Shromažďování rodiny Boží

President Henry B. Eyring

První rádce v Prvním předsednictvu

Bůh Otec si přeje, aby se Jeho děti zase vrátily domů, v rodinách a ve slávě.

Drazí bratři a sestry, raduji se z příležitosti být s vámi na začátku tohoto zasedání generální konference. Co nejsrdečněji vás vítám.

Pro Svaté posledních dnů generální konference je a vždy byla dobou shromažďování. Již dlouho se všichni nemůžeme fyzicky shromažďovat na jednom místě, ale Pán zajistil, aby požehnání generální konference mohla dosahovat až k vám, ať jste kdekoli. Ač je působivé vidět Svaté shromážděné v tomto velkém Konferenčním centru, my, kteří stojíme u tohoto řečnického pultu, máme vždy na mysli i miliony lidí, jež se s námi ke sledování a poslechu konference shromáždily po celém světě. Mnozí z vás jste se shromáždili s rodinou; někteří jste možná s přáteli nebo s dalšími členy Církve.

Ať jste kdekoli a nasloucháte mému hlasu jakkoli, prosím vězte, že i když s námi nejste osobně, pociťujeme, že jste s námi duchem. Doufáme, že všichni se s námi budete cítit zajedno – že budete pociťovat duchovní sílu, jež přichází vždy, když se skupina věřících shromáždí ve jménu Ježíše Krista.

Pocítil jsem vnuknutí, abych k vám dnes promluvil o jiném druhu shromažďování. Toto shromažďování se neodehrává jen jednou za půl roku jako generální konference. Namísto toho probíhá neustále od prvních dní Znovuzřízení Církve a v posledních letech se urychluje. Mám na mysli shromažďování rodiny Boží.

Při popisu tohoto shromažďování bude možná nejlepší začít ještě před tím, než jsme se narodili, před tím, co Bible nazývá počátkem (viz Genesis 1:1). V té době jsme žili s Nebeským Otcem jako Jeho duchovní děti. To platí o každém člověku, který kdy žil na zemi.

Oslovení „bratr“ nebo „sestra“ totiž nejsou jen přátelským pozdravem či projevem náklonnosti. Vyjadřují věčnou pravdu: Bůh je doslovným Otcem celého lidstva; všichni jsme součástí Jeho věčné rodiny. Protože nás miluje láskou dokonalého Otce, přeje si, abychom se rozvíjeli, dělali pokroky a stali se takovými, jako je On. Ustanovil plán, podle něhož máme přijít na zemi, do rodin, a získat zkušenosti, jež nás připraví na to, abychom se vrátili k Němu a žili jako On.

Ústředním prvkem tohoto plánu bylo zaslíbení, že Ježíš Kristus nabídne sám sebe jako oběť, aby nás zachránil od hříchu a smrti. Naším úkolem v tomto plánu je přijmout Spasitelovu oběť tím, že budeme poslušni zákonů a obřadů evangelia. Vy i já jsme tento plán přijali. Vlastně jsme se z něj radovali, i když to mělo znamenat, že z přítomnosti našeho Otce odejdeme a zapomeneme na to, co jsme s Ním prožili.

Ale nebyli jsme sem posláni v naprosté temnotě. Všichni jsme dostali část Božího světla, jemuž se říká „Světlo Kristovo“, aby nám pomohlo rozlišovat mezi tím, co je dobré a zlé, správné a špatné. Proto dokonce i ti, kteří mají jen malou nebo žádnou znalost Otcova plánu, mohou v srdci pociťovat, že určité jednání je správné a morální, a jiné není.

Naše vnímání toho, co je dobré a co špatné, se zdá být obzvláště intenzivní, když vychováváme děti. Téměř každý rodič má vrozenou touhu učit své děti mravním ctnostem. Toto je součástí zázraku, jímž je plán Nebeského Otce. Bůh si přeje, aby Jeho děti přišly na zemi podle věčného rodinného vzoru, jenž existuje v nebi. Rodiny jsou základní organizační jednotkou věčných sfér, a tak si přeje, aby byly základní jednotkou i na zemi. Ačkoli pozemské rodiny mají k dokonalosti daleko, poskytují Božím dětem tu nejlepší šanci být přivítány na svět s tou jedinou pozemskou láskou, jež se blíží té, kterou jsme pociťovali v nebi – láskou rodičovskou. Rodiny jsou také nejlepším prostředkem k uchovávání a předávání morálních ctností a pravdivých zásad, jež nás s největší pravděpodobností dovedou zpět do Boží přítomnosti.

Jen velmi nepatrnému počtu Božích dětí se v tomto životě podaří získat úplné porozumění Božímu plánu a zároveň mít přístup ke kněžským obřadům a smlouvám, díky nimž může v našem životě plně působit moc Spasitelova Usmíření. Je možné, že i ti s těmi nejlepšími rodiči žijí věrně podle světla, jež mají, ale nikdy neuslyší o Ježíši Kristu a Jeho Usmíření, ani nebudou vyzváni k tomu, aby se v Jeho jménu dali pokřtít. Tak tomu bylo a je s bezpočtem milionů našich bratrů a sester v průběhu celé historie světa.

Někteří to mohou považovat na nespravedlnost. Mohou to chápat i jako důkaz, že pro spasení žádný plán ani konkrétní podmínky neexistují – a domnívají se, že spravedlný, milující Bůh by nestvořil plán, jenž by byl dostupný jen tak malému počtu Jeho dětí. Jiní lidé mohou dospět k závěru, že Bůh musel určitě předem rozhodnout, které své děti spasí a poskytne jim evangelium, zatímco ty, které evangelium nikdy neslyšely, zkrátka nejsou „vyvolené“.

Ale vy i já díky pravdám znovuzřízeným skrze Proroka Josepha Smitha víme, že Boží plán je mnohem láskyplnější a spravedlnější. Nebeský Otec si velmi přeje shromáždit a požehnat celou svou rodinu. I když ví, že ne všechny Jeho děti se nechají shromáždit, Jeho plán dává každému možnost Jeho nabídku přijmout, nebo odmítnout. A rodiny jsou základem tohoto plánu.

Před mnoha staletími prorok Malachiáš řekl, že přijde den, kdy Bůh pošle Eliáše, aby „obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich“. (Malachiáš 4:6.)

Toto proroctví bylo tak důležité, že ho citoval i Spasitel, když po svém Vzkříšení navštívil americký kontinent. (Viz 3. Nefi 25:5–6.) A když Proroka Josepha Smitha navštívil anděl Moroni, i on citoval toto proroctví o Eliášovi a srdcích, otcích a dětech. (Viz Joseph Smith–Životopis 1:36–39.)

Dnes je 1. dubna. Za dva dny, 3. dubna, uplyne 181 let ode dne, kdy se Malachiášovo proroctví naplnilo. Toho dne Eliáš skutečně přišel a předal Josephu Smithovi kněžskou moc k pečetění rodin na věky. (Viz NaS 110:13–16.)

Od toho dne do dnešní doby zájem o pátrání ve vlastní rodinné historii exponenciálně roste. Lidé jsou čím dál více přitahováni ke svým předkům a zdá se, že něčím více než jen běžnou zvědavostí. Po celém světě vznikají genealogické knihovny, společnosti a technologie, které tento zájem podporují. Schopnost internetu urychlit a zlepšit komunikaci umožňuje rodinám společně bádat v rodinné historii tak rychle a důkladně, jak to dosud nebylo možné.

Proč se toto vše děje? Z nedostatku lepšího vyjádření tomu říkáme „duch Eliášův“. Mohli bychom to stejně tak nazvat i naplněním proroctví. Vydávám svědectví, že Eliáš skutečně přišel. Srdce dětí – vaše i moje – se obrací k našim otcům, k našim předkům. Náklonnost, kterou pociťujete ke svým předkům, je součástí naplňování tohoto proroctví. Je hluboce zakořeněná ve vašem vnímání toho, kdo jste. Ale není to jen záležitost zděděné DNA.

Budete-li se řídit nabádáním zabývat se svou rodinnou historií, můžete například zjistit, že váš vzdálený příbuzný sdílí některé rysy vašeho obličeje nebo váš zájem o knihy či váš pěvecký talent. Může to být velmi zajímavé i poučné. Avšak pokud zde vaše práce skončí, pocítíte, že tu něco chybí. Je to proto, že shromažďování a sjednocování rodiny Boží vyžaduje něco více než jen vřelé pocity. Je zapotřebí posvátných smluv uzavřených ve spojitosti s kněžskými obřady.

Mnoho vašich předků tyto obřady neobdrželo. Avšak vy jste je díky Boží prozřetelnosti obdrželi. A Bůh věděl, že vás bude k vašim předkům přitahovat láska a že budete mít technické možnosti je najít. Také věděl, že budete žít v době, kdy přístup ke svatým chrámům, kde lze tyto obřady vykonávat, je větší než kdykoli jindy v historii. A věděl, že vám může důvěřovat, že tuto práci za své předky vykonáte.

Všichni máme samozřejmě mnoho naléhavých a důležitých zodpovědností, jež vyžadují naši pozornost a čas. Všichni zjišťujeme, že část toho, co od nás Pán očekává, je nad naše možnosti. Naštěstí Pán umožňuje každému z nás pociťovat sebedůvěru a uspokojení ve veškeré naší službě, včetně služby v oblasti rodinné historie. Získáváme sílu dělat to, o co nás žádá, skrze víru, že Spasitel nedává přikázání, „aniž by pro [nás] připravil cestu, [abychom mohli] uskutečniti věc, kterou [nám] přikazuje“. (1. Nefi 3:7.)

Z vlastní zkušenosti vím, že je to pravda. Před mnoha lety jsem se jako univerzitní student setkal s mužem, jenž pracoval pro jednu z největších počítačových společností na světě. Bylo to na začátku éry počítačů a stalo se, že jeho firma ho vyslala prodat počítače Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Nakolik jsem byl schopen posoudit, tento obchodník neměl žádnou náboženskou víru. Přesto však překvapeně a udiveně řekl: „V této církvi se věnovali tomu, čemu říkají ‚genealogie‘ – hledali jména lidí, kteří jsou mrtví, a snažili se najít své předky. Lidé, většinou ženy, pobíhali všude mezi kartotékami a na malých lístcích vyhledávali informace.“ Pokud si to dobře vybavuji, řekl, že tyto ženy měly tenisky, aby mohly běhat trochu rychleji. Tento obchodník pokračoval: „Když jsem viděl rozsah toho, čeho se snaží dosáhnout, uvědomil jsem si, že jsem objevil důvod, proč byly počítače vynalezeny.“

Částečně měl pravdu. Počítače měly hrát důležitou roli v budoucí práci na rodinné historii – jen zrovna ne ty počítače, které prodával. Jistý inspirovaný vedoucí Církve se rozhodl počítače od něj nekoupit. Církev si měla počkat na technologii, o které se v té době nikomu ještě ani nesnilo. Během mnoha let od té doby jsem však poznal, že ani ta nejlepší technologie nedokáže nikdy nahradit zjevení z nebe, podobné tomu, jež obdržel onen církevní vedoucí. Toto je duchovní práce a Pán ji řídí skrze svého Svatého Ducha.

Před několika týdny jsem pracoval na své rodinné historii – s konzultantem po boku a s dalším pomocníkem na telefonu. Na monitoru počítače přede mnou byl problém, který přesahoval mou schopnost jakožto smrtelníka ho vyřešit. Viděl jsem dvě jména, jež mi byla zaslána díky zázrakům technologií a která patřila lidem, kteří nejspíše čekali na chrámový obřad. Problém byl však v tom, že jména se lišila – ale měl jsem důvod se domnívat, že se může jednat o jednoho a téhož člověka. Mým úkolem bylo určit, co je pravda.

Požádal jsem své konzultanty, aby mi to řekli. Oni odvětili: „Ne, rozhodnout se musíte vy.“ A byli si zcela jisti tím, že pravdu naleznu. Počítač, přes veškeré své možnosti a informace, mi přenechal to požehnání, že jsem se mohl dívat na tato jména na monitoru, hodnotit dostupné údaje, snažit se dál bádat, v duchu se modlit a objevit pravdu. Během modlitby jsem s jistotou poznal, co dělat – tak jako v jiných situacích, když jsem při řešení problému musel spoléhat na nebeskou pomoc.

Nevíme, jaké zázraky lidé díky Boží inspiraci vytvoří, aby pomáhaly při Jeho díle spočívajícím ve shromažďování Jeho rodiny. Avšak jakkoli zázračné vynálezy to budou, k jejich používání bude zapotřebí Ducha, jenž působí v lidech, jako jste vy i já. To by nás nemělo překvapovat. Koneckonců jsou to milovaní synové a dcery Boží. Bůh sešle jakoukoli inspiraci, jež bude zapotřebí, aby jim dal příležitost se k Němu vrátit.

Na Eliášova ducha reaguje v posledních letech inspirujícím způsobem i mládež Církve. Mnozí mají nyní chrámové doporučení s omezeným použitím a často ho používají. V chrámových křtitelnicích je rušněji než dříve; některé chrámy musely upravit i svůj časový rozvrh, aby vyhověly rostoucímu počtu mladých lidí, kteří chrám navštěvují.

Bývalo vzácnou, ale vítanou výjimkou, že si mladí lidé přinesli do chrámu jména vlastních předků. Nyní je to běžné a tito mladí lidé velmi často tyto předky osobně vyhledali.

Navíc mnozí mladí zjistili, že díky času věnovanému bádání v rodinné historii a chrámové práci se prohlubuje jejich svědectví o plánu spasení. Díky tomu v jejich životě roste vliv Ducha a zmenšuje se vliv protivníka. Pomáhá jim to cítit se blíže své rodině a blíže Pánu Ježíši Kristu. Poznávají, že tato práce přináší spasení nejen mrtvým, ale i nám všem. (Viz NaS 128:18.)

Mládež tuto vizi přijala obdivuhodně; jejich rodiče je nyní musí dohnat. Díky práci vykonané těmito mladými lidmi nyní mnoho lidí v duchovním světě přijalo křest a čekají na další obřady, které mohou v chrámech na tomto světě vykonat pouze dospělí. Dílo shromažďování rodiny Nebeského Otce není určeno jen mladým lidem a není určeno jen prarodičům. Je určeno každému. My všichni jsme shromažďovatelé.

Je to dílo naší generace, kterou apoštol Pavel nazval dispensací plnosti časů, kdy, jak on sám řekl, Bůh „v jedno [shromáždí] všecko v Kristu, buď nebeské věci, buď zemské“. (Efezským 1:10.) Toto je možné skrze dílo Usmíření Božího Milovaného Syna – Ježíše Krista. Díky Němu členové naší rodiny, „kteříž … někdy byli dalecí, blízcí učiněni [jsou] skrze krev Kristovu. Nebo onť jest pokoj náš, kterýž učinil oboje jedno, zbořiv hradbu dělící na různo.“ (Efezským 2:13–14.) Zažili jste to, podobně jako já, když jste pocítili nárůst lásky při pohledu na fotografii některého svého předka. Pocítili jste to v chrámu, když vám připadalo, že jméno na kartičce je více než jen jméno, a vy jste se nemohli zbavit dojmu, že tento člověk o vás ví a pociťuje vaši lásku.

Svědčím o tom, že Bůh Otec si přeje, aby se Jeho děti zase vrátily domů, v rodinách a ve slávě. Spasitel žije. Řídí tuto práci a žehná jí, bdí nad námi a vede nás. Děkuje vám za věrnou službu při shromažďování rodiny svého Otce; a já vám slibuji onu inspirovanou pomoc, kterou hledáte a potřebujete. Ve jménu Ježíše Krista, amen.