Usmíření Ježíše Krista

Tad R. Callister

Nedávno uvolněný generální president Nedělní školy

Spasitelovo Usmíření má nejen nekonečný rozsah, ale i individuální dosah.

V tomto období se obzvláště radujeme ze Spasitelova Usmíření a přemítáme o něm. Je to vskutku nejnadpozemštější a nejvíce mysl obohacující a nitro rozechvívající nauka, již kdy svět či vesmír poznal. Přináší naději a účel našemu životu.

Co to tedy Usmíření Ježíše Krista vlastně je? V určitém smyslu je to sled božských událostí, který započal v zahradě getsemanské, pokračoval na kříži a vyvrcholil Spasitelovým Vzkříšením z hrobu. Bylo motivováno nepředstavitelnou láskou ke každému z nás. Usmíření vyžadovalo bezhříšnou bytost, která měla nekonečnou moc nad živly – dokonce i nad smrtí; a která měla bezmeznou schopnost vytrpět následky všech našich hříchů a neduhů a která skutečně pod toto vše sestoupila.¹ Toto bylo posláním Ježíše Krista – toto bylo Jeho Usmíření.

Co bylo tedy jeho účelem? Umožnit nám vrátit se do Boží přítomnosti, stát se více takovými, jako je On, a obdržet plnost radosti. Toho bylo dosaženo překonáním čtyř překážek:

Fyzické smrti
Duchovní smrti způsobené Adamem a našimi hříchy
Našich strastí a neduhů
Našich slabostí a nedokonalostí

Jak to ale může Spasitel uskutečnit, aniž by porušil zákony spravedlnosti?

Představte si na chvíli, jak muž, který přemýšlí o senzačním volném pádu, učiní ukvapené rozhodnutí a spontánně vyskočí z malého letadla. Jakmile to udělá, rychle si uvědomí, jak pošetilé to bylo. Chtěl by bezpečně přistát, ale něco tomu brání – zákon gravitace. Ohromnou rychlostí mává rukama v naději, že poletí, ale není to nic platné. Ve snaze pád zpomalit zaujme polohu, v níž by se mohl vznášet či plachtit, ale zákon gravitace je neústupný a nemilosrdný. Zkouší s tímto základním přírodním zákonem smlouvat: „Byla to chyba. Už to nikdy neudělám.“ Jeho prosby však zůstávají bez odezvy. Zákon gravitace nezná soucitu; nedělá žádné výjimky. Tento muž naštěstí najednou ucítí něco na zádech. Jeho přítel v letadle, který vytušil, jaké pošetilosti se muž dopustí, mu tam těsně před výskokem dal padák. Nahmatá odjišťovací lanko a zatáhne za něj. Muž se s úlevou bezpečně snáší k zemi. Můžeme se ptát: „Došlo k porušení zákona gravitace, nebo ten padák fungoval v jeho rámci, aby zajistil bezpečné přistání?“

Když hřešíme, jsme jako onen pošetilec, který vyskočil z letadla. Ať již sami uděláme cokoli, čeká nás tvrdý pád. Podléháme zákonu spravedlnosti, který je stejně jako zákon gravitace přísný a neúprosný. Můžeme se zachránit jen díky tomu, že nám Spasitel milosrdně poskytuje skrze své Usmíření jakýsi duchovní padák. Budeme-li mít víru v Ježíše Krista a činit pokání (to jest vykonáme-li svůj díl a zatáhneme za odjišťovací lanko), začne v náš prospěch působit ochranná moc Spasitele a umožní nám přistát bez duchovní újmy.

To však lze jen díky tomu, že Spasitel překonal čtyři překážky, jež nám mohou bránit v duchovním vývoji.

1. Smrt. Překonal smrt skrze své slavné Vzkříšení. Apoštol Pavel učil: „Jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“²

2. Hřích. Spasitel přemohl hřích a vinu za všechny ty, kteří činí pokání. Jeho očišťující moc má takovou hloubku a rozsah, že Izaiáš slíbil: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“³

Občas se setkávám s dobrými Svatými, kteří mají potíže odpustit sami sobě a kteří bezelstně, ale nesprávně kladou Spasitelově vykupující moci určité meze. Bezděčně tak proměňují nekonečné Usmíření v konečné, které na jejich konkrétní hřích či slabost jaksi nestačí. Ale Usmíření je nekonečné, protože zahrnuje a obklopuje každý hřích a slabost i veškeré zneužívání, týrání či bolest způsobené druhými.

Truman G. Madsen pronesl tato slova útěchy:

„Jsou-li mezi vámi tací, kteří podlehli klamnému přesvědčení, že zašli příliš daleko … a že požili jed hříchu, kvůli němuž se nikdy nemohou stát těmi, kým by se mohli stát – pak slyšte:

Vydávám svědectví o tom, že nemůžete klesnout hlouběji, než kam dosáhne světlo a nesmírná inteligence Ježíše Krista. Vydávám svědectví, že dokud je jiskřička vůle činit pokání a snažit se, On vám pomůže. Sestoupil nejen na úroveň vašeho stavu, ale ještě níže, aby mohl být ve všech věcech a skrze všechny věci světlem pravdy. [Nauka a smlouvy 88:6.]“⁴

Jedním z důvodů, proč je tak zásadní porozumět Spasitelovu Usmíření a jeho nekonečným důsledkům, je to, že z hlubšího porozumění pramení hlubší touha odpouštět sobě i druhým.

Ačkoli možná věříme v Kristovu očišťující moc, často vyvstává otázka: „Jak poznám, že mi byly hříchy odpuštěny?“ Pociťujeme-li Ducha, pak to svědčí o tom, že nám bylo odpuštěno nebo že očišťující proces právě probíhá. President Henry B. Eyring učil: „Pokud [pociťujete] vliv Ducha Svatého, můžete to považovat za důkaz toho, že Usmíření ve vašem životě působí.“⁵

Někteří se ptají: „Pokud je mi ale odpuštěno, proč stále pociťuji vinu?“ Možná je v Božím milosrdenství vzpomínka na onu vinu varováním, jakousi duchovní „stopkou“, která, alespoň po určitou dobu ve chvíli, kdy čelíme dalším pokušením, volá: „Tudy se nevydávej. Víš, jakou bolest to může způsobit.“ V tomto smyslu to slouží jako ochrana, nikoli jako trest.

Je tedy možné na své hříchy pamatovat, a přesto nepociťovat vinu?

Alma na své hříchy pamatoval dokonce roky poté, co učinil pokání. Když však volal k Ježíšovi o milosrdenství, řekl: „Nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.“⁶

Jak to, že si pamatoval své hříchy, ale nepociťoval bolest ani vinu? Neboť když učiníme pokání, jsme zrozeni z Boha.⁷ Stáváme se, jak říkají písma, „novými stvořeními“⁸ v Kristu. Zcela upřímně můžeme nyní říci: „Nejsem tím člověkem, který v minulosti spáchal ony hříchy. Jsem novou a proměněnou bytostí.“

3. Strasti a neduhy. Alma prorokoval, že Kristus „půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“. Proč? „Aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím …, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“⁹

Jak toho dosahuje? Někdy strasti odstraní, jindy nás posílí, abychom vytrvali, a někdy nám poskytne pohled z perspektivy věčnosti, abychom lépe porozuměli jejich dočasné povaze. Joseph Smith po asi dvou měsících strádání v žaláři v Liberty nakonec zvolal: „Ó Bože, kde jsi?“¹⁰ Bůh mu namísto poskytnutí okamžité úlevy odpověděl: „Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku; a potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“¹¹

Joseph nyní chápal, že tato trpká zkušenost je pouhým bodem ve spektru věčnosti. S touto širší vizí napsal z oné vězeňské cely Svatým: „Vroucně milovaní bratří, vesele čiňme všechny věci, jež leží v naší moci; a potom, kéž můžeme v klidu státi, s naprostou jistotou, abychom viděli spasení Boží.“¹² Díky Spasitelově Usmíření můžeme získat náhled z perspektivy věčnosti, skrze nějž porozumíme svým zkouškám a získáme naději na úlevu.

4. Slabosti a nedokonalosti. Spasitel má díky Usmíření uschopňující moc, jíž se někdy říká milost,¹³ která nám může pomáhat překonávat naše slabosti a nedokonalosti, a tím nám pomáhat v úsilí stát se více takovými, jako je On.

Moroni učil: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni …, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu.“¹⁴ Existují zjevně nejméně dvě cesty neboli prostředky, jak přijmout tuto uschopňující moc, která nás může zušlechťovat – ba dokonce zdokonalovat.

Zaprvé – spásné obřady. Písma nám praví: „V obřadech jeho se projevuje moc božskosti.“¹⁵ Někdy můžeme obřady vnímat jako body na seznamu – nutné k získání oslavení; ale ve skutečnosti je každý z nich zdrojem božské moci, jež nám pomáhá stávat se více takovými, jako je Kristus. Například:

Když jsme pokřtěni a přijmeme dar Ducha Svatého, jsme očištěni – a tudíž se stáváme svatějšími tak, jako je Bůh.
Kromě toho může být skrze Ducha Svatého naše mysl osvícena a srdce obměkčeno, abychom dokázali myslet a pociťovat více tak jako On.
A když jsme zpečetěni jako manželští partneři, dědíme nárok na „trůny, království, knížectví a moci“¹⁶ jakožto dary od Boha.

Druhou cestou, jak získat tuto uschopňující moc, jsou dary Ducha. Díky Kristovu Usmíření jsme oprávněni přijmout dar Ducha Svatého a duchovní dary, které ho doprovázejí. Těmito dary jsou rysy božskosti; a proto pokaždé, když obdržíme některý z darů Ducha, se stáváme více takovými, jako je Bůh. To je bezpochyby důvod, proč nás písma mnohokrát vybízejí, abychom o tyto dary usilovali.¹⁷

President George Q. Cannon učil: „Nikdo by neměl říci: ‚Nemohu si pomoci, mám takovou povahu.‘ Není v tom ospravedlněn, neboť Bůh slíbil, že … udělí dary, které [naše slabosti] vykoření. … Je-li někdo z nás nedokonalý, je naší povinností modlit se o dar, který nás učiní dokonalými.“¹⁸

Mám-li to shrnout, Spasitelovo Usmíření nám dává život místo smrti, „okrasu místo popela“,¹⁹ uzdravení místo bolesti a dokonalost místo slabosti. Je to nebeský protilék na překážky a obtíže tohoto světa.

Spasitel během svého posledního týdne ve smrtelnosti řekl: „Na světě ssoužení míti budete, ale [buďte dobré mysli], jáť jsem přemohl svět.“²⁰ Díky Spasitelově Usmíření není žádné vnější síly, události ani osoby – ani hříchu, ani smrti, ani rozvodu – jež by nám mohly zabránit dosáhnout oslavení, budeme-li dodržovat Boží přikázání. S vědomím toho můžeme kráčet kupředu s dobrou myslí a absolutní jistotou, že Bůh je v rámci tohoto nebeského úsilí na naší straně.

Svědčím o tom, že Spasitelovo Usmíření má nejen nekonečný rozsah, ale i individuální dosah – že nás nejen může vrátit do Boží přítomnosti, ale i umožnit nám stát se takovými, jako je On, což je vrcholný cíl Kristova Usmíření. O tom vděčně a s jistotou svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.