Zdaliž nalezne víru na zemi?
Pouze tehdy, je-li naše víra sladěna s vůlí našeho Nebeského Otce, nám bude umožněno obdržet požehnání, o která usilujeme.
To bylo to nejkrásnější provedení úžasné písně „Jeden chudý pocestný“, která byla oblíbenou písní proroka Josepha a jeho bratra Hyruma. Jak nádherný přednes pěveckého sboru a orchestru!
Modlím se, aby byl se mnou Duch Páně, který s námi byl během konference, abych mohl říci to, co bude k užitku členům Církve i těm, kteří členové nejsou. Cítím se velmi pokořen tímto úkolem.
Pokládám dnes otázku, kterou položil Spasitel téměř před 2000 lety: „Když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“1
První zásada evangelia
Co je to pravá víra? Víra je definována jako „víra a důvěra v Boha a oddanost jemu… pevná víra v něco, pro co neexistuje důkaz“.2 Věříme, že „víra znamená doufat ve věci, které nejsou vidět, které však jsou pravdivé,… a že musí být soustředěna v Ježíše Krista“. Ve skutečnosti věříme, že „víra v Ježíše Krista je první zásada evangelia“.3
Víra vdovy
Jsou lidé, kteří nás mohou učit o víře, pokud jen otevřeme své srdce a svou mysl. Jedním takovým člověkem je i jistá žena, které zemřel manžel. Zůstala sama na výchovu svého syna a snažila se najít způsob, jak se uživit, avšak žila v období strašného hladu. Jídla bylo málo a mnozí umírali hladem.
Tak, jak dostupných potravin ubývalo, zmenšovala se i šance této ženy na přežití. Každý den bezradně sledovala, jak její skrovná zásoba potravin mizí.
Tato žena doufala v pomoc, ale jelikož se jí žádné nedostalo, nakonec si uvědomila, že nastal den, kdy jí zbývaly potraviny pouze na jedno poslední jídlo.
A právě tehdy k ní přistoupil cizinec a požádal ji o něco nemyslitelného. „Přines mi [prosím tě], kousek chleba,“ řekl jí.
Žena se obrátila k tomuto muži a řekla: „Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť nemám žádného chleba,… kromě hrsti mouky v kbelíku a maličko oleje v nádobce.“ Pověděla mu, že se z toho chystala připravit poslední jídlo pro sebe a svého syna, „abychom snědouce to, za tím zemříti musili“.
Netušila, že muž, který před ní stál, byl prorok Eliáš, kterého k ní poslal Pán. To, co jí tento prorok poté řekl, se může zdát překvapivé pro ty, kteří v dnešní době nerozumějí zásadě víry.
„Neboj se,“ řekl jí, „a však udělej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a přines mi; potom sobě a synu svému uděláš.“
Dovedete si představit, co si musela pomyslet? Jak se musela cítit? Sotva měla čas odpovědět, když muž pokračoval: „Neboť toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, kdy dá Hospodin déšť na zemi.“
Poté, co žena vyslechla tento prorocký slib, šla s vírou a učinila, jak jí Eliáš nařídil. „A jedla ona i on i čeleď její až do těch dní. Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše.“4
Podle moudrosti dnešní doby se žádost proroka může zdát nespravedlivá a sobecká. Podle moudrosti dnešní doby se reakce vdovy může jevit nerozumná a nemoudrá. Je tomu tak do značné míry proto, že se často učíme činit rozhodnutí založená na tom, co vidíme. Činíme rozhodnutí založená na faktech, která máme před sebou, a na tom, z čeho, jak se zdá, můžeme mít okamžitý, největší prospěch.
„Víra,“ na druhé straně, „jest nadějných věcí podstata a důvod [věcí] neviditelných“.5 Víra má oči, které pronikají temnotou a vidí světlo, které je za ní. Je třeba, „aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží“.6
Opomenutí používat víru
V dnešní době až příliš často nespoléháme ani tak na víru, jako na vlastní schopnost promyslet a vyřešit problémy. Když onemocníme, moderní lékařství dokáže vykonat zázraky uzdravení. Můžeme v krátké době urazit velké vzdálenosti. Máme na dosah ruky informace, díky kterým by se před 500 lety stal z nejchudšího člověka princ.
Pravá víra
Ve svatých písmech je nám řečeno, že „spravedlivý… z víry živ bude“.7 Znovu se ptám, co je to víra?
Víra existuje tehdy, když se naprostá důvěra v to, co nevidíme, spojí s činy, které jsou v naprostém souladu s vůlí našeho Nebeského Otce. Bez všech tří složek – zaprvé naprosté důvěry; zadruhé činů a zatřetí naprostého souladu – bez těchto tří složek nám zbude jedině napodobenina – slabá a rozředěná víra. Dovolte, abych pohovořil o každé z těchto tří podmínek víry.
Zaprvé musíme mít důvěru v to, co nevidíme. Když se Tomáš nakonec dotkl ran po hřebech a vložil ruku do boku vzkříšeného Spasitele, vyznal, že konečně uvěřil.
„Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“8
Petr zopakoval tato slova, když chválil první následovníky za jejich víru v Ježíše Krista. Řekl:
„Kteréhož neviděvše, milujete; kteréhož nyní nevidouce, a však v něho věříce, veselíte se radostí nevymluvnou a oslavenou,
Docházejíce konce víry své, spasení duší.“9
Zadruhé, aby naše víra něčeho dosáhla, musíme jednat. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom změnili pasivní přesvědčení v aktivní víru, neboť vskutku „víra, nemá-li skutků, mrtváť jest“.10
V roce 1998 president Gordon B. Hinckley pozvedl varovný hlas k Svatým této Církve i k celému světu. Totéž varování pronesl včera večer na kněžském shromáždění. Řekl: „Připomínám, že přišel čas, abychom dali do pořádku své domovy. Příliš mnoho našich lidí žije na samé hranici svých příjmů. Ve skutečnosti někteří žijí z vypůjčených peněz… Trápí mě… obrovský spotřebitelský splátkový dluh, který visí nad lidmi naší země, včetně našich vlastních lidí.“11
Bratři a sestry, když byla pronesena tato prorocká slova, někteří věrní členové Církve sebrali víru a uposlechli radu proroka. Dnes jsou nesmírně vděčni, že tak učinili. Jiní možná věřili, že to, co prorok řekl, je pravda, ale nedostávalo se jim víry ani tak malé, jako je zrno hořčičné. V důsledku toho se někteří potýkají s finančními, osobními a rodinnými nesnázemi.
Zatřetí má být víra v souladu s vůlí našeho Nebeského Otce, včetně Jeho přírodních zákonů. Vrabec, který vletí do vichřice, může věřit, že dokáže úspěšně proletět bouří, avšak nemilosrdný zákon přírody ho nakonec přesvědčí o opaku.
Jsme my moudřejší než tento vrabec? To, co je v tomto světě považováno za víru, je často jen o něco více než lehkověrnost. Je smutné sledovat, jak dychtivě někteří lidé přijímají přechodné výstřelky a teorie, a přitom zavrhují věčné zásady evangelia Ježíše Krista nebo jim přisuzují menší důvěryhodnost či jim věnují menší pozornost. Je smutné, jak dychtivě se někteří vrhají na pošetilý či neetický styl chování a věří, že je Bůh nějakým způsobem osvobodí od nevyhnutelných tragických důsledků jejich činů. Jdou dokonce tak daleko, že žádají o požehnání nebes, a přitom v srdci vědí, že to, co činí, je v rozporu s vůlí našeho Otce na nebi.
Jak poznáme, kdy je naše víra v souladu s vůlí našeho Nebeského Otce a kdy On schvaluje to, o co usilujeme? Musíme znát slovo Boží. Jedním z důvodů, proč se noříme do písem, je, abychom poznali, jak Nebeský Otec od počátku jedná s člověkem. Pokud jsou přání našeho srdce v rozporu s písmy, pak bychom je neměli dále pěstovat.
Dále musíme dbát rady proroků posledních dnů, když nám dávají inspirované pokyny.
Kromě toho musíme přemítat a modlit se a usilovat o vedení Ducha. Pokud tak činíme, Pán nám slíbil toto: „Budu mluvit k tvému rozumu a k tvému srdci prostřednictvím Ducha Svatého, který sestoupí na tebe a který bude sídliti v tvém srdci.“12
Pouze tehdy, je-li naše víra sladěna s vůlí našeho Nebeského Otce, nám bude umožněno obdržet požehnání, o která usilujeme.
Zásada moci
Pokud je víra skutečně pochopena a správně používána, je velkolepou a nádhernou věčnou mocí. Je to síla, jejíž moc přesahuje naše chápání. „Věrou… [světy byly utvořeny] slovem Božím.“13 Skrze víru jsou vody rozděleny, nemocní uzdraveni, zlovolní umlčeni a spása je umožněna.
Víra je základem, na kterém spočívá veškerý náš duchovní život. Víra má být tím nejdůležitějším zdrojem našeho života. Víra není ani tak něco, čemu věříme; víra je něco, co žijeme.
Pamatujte na slova Spasitele: „Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.“14 „Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude.“15
Výuka této zásady
Ti, kteří kráčejí s vírou, pocítí, že jejich život je obklopen světlem a požehnáními nebes. Pochopí a poznají věci, které jiní pochopit ani poznat nemohou. Ti, kteří nekráčejí s vírou, považují věci Ducha za bláznovství, neboť věci Ducha lze rozeznat pouze Duchem.16
Projevy nebes jsou zapečetěny před porozuměním těch, kteří nevěří. „Neboť není-li víry mezi člověčenstvem,“ říká nám Moroni, „pak nemůže Bůh mezi nimi učiniti žádného divu, proto se jim ukázal jenom podle víry jejich.“17
Přesto však v průběhu celé historie, dokonce i v dobách temnoty, byli takoví, kteří skrze oko víry pronikli temnotou a uzřeli věci tak, jak skutečně jsou. Moroni zjevuje, že „byli mnozí, jejichž víra byla tak velmi veliká…, že nemohli býti zadrženi od toho, aby viděli za závoj, nýbrž skutečně svýma očima viděli věci, jež byli viděli očima víry, a byli šťastni“.18
Náš domov má být útočištěm víry. Matky a otcové mají učit zásadám víry své děti. Prarodiče mohou také pomoci. Když se účastním rodinného setkání, snažím se, kdykoli se to hodí, věnovat čas osobní diskusi s některými svými vnoučaty. Sednu si s nimi a položím jim pár otázek. „Jak se ti daří?“ „Jak to jde ve škole?“
Pak se jich zeptám na to, co si myslí o pravé Církvi, která pro mne tolik znamená. Snažím se zjistit hloubku jejich víry a svědectví. Když si povšimnu oblastí nejistoty, zeptám se jich: „Přijal bys cíl, který ti dá tvůj dědeček?“
Pak jim navrhnu, aby četli písma každý den, a doporučím jim, aby každé ráno a večer poklekli a modlili se s tatínkem a s maminkou a aby měli své osobní modlitby. Nabádám je, aby chodili na shromáždění svátosti. Nabádám je, aby vždy byli čistí a neposkvrnění, aby vždy chodili na shromáždění, a nakonec, kromě jiného, aby se vždy snažili být vnímaví k našeptávání Páně.
Poté, co jsem si jednou povídal s Josephem, naším osmiletým vnukem, podíval se mi do očí a položil mi přímou otázku: „Můžu už jít, dědo?“ Vyběhl mi z náručí a já jsem si pomyslel: „Bylo to vůbec k něčemu?“ Zřejmě ano, protože druhý den mi řekl: „Díky za to, jak jsme si popovídali.“
Pokud k nim budeme přistupovat s láskou namísto s výtkami, zjistíme, že víra našich vnoučat poroste jako důsledek vlivu a svědectví někoho, kdo miluje Spasitele a Jeho božskou Církev.
Zkoušky
Někdy svět vypadá ponuře. Někdy je naše víra zkoušena. Někdy cítíme, že nebesa jsou pro nás zavřena. Přesto si však nemáme zoufat. Nikdy nemáme opustit svou víru. Nemáme ztrácet naději.
Před několika lety jsem si všiml, že věci kolem mne začínají tmavnout. Trápilo mě to, protože takové prosté věci jako přečíst písmenka v písmech byly stále obtížnější. Podivoval jsem se nad tím, co se to děje s kvalitou žárovek a proč v dnešní době výrobci neumějí vyrábět věci tak, jak to uměli dříve.
Vyměnil jsem žárovky za jiné, s větším jasem. Jejich jas také postupně zeslábl. Obviňoval jsem nekvalitní provedení lamp a žárovek. Dokonce jsem si kladl otázku, zda neslábne i jas slunce, když pak mě napadlo, že problém možná není v tom, kolik světla je v pokoji – problém může být s mýma očima.
Krátce nato jsem zašel k očnímu lékaři, který mne ujistil, že svět kolem mne se rozhodně nestmívá. Důvodem toho, proč se mi zdálo, že světlo slábne, byl šedý zákal v mém oku. To vám dozajista prozrazuje můj věk. Vložil jsem víru ve schopné ruce tohoto vyškoleného specialisty, šedý zákal byl odstraněn a vizte, do mého života opět vstoupilo světlo! Světlo nikdy nezesláblo, jen moje schopnost vidět světlo se zmenšila.
To mě naučilo hluboké pravdě. Často, když se svět zdá být ponurým, když se nebesa zdají být vzdálena, se snažíme vinit vše kolem sebe, zatímco skutečná příčina oné temnoty může spočívat v nedostatku víry v nás samotných.
Buďte dobré mysli. Mějte víru a sebedůvěru. Pán vás neopustí.
Pán slíbil: „Pilně hledejte, stále se modlete, věřte, a všechny věci se obrátí k vašemu blahu, jestliže ve spravedlnosti vytrváte.“19
Vím, tak jako Alma v dávných dobách, že „všichni, kteří mají důvěru v Boha, jsou ve svých zkouškách a utrpeních zachováni a posledního dne budou povýšeni“.20
Náš Nebeský Otec je mocná, hybná, řídicí bytost. Ačkoli občas můžeme nést břímě trápení, bolesti a zármutku; ačkoli můžeme mít problémy s pochopením zkoušek víry, kterými máme za úkol projít; ačkoli se život může zdát temným a ponurým – skrze víru máme naprostou důvěru v to, že milující Nebeský Otec je nám po boku.
Jak slíbil apoštol Pavel: „Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista.“21
A jednoho dne zcela prohlédneme temnotou do světla. Pochopíme Jeho věčný plán, Jeho milosrdenství a Jeho lásku.
„Když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“
Možná, že když členové Církve budou důvěřovat celým svým srdcem, přemění své doufání a přesvědčení v činy a budou se snažit sladit sami sebe s vůlí Páně, v odpověď na otázku, kterou Spasitel položil před 2000 lety, zazní zvučné: „Ano, nalezne víru. Nalezne víru mezi těmi, kteří na sebe berou Jeho jméno. Nalezne ji mezi těmi, kteří žijí podle Jeho božských zásad.“
Svědectví
Svědčím o tom, že skrze našeho proroka, vidoucího a zjevovatele presidenta Gordona B. Hinckleyho k nám všem v dnešní době promlouvá náš Pán a Spasitel, Ježíš Kristus. Svědčím o tom, že evangelium bylo znovuzřízeno ve své plnosti skrze proroka Josepha Smitha. Víra – věčná moc – je dar našeho Nebeského Otce celému lidstvu. O této věčné pravdě vydávám své osobní svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.