Poselství územních vedoucích
„Žijme s vděčností“
Během léta se země z našeho území začaly pomalu znovu otevírat po pandemii nákazy Covid-19. Pro mnohé je tento rok těžkým obdobím. Truchlíme s těmi, kteří ztratili drahé členy své rodiny a přátele. Někteří přišli o práci a další mohou být stále ohroženi tím, že o ni přijdou. Je velmi zapotřebí naší pastýřské služby, aby bylo zajištěno, že potřeby všech budou naplněny.
Ať už se nacházíme uprostřed jakékoli obtíže, Nebeský Otec na nás vždy pamatuje a zná zkoušky, jež se snažíme překonat, jakkoli složité mohou být. Na mysl přicházejí následující řádky známé náboženské písně:
Když kol tebe zuří moře vzbouřeno,
když se bojíš, že je všechno ztraceno,
sečti všechny dary, které Pán ti dal,
překvapí tě, co pro tebe vykonal.1
Často jsme posilováni skrze zkoušky. Tato znalost však nemusí přinést útěchu právě ve chvílích, kdy se nacházíme v těch největších obtížích. President Russell M. Nelson se nás na letošní dubnové generální konferenci zeptal: „Jak můžeme takovéto zkoušky zvládat?“ Poté pokračoval: „Pán nám řekl: ‚Jste-li připraveni, nebudete se báti.‘“2 President Nelson také zdůraznil a vyzval nás, tak jak to často dělává, abychom usilovali o významné duchovní zážitky, „[když] vyjádříme… hlubokou vděčnost Bohu Otci a Jeho Milovanému Synu,“ a dokonce nám takové zážitky slibuje.3 Vděčnost může být i v těch nejtěžších zkouškách klíčem k tomu, abychom je překonali.
Díky Spasiteli byly ustanoveny prostředky k tomu, abychom své zkoušky nejenom přečkali, ale dokonce je překonali, a je nám slíbeno, že lepší časy jsou stále před námi. Spasitel zná každého z nás osobně jménem a je zde pro to, aby nám vždy pomáhal a podporoval nás, abychom nakonec zvítězili. Ohledně tohoto si můžeme být naprosto jistí. Přijde den, kdy se s hlubokou vděčností budeme moci ohlédnout zpět a vidět, jak bohatě nám bylo požehnáno a jak jsme byli vedeni k tomu, co pro nás bylo správné.
Sestra Chieko N. Okazaki ve své knize „Lighten Up“ zmiňuje příběh dvou nizozemských sester, Corrie a Betsie Ten Boomových, oddaných křesťanek, které ve svém domově ukrývaly Židy během druhé světové války. Byly zajaty a umístěny do koncentračního tábora – do přeplněných kasáren, kde se to jen hemžilo blechami. Z Bible, kterou jí nezabavili, Betsie četla: „Radujte se vždy, modlete se neustále, vzdávejte díky za všech okolností…“
Později, zatímco se spolu modlily, Betsie pronesla: „Děkuji ti za blechy…“ Corrie řekla: „Neexistuje způsob, jakým by mě dokonce Bůh přiměl k tomu, abych byla vděčná za blechy.“ „Vzdávejte díky za všech okolností“, citovala Betsie. „Nepíše se tam: ‚Za příjemných okolností.‘“ Těmto dvěma sestrám bylo v kasárnách, kde pobývaly, dopřáváno více svobody, a později se dozvěděly proč. Stráže nebyly ochotné vstoupit do jejich pokoje, jelikož byl tak zamořený blechami.4
Život naplněný vděčností bude nutně zahrnovat naši nejhlubší lásku a oddanost našemu Spasiteli a trvalou vděčnost za cestu smlouvy vedoucí k věčnému životu, jenž nám On umožnil. Nemusíme se vždy cítit hodni toho, abychom obdrželi nebeskou pomoc, ale Spasitel na nás hledí – ne pouze na to, kde se nacházíme nyní, ale láskyplně nám žehná podle toho, kde nás vidí v perspektivě věčnosti. „Ježíš Kristus a Jeho Usmíření jsou útočištěm, které všichni potřebujeme, bez ohledu na to, jaké bouře otřásají naším životem.“5
Vyzývám nás všechny, abychom žili s vděčností a sledovali, jak nás to přivede blíže k našemu Spasiteli a pomůže nám to překonávat životní těžkosti.