Co dělá naše „naděje Izraele“?

„Moji drazí výjimeční mladí přátelé, byli jste posláni na zemi přesně v tuto dobu, v té nejzásadnější době v historii světa, abyste pomohli shromažďovat Izrael. Neexistuje nic, co se právě nyní děje na této zemi, co by bylo důležitější. Neexistuje nic, co by mělo větší dosah. Naprosto nic.“ (President Russell M. Nelson a sestra Wendy W. Nelsonová, „Naděje Izraele“, celosvětově zasvěcující shromáždění, červen 2018.)

Několik mladých žen a nositelů Aronova kněžství se podělilo o své zkušenosti s výzvou proroka, jak být příkladem v misionářské práci:

Marie Anna Fejtová (15 let, Třebíč): Sdílení evangelia s druhými mi připadá jako jedna z nejtěžších výzev, kterou jsme od proroka dostali, protože já osobně nejsem člověk, který by obecně rád mluvil s lidmi. Už se mi párkrát povedlo pozvat kamarádku nebo pár přátel na Den otevřených dveří nebo na Inspirační večer, který bývá u nás v Třebíči. Většinou se k tomu ale prostě nepřemluvím. Samozřejmě když se mě někdo na něco zeptá, nebo se s kamarády dostaneme na to téma, tak jsem ráda a nějak jim to vysvětlím, ale raději se snažím hledat jiné způsoby, jak shromažďovat Izrael. Ráda tátovi pomáhám s genealogií. Ještě to nedokážu dělat sama, ale učím se. Moc ráda potom jezdím do chrámu s mládeží. Poslední dobou je však mojí hlavní aktivitou tvorba místní přílohy Liahony. Jsem ráda, že jsem tohle povolání dostala a přijala, a můžu tak být součástí celé skupiny lidí, kteří mají na starosti sociální sítě a stránky Církve a vlastně takto organizují shromažďování Izraele po celé ČR. Plánuji si v programu osobního rozvoje, který má nově mládež, stanovit ohledně sdílení evangelia cíl, abych se to více naučila, protože vím, že mi to v budoucnu může přinést spoustu požehnání a radosti.

Joshua Saunders (15 let, Brno): Vím, že všichni se mohou účastnit shromažďování Izraele, a že to funguje. Shromažďování Izraele je misionářská práce. I když je to někdy těžké, tak to funguje. A kvůli tomu bych se s vámi chtěl podělit o jednu zkušenost, kterou mám se shromažďováním Izraele.

Když jsme u nás v Brně v Církvi pořádali každoroční halloweenskou party, rozhodl jsem se, že pozvu co nejvíce lidí. A tak jsem šel na Messenger a pozval jsem všechny lidi, které znám. Nebylo to lehké, protože jsem pozval většinu třídy a další den byla škola, ale udělal jsem to. Překvapilo mě, že většinu, která odpověděla, to zajímalo. A nakonec nepřišla jen jedna osoba, jak jsem očekával, ale čtyři. Byl jsem nervózní, co si budou myslet. Ale potom, co jsem se jich zeptal, mi všichni odpověděli, že si to velmi užili a příští rok by taky chtěli přijít.

Z toho příběhu se dá vyvodit, že stačí jen jedna zpráva, jedna otázka a vaši přátelé vás mohou překvapit a přijít. Je důležité, abychom se pořád snažili, protože nezáleží, kolikrát se nám to nepovede, záleží na tom, abychom potom vždycky vstali a zkusili to znovu. My všichni jsme misionáři a je na nás, abychom shromáždili Izrael.

Kryštof Lenděl (16 let, Jičín): Snažím se dělit se s přáteli o evangelium, když je na to vhodná příležitost. Účastním se církevních akcí pro mládež, protože se tam můžeme vzájemně podporovat a cítit Ducha Svatého. Můžu si brát dobrý příklad ze svých rodičů a učit se od nich. Navštěvuji seminář a snažím se studovat Knihu Mormonovu, abych posiloval své svědectví. Snažím se zdokonalovat a vím, že když věnujeme čas a úsilí Pánu a věcem, které od nás vyžaduje, tak nám požehná a bude při nás.

Barbora Šlézarová (17 let, Olomouc): Myslím si, že nejlepším způsobem, jak se s druhými dělit o evangelium, je být pro druhé světlem. Když se snažím žít podle příkladu Ježíše Krista, ostatní si toho všímají. I když pro mě není vždy jednoduché evangelium sdílet, naučila jsem se, že bych měla pamatovat na svoji hodnotu, kterou mám jako dcera Boží, a nebát se být pro druhé světlem. Moc se mi líbí myšlenka, kterou sdílela sestra Nelsonová na zasvěcujícím shromáždění pro mládež: „Na okamžik si ale představte, jaký vliv by to právě teď na váš život mělo, kdyby vám bylo dovoleno podívat se na 10 minut svého předsmrtelného života. Věřím, že kdybyste se mohli vidět, jak žijete s Nebeskými rodiči a s Ježíšem Kristem, … jak odvážně reagujete na útoky na pravdu a statečně stojíte za Ježíšem Kristem, věřím, že každý z vás by měl více síly, více oddanosti a věčný náhled, abyste mohli překonávat jakékoli a všechny své matoucí myšlenky, pochyby, těžkosti a problémy.“ Nebeský Otec nás má rád, a pokud Mu to dovolíme, dovede nás bezpečnou cestou zpátky k Němu domů. Mám svědectví o tom, že Bůh žije, slyší moje modlitby, bdí nade mnou a pomáhá mi.

Julie Houzarová (15 let, Třebíč): Mluvit s lidmi o víře je pro mě občas dost těžké. Mé kamarádky ví, že jsem věřící, ale každá to bere úplně jinak. Jednu z nich toto téma zajímá a nevadí mi pozvat ji na církevní aktivity, druhá věřící není, ale neodsuzuje mě. Třetí věřící není vůbec, a když se dozvěděla, že já ano, začala zpochybňovat naši Církev. S takovými lidmi se o Církvi bavit nechci, je mi to nepříjemné.

Nedávno jsem dokončila příručku Osobní pokrok, která mi pomohla uvědomit si, jak je důležité shromažďování Izraele, i když to mezi tolika lidmi, kteří nejsou vedeni ve víře, může být těžké. Je mnohem jednodušší, když konverzaci na toto téma začne někdo jiný – například se mě zeptá na emblém Mladých žen, co mám na řetízku, nebo něco podobného. Také se snažím občas s přáteli mimo Církev sdílet církevní příspěvky, jako jsou citáty proroků, které mě zaujmou.

Mít mezi sebou tolik nevěřících je náročné, ale moje rodina a přátelé z Církve mi pomáhají udržovat si moje i církevní hodnoty, což mé okolí vidí. Za rodinu i přátele jsem moc vděčná. Jsou pro mě požehnáním a velikou inspirací, pomáhají mi překonat strach ze sdílení evangelia.

Eliška Valníčková (14 let, Bratislava): Zhromažďovanie Izraela je jednou z mojich najobľúbenejších častí z celého evanjelia. Každý týždeň učím s misionárkami aspoň jednu lekciu alebo im pomáham s učením slovenčiny/angličtiny. Je to niečo, čo mi dáva radosť, lebo viem, že nejakým spôsobom slúžim Bohu. Snažím sa aj pozývať ľudí na aktivity, ale vždy keď zistia, že je to cirkevná aktivita, tak hneď odmietnu. Som veľmi vďačná za evanjelium, lebo je to pre mňa tá najdôležitejšia vec, a chcela by som, aby o evanjeliu vedeli aj ostatný, ale niektorý ľudia na to asi ešte nie sú pripravení.

Jan Jakub Juráň (15 let, Brno): Dělit se o evangelium s druhými, např. s přáteli, je někdy opravdu výzva, protože někdy i náš velmi dobrý kamarád nemusí mít rád nebo nemusí souhlasit s věcmi, kterým my věříme, a můžeme se kvůli tomu s našimi přáteli pohádat, případně můžeme být i obětí posměchu. Občas se prostě do takové situace člověk dostane. Přesto vydávám svědectví o tom, že je dobré, aby naši přátelé věděli, čemu a v co věříme. Jestli se nám potom budou smát nebo se s námi nebudou chtít bavit, tak to nejsou praví přátelé a nestojí nám za to, abychom se s takovými lidmi kamarádili. Měli bychom se bavit spíše s lidmi, kteří se budou zajímat o to, v co věříme, a budou nás v tom případně i podporovat.

Dušan Kutil (17 let, Třebíč): Pro mě shromažďování Izraele znamená se stále snažit. Snažit se být hrdý a vděčný za to, že jsem člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Snažím se to neskrývat, i když je to často těžké. V hodině angličtiny si například velmi často anglicky ve skupinkách povídáme, co jsme dělali o víkendu. Snažím se také poznávat své předky, mít je rád a plánuji, že bych jim také sloužil v chrámu. Obvykle totiž v chrámu své vlastí předky nemám. Snažím se získávat zjevení pro svůj život, studovat písma a být laskavější k členům své rodiny. Starší Quentin L. Cook z Kvora Dvanácti apoštolů, na návštěvě v Praze, řekl něco podobného tomuto: „Pokud budete mít chrámové obřady jako svůj cíl a vizi, zvládnete se připravit a budete způsobilí.“ Toto změnilo můj život. Vydávám svědectví, že je to pravda a že je též v našich silách pomáhat druhým.