Usilujme o poznání prostřednictvím Ducha

Starší Mathias Held

Sedmdesátník

Je zapotřebí naučit se rozlišovat pravdu nejen prostřednictvím racionální mysli, ale také skrze onen velmi tichý a jemný hlas Ducha.

Drazí bratři a sestry, Pán nám opakovaně říká, abychom usilovali „o vědomosti, dokonce studiem a také vírou“.¹ Světlo a vědomosti lze získat nejen prostřednictvím logického uvažování v mysli, ale také skrze vedení a inspiraci Ducha Svatého.

Tento další zdroj poznání nebyl vždy součástí mého života.

Spolu se svou drahou manželkou Irene jsem vstoupil do Církve před 31 lety, krátce po svatbě. Oba jsme vyrůstali v Kolumbii, ale několik měsíců poté, co jsme se vzali, jsme se kvůli mé práci přestěhovali do Německa. Byli jsme velmi mladí a měli velké naděje a očekávání; byla to doba plná nadšení a radosti.

Zatímco jsem se soustředěně věnoval své profesi, Irene získala pocit, že obdržíme nějaké poselství z nebe, aniž by věděla, jak či kdy. A tak začala k nám domů pouštět všelijaké podomní prodejce encyklopedií, vysavačů, kuchařských knih, kuchyňských spotřebičů a tak dále, přičemž stále očekávala ono jedinečné poselství.

Jednou večer mi řekla, že na dveře zaklepali dva mladí muži v tmavém obleku a že měla velmi jasný a silný dojem, že je má pustit dál. Říkali, že by s ní chtěli hovořit o Bohu, ale že přijdou jindy, až budu doma také já. Mohlo být toto ono očekávané poselství?

Začali nás navštěvovat, provázeli nás četbou písem a my jsme začali chápat klíčovou důležitost Ježíše Krista jako našeho Spasitele a Vykupitele. Brzy jsme litovali, že jsme byli pokřtěni již jako miminka, což nepředstavovalo vědomou smlouvu. Nicméně dát se pokřtít znovu by také znamenalo stát se členy této nové Církve, a tak jsme si o ní nejprve museli všechno zjistit.

Ale jak jsme měli vědět, zda to, co nám misionáři povídají o Knize Mormonově, o Josephu Smithovi a o plánu spasení, je všechno skutečně pravda? Ze slov Páně jsme již dříve vyrozuměli, že druhé můžeme poznat „po ovoci jejich“.² A tak jsme začali velmi systematicky Církev zkoumat tím, že jsme ono ovoce hledali skrze optiku své velmi racionální mysli. Co jsme spatřili? Viděli jsme:

Úžasné rodiny a přátelské a šťastné lidi, kteří chápali, že v tomto životě máme pociťovat radost, a nikoli jen trpět a strádat.
Církev, která nemá placené duchovenstvo, ale v níž úkoly a zodpovědnosti přijímají sami členové.
Církev, kde jsou středem všeho Ježíš Kristus a rodina, kde se členové jednou měsíčně postí a darují prostředky na pomoc chudým a potřebným, kde se podporují zdravé návyky a kde se učí, že nemáme požívat návykové látky.

A navíc:

Líbilo se nám, že se klade důraz na osobní růst, vzdělání, tvrdou práci a soběstačnost.
Dozvěděli jsme se o pozoruhodném programu humanitární pomoci.
Udělaly na nás dojem generální konference s mocnou hudbou a hlubokými duchovními zásadami, jež tam zaznívají.

S ohledem na výše zmíněné jsme neměli Církvi co vytknout. Naopak – vše, co jsme viděli, se nám velmi líbilo. Ale stále jsme nedokázali učinit ono rozhodnutí dát se pokřtít, protože jsme předtím chtěli nejprve všechno poznat.

Pán nás však navzdory naší nerozhodnosti trpělivě připravoval, utvářel nás a pomáhal nám uvědomit si, že je zapotřebí naučit se rozlišovat pravdu nejen prostřednictvím racionální mysli, ale také skrze onen velmi tichý a jemný hlas Ducha, který promlouvá zejména k našemu srdci.

Onen hlas a výsledný pocit se objevil jednoho večera po deseti měsících studia evangelia, když jsme v Mosiášovi 18 četli: „Jelikož si přejete … nésti si navzájem břemena svá … a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, … je-li toto přání srdce vašeho, co máte proti tomu, abyste byli pokřtěni ve jménu Páně?“³

Tato pasáž z Knihy Mormonovy nám vstoupila do srdce i do duše, a my jsme náhle pocítili a poznali, že skutečně není důvod, proč se nedat pokřtít. Uvědomili jsme si, že tužby zmíněné v těchto verších jsou zároveň přáními našeho srdce a že představují to, na čem opravdu záleží. Byly důležitější než to, abychom všechno pochopili, neboť jsme již věděli dost. Vždy jsme se spoléhali na ruku milujícího Nebeského Otce, jež nás vedla, a byli jsme přesvědčeni, že nás povede i nadále.

A tak jsme si téhož dne stanovili datum křtu a brzy nato se dali konečně pokřtít!

A co jsme díky tomuto zážitku zjistili?

Zaprvé – zjistili jsme, že můžeme plně důvěřovat milujícímu Nebeskému Otci, jenž se nám neustále snaží pomáhat stát se takovými, jakými ví, že se stát můžeme. Potvrdili jsme si hlubokou pravdivost těchto Jeho slov: „Dám dětem lidským řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu; a požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje …, neboť ti se naučí moudrosti; neboť tomu, kdo přijímá, dám více.“⁴

A zadruhé – zjistili jsme, že kromě naší racionální mysli ještě existuje jiný rozměr získávání poznání, který nám může poskytnou vedení a porozumění. A tím je tichý a jemný hlas Jeho Svatého Ducha, který promlouvá k našemu srdci a mysli.

Rád tuto zásadu přirovnávám k našim zrakovým schopnostem. Náš Otec v nebi nám dal nikoli jen jedno, ale dvě fyzické oči. Vidíme dostatečně dobře i jen jedním okem, ale druhé oko nám poskytuje další perspektivu. Když mozek složí obě tyto perspektivy dohromady, vznikne trojrozměrný obraz našeho okolí.

Podobně máme k dispozici i dva zdroje informací, a to skrze své fyzické a duchovní schopnosti. V naší mysli vzniká prostřednictvím fyzických smyslů a uvažování jeden vjem. Avšak prostřednictvím Ducha Svatého nám Otec poskytuje také druhou perspektivu, která je ve skutečnosti ta nejdůležitější a nejpravdivější, protože pochází přímo od Něj. Ale vzhledem k tomu, že našeptávání Ducha je mnohdy velmi tiché, mnoho lidí tento další zdroj vědomě nesleduje.

Když se tyto dvě perspektivy v naší duši posléze spojí, odráží jeden úplný obrázek skutečnost takovou, jaká opravdu je. Je také pravda, že prostřednictvím perspektivy Ducha Svatého může dojít k odhalení, že určité „skutečnosti“, tak jak je zachycuje výhradně naše rozumová činnost, jsou zavádějící či prostě chybné. Pamatujte na slova Moroniho: „Mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“⁵

Za oněch 31 let, co jsem členem Církve, jsem mnohokrát zažil, že pokud se spoléháme pouze na svou racionální mysl a popíráme či opomíjíme duchovní poznatky, které můžeme získat prostřednictvím našeptávání a dojmů Ducha Svatého, je to, jako bychom kráčeli životem jednoocí. Dostali jsme však – obrazně řečeno – ve skutečnosti oči dvě. Jedině když složíme oba pohledy, můžeme získat pravdivý a úplný obraz veškerých pravd a všeho, čím v životě procházíme, a také hluboké porozumění vlastní identitě a účelu jakožto dětí žijícího Nebeského Otce.

Připomíná mi to zásadu, jíž vloni učil president Russell M. Nelson: „V nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat.“⁶

S absolutní jistotou jsem poznal, že:

Máme milujícího Otce v nebi a všichni jsme souhlasili s tím, že v rámci božského plánu přijdeme na tuto zemi.
Ježíš je Kristus; žije a je to můj Spasitel a Vykupitel.
Joseph, prostý chlapec z farmy, byl povolán a stal se mocným prorokem, jenž stojí u zrodu tohoto všeho – dispensace plnosti časů se všemi jejími klíči, mocí a pravomocí svatého kněžství Božího.
Kniha Mormonova je dalším svědectvím o Ježíši Kristu a rodiny mají spolu zůstat na věky.
Náš Pán, Ježíš Kristus, vede v dnešní době tuto svou znovuzřízenou Církev skrze našeho žijícího proroka, presidenta Russella M. Nelsona.

Tyto a mnohé další cenné pravdy se stávají duchovními stavebními kameny toho, čím mi Bůh pomáhá se stát. A těším se na mnohé další nové nauky, které si přeje, abychom já i vy přijali, zatímco budeme kráčet tímto úžasným životem a učit se „dokonce studiem a také vírou“.

Vím, že tyto skutečnosti jsou pravdivé, a svědčím o nich ve jménu Ježíše Krista, amen.