Budujte pevnost duchovnosti a ochrany
Když žijeme podle evangelia Ježíše Krista, když čerpáme ze Spasitelova Usmíření a tlačíme se kupředu s vírou, jsme opevněni proti protivníkovi.
Drazí bratři a sestry, zatímco se tato konference pomalu chýlí ke konci, děkuji Otci v nebi za rady, pravdy a zjevení, které během těchto dvou dnů zazněly od tohoto řečnického pultu. Učili nás služebníci Boží, kteří jsou povoláni pronášet Jeho svatá slova. Ve zjevení posledních dnů nám Pán připomíná: „Ať [praveno] mým vlastním hlasem, nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“1
Když se dívám na toto ohromné shromáždění Svatých a představuji si členy sledující generální konferenci po celém světě, myslím na shromáždění v Knize Mormonově, kdy se Ježíš Kristus po svém Ukřižování zjevil Nefitům. Učil je evangeliu a poté je povzbuzoval: „Jděte do domova svého a přemítejte o věcech, o kterých jsem mluvil, a proste Otce ve jménu mém, abyste porozuměli.“2
Jít do svého domova a přemítat je další krok k tomu, abychom si slova proroků a církevních vedoucích pronesených při této posvátné příležitosti vzali k srdci. Domovy zaměřené na Krista jsou pevnostmi království Božího na zemi v době, kdy, jak bylo prorokováno, ďábel zuří „v srdci dětí lidských a … [podněcuje je] ke hněvu proti tomu, co je dobré“.3
Lidé odedávna budovali pevnosti, aby se k nim nedostal nepřítel. Tyto pevnosti často měly strážní věž, ze které strážní – podobně jako proroci – varovali před hrozícími vpády vojsk a nadcházejícími útoky.
V počátcích pionýrské doby v Utahu byl můj pradědeček Thomas Rasband s rodinou jedním z prvních osadníků, kteří vstoupili do údolí Heber Valley u úpatí nádherných Wasatchských hor.
V roce 1859 Thomas pomáhal stavět pevnost Heber, jež je měla chránit. Byla to jednoduchá stavba z topolových klád umístěných jedna vedle druhé a tvořících obvod pevnosti. Uvnitř pevnosti stály sruby přistavěné k této obvodové zdi. Tato stavba poskytovala rodinám pionýrů bezpečí a ochranu, zatímco tam zapouštěli kořeny a uctívali Pána.
Právě tak je tomu i s námi. Náš domov je pevností, jež nás chrání před zlými vlivy světa. V domově přicházíme ke Kristu tím, že se učíme následovat Jeho přikázání, studujeme písma, pronášíme společné modlitby a navzájem si pomáháme zůstat na cestě smlouvy. Cílem toho, proč je nově kladen důraz na osobní a rodinné studium v domově za pomoci osnov Pojď, následuj mne, je „prohloubit naše obrácení a pomoci nám stát se více takovými, jako je Ježíš Kristus“.4 Díky tomu se staneme tím, co Pavel nazývá novým stvořením,5 přičemž naše srdce a duše budou v souladu s Bohem. Tuto sílu potřebujeme, abychom dokázali čelit útokům protivníka a odrážet je.
Když budeme žít s oddaností zrozenou z víry v Ježíše Krista, budeme pociťovat pokojnou přítomnost Ducha Svatého, který nás vede k pravdě, inspiruje nás, abychom v životě byli hodni Pánových požehnání, a svědčí o tom, že Bůh žije a miluje nás. A to vše v pevnosti našeho domova. Pamatujte však, že náš domov je mocný jen do míry duchovní síly každého z těch, kteří jsou mezi jeho zdmi.
President Russell M. Nelson učil: „V nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat.“6 On jako Pánův žijící prorok, vidoucí a zjevovatel v této době, strážný na věži naší pevnosti, Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, vidí pohyby vojsk nepřítele.
Bratři a sestry, vedeme válku se Satanem o duše lidí. Bitevní linie byly vytyčeny v předpozemském životě. Satan a třetina dětí Otce v nebi se odvrátili od Jeho zaslíbení oslavení. Od té doby protivníkovi přívrženci bojují s věrnými lidmi, kteří si volí plán Otce.
Satan ví, že jeho dny jsou sečteny a že času ubývá. Ačkoli je lstivý a vychytralý, nezvítězí. Boj o každou duši však zuří dál.
Abychom se ochránili, musíme si pro svou duši vybudovat pevnost duchovnosti a ochrany; pevnost, do které onen zlý nepronikne.
Satan je rafinovaný had, který se nám vplíží do mysli i do srdce, když nebudeme ostražití ve chvíli, kdy budeme čelit zklamání nebo ztrácet naději. Svádí nás lichocením, příslibem snadného života, pohodlím nebo chvilkovým opojením, když jsme zkroušení. Ospravedlňuje pýchu, nelaskavost, nepoctivost, nespokojenost a nemorálnost, a časem se může stát, že již „[nebudeme míti] citu“.7 Může nás opustit Duch. „A tak ďábel klame duši jejich a svádí je opatrně dolů do pekla.“8
Naproti tomu můžeme často mocně pociťovat Ducha, když Bohu pějeme chválu slovy podobnými těmto:
Jak mocná pevnost je náš Bůh,
věž nezdolná a pevná!
Pomocník silný je náš Bůh,
On lék na každý bol má.9
Když si vybudujeme pevnost duchovní síly, budeme se moci vyhnout výpadům protivníka, odvrátit se od něho a pocítit pokoj Ducha. Budeme moci následovat příklad našeho Pána a Spasitele, který, když byl pokoušen v pustině, řekl: „Jdi pryč ode mne, satanáši.“10 Každý z nás se tomu, jak to dokázat, musí naučit skrze životní zkušenosti.
Takový spravedlivý záměr je dobře popsán v Knize Mormonově, kdy velitel Moroni připravil Nefity na to, aby čelili útokům podvodného, krvežíznivého, mocichtivého Amalikiáše. Moroni pro ochranu Nefitů postavil pevnosti, „aby mohli žíti pro Pána, svého Boha, a aby si uhájili to, co jejich nepřátelé nazývali věcí křesťanů“.11 Moroni „byl pevný ve víře v Krista“12 a věrný v „zachovávání přikázání Božích … a … odporování nepravosti“.13
Když Lamanité vyšli do bitvy, připravenost Nefitů je ohromila, a utrpěli porážku. Nefité děkovali „Pánu, svému Bohu, za jeho nesmírnou moc při jejich vysvobození z rukou jejich nepřátel“.14 Za účelem ochrany zvenčí si vybudovali pevnosti a uvnitř – hluboko ve své duši – posílili svou víru v Pána Ježíše Krista.
Jak se můžeme v neklidných dobách opevnit, abychom mohli být „nástrojem v rukou Božích, abychom uskutečnili toto veliké dílo“?15 Podívejme se do písem.
Jsme poslušní. Pán přikázal otci Lehimu, aby své syny poslal zpět do Jeruzaléma, aby „usilovali o záznamy a donesli je sem dolů do pustiny“.16 Lehi nepochyboval; neptal se proč ani jak. Nepochyboval ani Nefi, který odpověděl: „Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán.“17
Jednáme s ochotnou poslušností jako Nefi? Nebo máme sklon o Božích přikázáních spíše pochybovat jako Nefiovi bratři, kteří se kvůli nedostatku víry nakonec od Pána odvrátili? Poslušnost, uplatňovaná ve „svatosti srdce“,18 je tím, co po nás Pán žádá.
Důvěřujeme Pánu, který Jozuemu, jenž se připravoval vést Izraelity do zaslíbené země, řekl: „Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koli obrátíš.“19 Jozue těmto slovům důvěřoval a radil lidu: „Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi.“20 Pán rozdělil vody Jordánu a ukončil tím čtyřicetileté putování Izraelitů pouští.
Stojíme za pravdou stejně jako prorok Abinadi v Knize Mormonově. Když byl uvězněný Abinadi předveden před krále Noéma a jeho zlovolné kněží, učil je Desateru přikázání a mocně kázal, že Kristus „sestoupí mezi děti lidské a vykoupí lid svůj“.21 Poté s hluboce zakořeněnou vírou pronesl slova „ó Bože, přijmi moji duši“22 a vytrpěl „smrt ohněm“.23
Smlouvy uzavíráme a obnovujeme přijímáním svátosti a uctíváním Boha v chrámu. Svátost je ústředním bodem nedělních bohoslužeb, kdy získáváme zaslíbení, že budeme „vždy míti jeho Ducha, aby byl s [námi]“.24 Tímto posvátným obřadem se zavazujeme, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista, budeme Ho následovat a přijmeme své zodpovědnosti v tomto božském díle, jako to činil On. V chrámu můžeme odložit „věci tohoto světa“25 a pociťovat Pánovu přítomnost a Jeho nadpozemský pokoj. Můžeme se zaměřit na své předky, rodinu a věčný život v přítomnosti Otce. Není divu, že president Nelson nedávno v Římě uvedl: „Dobro, které vzejde z tohoto chrámu, je nezměrné.“26
Ve všem, co děláme, máme být bezúhonní. Máme rozvíjet svou schopnost rozlišování a kázeň, abychom se nemuseli neustále rozhodovat, co je správné a co je špatné. Máme si vzít k srdci slova Petra, raného apoštola Církve, který nás varoval: „Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“27
Když pilně posilujeme svá opevnění, stáváme se jako učedníci Ježíše Krista takovými, jako je On, přičemž naše vlastní duše je pod Jeho ochranou.
Vaše svědectví o Ježíši Kristu je vaší osobní pevností, bezpečím pro vaši duši. Když můj pradědeček spolu s dalšími pionýry stavěl pevnost Heber, stavěli vedle sebe jeden kmen za druhým, dokud pevnost nebyla „příslušně vzděl[ána]“28 a neposkytovala jim ochranu. Právě tak je tomu i se svědectvím. Od Svatého Ducha získáváme jedno svědectví za druhým, zatímco promlouvá k našemu duchu a učí nás „pravdu u vnitřnostech“.29 Když žijeme podle evangelia Ježíše Krista, když čerpáme ze Spasitelova Usmíření a tlačíme se kupředu s vírou, a ne s obavami, jsme opevněni proti útokům protivníka. Naše svědectví nás spojuje s nebem a jsme požehnáni tím, že známe „pravdu ohledně všech věcí“.30 A – podobni pionýrům chráněným pevností – spočíváme v bezpečném objetí náruče Spasitelovy lásky.
Prorok Eter učil: „Pročež, kdokoli věří v Boha, může s jistotou doufati v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží, kterážto naděje pochází z víry a stává se kotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími dobrými skutky, vedouc je k tomu, aby oslavovali Boha.“31
Drazí bratři a sestry, zanechávám vám své požehnání, abyste kráčeli kupředu s vírou v Pána a v Jeho evangelium. Vezměte ty, kteří klopýtají, kolem ramen, a se silou Ducha, která ve vás spočívá, je s láskou veďte zpět do pevnosti duchovnosti a ochrany. Snažte se být jako Ježíš32 ve všem, co děláte, vyhýbejte se zlu a pokušením; čiňte pokání, jak nás k tomu včera nabádal náš drahý prorok; buďte upřímní v srdci, buďte bezúhonní a čistí, projevujte soucit a pravou lásku a milujte Pána svého Boha s oddaností pravého učedníka.
Naše svědectví o evangeliu Ježíše Krista, náš domov, rodina a členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů budou naší osobní pevností ochrany, která nás obklopuje a ochraňuje nás před mocí onoho zlého. O tom vydávám posvátné svědectví ve jménu našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, amen.