Misionářská práce – podělte se o to, co máte v srdci
Ať již jste na této zemi kdekoli, existuje spousta příležitostí, jak se dělit o dobrou zprávu evangelia Ježíše Krista s druhými.
Minulý měsíc pozval náš drahý prorok, president Russell M. Nelson, členy Dvanácti, aby s ním jeli do Itálie na zasvěcení chrámu Řím. Cestou jsem přemýšlel o apoštolu Pavlovi a o jeho putováních. V jeho době by cesta z Jeruzaléma do Říma trvala asi 40 dní. Dnes, v jednom z mých oblíbených letadel, trvá ani ne 3 hodiny.
Bibličtí badatelé se domnívají, že Pavel napsal několik svých dopisů, které byly důležité pro posílení členů Církve tehdy i dnes, právě v Římě.
Pavel a další členové Církve v dávných dobách, oni Svatí prvních dnů, velmi dobře věděli, co znamená přinášet oběti. Mnozí byli krutě pronásledováni, někdy až k smrti.
V posledních 200 letech členové znovuzřízené Církve, Svatí posledních dnů, také zažili a zažívají pronásledování v mnoha podobách. Ale navzdory tomuto pronásledování (a někdy i díky němu) se Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nadále rozrůstá a nachází se nyní všude po celé zeměkouli.
Je toho potřeba ještě mnoho vykonat
Než však začneme péct dort, házet konfety a blahopřát si k tomuto pozoruhodnému úspěchu, uděláme dobře, když tento růst zasadíme do patřičné perspektivy.
Na světě je zhruba sedm a půl miliardy lidí a asi 16 milionů členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů – což je v tomto porovnání vskutku malé stádečko.1
Zároveň počty křesťanských věřících v některých částech světa klesají.2
Dokonce i v Pánově znovuzřízené Církvi – ačkoli celkový počet členů nadále roste – je mnoho těch, kteří si nečiní nárok na požehnání plynoucí z pravidelné účasti na činnostech Církve.
Jinak řečeno, ať již jste na této zemi kdekoli, existuje spousta příležitostí, jak se dělit o dobrou zprávu3 evangelia Ježíše Krista s lidmi, s nimiž se setkáváte, studujete, žijete, pracujete nebo se přátelíte.
Během uplynulého roku jsem měl úžasnou možnost se intenzivně zapojovat do celosvětových misionářských akcí Církve. Často jsem se v myšlenkách a modlitbách věnoval Spasitelovu význačnému pověření danému Jeho učedníkům – nám, Jeho dětem: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“4
Zápolil jsem s touto otázkou: „Jak můžeme my, jakožto členové Církve a učedníci Kristovi, nejlépe naplňovat toto důležité pověření ve svém každodenním životě?“
Dnes vás vybízím, abyste o téže otázce přemítali v srdci a mysli i vy.5
Dar pro misionářskou práci
Církevní vedoucí již celá desetiletí kladou důraz na onu pronikavou výzvu: „Každý člen misionářem!“6
Členové Církve Ježíše Krista – v dobách minulých i současných – se nadšeně a radostně dělili a dělí o evangelium se svými přáteli a známými. Jejich srdce žhne svědectvím o Ježíši Kristu a upřímně si přejí, aby tutéž radost, kterou ve Spasitelově evangeliu nacházejí oni, zakusili i ostatní.
Zdá se, že někteří členové Církve pro to mají zvláštní dar. S radostí působí jako vyslanci evangelia. Statečně a s potěšením slouží a vedou tuto práci jako členové-misionáři.
Nicméně další z nás jsou již poněkud váhavější. Když se na církevních shromážděních mluví o misionářské práci, pomalu klopí hlavu, dokud se neponoří pod okraj lavice, očima se zabořují do písem nebo je zavírají v hlubokém rozjímání, aby se vyhnuli očnímu kontaktu s ostatními členy.
Proč tomu tak je? Možná se cítíme provinile, že se více nesnažíme dělit o evangelium. Třeba se cítíme nejistě ohledně toho, jak na to. Nebo se možná cítíme nesměle, pokud jde o vykročení ze své komfortní zóny.
Rozumím tomu.
Pamatujte však na to, že Pán nikdy nepožadoval bezchybné misionářské úsilí na odborné úrovni. Místo toho „Pán požaduje srdce a ochotnou mysl“.7
Pokud již misionářskou práci děláte rádi, pokračujte v tom prosím a buďte příkladem pro druhé. Pán vám bude žehnat.
Pokud ale máte pocit, že se jen neochotně ploužíte, když se máte podělit o poselství evangelia, dovolte mi navrhnout pět kroků, které nevyvolávají žádné pocity viny a kterými se může řídit kdokoli, aby se tak zapojil do Spasitelova velikého pověření pomáhat shromažďovat Izrael.
Pět jednoduchých návrhů
Zaprvé – lněte těsněji k Bohu. Prvním velikým přikázáním je milovat Boha.8 To je ten prvořadý důvod, proč jsme zde na zemi. Položte si otázky: „Opravdu věřím v Nebeského Otce?“
„Miluji Ho a důvěřuji Mu?“
Čím těsněji budete k Nebeskému Otci lnout, tím více Jeho světla a radosti bude z vašeho nitra vyzařovat. Ostatní si budou všímat toho, že na vás je něco jedinečného a zvláštního. A budou se vás na to ptát.
Zadruhé – naplňujte své srdce láskou k druhým. Toto je druhé veliké přikázání.9 Snažte se opravdu vidět každého kolem sebe jako dítě Boží. Služte jim – bez ohledu na to, zda jsou jejich jména uvedena na seznamu těch, které máte na starosti v pastýřské službě.
Smějte se s nimi. Radujte se s nimi. Plačte s nimi. Respektujte je. Uzdravujte je, pozvedejte a posilujte.
Snažte se napodobovat lásku Kristovu a mějte s druhými soucit – i s těmi, kteří jsou k vám nelaskaví či kteří se vám vysmívají a přejí si vám ubližovat. Mějte je rádi a chovejte se k nim jako k dalším dětem Nebeského Otce.
Zatřetí – snažte se kráčet po cestě učednictví. Tak jak se bude prohlubovat vaše láska k Bohu a Jeho dětem, bude se prohlubovat i vaše odhodlání následovat Ježíše Krista.
O Jeho cestě se lze učit tím, že budete hodovat na Jeho slově a dbát učení novodobých proroků a apoštolů a uplatňovat ho. Když budete rozmlouvat s Nebeským Otcem s učenlivým a pokorným srdcem, vaše sebejistota a odvaha kráčet cestou Krista porostou.
Kráčet po cestě učednictví vyžaduje cvik – každý den, krůček za krůčkem, „milost za milost[í]“,10 řádku za řádkou.11 Někdy i dva kroky vpřed a jeden dozadu.
Důležité je, abyste to nevzdávali; snažte se to zvládnout. Nakonec se stanete lepšími, šťastnějšími a opravdovějšími. Mluvit s druhými o své víře se stane něčím normálním a přirozeným. Ve skutečnosti se evangelium stane natolik základní a drahocennou součástí vašeho života, že vám bude připadat nepřirozené s druhými o něm nemluvit. To se možná nestane hned – je to celoživotní úsilí. Ale stane se to.
Začtvrté – podělte se o to, co máte v srdci. Nežádám vás, abyste se postavili na roh ulice s megafonem a provolávali verše z Knihy Mormonovy. Žádám vás, abyste vždy vyhlíželi příležitosti zmínit v přirozeném a běžném kontaktu s lidmi – jak tváří v tvář, tak on-line – svou víru. Žádám vás, abyste „stá[li] jako svědkové“12 moci evangelia za všech dob – a bude-li to nutné, abyste použili i slova.13
„Evangelium Kristovo moc … Boží jest k spasení“, a proto můžete pociťovat sebedůvěru a být odvážní a pokorní, když se o něj dělíte s druhými.14 Může se zdát, že sebedůvěra, odvaha a pokora jsou protichůdné vlastnosti, ale tak tomu není. Odrážejí Spasitelovu výzvu, abyste neskrývali hodnoty a zásady evangelia pod „kbelec“, ale abyste nechali své světlo svítit, aby vaše dobré skutky vzdávaly slávu Otci v nebi.15
Existují běžné a přirozené možnosti, jak to dělat – od každodenních skutků laskavosti přes osobní svědectví na YouTube, Facebooku, Instagramu nebo Twitteru k prostým rozhovorům s lidmi, s nimiž se setkáváte. Letos se doma a v Nedělní škole učíme z Nového zákona. Jak úžasná příležitost pozvat přátele a sousedy na shromáždění a k vám domů, aby se učili o Spasiteli s vámi! Řekněte jim o aplikaci Knihovna evangelia, kde mohou najít materiály z osnov Pojď, následuj mne. Pokud znáte nějaké mladé lidi a jejich rodiny, dejte jim brožurku Pro posílení mládeže a pozvěte je, aby přišli a podívali se, jak se naši mladí členové snaží podle těchto zásad žít.
Pokud se vás někdo zeptá, co jste dělali o víkendu, nerozpakujte se mluvit o tom, co jste zažili na shromáždění. Povězte jim o tom, jak před shromážděnými členy stály malé děti a nadšeně zpívaly o tom, jak je jejich příkladem Pán Ježíš. Povězte jim o skupině mládeže, která pomáhala seniorům v domově důchodců sestavovat jejich osobní historii. Povězte jim o nedávných změnách v našem rozvrhu nedělních shromáždění a o tom, jak to žehná vaší rodině. Nebo vysvětlete, proč klademe důraz na to, že toto je Církev Ježíše Krista a že my jsme Svatí posledních dnů, podobně jako se i členové Církve v dávných dobách nazývali Svatými.
Podělte se s lidmi – tak, jak vám to přijde přirozené a normální – o to, proč jsou pro vás Ježíš Kristus a Jeho Církev důležití. Pozvěte je, aby přišli a viděli.16 A pak je povzbuďte, aby přišli a pomohli. V naší Církvi existuje řada možností, jak mohou lidé pomáhat.
Nemodlete se jen o to, aby misionáři našli ty vyvolené. Modlete se každý den z celého srdce o to, abyste vy našli ty, kteří přijdou a uvidí, přijdou a pomohou a přijdou a zůstanou. A misionáře na plný úvazek do toho zapojte. Jsou jako andělé, připraveni pomoci!
Když se budete s druhými dělit o tuto dobrou zprávu – o evangelium Ježíše Krista – čiňte tak s láskou a trpělivostí. Pokud mluvíme s lidmi pouze s očekáváním, že si zakrátko obléknou bílou kombinézu a budou se ptát na nejkratší cestu ke křtitelnici, pak to děláme špatně.
Někteří z těch, kteří přijdou a uvidí, možná nikdy do Církve nevstoupí; jiní do ní vstoupí později. Je to jejich rozhodnutí. To však nic nemění na naší lásce k nim. A nemění to nic ani na našem nadšeném úsilí nadále zvát jednotlivce a rodiny, aby přišli a viděli, přišli a pomohli a přišli a zůstali.
Zapáté – důvěřujte Pánu, že bude konat zázraky. Pochopte, že vaším úkolem není druhé obracet. To je úloha Ducha Svatého. Vaší úlohou je podělit se o to, co máte v srdci, a žít v souladu se svým přesvědčením.
A tak neztrácejte odvahu, pokud někdo poselství evangelia hned nepřijme. Nejedná se o vaše osobní selhání.
Je to mezi oním jednotlivcem a Nebeským Otcem.
Vaším úkolem je milovat Boha a své bližní, Jeho děti.
Věřte, milujte a konejte.
Kráčejte po této cestě a Bůh bude skrze vás konat zázraky, aby požehnal svým drahocenným dětem.
Těchto pět doporučení vám pomůže dělat to, co dělají učedníci Ježíše Krista již od dávných dob. Jeho evangelium a Jeho Církev jsou důležitou součástí vašeho života a toho, kým jste a co děláte. A tak zvěte druhé, aby přišli a viděli a aby přišli a pomohli – Bůh pak vykoná svou spásnou práci, a oni přijdou a zůstanou.
Co když je to ale těžké?
Možná však namítnete: „Ale co když toto všechno udělám a lidé na to nebudou reagovat dobře? Co když budou ohledně Církve kritičtí? Co když se se mnou přestanou přátelit?“
Ano, to se může stát. Již od dávných dob jsou učedníci Ježíše Krista často pronásledováni.17 Apoštol Petr řekl: „Z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se.“18 První Svatí se radovali z toho, že „jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše“.19
Pamatujte na to, že Pán pracuje tajemnými způsoby. Může se stát, že díky vaší křesťanské reakci na něčí odmítnutí se některé zatvrzelé srdce obměkčí.
Jako apoštol Pána Ježíše Krista vám žehnám sebedůvěrou, abyste byli živoucím svědectvím hodnot evangelia, odvahou, aby vás druzí vždy rozpoznali jako členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a pokorou, abyste svou pomocí na Jeho díle vyjadřovali svou lásku k Nebeskému Otci a Jeho dětem.
Drazí přátelé, budete se radovat z vědomí, že jste důležitou součástí dávno předpovídaného shromažďování Izraele a že připravujete Kristův příchod, který nastane s „mocí a slávou velikou; se všemi svatými anděly“.20
Nebeský Otec vás zná. Pán vás miluje. Bůh vám bude žehnat. Toto dílo zřídil On. Vy to zvládnete. Zvládneme to společně!
O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.