„Tudíž dbejte slov mých; zapište věci, jež jsem vám pověděl“
Archeologie je zajímavá věda, která postupně odhaluje pravdu o věcech minulých. Je to mravenčí práce odkrývající vrstvu po vrstvě, dokud se neobjeví nález jako celek. To napětí při prvním objevu, to nadšení při nacházení dalších střípků mozaiky, které se pracně postupně daří skládat dohromady. Výsledkem je nové poznání o věcech, které se kdysi staly a které nás nejspíše doposud formovaly, aniž bychom si to uvědomovali. Toto poznání nám pomáhá ozřejmit naši přítomnost, a pokud se poučíme, tak i změnit naši budoucnost. Ne nadarmo je „pamatuj“ jedno z nejčastěji používaných slov v písmech.
Písma samotná jsou plná pokladů minulosti, které leží skryty pod nánosem starodávných i novodobých lidských nauk, jež nabyly vrchu v našich myslích nad naukami věčnosti i cennými pravdami, které platily jak zastara, tak i dnes, a chod tohoto vesmíru se bude od nich odvíjet i nadále. Máme příležitost postupně pro sebe a své blízké odkrývat vrstvu po vrstvě a objevovat jednotlivé díly této velkolepé mozaiky, kterou za nás nemůže složit nikdo jiný. Pouze ti, kteří opravdu kopou, oprašují, klasifikují a studují, mohou poznat tajemství věčného života a připravit svou mysl a duši na to, co přijde po této smrtelné zkoušce. Jak je psáno: „Pro člověka je nemožné, aby byl spasen v nevědomosti.“ (NaS 131:6.)
Toto jaro jsme po nějakou dobu bydleli u přátel v pouštním městě St. George v Utahu. K našemu překvapení v té oblasti došlo k přemnožení jedovatých štírů. Bylo jich tolik, že poměrně často pronikali až dovnitř do domu. Štíři vylézají ze svých skrýší hlavně v noci a je možné je spatřit při svícení tzv. modrým světlem (UV). Paprsky tohoto světla rozsvítí těla štírů, jako by byli natřeni fosforeskující barvou. Mohli jsme tak lehce objevit místa, kde se skrývají a odkud vylézají. Druhý den za světla jsme pak již mohli jít najisto k jejich hnízdům.
Někdy se při čtení písem můžeme cítit podobně, jako když hledáme něco potmě. Naše mysl může být zatemněná malými i velkými starostmi, únavou, ale i nesprávnými tradicemi, zkreslenými názory, které jsme nekriticky přijali buď v mládí, nebo i později v životě. To, co hledáme, nám často zůstane skryté a neviditelné, pokud nám nepomůže zvláštní světlo, které jako by z ničeho zviditelní v naší mysli to, co jsme na tom stejném místě předtím vidět nedokázali.
Mám rád tyto momenty osvícení skrze Ducha Svatého, kdy mi něco zásadního náhle dojde a podivuji se často nad tím, jak je to vlastně jednoduché. Zrovna tak často se mi ale také stává, že na některé z těchto světlých momentů dokážu poměrně rychle nebo časem naprosto zapomenout. Jitka, moje žena, si poměrně často zapisuje slova, která jí kdy inspirovala. Několikrát se mi stalo, že mi při společném duchovním rozhovoru přečetla citát, který mne opravdu zaujal. Když jsem se zeptal, odkud ho má, odpověděla: „Přece od tebe…“ Opravdu jsem si to nepamatoval. Řekl jsem to tehdy, protože jsem měl v ten moment inspiraci shůry, a protože to nebylo ze mě, o to lehčeji to i zase zapadlo.
Když Ježíš po svém Vzkříšení navštívil svůj lid v Americe, nechal si přinést všechna písma a shledal, že v jejich záznamech chybí události, které předpověděl prorok Samuel Lamanita. Nefity pokáral, že nezaznamenali vyplnění těchto proroctví.
V rámci studijních osnov Pojď, následuj mne jsme opakovaně každý týden vyzýváni, abychom nejen studovali písma, ale abychom si osobní vnuknutí a zjevení pečlivě zaznamenávali pro užitek v dobách blízkých i budoucích. Nepřicházejí k nám náhodně a schopnost si je uchovávat bude mít dalekosáhlá požehnání pro nás, naše blízké, naše potomstvo a ty, co po nás přijdou. Jednou se i nás samotných možná Ježíš zeptá: „Kde jsou slova, která jsem ti sdělil, a proč nejsou napsána?“ Některé z našich inspirací a vnuknutí mohou mít prorocký charakter a jejich naplnění, které budeme schopni zaznamenat, tak bude mít pro naše blízké stejnou hodnotu jako mělo pro starověké Nefity naplnění slov Samuela Lamanity.