Domov, kde přebývá Duch Páně
Největší radost budete často zažívat při úsilí proměnit svůj domov v místo, kde přebývá víra v Pána Ježíše Krista, a místo, které je prodchnuto láskou.
Moji drazí bratři a sestry, jsem vděčný za příležitost promluvit k vám na této 189. výroční generální konferenci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Přesně v tento den v roce 1830 zorganizoval Joseph Smith pod vedením Pána tuto Církev. Bylo to v domě rodiny Whitmerových nedaleko Fayette ve státě New York. Toho dne se tam sešlo šest členů a asi 50 dalších lidí, které to zajímalo.
Ačkoli nevím, co Prorok Joseph říkal ani jak vypadal, když stál před onou skupinkou lidí, vím, co přítomní, kteří věřili v Ježíše Krista, pociťovali. Pociťovali Ducha Svatého a věděli, že jsou na svatém místě. Nepochybně měli pocit vzájemné jednoty.
Tento zázračný pocit toužíme mít všichni ve svém domově. Zdrojem tohoto pocitu je mysl soustředěná na duchovní záležitosti, jak o tom mluvil Pavel.1
Dnes bych chtěl učit tomu, co vím ohledně toho, jak můžeme zajistit, abychom tento pocit mívali častěji a aby v naší rodině déle vydržel. Jak víte z vlastních zkušeností, tohoto není lehké dosáhnout. Je zapotřebí držet si od těla sváry, pýchu a hřích. Do srdce členů naší rodiny musí vstoupit čistá láska Kristova.
Byla to náročná výzva i pro Adama a Evu, Lehiho a Sarii či další rodiče, které známe z písem. Přesto však můžeme čerpat jistotu z povzbudivých příkladů rodin a domovů, kde vládlo či vládne trvalé štěstí. A z těchto příkladů lze zjistit, jak toho můžeme dosáhnout i my a naše rodina. Jistě si vzpomínáte na příběh ze 4. Nefiho:
„A stalo se, že v zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí.
A nebylo žádné závisti ani rozbrojů ani nepokojů ani smilstva ani lží ani vraždění ani žádného druhu nestoudnosti; a zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží.
Nebylo žádných lupičů ani vražedníků, nebyli ani Lamanité ani žádní jiní -ité; ale byli jedno, děti Kristovy a dědici království Božího.
A jak byli požehnáni! Neboť Pán jim žehnal ve všem jejich počínání; ano, dokonce byli požehnáni a obdarováváni, dokud neuplynulo sto a deset let; a první pokolení od Krista zemřelo, a v celé zemi nebylo žádného sváru.“2
Jak víte, ono šťastné období netrvalo na věky. Příběh ve 4. Nefim popisuje symptomy duchovního úpadku, k nimž nakonec došlo ve skupině dobrých lidí. Jedná se o vzorec, který se od nepaměti objevuje u celých národů, v kongregacích, a co je nejsmutnější, i v rodinách. Skrze studium tohoto vzorce můžeme zjistit, jak ochraňovat, a dokonce i prohlubovat láskyplné pocity ve své rodině.
Vzorec úpadku, který se objevil po 200 letech života v dokonalém pokoji, jejž přináší evangelium, vypadá takto:
Vloudila se pýcha.
Lidé se přestali navzájem dělit o to, co měli.
Začali se vnímat jako příslušníci určitých tříd, které si byly navzájem nadřazené či podřazené.
Jejich víra v Ježíše Krista se začala vytrácet.
Začali nenávidět.
Začali páchat nejrůznější hříchy.
Moudří rodiče budou dostatečně všímaví, aby tyto symptomy dokázali zaregistrovat, objeví-li se mezi členy rodiny. Bude jim to samozřejmě působit starost. Budou si však vědomi toho, že hlavní příčinou je vliv Satana, který se snaží svést dobré lidi na cestu hříchu, a tím je připravit o vliv Ducha Svatého. A tak moudří rodiče pochopí, že jejich příležitost spočívá v tom, že povedou každé z dětí i sebe sama k plnějšímu přijetí Pánovy výzvy, abychom k Němu přišli.
Omezeného úspěchu byste mohli dosáhnout tím, že budete dítě volat k pokání, například z pýchy. Mohli byste se pokusit přesvědčit děti, aby se štědřeji dělily o to, co mají. Mohli byste je požádat, aby se zbavily pocitu, že jsou lepší než někdo jiný ze členů rodiny. Ale pak narazíte na symptom, který jsem popsal před chvílí slovy: „Jejich víra v Ježíše Krista se začala vytrácet.“
Existuje postup, jak vést svou rodinu na duchovní úroveň, které si přejete, aby dosáhla – a jak se tam dostat spolu s ní. Budete-li jim pomáhat získávat hlubší víru v Ježíše Krista jakožto jejich láskyplného Vykupitele, budou pociťovat touhu činit pokání. Když k tomu dojde, začne pýchu nahrazovat pokora. Jakmile začnou chápat, co jim Pán dává, budou se o to chtít štědřeji dělit. Ustane soupeření o významnější postavení a uznání. Nenávist vypudí láska. A konečně – stejně jako v případě lidu obráceného králem Beniaminem – vůči pokušení hřešit je posílí touha konat dobro. Lid krále Beniamina svědčil o tom, že již nemá žádného sklonu činit zlo.3
Prohlubování víry v Ježíše Krista tedy stojí na počátku zvrácení duchovního úpadku ve vaší rodině a v domově. Tato víra přinese pokání mnohem pravděpodobněji než kázání zaměřená proti jednotlivým symptomům duchovního úpadku.
Nejlépe povedete vlastním příkladem. Je zapotřebí, aby členové rodiny i druzí byli svědky prohlubování vaší vlastní víry v Ježíše Krista a Jeho evangelium. Nedávno se vám dostalo veliké pomoci. Rodiče v Církvi byli požehnáni inspirovanými osnovami pro rodiny a jednotlivce. Když je budete používat, prohloubí se víra v Pána Ježíše Krista nejen u vás, ale i u vašich dětí.
Prohlubujme svou víru
Vaše víra ve Spasitele se nepochybně prohloubila, pokud jste se řídili návrhem presidenta Russella M. Nelsona znovu si přečíst Knihu Mormonovu. Označili jste si části textu a slova, jež se o Spasiteli zmiňují. Vaše víra v Ježíše Krista vzrostla. Avšak víra v Ježíše Krista, podobně jako mladá rostlinka, uvadne, pokud nenaleznete trvalé odhodlání přemítat a modlit se o její prohlubování.
Vaším příkladem prohlubování vlastní víry se možná nezačnou všichni členové rodiny řídit hned. Čerpejte však odvahu ze zkušenosti Almy mladšího. Ve své bolestné potřebě činit pokání a získat odpuštění si vybavil víru svého otce v Ježíše Krista. I vaše děti si možná vaši víru ve Spasitele vybaví ve chvíli, kdy budou samy zoufale potřebovat činit pokání. Alma o takové chvíli řekl:
„A stalo se, že jak jsem tak byl trýzněn mukami, zatímco jsem byl drásán vzpomínkou na mnohé hříchy své, viz, vzpomněl jsem si také, že jsem slyšel otce svého prorokovati lidu ohledně příchodu jistého Ježíše Krista, Syna Božího, který usmíří hříchy světa.
Nyní, když se mysl moje zmocnila této myšlenky, zvolal jsem v srdci: Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně, kterýž jsem v žluči hořkosti a obvinut věčnými řetězy smrti.
A nyní viz, když jsem si toto pomyslel, nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.“4
Modleme se s láskou
Kromě vašeho vlastního příkladu prohlubování víry může mít stěžejní podíl na přetváření domova ve svaté místo také rodinná modlitba. Obvykle se vybere jedna osoba, která se modlí za celou rodinu. Zaznívá-li z modlitby k Bohu jasně starost o ty, kteří klečí a naslouchají jí, získává každý z nich hlubší víru. Jsou svědky vyjadřování lásky k Nebeskému Otci a ke Spasiteli. A když ten, kdo se modlí, zmíní ty, kteří mají nějaké problémy a nyní klečí v onom kruhu, mohou všichni pociťovat lásku k onomu členovi rodiny i ke všem ostatním v rodině.
Modlitba dokáže vytvářet láskyplná pouta i tehdy, když členové rodiny žijí mimo daný domov. Rodinná modlitba dokáže dosáhnout do celého světa. Nejednou jsem zjistil, že některý ze členů rodiny, který byl daleko, se ve stejnou chvíli modlil za stejnou záležitost jako já. Staré rčení „Rodina, která se spolu modlí, spolu také zůstává“ lze podle mě rozšířit na rčení „Rodina, která se spolu modlí, spolu také zůstává, i když jsou její členové daleko od sebe“.
Učme včasnému pokání
Protože nikdo z nás není dokonalý a pocity lze snadno zranit, může se rodina stát posvátným útočištěm, jen pokud činíme pokání včas a upřímně. Rodiče mohou jít příkladem. Z ostrých slov či nelaskavých myšlenek lze učinit pokání rychle a upřímně. Prostá slova „omlouvám se“ mohou uzdravovat rány a vyvolat jak odpuštění, tak lásku.
Prorok Joseph Smith nám byl příkladem v tom, jak se vyrovnával se zlovolnými útoky, se zrádci, a dokonce i s neshodami ve vlastní rodině. Odpouštěl rychle, i když věděl, že ho útočník může napadnout znovu. Žádal o odpuštění a sám ochotně odpouštěl.5
Pěstujme si misionářského ducha
Synové Mosiášovi byli rozhodnuti nabídnout evangelium každému. Tato touha pramenila z jejich osobní zkušenosti s pokáním. Nemohli snést myšlenku na to, že by některý člověk trpěl následky hříchu tak jako předtím oni. A tak léta čelili odmítání, obtížím a nebezpečí, aby mohli nabídnout evangelium Ježíše Krista svým nepřátelům. Nacházeli přitom radost v mnoha těch, kteří činili pokání a zažívali radost z odpuštění prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista.
Touha členů naší rodiny dělit se s druhými o evangelium poroste s tím, jak budou pociťovat radost z odpuštění. To může nastat i při obnovování smluv, když budou přijímat svátost. Misionářský duch v našem domově roste, když děti a rodiče pociťují radost z odpuštění během shromáždění svátosti. Jak rodiče, tak děti si mohou tím, že budou příkladem uctivosti, navzájem pomáhat tuto radost pociťovat. Tato radost může přerůst až v proměnu našeho domova v misionářské výcvikové středisko. Ne každý může sloužit na misii, ale všichni budou pociťovat touhu dělit se s druhými o evangelium, díky čemuž budou moci pociťovat odpuštění a pokoj. Ať již v současné době slouží na plný úvazek, či nikoli, mohou všichni pociťovat radost pramenící z nabízení evangelia druhým.
Navštěvujme chrám
Chrám představuje jak pro rodiče, tak pro děti nejlepší příležitost osvojit si cit pro nebeská místa a lásku k nim. To platí obzvláště tehdy, když jsou děti malé. Děti se rodí se Světlem Kristovým. Dokonce i miminko pociťuje, že chrám je posvátný. A protože rodiče své děti milují, představuje pro ně chrám naději, že je budou moci v rámci své věčné rodiny milovat na věky.
Někteří z vás máte doma chrámy na fotografiích. Díky tomu, že se po celém světě stavějí další a další chrámy, mohou mnozí rodiče vzít svou rodinu na chrámový pozemek. Někteří dokonce budou moci navštívit nově postavený chrám během dnů otevřených dveří. Rodiče se pak mohou dětí zeptat, jak se cítily, když byly poblíž chrámu nebo přímo v něm.
Každý rodič může vydat svědectví o tom, co pro něj chrám znamená. President Ezra Taft Benson, který měl chrámy moc rád, často mluvil o tom, jak sledoval svou maminku, jak si pečlivě žehlí chrámové oblečení.6 Hovořil o svých vzpomínkách na to, jak jako chlapec přihlížel, když jeho rodina odcházela do chrámu.
Když byl presidentem Církve, chodíval do chrámu každý týden ve stejný den. Vždy vykonal chrámovou práci za některého svého předka. A to se dělo hlavně díky příkladu jeho rodičů.
Mé svědectví
Největší radost budete často zažívat při úsilí proměnit svůj domov v místo, kde přebývá víra v Pána Ježíše Krista, a místo, které je prodchnuto láskou. Znovuzřízení evangelia začalo prostou otázkou zvažovanou v prostém domově a může pokračovat i v domově každého z nás tím, jak v něm budeme nadále zavádět a uplatňovat zásady evangelia. Toto je mou nadějí a nejhlubší touhou od doby, kdy jsem byl malý chlapec. Všichni jste takové domovy již někdy viděli. A mnozí z vás je – s pomocí Páně – vytváříte.
Někteří se snažíte dosáhnout tohoto požehnání celým srdcem, ale přesto se vám ho nedostává. Slibuji vám totéž, co kdysi jeden ze členů Kvora Dvanácti apoštolů slíbil mně. Řekl jsem mu, že vzhledem k rozhodnutím, která učinili někteří členové naší širší rodiny, pochybuji, že ve světě, který přijde, budeme moci být spolu. Pokud si dobře pamatuji, jeho odpověď zněla: „Děláš si starosti o to, co není podstatné. Žij prostě tak, abys byl hoden celestiálního království, a tvoje rodinná situace bude úžasnější, než si vůbec dokážeš představit.“
Jsem přesvědčen, že tento bratr by se o tutéž naději podělil s každým z nás, kteří ve smrtelnosti děláme vše, co můžeme, abychom spolu s rodinou byli způsobilí dosáhnout věčného života. Vím, že plán Nebeského Otce je plánem štěstí. Svědčím o tom, že tento plán umožňuje každému z nás, kteří se snažíme ze všech sil, dát se zpečetit se svou rodinou na věky.
Vím, že klíče kněžství, které byly znovuzřízeny Josephu Smithovi, byly v nepřerušené linii předány presidentu Russellu M. Nelsonovi. Tyto klíče umožňují pečetit v dnešní době rodiny. Vím, že Nebeský Otec nás, své duchovní děti, miluje dokonalou láskou. Vím, že díky Usmíření Ježíše Krista můžeme činit pokání, být očištěni a stát se způsobilými žít na věky v milující rodině s naším Nebeským Otcem a s Jeho Milovaným Synem, Ježíšem Kristem. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.