Láska dokonalá ven vyhání bázeň
President Dieter F. Uchtdorf
Druhý rádce v Prvním předsednictvu
Odložme své obavy a místo toho žijme s radostí, pokorou, nadějí a smělou důvěrou v to, že Pán je s námi.
Milovaní bratři a sestry, drazí přátelé, setkávat se jako celosvětová Církev sjednocená ve víře a lásce k Bohu a Jeho dětem je výsadou a radostí.
Jsem obzvlášť vděčný, že je zde s námi náš milovaný prorok, Thomas S. Monson. Bratře presidente, vždy si budeme brát k srdci vaše pokyny, rady a moudrá slova. Máme vás rádi, presidente Monsone, a neustále se za vás modlíme.
Před lety, když jsem sloužil jako president kůlu v německém Frankfurtu, za mnou na konci jednoho kůlového shromáždění přišla milá, ale nespokojená sestra.
„Není to strašné?“ řekla. „Během vašeho proslovu minimálně čtyři nebo pět lidí tvrdě spalo!“
Na moment jsem se zamyslel a odpověděl jsem: „Jsem si naprosto jistý, že spánek při bohoslužbě patří k těm nejzdravějším.“
Moje úžasná žena Harriet tuto neformální výměnu názorů zaslechla a později mi řekla, že to byla jedna z mých nejlaskavějších odpovědí.
Velké probuzení
Před několika sty lety se v Severní Americe ve venkovských oblastech rozšířilo hnutí s názvem „velké probuzení“. Jedním z jeho hlavních cílů bylo probudit ty, kteří vypadali, že spí, pokud jde o duchovní záležitosti.
Na mladého Josepha Smitha mělo to, co slýchal od kazatelů, kteří byli součástí tohoto náboženského probuzení, určitý vliv. Je to jeden z důvodů, proč se rozhodl v osobní modlitbě upřímně usilovat o to, aby poznal vůli Páně.
Tito kazatelé užívali dramatického stylu plného emocí, přičemž jejich kázání byla známa svým silným důrazem na ohnivé hrůzy pekla, které hříšníka čekaly.1 Jejich proslovy lidi sice neuspávaly – ale mohly být příčinou řady nočních můr. Jejich zjevným účelem a snahou bylo lidi vyděsit k tomu, aby chodili do kostela.
Strach jako prostředek manipulace
V průběhu historie se strach často využíval jako prostředek, který měl lidi přimět jednat. Rodiče ho používají u dětí, zaměstnavatelé u zaměstnanců a politici u voličů.
Moci strachu rozumějí také odborníci v oblasti marketingu a často ji využívají. Asi proto nám některé reklamy nepřímo sdělují, že nekoupíme-li si ke snídani určité cereálie nebo necháme--li si ujít nejnovější videohru či mobilní telefon, riskujeme, že náš život nebude stát za nic a že zemřeme osamělí a nešťastní.
Usmíváme se tomu a říkáme si, že bychom na takovou manipulaci nikdy neskočili, ale občas tomu tak je. A co je horší, někdy i my sami používáme podobné metody, abychom druhé přiměli dělat to, co chceme.
Mé dnešní poselství má dvojí účel: zaprvé – přimět nás přemítat a zamyslet se nad tím, do jaké míry my sami využíváme strachu k ovlivňování druhých, včetně nás samotných. A zadruhé – navrhnout lepší řešení.
Problém spočívající ve strachu
Nejprve se věnujme tomu, jaký problém vlastně strach představuje. Koneckonců, koho z nás někdy strach nepřinutil lépe jíst, zapnout si bezpečnostní pás, více cvičit, šetřit, či dokonce činit pokání z hříchu?
Je pravda, že strach může mít mocný vliv na naše skutky a chování. Ale tento vliv je obvykle dočasný a povrchní. Strach má zřídkakdy moc změnit naše srdce a nikdy nás nepromění v někoho, kdo má rád to, co je správné, a kdo chce poslouchat Nebeského Otce.
Lidé, kteří mají strach, možná říkají a dělají to, co je správné, ale nepociťují to. Často pociťují bezmoc, rozhořčení, nebo dokonce i hněv. Tyto pocity časem vyvolají nedůvěru, vzdorovitost, a dokonce i vzpurné chování.
Tento scestný přístup k životu a vedení se naneštěstí neomezuje jen na sekulární svět. Rmoutí mě, když se doslechnu o členech Církve, kteří uplatňují nespravedlivé panství – ať již doma, ve svých církevních povoláních, v práci či při každodenním jednání s druhými.
Lidé možná často odsuzují zastrašování u druhých, ale sami u sebe ho nevnímají. Požadují dodržování pravidel, jež sami svévolně stanovili, ale když se druzí těmito nahodilými pravidly neřídí, ztrestají je verbálně, citově, a někdy i fyzicky.
Pán řekl, že když uplatňujeme „moc nebo panství nebo donucování na duši dětí lidských v jakékoli míře nespravedlivosti, … nebesa se stáhnou [a] Duch Páně je zarmoucen“.2
V životě mohou nastat chvíle, kdy jsme pokoušeni ospravedlňovat své skutky domněnkou, že účel světí prostředky. Můžeme si dokonce myslet, že být panovačný, manipulativní a tvrdý je pro dobro druhých. Není tomu tak, neboť Pán nám jasně sdělil, že „ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost [a] středmost“.3
Lepší řešení
Čím více poznávám svého Nebeského Otce, tím více vnímám, jak inspiruje a vede své děti. Není hněvivý, pomstychtivý ani neodplácí.4 Samotným Jeho záměrem – Jeho dílem a Jeho slávou – je nás učit, oslavit nás a dovést nás do své plnosti.5
Bůh Mojžíšovi sám o sobě řekl, že je „[shovívavý] a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě“.6
Láska, kterou náš Otec v nebi chová ke svým dětem, zdaleka přesahuje naše chápání.7
Znamená to, že Bůh toleruje či přehlíží chování, které je v rozporu s Jeho příkazy? Ne, v žádném případě!
Ale přeje si změnit více než jen naše chování. Přeje si změnit samotnou naši povahu. Přeje si změnit naše srdce.
Přeje si, abychom vztáhli ruku a pevně se chopili železné tyče, postavili se svým obavám a s odvahou vykročili vpřed a vzhůru po těsné a úzké cestě. Přeje si to, protože nás miluje a protože to je cesta ke štěstí.
Jak tedy v dnešní době Bůh motivuje své děti, aby Ho následovaly?
Poslal svého Syna!
Bůh poslal svého Jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal správnou cestu.
Bůh nás motivuje přesvědčováním, shovívavostí, jemností, mírností a láskou nepředstíranou.8 Bůh je na naší straně. Miluje nás, a když klopýtneme, přeje si, abychom se zvedli, zkusili to znovu a byli silnější.
Je to náš mentor.
Je naší velikou nadějí, jíž si velmi vážíme.
Přeje si nás povzbuzovat skrze víru.
Důvěřuje nám, že se ze svých přešlapů poučíme a budeme činit správná rozhodnutí.
Toto je to lepší řešení!9
A co zlo tohoto světa?
Satan chce, abychom druhými manipulovali například tak, že se budeme zaměřovat na zlo ve světě, či ho dokonce zveličovat.
Náš svět jistě vždy byl a bude i nadále nedokonalý. Příliš mnoho nevinných lidí trpí v důsledku přírodních podmínek a také lidské krutosti. Zkaženost a zlovolnost v naší době dosahují mimořádné a znepokojivé míry.
Ale i přes toto všechno bych život v této době nevyměnil za žádné jiné období historie světa. Jsme nesmírně požehnáni tím, že žijeme v době blahobytu, osvícení a výhod, jež nemají obdoby. Ale hlavně jsme požehnáni tím, že máme plnost evangelia Ježíše Krista, což nám dává jedinečný náhled na nebezpečí tohoto světa a návod, jak se jim buď vyhnout, nebo se s nimi vypořádat.
Kdykoli na tato požehnání pomyslím, chce se mi padnout na kolena a velebit Nebeského Otce za nekonečnou lásku, kterou chová ke všem svým dětem.
Bůh si podle mě nepřeje, aby Jeho děti měly strach nebo se stále zabývaly zlem ve světě. „Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné.“10
Dává nám celou řadu důvodů k radosti. Jen je třeba je najít a všímat si jich. Pán nám často připomíná, abychom neměli obavy a byli dobré mysli,11 a říká: „Neboj se, ó maličké [stádo].“12
Pán bude bojovat v našich bitvách
Bratři a sestry, to my jsme ono Pánovo „maličké stádo“. Jsme Svatí posledních dnů. S tímto naším označením je neoddělitelně spjat závazek vyhlížet návrat Spasitele a připravovat sebe i svět na to, aby Ho přijal. A tak služme Bohu a mějme rádi své bližní. Čiňme tak s přirozenou důvěrou a s pokorou a nikdy se na žádné náboženství či skupinu lidí nedívejme spatra. Bratři a sestry, máme zodpovědnost studovat slovo Boží a dbát hlasu Ducha, abychom mohli „znáti znamení časů a znamení příchodu Syna Muže“.13
Nejsou nám proto neznámé výzvy světa a uvědomujeme si obtíže spjaté s naší dobou. Ale to neznamená, že bychom měli zatěžovat sebe či druhé břemenem neustálého strachu. Než se zaměřovat na své nesmírné obtíže, nebylo by spíše lepší soustředit se na nekonečnou velikost, dobrotu a svrchovanou moc našeho Boha, vložit v Něj důvěru a s radostným srdcem se připravovat na návrat Ježíše Krista?
Jako Jeho lid smlouvy se nemusíme nechat ochromit strachem z toho, že by se mohlo stát něco špatného. Místo toho můžeme ve chvíli, kdy se budou blížit výzvy a příležitosti, jež leží před námi, vykročit vpřed s vírou, odvahou, odhodláním a důvěrou v Boha.14
Po cestě učednictví nekráčíme sami. „Hospodin Bůh tvůj … jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe.“15
„Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete.“16
Seberme tváří v tvář strachu odvahu, najděme víru a mějme důvěru v zaslíbení, že „žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se“.17
Žijeme v nebezpečné a neklidné době? Samozřejmě, že ano.
Sám Bůh říká: „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“18
Dokážeme uplatňovat víru, abychom věřili a v souladu s tím i jednali? Dokážeme žít v souladu se svými závazky a posvátnými smlouvami? Dokážeme dodržovat Boží přikázání i v obtížných podmínkách? Samozřejmě, že ano!
Dokážeme to, protože Bůh slíbil: „Všechny věci budou působiti společně pro dobro vaše, jestliže budete kráčeti zpříma.“19 Proto odložme obavy a místo toho žijme s radostí, pokorou, nadějí a smělou důvěrou v to, že Pán je s námi.
Láska dokonalá ven vyhání bázeň
Milovaní přátelé, drazí bratři a sestry v Kristu, zjistíme-li někdy, že žijeme ve strachu či úzkosti nebo že naše slova, postoje či skutky nahánějí strach druhým, pak se z celé síly své duše modlím o to, aby nás od tohoto strachu osvobodil božsky určený protilék na strach – čistá láska Kristova, neboť „láska dokonalá ven vyhání bázeň“.20
Kristova dokonalá láska přemáhá pokušení ubližovat, donucovat, šikanovat či utiskovat.
Kristova dokonalá láska nám dovoluje kráčet s pokorou, důstojností a smělou sebedůvěrou jakožto následovníci našeho milovaného Spasitele. Kristova dokonalá láska nám dává sebedůvěru, abychom dokázali překonávat obavy a vkládat celou svou důvěru v moc a dobrotivost Nebeského Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista.
Nahraďme doma, v zaměstnání, ve svém církevním povolání i ve svém vlastním srdci strach dokonalou láskou Kristovou. Kristova láska nahradí strach vírou!
Jeho láska nám umožní uvědomovat si a mít důvěru a víru v dobrotivost našeho Nebeského Otce, Jeho božský plán, evangelium a přikázání.21 Budeme-li milovat Boha a své bližní, promění se naše poslušnost Božích přikázání spíše v požehnání než v břemeno. Kristova láska nám pomůže být o něco laskavější, více odpouštět, být starostlivější a být oddanější Jeho dílu.
Když naplníme své srdce láskou Kristovou, probudíme se s obnovenou duševní svěžestí a budeme radostně, s důvěrou a s nadšením a plní života kráčet ve světle a slávě našeho milovaného Spasitele, Ježíše Krista.
Svědčím spolu s apoštolem Janem, že „bázněť není v [Kristově] lásce“.22 Bratři a sestry, drazí přátelé, Bůh vás dokonale zná. Dokonale vás miluje. Ví, co vám chystá budoucnost. Přeje si, abyste se nebáli, toliko věřili23 a zůstávali v Jeho dokonalé lásce.24 To je má modlitba a požehnání ve jménu Ježíše Krista, amen.