druhých a také to její.
Jenny jakožto jistá žena svědčila: „Jsme tu nejen proto, abychom zachraňovali druhé, ale také abychom sami dosáhli spasení. A toto spasení pramení ze spolupráce s Ježíšem Kristem, z porozumění Jeho milosti, Usmíření a lásce, kterou k ženám Církve chová. Děje se tak prostými věcmi, jako je česání vlasů, zaslání vzkazu s inspirovaným a jasným poselstvím doprovázeným zjevením o naději a milosti či tím, že necháme ženy, aby nám sloužily.“9
Jsme-li rozrušené, nejisté, sklíčené, hříšné, smutné nebo je-li toho na nás moc, kéž přijmeme Pánovo pozvání pít Jeho živou vodu, jak to učinila jistá žena u studny, a vybízíme druhé, aby tak činili rovněž, zatímco vydáváme jisté svědectví: „Není-li on ale Kristus?“
Když se zdá život nespravedlivý, tak jak se jistě jevil Martě, když jí zemřel bratr, když prožíváme zármutek způsobený osamělostí, neplodností, smrtí někoho blízkého, postrádáním příležitosti se vdát a mít rodinu, rozvráceným domovem, ochromující depresí, fyzickou či duševní nemocí, tíživým stresem, úzkostí, závislostí, finančními obtížemi či celou řadou jiných příčin – kéž si vzpomeneme na Martu a vyslovíme podobné jisté svědectví: „Ale i nyníť vím … [a věřím], že jsi ty Kristus, Syn Boží.“
Kéž pamatujeme na oněch mnoho jistých žen, které odmítly opustit našeho drahého Spasitele během trýznivé zkušenosti, kdy trpěl na kříži, a o několik hodin později se jim dostalo výsady být mezi prvními jistými svědky Jeho slavného Vzkříšení. Kéž jsme Mu nablízku díky modlitbě a studiu písem! Přilněme k Němu těsněji tím, že se každý týden připravíme a přijmeme posvátné symboly Jeho smírné oběti během obřadu svátosti a že budeme dodržovat smlouvy prostřednictvím služby druhým v době, kdy to budou potřebovat. Možná se pak budeme moci zařadit mezi jisté ženy, učednice Ježíše Krista, které oslaví Jeho velkolepý návrat ve chvíli, kdy znovu přijde.
Sestry, svědčím o láskyplných Nebeských rodičích, o Spasiteli Ježíši Kristu a o Jeho nekonečném Usmíření, jež pro nás vykonal. Vím, že Prorok Joseph Smith byl předustanoven prorokem Znovuzřízení. Vím, že Kniha Mormonova je pravdivá a byla přeložena mocí Boží. Jsme v dnešní době požehnáni žijícím prorokem, presidentem Thomasem S. Monsonem. Těmito pravdami jsem si jistá! Ve jménu Ježíše Krista, amen.