Lekce 15

Ježíš Kristus ustanovil svátost

Úvod

V dokumentu „Žijící Kristus – svědectví apoštolů“ se píše: „[Ježíš Kristus] zavedl svátost jako připomínku své velké smírné oběti.“ (Liahona, duben 2000, 2.) Když přijímáme svátost, připomínáme si, že Spasitel krvácel z každého póru a zemřel za nás; a také obnovujeme své smlouvy s Pánem.

Doplňková četba

• Dallin H. Oaks, „Shromáždění svátosti a svátost“, Liahona, listopad 2008, 17–20.

• Jeffrey R. Holland, „This Do in Remembrance of Me“, Ensign, Nov. 1995, 67–69.

Náměty pro výuku

Matouš 26:26–28; Lukáš 22:15

Ježíš Kristus zavedl novou smlouvu

Ukažte níže uvedený obrázek nebo jiný obrázek zachycující Poslední večeři a požádejte některého studenta, aby vysvětlil, jakou událost tento obrázek znázorňuje:

Zeptejte se:

• Jak byste se cítili, kdyby vám připravil, požehnal a roznesl svátost sám Spasitel?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 22:15. Povzbuďte členy třídy, aby během lekce přemýšleli o tom, proč si Spasitel přál strávit svátek přesnic se svými apoštoly.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 26:26–28. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali. Diskutujte o této otázce:

• Jestliže Ježíš zavedl novou smlouvu, jakou smlouvu měla tato nová smlouva nahradit?

Následující informace vám poskytnou nástin historického pozadí neboli kontext, který vám pomůže v diskusi: Když Jehova v dávných dobách uzavřel smlouvu s dětmi Izraele, Mojžíš je učil Jehovovým slovům a oni uzavřeli smlouvu, že jich budou poslušni. Mojžíš poté přinesl zvířecí oběť, vzal krev zvířete, pokropil jí lid a řekl: „Aj, krev smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin při všech těchto věcech.“ (Viz Exodus 24:3–8.) Ježíš narážel na tato Mojžíšova slova, když učil, že se chystá založit s Božími dětmi novou smlouvu tím, že prolije vlastní krev (tak jako pokropení krví zvířat symbolizovalo uzavření staré smlouvy mezi dětmi Izraele a Jehovou). Když Ježíš podal svým apoštolům kalich s vínem, naznačil tím naplnění staré smlouvy a ustanovení nové. (Viz Židům 9:12–15.) Zákon Mojžíšův (stará smlouva) byl v mnoha ohledech velkolepým proroctvím o Mesiáši. Ježíš Kristus toto proroctví naplnil zejména ve smyslu toho, že naplnil nejvyšší cíl onoho zákona skrze svoji smírnou oběť. (Viz 2. Nefi 11:4; Jákob 4:5; Alma 34:13–14.)

• Na co soustřeďuje oběť prolévání krve jak ve staré, tak v nové smlouvě naši pozornost? (Na Usmíření Ježíše Krista a prolití Jeho krve na odpuštění našich hříchů.)

Ukažte následující citát staršího Dallina H. Oakse z Kvora Dvanácti apoštolů a požádejte některého studenta, aby ho přečetl:

„Svátost je obřad, který nahradil oběti krve a zápalné oběti zákona Mojžíšova, a s ním přišlo i toto Spasitelovo zaslíbení: ‚A kdo ke mně přijde se srdcem zlomeným a duchem zkroušeným, toho pokřtím ohněm a Duchem Svatým.‘ (3. Nefi 9:20.)“ („Shromáždění svátosti a svátost“, Liahona, listopad 2008, 19.)

• Jak byste shrnuli pravdy týkající se Poslední večeře, o kterých jsme doposud diskutovali? (Zatímco budou studenti odpovídat, zdůrazněte, že Ježíš Kristus naplnil starou smlouvu a zavedl smlouvu novou prostřednictvím svátosti.)

Lukáš 22:14–20; 3. Nefi 18:7, 11

Svátost nám pomáhá pamatovat na Spasitele

Rozdělte studenty do dvojic. Vyzvěte každou dvojici, aby si přečetla Lukáše 22:19–20 a 3. Nefiho 18:7, 11. Požádejte je, aby uvedli další důvod (kromě toho, že Spasitel zavedl novou smlouvu), proč Spasitel ustanovil svátost. Diskutujte o těchto otázkách:

• Z jakého důvodu Pán podle svých slov ustanovil svátost? (Studenti by měli rozpoznat tuto pravdu: Když přijímáme svátost, máme pamatovat na Spasitele.)

• Proč je důležité, abychom se při přijímání svátosti snažili pamatovat na Spasitele?

• Pokud se nám nedaří pamatovat na Spasitele a na to, co pro nás vykonal, jaký má svátost potom význam?

Zvažte možnost rozdat studentům dále uvedený materiál na rozdání, který obsahuje části proslovu staršího Jeffreyho R. Hollanda z Kvora Dvanácti apoštolů. Vyzvěte studenty, aby si tyto citáty přečetli. Po uplynutí dostatečné doby diskutujte o těchto otázkách:

• Co byste poradili tomu, kdo má potíže soustředit se během obřadu svátosti na Spasitele a na Jeho oběť? (Zatímco budou studenti odpovídat, mohli byste zdůraznit, že když budeme během týdne vyhledávat příležitosti k tomu, abychom přemýšleli o Spasitelově životě a službě, bude pro nás snazší se na Něho soustředit během obřadu svátosti v neděli.)

• Jaká požehnání získáváte, když se při přijímání svátosti snažíte pamatovat na Spasitele a na Jeho Usmíření?

1. Korintským 11:27–30; 3. Nefi 18:28–29; 20:8–9

Způsobilé přijímání svátosti obnovuje naše smlouvy

Vyzvěte studenty, aby si přečetli a porovnali 1. Korintským 11:27–30 a 3. Nefiho 18:28–29; 20:8–9. Řekněte jim, aby rozpoznali varování, které bylo ohledně svátosti dáno. Poté se jich zeptejte:

• Proč je nemoudré přijímat svátost nezpůsobile?

Mohlo by být užitečné podělit se o tento citát staršího Johna H. Groberga ze Sedmdesáti, který vysvětlil, co to znamená přijímat svátost způsobile:

„Toužíme-li se zlepšit (což znamená činit pokání) a nebylo-li nám vedoucími kněžství uloženo nějaké omezení, potom jsme podle mého názoru způsobilí. Nemáme-li však touhu se zlepšovat, nemáme-li v úmyslu řídit se vedením Ducha, musíme se ptát: Jsme hodni přijímat svátost, nebo se vysmíváme samotnému účelu svátosti, jež slouží k tomu, aby nás podnítila k osobnímu pokání a zlepšení?“ („The Beauty and Importance of the Sacrament“, Ensign, May 1989, 38.)

• Jaká požehnání získávají ti, kteří přijímají svátost způsobile? (Viz 3. Nefi 20:8–9.) (Ujistěte se, že studenti rozumějí tomu, že budeme-li přijímat svátost s modlitbou a kajícným duchem, můžeme získat odpuštění hříchů právě tak, jako jsme ho získali, když jsme byli pokřtěni.)

Ukažte tento citát staršího Dallina H. Oakse z Kvora Dvanácti apoštolů a požádejte některého studenta, aby ho přečetl:

„Bez určitého opatření pro další očišťování po křtu by každý z nás byl ve vztahu k duchovním věcem ztracen. Nemohli bychom se těšit ze společenství Ducha Svatého, a při Posledním soudu bychom byli ‚na věky zavrženi‘. (1. Nefi 10:21.) Jsme nesmírně vděčni za to, že Pán pro každého pokřtěného člena své Církve zajistil způsob, jak může být pravidelně očištěn od pošpinění hříchem. Nezbytnou součástí onoho procesu je svátost.“ („Aronovo kněžství a svátost“, Liahona, leden 1999, 44.)

• Proč je podle staršího Oakse svátost tak zásadním obřadem evangelia?

Podělte se o další citát staršího Oakse:

„Je nám přikázáno činit pokání z hříchů a přicházet k Pánu se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem a přijímat svátost v souladu s jejími smlouvami. Když tímto způsobem obnovujeme smlouvy křtu, Pán obnovuje očistný účinek našeho křtu. Tímto způsobem jsme očištěni a můžeme vždy mít Jeho Ducha, aby byl s námi. To, jak je svátost důležitá, je zřejmé z Pánova přikázání, abychom přijímali svátost každý týden. (Viz NaS 59:8–9.)“ („Aronovo kněžství a svátost“, Liahona, leden 1999, 44.)

Mohli byste vysvětlit, že když přijímáme svátost způsobile, „obnovujeme všechny smlouvy, které jsme uzavřeli s Pánem“. (Delbert L. Stapley, Conference Report, Oct. 1965, 14; kurzíva přidána; viz také L. Tom Perry, „Když přijímáme svátost“, Liahona, květen 2006, 41.)

Vyzvěte studenty, aby si prošli Lukáše 22:15. Poté se jich zeptejte:

• Kdyby se vás někdo zeptal, proč si podle vás Ježíš tolik přál strávit přesnice se svými apoštoly, jak byste odpověděli? Jaké svědectví byste vydali?

Vydejte svědectví o tom, že když pamatujeme na Ježíše Krista a na Jeho smírnou oběť a když způsobile přijímáme svátost, obnovujeme své smlouvy s Bohem. Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, jak mohou jako jednotlivci přistupovat k přijímání svátosti se „srdcem zlomeným a duchem zkroušeným“. Vyzvěte je, aby dbali na to, aby byl pro ně obřad svátosti pravidelným duchovním zážitkem.

Četba pro studenty

• Matouš 26:26–28; Lukáš 22:17–20; 1. Korintským 11:27–30; 3. Nefi 18:1–11, 28–29; 20:8–9; Nauka a smlouvy 20:75–79.

• Dallin H. Oaks, „Shromáždění svátosti a svátost“, Liahona, listopad 2008, 17–20.

Výňatky z proslovu Jeffreyho R. Hollanda, „This Do in Remembrance of Me“

„Je-li naším hlavním úkolem pamatování si, tak na co bychom si mohli vzpomenout, když jsou nám nabídnuty ony prosté a drahocenné symboly svátosti?

Mohli bychom si vzpomenout na Spasitelův předsmrtelný život a na vše, co víme, že vykonal jako veliký Jehova, stvořitel nebe a země a všech věcí, jež na nich jsou. Mohli bychom si vzpomenout, že nás miloval již na Velké radě v nebi, kde projevil neobyčejnou sílu a kde jsme mocí Kristovou a vírou v krev Beránkovu již tehdy zvítězili. (Viz Zjev. 12:10–11.)

Mohli bychom si vzpomenout na prostou nádheru Jeho narození do smrtelnosti. …

Mohli bychom si vzpomenout na Kristovy zázraky a na Jeho učení, uzdravování a pomoc. Mohli bychom si vzpomenout na to, jak navracel zrak slepým a sluch hluchým, jak uzdravoval chromé, zmrzačené a chřadnoucí. Až budeme prožívat dny, kdy budeme mít pocit, že se náš pokrok zastavil nebo že naše radost a vyhlídky pohasínají, tehdy se můžeme tlačit kupředu se stálostí v Kristu. …

Mohli bychom si vzpomenout na to, že Spasitel nacházel radost ze života i během tak závažného poslání, které Mu bylo dáno; těšil se ze společnosti lidí a říkal svým učedníkům, aby byli dobré mysli. Řekl, že máme být evangeliem tak nadšeni jako člověk, který našel velký poklad, opravdovou drahocennou perlu, přímo u vlastních dveří. …

Mohli bychom si vzpomenout na to, že Kristus nazval své učedníky přáteli. …

Mohli bychom – a měli bychom – si vzpomenout na všechno to nádherné, čeho se nám v životě již dostalo, a na to, že ‚všechny věci, které jsou dobré, přicházejí od Krista‘ (Moroni 7:24). …

V některé dny budeme mít důvod vzpomenout si na to, jak s Ním bylo nelaskavě zacházeno, na to, jak ho odmítali, a na nespravedlnost, ano, onu hroznou nespravedlnost, kterou vytrpěl. Když poté i my čelíme v životě něčemu podobnému, můžeme si vzpomenout na to, že Kristus byl také ze všech stran sužován, ale ne zdrcen; bezradný, ale ne zoufalý; pronásledován, ale ne opuštěn; srážen, ale ne zničen. (Viz 2. Kor. 4:8–9.)

Když přijdou těžkosti, můžeme si vzpomenout, že Ježíš musel nejprve sestoupit pod všechny věci, než se nad ně mohl povznést, a že trpěl bolestmi, soužením a pokušeními všeho druhu, aby mohl být naplněn milosrdenstvím a aby věděl, jak má pomoci svému lidu v jeho slabostech. (Viz NaS 88:6; Alma 7:11–12.)

Pro ty, kteří zavrávorají nebo klopýtnou, je On připraven nabídnout nám oporu a posílit nás. I na konci bude On připraven nás spasit; a za to vše dal svůj život. …

… Na to vše bychom si mohli vzpomenout, když nás klečící mladý kněz vyzývá k tomu, abychom na Krista vždy pamatovali.“ (Ensign, Nov. 1995, 67–69.)