Příprava na Pánův návrat
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů má jedinečné zmocnění a pověření uskutečňovat nezbytné přípravy na Druhý příchod Páně.
Za dva týdny budeme slavit Velikonoce. Vzkříšení je potvrzením božskosti Ježíše Krista a toho, že Bůh Otec žije. V myšlenkách se obracíme ke Spasiteli a přemítáme o Jeho nesrovnatelném životě a „o nekonečné moci Jeho velké smírné oběti“.1 Doufám, že přemýšlíme i o Jeho blížícím se návratu, kdy „bude kralovat jako Král králů a … Pán pánů“.2
Před časem jsem se v argentinském Buenos Aires zúčastnil konference spolu s vedoucími představiteli nejrůznějších náboženství. Jejich láska k bližním byla zcela nepochybná. Byli odhodláni zmírňovat utrpení a pomáhat lidem povznést se nad pronásledování a chudobu. Zamyslel jsem se nad četnými humanitárními projekty této Církve, včetně těch, na nichž spolupracujeme s řadou náboženských skupin zastoupených na zmiňované konferenci. Pociťoval jsem hlubokou vděčnost za štědrost členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která takovouto křesťanskou službu umožňuje.
V tom okamžiku mi Svatý Duch potvrdil dvě věci. Zaprvé – práce, při níž naplňujeme časné potřeby, je životně důležitá a musí pokračovat. Druhé potvrzení bylo nečekané, zato však mocné a jasné. Bylo to toto – je nanejvýš důležité, daleko nad rámec nesobecké služby, připravovat svět na Druhý příchod Pána Ježíše Krista.
Jakmile přijde, útlak a nespravedlnost nejen zeslábnou, ale zcela ustanou:
„Vlk také bude dlíti s beránkem a leopard ulehne s kůzletem a tele a lvíče a krmný dobytek spolu; a malé dítě je povede. …
Nebudou zraňovati ani ničiti na celé svaté hoře mé, neboť země bude plna poznání Páně, jako vody pokrývají moře.“3
Chudoba a utrpení budou nejen na ústupu, ale zcela zmizí:
„Nebudouť lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko.
Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.“4
Dojde dokonce i k odstranění bolesti a zármutku, jež přináší smrt:
„V onen den malé dítě nezemře, dokud nebude staré; a život jeho bude jako věk stromu;
A když zemře, nebude spáti, totiž v zemi, ale bude v okamžiku proměněno a bude uchopeno a vyzdviženo a odpočinutí jeho bude slavné.“5
Nuže tedy, dělejme nyní vše, co je v našich silách, ke zmírnění utrpení a zármutku a věnujme se pilněji nutným přípravám na den, kdy bude bolesti a zlu učiněn naprostý konec a kdy „Kristus bude vládnouti osobně na zemi; a … země bude obnovena a obdrží svou rajskou slávu“.6 Bude to den vykoupení a soudu. Bývalý anglikánský biskup z Durhamu, Dr. N. T. Wright, výstižně popsal význam Kristova Usmíření, Vzkříšení a soudu, pokud jde o překonání nespravedlnosti a nápravu všech věcí.
Řekl: „Bůh stanovil den, kdy nechá svět spravedlivě soudit mužem, kterého tím pověřil – a o tom všechny ujistil tím, že tohoto muže vzkřísil z mrtvých. Skutečnosti o Ježíši Nazaretském, a obzvláště ty, které se týkají Jeho vzkříšení z mrtvých, jsou základem jistoty, že svět nestojí na náhodě. Není to koneckonců chaos – když v současnosti jednáme spravedlivě my sami, neznamená to, že marníme energii, že se snažíme podpírat budovu, jež nakonec spadne, či opravit auto zralé pro vrakoviště. Když Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, jednalo se o mikrokosmickou událost, v níž byl v kostce obsažen vrcholný makrokosmický akt soudu, seménko … vrcholné naděje. Bůh dal nejmocnějším myslitelným způsobem najevo, že Ježíš Nazaretský je skutečně Mesiáš. … [Ježíš] sám, což je největší ironie v historii, byl krutě a nespravedlivě odsouzen a přišel na místo, které symbolizovalo a spojovalo v sobě veškeré nesčetné krutosti a nespravedlnosti historie, aby v sobě nesl onen chaos, temnotu, krutost a nespravedlnost a aby zlomil jejich moc.“7
Když jsem byl na zmíněné konferenci v Buenos Aires, Duch mi dal jasně najevo, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů má jedinečné zmocnění a pověření uskutečňovat nezbytné přípravy na Druhý příchod Páně; Církev byla vskutku znovuzřízena právě za tímto účelem. Dokážete někde jinde najít lid, který přijímá současnou dobu jako prorokovanou „dispensaci plnosti časů“, v níž má Bůh za cíl „v jedno shromáždi[t] všecko v Kristu“?8 Pokud zde nenajdete společenství, jehož záměrem je dosáhnout toho, čeho je potřeba dosáhnout, aby se žijící i mrtví na onen den připravili, pokud zde nenajdete organizaci ochotnou věnovat nesmírné množství času a prostředků na shromažďování a přípravu lidu smlouvy, který by byl připraven přijmout Pána, pak ji nenajdete nikde jinde.
Pán, když v roce 1831 promlouval k Církvi, prohlásil:
„Klíče království Božího jsou svěřeny člověku na zemi, a odtud se bude evangelium valiti do končin země. …
Vzývejte Pána, aby království jeho mohlo vyjíti na zem, aby ho obyvatelé její mohli obdržeti a mohli býti připraveni na dny, které přijdou, v nichž Syn Muže přijde dolů v nebi, oděn v jas slávy své, aby se sešel s královstvím Božím, jež je zřízeno na zemi.“9
Co můžeme dělat, abychom se nyní na onen den připravili? Můžeme se připravovat jako lid; můžeme se shromažďovat jako Pánův lid smlouvy; a můžeme pomáhat naplňovat ono zaslíbení spasení „učiněn[é] otcům“, našim předkům.10 K tomuto všemu musí do značné míry dojít ještě před tím, než Pán znovu přijde.
Pro Pánův návrat je prvořadé a zásadní, aby byl na zemi přítomen lid, který Ho bude při Jeho příchodu připraven přijmout. Uvedl, že ti, kteří onoho dne zůstanou na zemi, „od nejnižšího k nejvyššímu, … [budou] naplněni poznáním Páně a okem v oko [uzří] a [pozdvihnou] hlas svůj a hlasem společným [budou] zpívati tuto novou píseň řkouce: Pán přivedl opět Sion. … Pán shromáždil všechny věci v jedno. Pán snesl Sion shůry. Pán vynesl Sion zdola.“11
V dávných dobách si Bůh vzal spravedlivé město Sion k sobě.12 Naproti tomu v posledních dnech přijme nový Sion Pána při Jeho návratu.13 Sion jsou čistí v srdci, lid jednoho srdce a jedné mysli, který přebývá ve spravedlivosti a nemá mezi sebou žádné chudé.14 Prorok Joseph Smith uvedl: „Naším nejvyšším cílem má být vybudování Sionu.“15 Sion ve svých domovech, sborech, odbočkách a kůlech budujeme skrze jednotu, zbožnost a pravou lásku.16
Musíme vzít na vědomí, že k budování Sionu dochází v bouřlivých dobách – v „den hněvu, den spálení, den pustošení, pláče, truchlení a bědování; a jako vichřice to přijde na veškerou tvář země, praví Pán“.17 Shromažďování v kůlech se tedy stává ochranou a útočištěm „před bouří a před hněvem, až bude vylit bez zředění na celou zem“.18
Stejně jako v dřívějších dobách se často scházíme, abychom „se postili a modlili a [abychom] jeden s druhým mluvili o blahu svých duší. A [abychom] přijímali chléb a [vodu] na památku Pána Ježíše.“19 Jak na generální konferenci loni v říjnu vysvětlil president Russell M. Nelson, „dlouhodobým cílem Církve je pomáhat všem členům, aby prohlubovali svou víru v našeho Pána Ježíše Krista a v Jeho Usmíření, pomáhat jim uzavírat a dodržovat smlouvy s Bohem a posilovat a pečetit jejich rodiny“.20 V souladu s tím klade důraz na význam chrámových smluv, svěcení sabatu a každodenního hodování na evangeliu, přičemž to vše je soustředěné v domově a podporované integrovanými studijními osnovami na shromáždění. Chceme se dozvídat o Pánu a chceme Ho poznávat.21
Základním úsilím při budování Sionu je shromažďování Pánova dávno rozptýleného lidu smlouvy.22 „Věříme v doslovné shromáždění Izraele a ve znovuzřízení deseti kmenů.“23 Pánovým lidem smlouvy jsou všichni ti, kteří budou činit pokání, věřit v Krista a dají se pokřtít.24 Sám Pán prorokoval, že před Jeho návratem bude po celém světě kázáno evangelium,25 aby „uzdravil lid svůj, který je z domu Izraele“,26 „a potom přijde konec“.27 Naplňuje se proroctví Jeremiáše:
„Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské,
Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země půlnoční a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase přivedu do země jejich, kterouž jsem dal otcům jejich.“28
President Nelson opakovaně zdůrazňuje, že „shromažďování [Izraele] je to nejdůležitější, co se v dnešní době na zemi odehrává. Nic jiného se tomu nevyrovná ve velikosti, nic jiného se tomu nevyrovná v důležitosti a nic jiného se tomu nevyrovná ve vznešenosti. A pokud se rozhodnete, … můžete toho být významnou součástí.“29 Svatí posledních dnů byli vždy misionářským lidem. Od počátku Znovuzřízení přijaly povolaní sloužit na misii stovky tisíc členů; v současné době jich slouží desetitisíce. A jak právě uvedl starší Quentin L. Cook, každý z nás se může prostě a přirozeně zapojit a s láskou vybízet druhé, aby s námi přišli na shromáždění, přišli k nám na návštěvu a stali se našimi přáteli. Znamením, že shromažďování započalo, bylo vydání Knihy Mormonovy.30 Kniha Mormonova je sama o sobě nástrojem ke shromažďování a obracení.
Další důležitou součástí přípravy na Druhý příchod je velké vykupující úsilí ve prospěch našich předků. Pán slíbil, že před Druhým příchodem, dnem Hospodinovým velikým a hrozným,31 pošle proroka Eliáše, aby zjevil „Kněžství“ a zasadil „do srdce dětí zaslíbení učiněná otcům“.32 Eliáš přišel, tak jak bylo slíbeno. Stalo se tak 3. dubna 1836 v chrámu Kirtland. Na onom místě a v onom okamžiku skutečně předal zaslíbené kněžství, klíče k vykoupení mrtvých a ke spojování manželů, manželek a rodin napříč všemi pokoleními času i na celou věčnost.33 Nebýt toho, byl by účel stvoření zmařen a v tomto smyslu by byla země stižena „prokletím“ či „zcela zpustošena“.34
Na zasvěcujícím shromáždění pro mládež, jež se konalo před zasvěcením chrámu Řím v Itálii, ukazovaly presidentu Nelsonovi stovky mladých mužů a žen, kteří se shromáždění účastnili, připravené kartičky se jmény svých předků. Tito mladí lidé byli připraveni jít do chrámu a vykonat za tyto předky zástupné křty hned, jakmile se otevře. Byl to nadmíru uspokojivý okamžik, přesto však jen jeden z příkladů toho, jak se zrychluje snaha zřídit Sion pro pokolení, která nás předešla.
Zatímco se budeme pilně snažit budovat Sion, včetně toho, že budeme plnit svou úlohu při shromažďování Pánových vyvolených a při vykoupení mrtvých, měli bychom se zastavit a připomenout si, že toto je Pánovo dílo a On na něm pracuje. On je Pánem vinice a my jsme Jeho služebníci. Vybízí nás, abychom nyní „naposledy“ pracovali na vinici s veškerou mocí, a On sám pracuje s námi.35 Bylo by asi přesnější říci, že nám dovoluje, abychom my pracovali s Ním. Jak řekl Pavel: „Jáť jsem štípil, Apollo zaléval, ale Bůh dal zrůst.“36 Je to On, kdo urychluje své dílo v jeho čase.37 Pán skrze naše nesporně nedokonalé úsilí – našimi „malými prostředky“ – uskutečňuje věci veliké.38
Tato veliká a poslední dispensace neochvějně spěje ke svému završení – k Sionu na zemi, který se při slavném návratu Spasitele spojí se Sionem shůry. Církev Ježíše Krista byla pověřena, aby svět na tento den připravila, a připravuje ho. A tak o těchto Velikonocích skutečně oslavujme Vzkříšení Ježíše Krista a vše, čeho je předzvěstí: Jeho návrat, aby vládl během tisíce let pokoje, spravedlivý soud a dokonalá spravedlivost pro všechny, nesmrtelnost všech, kteří kdy žili na této zemi, a příslib věčného života. Kristovo Vzkříšení je vrcholným ujištěním o tom, že vše bude napraveno. Pracujme na budování Sionu, abychom onen den uspíšili. Ve jménu Ježíše Krista, amen.