Kvorum – místo sounáležitosti
Pán by si přál, abyste vytvořili silné kvorum. Když shromažďuje své děti, potřebují místo, kam patří a kde budou růst.
Andre Sebako byl v roce 2010 mladým mužem, který hledal pravdu. A ačkoli se nikdy předtím vroucně nemodlil, rozhodl se to zkusit. Brzy nato se setkal s misionáři. Ti mu dali jednu z kartiček na rozdávání s obrázkem Knihy Mormonovy. Andre pocítil cosi zvláštního, a tak se jich zeptal, zda by mu tu knihu neprodali. Odvětili, že ji může dostat zdarma, pokud přijde na shromáždění.1
Andre začal tedy navštěvovat v té době nedávno vytvořenou odbočku Mochudi v africké Botswaně, úplně sám. Tato odbočka sestávala z asi 40 členů, které spojovaly pevné, láskyplné vztahy.2 Andreho přivítali s otevřenou náručí. Absolvoval lekce s misionáři a dal se pokřtít. Bylo to úžasné!
Ale co potom? Jak zajistit, aby Andre zůstal aktivní? Kdo mu má pomáhat kráčet dál po cestě smlouvy? Jednou z odpovědí na tuto otázku je jeho kněžské kvorum.3
Pro každého nositele kněžství, bez ohledu na jeho situaci, je silné kvorum přínosem. Moji mladí bratří, kteří jste nositeli Aronova kněžství, Pán si přeje, abyste vytvářeli silné kvorum – místo sounáležitosti pro naprosto každého mladého muže, místo, kde je přítomen Duch Páně, a místo, kde jsou vítáni a oceňováni všichni členové kvora. Když Pán shromažďuje své děti, potřebují místo, kam patří a kde budou růst.
Každý z vás, členů předsednictva kvora, je příkladem tím, že usiluje o inspiraci4 a podporuje lásku a bratrství mezi všemi členy kvora. Věnujete mimořádnou pozornost novým členům, méně aktivním nebo těm se zvláštními potřebami.5 Prostřednictvím moci kněžství budujete silné kvorum.5 A silné, jednotné kvorum představuje v životě mladého muže velmi zásadní prvek.
Když Církev ohlásila nový přístup zaměřený na studium evangelia v domově,7 někteří pomysleli na členy, jako je Andre, a ptali se: „A co bude s mladými lidmi, kteří pocházejí z rodinného prostředí, kde se evangelium nestuduje a kde doma nepanují vhodné podmínky pro osvojování si evangelia a život podle něj? Necháme je napospas osudu?“
V žádném případě! Nikoho nesmíme nechat napospas osudu! Pán miluje každého mladého muže a každou mladou ženu. My, jakožto nositelé kněžství, jsme Pánovy ruce. Představujeme církevní podporu úsilí vyvíjeného v domově. Pokud je podpora v domově omezená, bdí podle potřeby nad každým jednotlivcem a rodinou členové kněžských kvor, další vedoucí a přátelé.
Bývám často svědkem toho, že to funguje. Sám jsem to zažil. Když mi bylo šest let, rodiče se rozvedli a otec opustil mou matku, která tak zůstala sama s pěti malými dětmi. Začala chodit do práce, aby nás uživila. Na nějaký čas bylo zapotřebí, aby měla dvě zaměstnání, a k tomu se dále vzdělávala. Na péči o nás měla málo času. Ale prarodiče, strýčkové, tety, biskupové a domácí učitelé vždy přispěchali mé andělské mamince na pomoc.
A pak jsem měl kvorum. Jsem nesmírně vděčný za své přátele – své bratry – kteří mě měli rádi a podporovali mě. Mé kvorum bylo místo sounáležitosti. Někteří ve mě možná kvůli mé rodinné situaci nevkládali velké naděje a měli mě za ztracený případ. Možná jsem jím i skutečně byl. Ale kněžská kvora tento nepříznivý stav zvrátila. Mé kvorum se kolem mě semklo a bylo mi v životě nesmírným požehnáním.
Beznadějné a ztracené případy jsou všude kolem nás. Možná jimi jsme v určitém ohledu všichni. Ale každý z nás má kvorum – místo, kde můžeme sílu nejenom čerpat, ale i dodávat druhým. Kvorum znamená „všichni za jednoho a jeden za všechny“.8 Je to místo, kde jeden druhého učíme, sloužíme druhým a v rámci služby Bohu posilujeme jednotu a bratrství.9 Je to místo, kde se dějí zázraky.
Rád bych vám vyprávěl o několika zázracích, k nimž došlo v Andreově kvoru v Mochudi. Zatímco budu mluvit o tomto příkladu, zaměřte se na zásady, jež mohou posílit každé kvorum, které je bude uplatňovat.
Andre po svém křtu doprovázel misionáře, když chodili učit čtyři další mladé muže, kteří se pak také dali pokřtít. Nyní už bylo mladých mužů pět. Začali posilovat jeden druhého i odbočku.
Poté se dal pokřtít šestý mladý muž, Thuso. Thuso se podělil o evangelium se třemi svými kamarády, a tak jich brzy bylo devět.
Učedníků Ježíše Krista často přibývá právě takto – vždy několik najednou, tak jak je zvou jejich přátelé. Když před dávnými časy našel Spasitele Ondřej, šel rychle za svým bratrem Šimonem a „přivedl jej k Ježíšovi“.10 A podobně i Filip brzy poté, co se stal následovníkem Krista, přizval svého přítele Nathanaela, aby přišel a podíval se.11
V Mochudi brzy vstoupil do Církve desátý mladý muž. Misionáři našli jedenáctého. A dvanáctý mladý muž se dal pokřtít poté, co viděl, jak evangelium působí na jeho kamarády.
Členové odbočky Mochudi byli nadšeni. Tito mladí muži „byli obráceni k Pánu a připojeni k církvi“.12
V jejich obrácení hrála významnou roli Kniha Mormonova.13 Thuso vzpomíná: „Začal jsem Knihu Mormonovu číst … pokaždé, když jsem měl volno, doma, ve škole, všude.“14
Oratila přivedl k evangeliu příklad jeho kamarádů. Vysvětluje: „Změnili se jakoby lusknutím prstů. … Domníval jsem se, že … to má co do činění s malou … knížkou, kterou si začali nosit … do školy. Všiml jsem si, jací dobří lidé se z nich stali. … Chtěl jsem se také změnit.“15
Všech dvanáct mladých mužů bylo shromážděno a pokřtěno v průběhu dvou let. Každý z nich byl jediným členem Církve v rodině. Ale podporovala je jejich církevní rodina, včetně presidenta Rakwely,15 presidenta jejich odbočky, staršího a sestry Taylorových,15 misionářského manželského páru, a dalších členů odbočky.
Bratr Junior,18 vedoucí kvora, zval mladé muže v neděli odpoledne k sobě domů a učil je. Mladí muži spolu studovali písma a pořádali pravidelné domácí večery.
Bratr Junior je bral na návštěvy členů, lidí, které učili misionáři, a kohokoli dalšího, koho bylo zapotřebí navštívit. Všech dvanáct mladých mužů se namačkalo dozadu do dodávky bratra Juniora. Vysazoval je u jednotlivých domů po skupinkách dvou či tří a později je zase vyzvedával.
Ačkoli se tito mladí muži evangeliu teprve učili a neměli pocit, že by toho mnoho věděli, bratr Junior je požádal, aby se s lidmi, které navštěvují, podělili o jednu či dvě věci, které už vědí. Tito mladí nositelé kněžství učili, modlili se a pomáhali bdít nad Církví.19 Plnili své kněžské zodpovědnosti a zažívali radost pramenící ze služby.
Andre uvedl: „Hráli jsme spolu hry, smáli se i plakali a stalo se z nás bratrstvo.“20 Dokonce si začali říkat „Bratrstvo neohrožených“.
Společně si dali za cíl, že budou všichni sloužit na misii. Vzhledem k tomu, že byli jedinými členy Církve v rodině, museli překonat mnoho překážek, ale vzájemně si při tom pomáhali.
Tito mladí muži jeden po druhém obdrželi povolání na misii. Ti, kteří na ni odjeli jako první, psali domů dopisy těm, kteří se ještě připravovali, sdělovali jim své zážitky a povzbuzovali je ke službě. Na misii sloužilo jedenáct z nich.
Tito mladí muži se dělili o evangelium i se svými rodinami. Matky, sestry, bratři, přátelé i lidé, které učili během misie, se obrátili a dali se pokřtít. Děly se zázraky a bylo požehnáno bezpočtu životů.
Vím, že někteří z vás si myslí, že k takovému zázraku může dojít snad jen na místě, jako je Afrika, což je úrodné pole, kde se shromažďování Izraele skutečně zrychluje. Svědčím vám však o tom, že zásady uplatňované v odbočce Mochudi platí všude. Ať již jste kdekoli, vaše kvorum může skrze aktivizaci a šíření evangelia růst. Když se třeba jen jediný učedník podělí s přítelem, mohou být hned dva. Ze dvou mohou být čtyři. Ze čtyř osm. A z osmi může být dvanáct. A z odboček se mohou stát sbory.
Spasitel učil: „Kde se dva nebo tři [či více] shromáždí ve jménu mém, … vizte, tam já budu uprostřed nich.“21 Nebeský Otec připravuje mysl i srdce lidí všude okolo nás. Můžeme se řídit nabádáními, nabídnout druhým přátelství, podělit se o pravdu, vybídnout je, aby si přečetli Knihu Mormonovu, a mít je rádi a podporovat je, zatímco budou poznávat Spasitele.
Od chvíle, kdy Bratrstvo neohrožených z Mochudi vykročilo společně na cestu, uplynulo téměř deset let, a stále jsou si bratry.
Katlego řekl: „Může nás dělit vzdálenost, ale stále se vzájemně podporujeme.“22
Modlím se o to, abychom přijali Pánovu výzvu a sjednotili se s Ním v našich kněžských kvorech, aby tak každé kvorum mohlo být místem sounáležitosti, místem shromažďování a místem, které roste.
Ježíš Kristus je náš Spasitel a toto je Jeho dílo. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.