Pojď k Sionu! Pojď k Sionu!
Tyto zásady lásky, práce, soběstačnosti a zasvěcení jsou dány Bohem. Ti, kteří je přijímají a řídí se podle nich, se stávají čistými v srdci.
Když se setkáváme se členy Církve po celém světě, jedna výzva se zdá být univerzální – mít dost času na zvládnutí všeho, co je potřeba udělat. Ti, kteří mají málo prostředků, potřebují více času, aby zabezpečili nezbytné potřeby života. Ti, kteří mají dostatek, potřebují více času, aby se starali o příjemné stránky života. Tato výzva je odrazující, protože čas je pevně stanoven; člověk nemůže ani prodloužit den, ani natáhnout rok.
Viníkem je svět. Zatímco svět zápasí s efektivnějšími způsoby hospodaření s časem, svádí nás ke stále větší a větší honbě za pozemskými věcmi. Život však není zápas s časem – je to zápas mezi dobrem a zlem.
To, co s tím vším uděláme, může být jedním z dosti znepokojujících rozhodnutí v životě. V roce 1872 prorok Brigham Young radil Svatým právě na toto téma. Řekl: „Zastavte se! Počkejte! Když ráno vstanete, než si dopřejete jediné sousto jídla,… skloňte se před Pánem, požádejte ho, aby vám odpustil hříchy a aby vás po celý den ochraňoval, aby vás ochraňoval před pokušením a veškerým zlem, aby správně vedl vaše kroky, abyste ten den mohli udělat něco, co prospěje království Božímu na zemi. Máte na to čas?… Toto je rada, kterou mám dnes pro Svaté posledních dnů. Zastavte se, nespěchejte… Příliš spěcháte, nechodíte dostatečně na shromáždění, nemodlíte se dostatečně, nečtete písma dostatečně, nerozjímáte dostatečně, jste stále v pohybu a v takovém spěchu, že nevíte, co udělat dřív… Dovolte mi, abych to shrnul do prostého rčení – jednoho nanejvýš prostého rčení z všedního života, které lze na to použít – ,Držte talíř správnou stranou nahoru‘, abyste si, až přijde sprška ovesné kaše, mohli talíř naplnit.“1
Pomocí plánu evangelia si stanovte správné priority. Pán dal tento pokyn: „Pročež, neusilujte o věci tohoto světa, ale usilujte nejprve o to, abyste budovali království Boží [neboli Sion] a utvrzovali spravedlivosti jeho, a všechny tyto věci vám budou přidány.“2
Jako malý chlapec, který vyrůstal v jižním Utahu, jsem pojetí Sionu chápal mnohem méně jasněji než dnes. Žili jsme v městečku nedaleko národního parku Sion. V kapli jsme často zpívávali tato dobře známá slova:
Izraeli, Bůh tě volá,
ze všech těch bědných zemí.
Velký Babylon už padá,
Bůh zlo zničí, už není!
Pojď k Sionu, pojď k Sionu,
dřív než vyleje svůj hněv.
Pojď k Sionu, pojď k Sionu,
dřív než vyleje svůj hněv.3
Ve své chlapecké mysli jsem si představoval majestátní útesy a čnící skalní věže v onom národním parku. Hlubokými kaňony se vinul vodní proud řeky – někdy poklidně, jindy jako dravý příval. Asi si dokážete představit zmatek, který prožíval tento malý chlapec, když se snažil poskládat si slova této náboženské písně s důvěrně známým prostředím onoho krásného národního parku. Ačkoli to vše neladilo dokonale, do mé mysli zapadla představa, že Sion je něco majestátního a božského. V průběhu let se zrodilo lepší pochopení. V písmech čteme: „Tudíž vpravdě takto mluví Pán: Nechť Sion plesá, neboť Sion znamená ,Ti, kdož jsou čistého srdce‘.“4
Založení Sionu má být cílem každého člena této Církve. Lze s jistotou říci: Pokud se z celého srdce snažíme zřídit a založit Sion, trápení s tím, že máme příliš málo času, zmizí. Zapojení se do této vznešené věci přináší radosti a požehnání. Osobní život člověka se proměňuje. Domov již není hotelem, ale místem pokoje, bezpečí a lásky. Samotná společnost se mění. V Sionu spory a polemiky ustávají, třídní rozdíly a nenávisti mizí, nikdo není chudý – duchovně ani časně, a veškeré druhy zlovolnosti již nejsou více. Jak mnozí dosvědčili: „Jistě nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi národy, jež byl Pán stvořil rukou svou.“5
Dávný prorok Enoch usiloval mnoho let o to, aby svůj lid přivedl do tohoto stavu spravedlivosti. Stejně jako dnes, žili i oni v době nenávisti, zlovolnosti, válek a krveprolévání. Avšak spravedlivý lid zareagoval kladně: „A Pán nazýval lid svůj Sionem, [díky tomu, že] byli jednomyslní a jednoho srdce a přebývali ve spravedlnosti; a nebylo chudých mezi nimi.“6
Všimněte si zvláště slova díky tomu v tomto verši. Sion je založen a vzkvétá, díky Bohem inspirovanému životu a práci jeho obyvatel. Sion nepřichází jako dar, ale díky tomu, že se ctnostní lidé smlouvy dají dohromady a Sion postaví. President Spencer W. Kimball poznamenal: „Když společně zpíváme ,Pojď k Sionu‘, myslíme tím… přijít do sboru, odbočky, misie, kůlu a pomoci vybudovat Sion.“7 A tak se Svatí posledních dnů, kteří se shromáždili Pánem určeným způsobem, vědomě snaží zřídit Sion jako království našeho Boha a jeho Krista8 v přípravě na Pánův druhý příchod.9
President Hinckley nám připomněl, že „tato věc, do které jsme zapojeni, není obyčejná věc. Je to věc Kristova. Je to království Boha, našeho Věčného Otce. Je to budování Sionu na zemi.“10
„Máme-li vybudovat onen Sion, o kterém proroci mluvili a ohledně kterého Pán dal mocné zaslíbení, musíme odložit svou zničující sobeckost. Musíme se povznést nad své zalíbení v uspokojení a pohodlí a v samotném průběhu této snahy a námahy, dokonce v našem krajním úsilí, se stane, že lépe poznáme našeho Boha.“11
Mezi nauky, které dávají vzniknout tomuto nejvyššímu řádu kněžské společnosti, patří láska, práce, soběstačnost, zasvěcení a správcovství.12 Abychom lépe porozuměli tomu, jak můžeme budovat Sion na těchto základních pravdách, pojďme se nad čtyřmi z nich zamyslet.
První je láska.
„Řekl… Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
To jest přední a veliké přikázání.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Na těch dvou přikázáních všecken zákon záleží i proroci.“13
Máme-li milovat Boha více nežli cokoli jiného, pobízí nás to k tomu, abychom převzali kontrolu nad svými prioritami a abychom si uspořádali život tak, aby byl v souladu s Ním. Začneme milovat všechna Boží stvoření, včetně svých bližních. Když Boha dáme ve všem na první místo, roznítí to větší lásku a oddanost mezi manželem a manželkou, rodiči a dětmi. Shledáváme, že v Sionu každý usiluje o blaho svého bližního a všechny věci koná s okem upřeným na slávu Boží.14
Další je práce. Práce je fyzické, duševní nebo duchovní úsilí. Pán přikázal: „V potu tváře své budeš jísti chléb.“15 Práce je zdrojem štěstí, sebeúcty a blahobytu. V Božské ekonomice není místo pro podvody a nenasytnost. Práce má být poctivá dřina, která má tento všeobjímající, božský účel: „Pracovník na Sionu má pracovati pro Sion; neboť pracují-li pro peníze, pak mají zahynouti.“16
Další je soběstačnost. Předchází osobní svobodě jednání a bezpečí. Pán přikázal této Církvi a jejím lidem, aby byli připraveni, soběstační a nezávislí.17 Doba nadbytku je dobou, kdy máme žít šetrně a dělat si zásoby. Doba nedostatku je dobou, kdy máme žít skrovně a z těchto zásob čerpat.
„Žádný opravdový Svatý posledních dnů, pokud je fyzicky či duševně schopný, dobrovolně nepřenese břímě za blaho vlastní nebo své rodiny na někoho jiného. Dokud bude moci, bude s inspirací Páně a svou vlastní prací zaopatřovat pro sebe a pro svou rodinu duchovní a časné životní nezbytnosti.“18
Jsme synové a dcery Boží a jsme na Něm vskutku závislí ve všem, co máme. Dodržujeme-li Jeho přikázání, On nás nikdy neopustí. Nebeský Otec však za nás neudělá to, co můžeme a máme udělat sami. Očekává od nás, že budeme používat prostředky, které od Něho obdržíme, abychom pečovali o sebe a svou rodinu. Když tak činíme, jsme soběstační.19
Nakonec zasvěcení. Smlouva zasvěcení zahrnuje oběť; zaujímá v sobě lásku, práci a soběstačnost a je zásadní pro založení Božího království. Pán řekl, že Sion lze vybudovat pouze podle zásad zákona celestiálního království.20 Smlouva zasvěcení je ústředním bodem tohoto zákona. Jednoho dne ji budeme používat v plnosti. Tato smlouva zahrnuje „věnování svého času, talentů a prostředků na péči o potřebné – ať již duchovně, nebo časně – a na budování Pánova království“.21
Tyto zásady lásky, práce, soběstačnosti a zasvěcení jsou dány Bohem. Ti, kteří je přijímají a řídí se podle nich, se stávají čistými v srdci. Spravedlivá jednota je charakteristickým znakem jejich společenství. Jejich pokoj a soulad se stávají korouhví národům. Prorok Joseph Smith řekl:
„Budování Sionu je věcí, která zajímala lid Boží v každé době; je to téma, kterým se proroci, kněží a králové zaobírali se zvláštním potěšením;… zůstává na nás, abychom viděli, spoluvytvářeli a pomáhali šířit slávu [Sionu] v posledních dnech… dílo, jež je určeno k tomu, aby přivodilo zničení mocností temnot, obnovení země, slávu Boží a spasení lidské rodiny.“22
Vydávám svědectví, že tyto věci jsou pravdivé. Gordon B. Hinckley je Boží prorok na zemi, stejně jako byl Joseph Smith ml. Království Boží je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů a stane se Sionem ve vší své nádheře. Kristus je Vykupitel světa, milovaný Syn žijícího Boha, onen Svatý. Ve jménu Ježíše Krista, amen.