Obklopeni náručí Jeho lásky
Matoucí věci se budou dít stále, avšak podobně jako Nefi můžeme stále vědět, že Bůh nás miluje – což je… fakt, který nás může posilovat během mnohého!
Ve vřavě krizí a v zlověstném víru globálních událostí si praví učedníci uchovají víru ve zjevení poskytujícího a milujícího Boha a v Jeho plán pro vykoupení Jeho dětí, kterýžto plán je příčinou všeho, co Bůh činí! (Viz Mojžíš 1:39.) Kromě toho, Boží charakter, tak jak je nám zjeven, o Bohu vypovídá, že má nesmírné schopnosti, aby zajistil, že je vskutku „schopen“ vykonat své ohromné dílo. (Viz 2. Nefi 27:20–21; Joseph Smith Translation, Isaiah 29:22–23.)
Praví učedníci si také uchovají víru v Jeho usmiřujícího Syna Ježíše Krista a jsouce obráceni k Pánu (viz 3. Nefi 1:22) budou vytrvale podstupovat šťastnou a „mocnou změnu“ (viz Mosiáš 5:2; Alma 5:12–14).
Ve skutečnosti, bratři a sestry, Ježíš je již tak jako tak vítězem v této největší bitvě: „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33; zvýraznění přidáno.) Usmíření bylo vykonáno a přineslo s sebou univerzální vzkříšení miliardám a miliardám, pozvedajíc všechny z hrobu – nehledě na to, jak a kdy jsme se do něj dostali! Tudíž ačkoli během jasné noci vidíme hvězdy nepochopitelné životnosti, nejsou nesmrtelné. My však, díky Bohu, jsme!
„Praví věřící“ (4. Nefi 1:36) si rovněž uchovají víru ve znovuzřízení posledních dnů s jeho zplnomocňujícími navštíveními, jeho proroky a apoštoly a s jeho prostými a drahocennými písmy (viz 1. Nefi 13:29). První zásady evangelia se dozajista hodí na poslední dny.
Je ironií, že zatímco znovuzřízená Církev vychází „ze skrytu“, to, co se zdá být vážnými obtížemi, ve skutečnosti více odhalí jedinečnost Církve. (NaS 1:30.) Nicméně, důkladnější srovnání našeho chování s naším přesvědčením vyvolá neúprosné upomínky na pokračující povinnosti učednictví.
Znovuzřízené evangelium je nadnášející, široké a hluboké – přesahující naše chápání. Povznáší, ať již ve vztahu k božskému plánu ve vesmíru, či pro zdůraznění významu osobní cudnosti a věrnosti. Pouze poddajní učedníci mohou bezpečně zvládnout tak odvážnou teologii.
S písmy, která jsou nám kotvou a útěchou, můžeme i my vzhlížet k Bohu „a on [nás] ve strasti [naší] utěší“. (Jakob 3:1; zvýraznění přidáno.)
I my můžeme být „ve svých zkouškách a utrpeních zachováni… ano,… on [nás] osvobodí i nadále.“ (Viz Alma 36:3, 27; zvýraznění přidáno.)
Neboť Pán pravil: „Budu uprostřed vás.“ (NaS 49:27.) „Budu [vás]… doprovázeti.“ (NaS 78:18.)
Kromě toho, Bůh nám dá drahocenná, osobní ujištění skrze Ducha Svatého. (Viz Jan 14:26; NaS 36:2.) Ať již v době klidné či bouřlivé, naším nejlepším zdrojem útěchy je Utěšitel.
Enoch plakal nad zlovolností ve své době a nejprve se „[bránil] tomu, aby byl utěšován“. (Viz Mojžíš 7:4, 44.) Pak však přišla zjevení ukazující postupně Ježíše vykupujícího svět, znovuzřízení v posledních dnech a druhý příchod. Enochovi bylo řečeno, aby pozvedl srdce své a radoval se. (Viz Mojžíš 7:44.) Nauky a zjevení nás mohou podobně pozvednout – dokonce i uprostřed válek a pověstech o válkách. (Viz Matouš 24:6; Marek 13:7; viz také 1. Nefi 12:2; Mormon 8:30; NaS 45:26.) A tak nemusíme „v myslech svých [hynouti]“. (Viz Židům 12:3; NaS 84:80.)
Není třeba, aby naše učednictví uschlo ztrátou odvahy nebo žárem dne, ani nás nemají skličovat zastrašující projevy společnosti (viz Moroni 9:25), včetně světského srovnávání, které je nám „vpáleno do tváře“. (Viz Alma 32:38.)
Je možné, že ustoupíme od některých věcí na jevišti současného lidského života, avšak Ježíš neustoupil v Getsemanech ani na Kalvárii. Namísto toho „dokončil své přípravy pro děti člověka“. (NaS 19:19.)
Co se týká zkoušek, včetně zkoušek naší víry a trpělivosti, neexistují žádné výjimky – pouze obměny. (Viz Mosiáš 23:21.) Tato cvičení jsou určena pro prohloubení naší schopnosti pociťovat štěstí a sloužit. Přesto však věrní nebudou zcela imunní vůči událostem na této planetě. A tak onen odvážný postoj Sidracha, Mizacha a Abdenága, kteří se ocitli v ohrožení, je hoden napodobení. Oni věděli, že Bůh je může zachránit. Pokud však ne, přísahali, budou přesto stejně sloužit Bohu. (Viz Daniel 3:16–18.) Podobně, dodržování nepopulárního, avšak závazného prvního a sedmého přikázání, může odrážet odvahu, kterou v dávných dobách projevily tři mladé ženy; zaplatily svým životem za to, že řekly ne. (Viz Abraham 1:11.)
Můžeme být tudíž sužováni ze všech stran, avšak nic nás nemůže skutečně odloučit od lásky Kristovy (viz 2. Korintským 4:8; Římanům 8:35–39); světské úzkosti nejsou součástí stavu, kdy jsme „horlivě zaměstnáni“. (NaS 58:27.) Dokonce, jak nás Petr pobízel, můžeme a máme uvrhnout své starosti na Pána, neboť On má dozajista starost o nás! (Viz 1. Petrova 5:7.) Bratři a sestry, ó jaké osvobození čeká na takovou důvěřující odevzdanost!
Co se týká nápravy našich osobních omylů, na cestě k pokání před sebou nemáme žádné zdržující dopravní zácpy. Je to cesta, na které se platí, nikoli silnice bez poplatků, a aplikování Kristova usmíření nám přidá na rychlosti.
Může se stát, že ve svém životě budeme potřebovat bez obalu mluvící Jetry, aby nám pomohli růst (viz Exodus 18:14–24), nebo okamžiky věcného pochopení, jako tomu bylo s původními Dvanácti, kteří právem pronesli: „Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.“ (Jan 6:68.)
Ostatně, pokud nebudeme plni odhodlání, co řekneme hrdinům a hrdinkách, kteří trpěli u Martin‘s Cove a řeky Sweetwater? Že „vás obdivujeme, ale že my se nechceme brodit vlastními řekami ledového protivenství“?
Bratři a sestry, božským ustanovením jsou toto naše dny (viz Helaman 7:9), neboť „všechny věci se musí uskutečnit v pravý čas“. (NaS 64:32.) Ba co víc, ačkoli žijeme v upadajícím světě, nebyli jsme sem posláni, abychom padli.
Vzpomínáte na novou hvězdu, která oznamovala narození v Betlémě? Byla na své přesně určené oběžné dráze již dlouho předtím, než tak zazářila. My jsme rovněž rozmístěni na lidských oběžných drahách, abychom osvětlovali. Božská souvztažnost nepůsobí jen ve vesmíru, ale také na této planetě. Koneckonců, desky Knihy Mormon nebyly zakopány v Belgii, jen aby se Joseph Smith narodil o staletí později ve vzdálené Bombaji.
Vzbuzení oné konstelace moudrých zakládajících Otců, aby vznikla pozoruhodná ústava Ameriky, jejíž práva a ochrana náležejí každému člověku, také nebyla náhoda. (Viz NaS 101:77–78, 80.) Jeden historik nazval naše zakládající otce „nejpozoruhodnější generací státníků v historii Spojených států, či možná jakéhokoli jiného národa“. (Arthur M. Schlesinger, The Birth of the Nation [1968], 245.) Jiný historik dodal, že by „bylo neocenitelné, kdybychom mohli zjistit, co způsobilo tento rozmach talentu v základně čítající pouze dva a půl milionu obyvatel“. (Barbara W. Tuchman, The March of Folly: From Troy to Vietnam [1984], 18.)
Přesto se však někteří stále spokojují s nedůsledným, či neschopným bohem. Laman a Lemuel například věděli o zázračné záchraně dávného Izraele před Faraonovými mocnými vojsky, avšak reptali a nechali se zastrašit obyčejným, místním Labanem. Dokážeme být tak maloměstští a tak soustředění na sebe! Bůh, jenž dohlíží na provázanosti galaxií, hvězd a světů, nás žádá, abychom uznávali Jeho ruku také ve svém osobním životě. (Viz NaS 59:21.) Cožpak jsme nebyli ujištěni o pádu jednoho vrabce a o tom, že i vlasy na naší hlavě jsou spočteny? (Viz Matouš 10:29–30; NaS 84:80.) Bůh se projevuje v maličkostech! Zrovna tak, jak Pán zná všechna svá nesmírná stvoření, tak také zná a miluje každého v jakémkoli davu – vskutku zná a miluje každého člověka a celé lidstvo! (Viz 1. Nefi 11:17.)
Považte Jeho něžný pozdrav Mojžíšovi – „Znám tě [podle] jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou“ (Exodus 33:12) – a Josephovi: „Totoť jest můj milovaný Syn. Slyš jej.“ (Joseph Smith–Životopis 1:17.)
Není divu, že nás král Benjamin naléhavě žádá, abychom věřili, že nechápeme vše, co chápe Bůh. (Viz Mosiáš 4:9.) Ignorujeme-li zjevení o Božích ohromných schopnostech, je to jako kdybychom si bezcílně a spokojeně hráli s dřevěnými kostkami, na nichž jsou zobrazena písmena abecedy, aniž bychom si uvědomovali, že pomocí téže abecedy byly napsány Shakespearovy sonety.
Otec Abraham „nepochyboval“ o božském zaslíbení potomstva, neboť byl zcela přesvědčen, „že cožkoli [Bůh] zaslíbil, mocen jest i učiniti“. (Římanům 4:20–21.) Kéž jsme i my zcela přesvědčeni.
Tato slova Anselmova tudíž obsahují dobrou radu: „Věřte, abyste pochopili,“ spíše než abyste „chápali, [abyste] uvěřili.“ (St. Anselm, trans. Sidney Norton Deane [1903], 7.)
Bratři a sestry, ačkoli žijeme v době nepokojů, můžeme stát na svatých místech a nepohnout se. (Viz NaS 45:32; 87:8.) Ačkoli žijeme v době násilí, můžeme pociťovat onen vnitřní pokoj, jenž převyšuje chápání. (Viz Filipenským 4:7.) Matoucí věci se budou dít stále, avšak podobně jako Nefi můžeme stále vědět, že Bůh nás miluje – což je šťastný a stěžejní fakt, který nás může posilovat během mnohého! (Viz 1. Nefi 11:17.)
Jak můžeme vědět, že o nás Bůh ví a že nás miluje? Říká nám to skrze písma – a rovněž tím, že poctivě sečteme požehnání a udělení Jeho milosti v našem životě. A převážně nám to říká tichým, jemným hlasem Ducha! (Viz Alma 34:38; NaS 78:17–19.)
Ona „mocná změna“, kterou učednictví vyžaduje, se může zdát být podobná tobogánu, když nadnášející zjevení přinášejí tíhu pokořující perspektivy. Tak tomu bylo i v případě Mojžíše, jenž „padl k zemi“ a zvolal: „Člověk nic není, což jsem si nikdy nemyslil.“ (Mojžíš 1:9–10.) Poté však přišlo ujišťující, božské odhalení: „Neboť to jest dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost člověka a život věčný.“ (Mojžíš 1:39.)
„Mocná“ změna však vyžaduje mocné náročné úsilí, je to práce, která je ještě obtížnější kvůli naslouchání nelichotivým nutkáním přirozeného člověka. Příliš často jsou naše schopnosti tlumeny světskými záležitostmi. Málokdy jsme připraveni na zjevení, která nás vyhoupnou výše. Představte si, že duchovní část každého z nás je ve skutečnosti věčná a že jsme byli na počátku s Bohem! (Viz NaS 93:29, 33.)
Samozřejmě, že to vše nemůžeme zcela pochopit právě teď! Samozřejmě, že nemůžeme znát význam všech věcí právě teď. Avšak můžeme vědět, právě teď, že Bůh nás osobně zná a miluje!
Co však brání nám, bratři a sestry, abychom Ho více poznávali a milovali? Naše neochota vzdát se všech svých hříchů – domnívajíce se namísto toho, že placení zálohou postačí. Rovněž naše neochota dovolit, aby naše vůle byla pohlcena ve vůli Jeho, domnívajíce se namísto toho, že pouhé uznání Jeho vůle je postačující! (Viz Mosiáš 15:7.)
Prorok Joseph Smith prohlásil, že Bůh, „předtím, než [země] vplula do existence,… rozjímal o veškerých událostech s ní spojených… [Bůh] znal… hloubku zlovolnosti, která bude spojena s lidskou rodinou, jejich slabosti a silné stránky,… stav všech národů a… jejich osud,… a učinil postačující opatření pro vykoupení [lidstva].“ (Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1976], 220.)
Část Božího „postačujícího opatření“ sestává z nedokonalých lidí, jako jste vy a já, kterým je určeno zářit a sloužit na svých určených oběžných drahách, zatímco po celou dobu víme, že jsme obklopeni „náručí [Jeho] lásky“. (NaS 6:20.)
Ve jménu Ježíše Krista, amen.