Odpovědi na modlitbu
Otec o nás ví, zná naše potřeby a bude nám dokonale pomáhat.
Důležitou a utěšující naukou evangelia Ježíše Krista je to, že Nebeský Otec miluje své děti dokonalou láskou. Díky této dokonalé lásce nám žehná nejen podle našich tužeb a potřeb, ale i podle své nekonečné moudrosti. Jak jednoduše pravil prorok Nefi: „Vím, že Bůh miluje své děti.“1
Jedním z aspektů této dokonalé lásky je to, že se Nebeský Otec zapojuje do maličkostí v našem životě, i když si to možná neuvědomujeme nebo to nechápeme. O Otcovo božské vedení a pomoc usilujeme skrze srdečnou, upřímnou modlitbu. Když dodržujeme smlouvy a snažíme se být více takovými, jako je Spasitel, máme nárok na neustálý2 proud božského vedení skrze vliv a inspiraci Ducha Svatého.
Písma nás učí: „Neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili,“3 a On „zná všechny věci, neboť všechny věci jsou přítomné před očima [Jeho]“.4
Příkladem tohoto je prorok Mormon. Nedožil se toho, aby viděl výsledky své práce. Přesto však chápal, že ho Pán pečlivě vede. Když pocítil inspiraci, že má do svého záznamu zahrnout malé desky Nefiovy, napsal: „A činím to pro moudrý záměr; neboť tak mi to našeptává podle svého působení Duch Páně, který je ve mně. A nyní, já neznám všechny věci, ale Pán zná všechny věci, jež přijdou; pročež, působí ve mně, abych činil podle vůle jeho.“5 I když Mormon o budoucí ztrátě 116 stran rukopisu nevěděl, Pán to věděl a připravil cestu, jak tuto překážku překonat, dlouho předtím, než nastala.
Otec o nás ví, zná naše potřeby a bude nám dokonale pomáhat. Tuto pomoc někdy obdržíme ihned – nebo alespoň brzy poté – co o božskou pomoc požádáme. Někdy nejsou naše nejupřímnější a nejspravedlivější touhy naplněny tak, jak jsme doufali, ale zjistíme, že Bůh má pro nás uschována ještě větší požehnání. A někdy nejsou naše spravedlivé touhy naplněny v tomto životě. Pomocí tří příběhů názorně vysvětlím, jak náš Otec v nebi může odpovědět na naše upřímné prosby, které k Němu vznášíme.
Náš nejmladší syn byl povolán sloužit jako misionář ve Francouzské misii Paříž. Během přípravy ke službě jsme s ním šli nakoupit běžné košile, obleky, kravaty, ponožky a kabát. Kabát, který chtěl, ale naneštěstí nebyl k dostání ihned skladem ve velikosti, kterou potřeboval. Prodavač nám ale sdělil, že kabát bude k dostání během několika týdnů a bude doručen do misionářského výcvikového střediska v Provu, než náš syn odletí do Francie. Kabát jsme zaplatili a víc jsme na to nemysleli.
Náš syn nastoupil do misionářského výcvikového střediska v červnu a kabát byl doručen pouhých pár dnů před jeho plánovaným odletem v srpnu. Nevyzkoušel si ho, jen ho ve spěchu zabalil do kufru spolu s oblečením a dalšími věcmi.
Když se v Paříži, kde náš syn sloužil, přiblížila zima, napsal nám, že kabát vytáhl, zkusil si ho, ale zjistil, že je mu moc malý. Museli jsme mu tedy na účet poslat další prostředky, aby si mohl v Paříži koupit kabát jiný, což udělal. Trochu podrážděně jsem mu napsal, aby ten první kabát někomu dal, když ho sám nevyužije.
Později nám od něj přišel tento e-mail: „Je tu opravdu, opravdu zima. … Vítr jakoby foukal přímo skrze nás, i když můj nový kabát je skvělý a celkem silný. … Ten starý jsem dal [jinému misionáři v našem bytě], který řekl, že se modlil o to, jak získat lepší kabát. Byl obrácen teprve před několika lety a na misii ho podporují pouze maminka … a misionář, který ho pokřtil, takže ten kabát byl odpovědí na modlitbu, z čehož jsem měl velikou radost.“6
Nebeský Otec věděl, že tento misionář, který sloužil ve Francii zhruba 10 000 kilometrů od domova, bude naléhavě potřebovat nový kabát na chladnou zimu v Paříži, ale že nebude mít prostředky na to, aby si nějaký koupil. Nebeský Otec také věděl, že náš syn obdrží z obchodu s oblečením v Provu v Utahu kabát, který mu bude příliš malý. Věděl, že tito dva misionáři budou společně sloužit v Paříži a že ten kabát bude odpovědí na pokornou a upřímnou modlitbu misionáře, který něco neodkladně potřeboval.
Spasitel učil:
„Zdaliž nebývají prodáváni dva vrabečkové za penízek? A však jeden z nich nepadá na zem bez Otce vašeho.
Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou.
Protož nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců.“7
V jiných situacích, kdy se naše touhy nenaplní tak, jak jsme doufali, to pro nás nakonec může být přínosné. Jozefovi, synu Jákobovu, například jeho bratři záviděli a nenáviděli ho do té míry, že plánovali jeho vraždu. Místo toho ho prodali jako otroka do Egypta.8 Pokud někdo mohl mít kdy pocit, že jeho modlitby nejsou zodpovídány tak, jak doufal, pak to byl právě Jozef. Ve skutečnosti ale jeho zjevné neštěstí vedlo k velkým požehnáním pro něj a zachránilo jeho rodinu před vyhladověním. Později – poté, co se stal důvěryhodným vůdcem v Egyptě – řekl svým bratrům s velikou vírou a moudrostí:
„Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.
Nebo dvě létě již hlad jest v zemi, a ještě pět let přijde, v nichž nebudou orati, ani žíti.
Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým.
Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh.“9
Náš nejstarší syn získal na vysoké škole velmi žádoucí práci na částečný úvazek, která mohla vést k úžasnému trvalému zaměstnání poté, co školu dokončí. V této práci při studiu těžce pracoval čtyři roky, získal kvalifikaci a těšil se úctě mezi spolupracovníky i nadřízenými. Na konci posledního roku studia se, téměř jako kdyby to bylo zařízeno z nebe (alespoň podle našeho syna), uvolnila pozice na plný úvazek a on byl hlavním uchazečem, přičemž podle všech náznaků a vyhlídek měl práci získat.
Práci však nedostal. Nikdo z nás tomu nerozuměl. Dobře se připravil, dobře absolvoval pohovor, byl nejkvalifikovanějším uchazečem a modlil se s velikou nadějí a očekáváním! Byl zoufalý a zdrcený a všichni jsme byli z celé této události velmi udiveni. Proč ho Bůh opustil v tomto jeho spravedlivém přání?
Odpověď se velmi jasně ukázala až o několik let později. Kdyby po promoci získal tuto práci snů, přišel by o rozhodující převratnou příležitost, která, jak se nyní ukázala, byla pro jeho věčný prospěch a požehnání. Bůh znal konec od počátku (tak, jako ho zná vždy) a v tomto případě zodpověděl mnoho spravedlivých modliteb zamítavě v zájmu mnohem lepšího výsledku.
A někdy odpověď na modlitbu, o kterou tak spravedlivě, zoufale a upřímně usilujeme, nepřijde v tomto životě.
Sestra Patricia Parkinsonová se narodila s normálním zrakem, ale v sedmi letech začala slepnout. V devíti letech začala Pat chodit na školu pro hluché a slepé v utažském Ogdenu, asi 145 kilometrů od domova, takže musela žít na internátu – a po domově se jí stýskalo tak moc, jak jen se může devítileté dívence stýskat.
V jedenácti letech přišla o zrak úplně. V patnácti letech se vrátila domů a začala navštěvovat místní střední školu. Pokračovala na vysokou školu a získala bakalářský titul v oboru poruchy komunikace a psychologie a po statečném boji s pochybovačnými úředníky u přijímacího řízení ve studiu pokračovala a získala magisterský titul v oboru patologie řeči a jazyka. Pat nyní pracuje s 53 žáky základních škol a má ve svém školském okrsku na starosti čtyři jazykové pracovníky. Vlastní dům a automobil, který řídí členové její rodiny nebo přátelé, když se Pat potřebuje někam dopravit.
V deseti letech měla Pat naplánovaný další lékařský zákrok, který měl její zhoršující se zrak vyřešit. Rodiče jí vždy přesně vysvětlili, co se bude v rámci její lékařské péče dít, ale z nějakého důvodu jí o tomto konkrétním zákroku nic neřekli. Když jí rodiče nakonec řekli, že je tento zákrok naplánován, Pat z toho byla slovy své matky „na prášky“. Odběhla do vedlejšího pokoje, ale později se vrátila a trochu rozhořčeně rodičům řekla: „Já vám něco řeknu. Já to vím, Bůh to ví a vy to možná víte taky. Budu do konce života slepá!“
Před několika lety jela Pat do Kalifornie navštívit příbuzné, kteří tam žijí. Když byla venku se svým tříletým synovcem, synovec jí řekl: „Teto Pat, proč nepožádáš Nebeského Otce, aby ti dal nové oči? Protože když Nebeského Otce požádáš, On ti dá, cokoli si budeš přát. Stačí Ho jenom poprosit.“
Pat řekla, že jí ta otázka nejprve zarazila, ale odpověděla: „Nebeský Otec to někdy takhle nedělá. Občas potřebuje, aby ses něčemu naučil, a tak ti nedá všechno, co si přeješ. Občas musíš čekat. Nebeský Otec a Spasitel vědí nejlépe, co je pro nás dobré a co potřebujeme. Takže ti nedají vše, co si přeješ, hned, jak si to přeješ.“
Pat znám již mnoho let a nedávno jsem jí řekl, že na ní obdivuji to, jak je stále optimistická a šťastná. Odpověděla: „Ty jsi nebyl u mě doma, že? Mám své chvíle. Zažívám celkem vážné návaly deprese a hodně brečím.“ Dodala ale: „Od chvíle, kdy jsem začala přicházet o zrak, jsem, i když to zní podivně, věděla, že Nebeský Otec a Spasitel jsou s mojí rodinou a se mnou. Vypořádávali jsme se s tím, jak nejlépe jsme mohli, a podle mě jsme to zvládli dobře. Nakonec se ze mě stal dostatečně úspěšný člověk a celkově jsem šťastná. Vzpomínám si, že ve všem byla Jeho ruka. Těm, kteří se mě ptají, zda se zlobím kvůli tomu, že jsem slepá, odpovídám: ‚Na koho bych se zlobila? Nebeský Otec v tom je se mnou; nejsem sama. Je se mnou neustále.‘“
V tomto případě se Patino přání znovu získat zrak nesplní v tomto životě. Ale její motto, kterému se naučila od svého otce, zní: „I toto pomine.“10
President Henry B. Eyring uvedl: „Otec vás zná a vnímá v tuto chvíli vaše pocity a duchovní i časné potřeby všech těch, kteří jsou kolem vás.“11 Tuto velikou a utěšující pravdu lze najít ve všech třech zážitcích, o kterých jsem vyprávěl.
Bratři a sestry, občas jsou naše modlitby zodpovězeny rychle a tak, jak jsme doufali. Občas nejsou naše modlitby zodpovězeny tak, jak jsme doufali, ale časem zjistíme, že Bůh pro nás měl připravena větší požehnání, než jsme původně předpokládali. A někdy nejsou naše spravedlivé prosby Bohu naplněny v tomto životě.12 Jak řekl starší Neal A. Maxwell: „Víra zahrnuje také důvěru v Boží načasování.“13
Máme ujištění, že Nebeský Otec nám svým způsobem a ve svém vlastním čase požehná a vyřeší všechny naše starosti, křivdy a zklamání.
Cituji krále Beniamina: „A nadto, přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí. Ó pomněte, pomněte, že tyto věci jsou pravdivé; neboť Pán Bůh to pravil.“14
Vím, že Bůh slyší naše modlitby.15 Vím, že jako vševědoucí, milující Otec odpovídá na naše modlitby dokonale, podle své nekonečné moudrosti a tak, aby to pro nás nakonec bylo prospěšné a požehnalo nám to. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.