Celosvětová Církev požehnaná hlasem proroků
Naslouchejme současným prorokům, zatímco nám pomáhají soustředit se na to, co je středem Stvořitelova plánu.
Jaká radost a výsada je být součástí této celosvětové Církve a být učen a povznesen proroky, vidoucími a zjevovateli! Tato konference se vysílá do 68 zemí a je překládána do 55 jazyků. Toto je vskutku celosvětová Církev, jejíž členové jsou rozptýleni v mnoha národech země. Jsme všichni děti žijícího a milujícího Boha, našeho Nebeského Otce. Vyjadřuji vám svou lásku, moji drazí bratři a sestry.
Před pouhými třemi měsíci jsme se pod inspirovaným vedením presidenta Gordona B. Hinckleyho společně zúčastnili zasvěcení znovuvybudovaného chrámu Nauvoo. Zaneslo nás to zpět k proroku Josephovi a obnovilo to naše vzpomínky na první Svaté; jejich oběti, trápení a slzy; ale také jejich odvahu, víru a důvěru v Pána. Nemám žádné předky mezi pionýry z 19. století. Již od prvních dnů svého členství v Církvi jsem však pociťoval blízkou spřízněnost s oněmi prvními pionýry, kteří putovali přes pláně. Jsou to moji duchovní předkové, stejně jako pro každého jednotlivého člena Církve, bez ohledu na národnost, jazyk či kulturu. Nezaložili pouze bezpečné místo na západě, ale také duchovní základy pro budování království Božího ve všech národech světa.
Zatímco poselství znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista je nyní přijímáno po celém světě, my všichni jsme pionýry ve své oblasti působení a ve svých podmínkách. Bylo to uprostřed nepokojného Německa po druhé světové válce, kdy se má rodina poprvé dozvěděla o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Presidentem byl tehdy George Albert Smith. Byl jsem jen malé dítě a v rozmezí pouhých sedmi let jsme dvakrát přišli o veškerý hmotný majetek. Byli jsme běženci s nejistou budoucností. Nicméně během oněch sedmi let jsme získali více, než co by bylo možné koupit za jakékoli množství peněz. Nalezli jsme nadpozemské útočiště, místo ochrany před beznadějí – znovuzřízené evangelium Ježíše Krista a Jeho Církev vedenou pravým a žijícím prorokem.
Během tohoto období mého dětství jsem si hrával ve vybombardovaných domech a vyrůstal s všudypřítomnými následky prohrané války a s vědomím, že má vlastní země způsobila během hrůzné druhé světové války strašlivou bolest mnoha národům.
Dobré zprávy o tom, že Ježíš Kristus uskutečnil dokonalé usmíření pro lidstvo, že vykoupil všechny z hrobu a že odmění každého jednotlivce podle jeho skutků, bylo uzdravující mocí, která mi do života vrátila naději a pokoj.
Ať se v životě potýkáme s jakýmikoli těžkostmi, naše břímě se může stát lehkým, pokud nejen věříme v Krista, ale také v Jeho schopnost a Jeho moc očistit nás a utěšit, a pokud přijmeme Jeho pokoj.
President David O. McKay byl prorokem během let mého dospívání. Zdálo se mi, že jsem ho znal osobně – cítil jsem jeho lásku, laskavost a důstojnost; dodal mi sebedůvěru a odvahu v mém mládí. Ačkoli jsem vyrůstal v Evropě, vzdálen tisíce mil, cítil jsem, že mi důvěřuje, a já jsem ho nechtěl zklamat.
Dalším zdrojem posily byl dopis napsaný apoštolem Pavlem, když byl ve vězení, adresovaný Timoteovi, svému pomocníkovi a příteli, kterému nejvíce důvěřoval. Napsal:
„Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné.
Protož nestyď se za svědectví Pána našeho.“ (2. Timoteovi 1:7–8).
Tato slova od jednoho z dávných apoštolů našeho Spasitele byla pro mne velmi důležitá v poválečné době, a jsou pro mne stejně důležitá i dnes. Přesto tolik z nás dovoluje strachu, aby nás ovládal v této době mezinárodního napětí, ekonomických a politických nejistot a osobních těžkostí.
Bůh k nám promlouvá neměnným hlasem. Bůh bude jednat s celou lidskou rodinou stejně. Můžeme být ve velkém sboru či v malé odbočce, podnebí či vegetace se mohou lišit, kultura a jazyk se mohou různit a barva pleti může být naprosto rozdílná. Univerzální moc a požehnání znovuzřízeného evangelia jsou však k dispozici všem, bez ohledu na kulturu, národnost, politické zřízení, tradici, jazyk, ekonomickou situaci či vzdělání.
Dnes máme opět apoštoly, vidoucí a zjevovatele, kteří jsou strážnými na věži, posly nadpozemské, uzdravující pravdy. Bůh k nám promlouvá skrze ně. Jsou si hluboce vědomi rozdílných podmínek, ve kterých my, členové, žijeme. Jsou v tomto světě, avšak ne z tohoto světa.
Máme na zemi žijícího proroka, ano, presidenta Gordona B. Hinckleyho. On zná naše těžkosti a obavy. Má inspirované odpovědi. Vloni nás učil svým optimistickým a srozumitelným způsobem. Řekl:
„Není však třeba se strachovat. Můžeme mít mír v srdci, mír ve svém domově. Každý z nás může působit ve věci dobra na tomto světě…
… Naše bezpečí spočívá v pokání. Naše síla vychází z poslušnosti přikázání Božích.“ („Doba, ve které žijeme“, Liahona, leden 2002, 82.)
Proroci k nám promlouvají ve jménu Páně a zřetelně. Jak dosvědčuje Kniha Mormon: „Neboť Pán Bůh dává rozumu světlo, neboť mluví k rozumu lidí podle jejich řeči.“ (2. Nefi 31:3.)
Naší zodpovědností je nejen naslouchat, ale také podle Jeho slova jednat, abychom si tak mohli činit nárok na požehnání obřadů a smluv znovuzřízeného evangelia. On řekl: „Já, váš Pán, jsem vám zavázán, jestliže konáte to, co vám říkám; jestliže to však nekonáte, tak nemáte žádné zaslíbení.“ (NaS 82:10.)
Mohou nastat chvíle, kdy se možná cítíme přemoženi, zraněni, či téměř ztrácíme odvahu v usilovné snaze být dokonalými členy Církve. Buďte si jisti, že existuje balzám v Galád. Naslouchejme současným prorokům, zatímco nám pomáhají soustředit se na to, co je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud Jeho dětí. Pán nás zná, miluje nás, chce, abychom uspěli, a povzbuzuje nás řka: „A hleďte, aby všechny věci byly konány v moudrosti a pořádku; neboť není třeba, aby [muži či ženy běželi] rychleji, nežli [mají] sil. Avšak je zapotřebí, aby [byli pilní].“ (Mosiáš 4:27.)
Jsme pilní v dodržování přikázání Božích, aniž bychom běželi nad své síly? Nebo se jen tak oddechově loudáme? Využíváme svůj čas, talenty a prostředky moudře? Soustřeďujeme se na věci, na kterých záleží nejvíce? Následujeme inspirovanou radu proroků?
Jedním z příkladů, který má pro lidstvo velký význam, je posilování naší rodiny. Zásada rodinného domácího večera nám byla dána v roce 1915. President McKay v roce 1964 opět připomněl rodičům, že „žádný jiný úspěch nemůže nahradit neúspěch v domově“. (Citováno z: J. E. McCulloch, Home: The Savior of Civilization [1924], 42; in Conference Report, Apr. 1964, 5.) V roce 1995 současní proroci vyzvali celý svět, aby posiloval rodinu jako základní jednotku společnosti. A před pouhými třemi lety První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů s láskou prohlásilo: „Radíme rodičům a dětem, aby největší důležitost přikládali rodinné modlitbě, rodinnému domácímu večeru, studiu a výuce evangelia a hodnotné rodinné činnosti. Jakkoli hodnotné a vhodné mohou být jiné závazky nebo činnosti, nesmí jim být dovoleno, aby zaujaly místo božsky určených povinností, které mohou odpovídajícím způsobem splnit pouze rodiče a rodiny.“ („Letter from the First Presidency“, Liahona, Dec. 1999, 1.)
Obnovme znovu s pokorou a vírou svou oddanost a závazek následovat proroky, vidoucí a zjevovatele se vší pilností. Naslouchejme a buďme poučeni a povzneseni těmi, kteří drží všechny klíče království. A zatímco se účastníme této konference, kéž je naše srdce proměněno, abychom měli velkou touhu konat dobro (viz Alma 19:33) a abychom byli pionýry při budování duchovního základu, který utvrdí Církev v naší části světa. Ve jménu Ježíše Krista, amen.