Všechny věci budou společně působiti pro vaše dobro
Když budeme hledat, modlit se a věřit, rozeznáme zázraky ve svém životě a začneme vykonávat zázraky v životě druhých.
Velice ráda čtu. Ale těžce nesu, když je příběh příliš napínavý – když je život hrdiny příliš nebezpečný, smutný nebo složitý. Proto si nejdříve musím přečíst konec, abych se ujistila, že s hlavní postavou všechno dobře dopadne.
V jistém smyslu jsme všichni ve svém vlastním příběhu, příběhu svého vlastního života. Někdy máme pocit, že je náš příběh příliš napínavý, a chtěli bychom si předem přečíst, jak skončíme, abychom se ujistili, že vše dopadne dobře. Ačkoli neznáme konkrétní podrobnosti svých životních zkoušek, pokud žijeme spravedlivě, naštěstí něco o své budoucnosti víme.
Kniha nauk a smluv 90:24 nám dává tento náhled: „Pilně hledejte, stále se modlete, [a buďte věřící, a všechny věci budou působiti společně pro vaše dobro, jestliže budete kráčeti] ve spravedlnosti.“ Pánův ohromující slib, že všechny věci budou společně působiti pro naše dobro, se v písmech opakuje mnohokrát, obzvláště lidem nebo prorokům, kteří jsou sužováni zkouškami svého životního příběhu.
Cítím, že tento slib pochází od něžného, pečujícího Otce, který si přeje nám žehnat a dát nám důvod k naději v naší pozemské pouti. Znalost, že nakonec všechny věci budou společně působiti pro naše dobro, nám pomůže, abychom přestáli soužení jako věrný lid z písem, který znal Jeho sliby a věřil jim, „zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali“ (Židům 11:13). I my můžeme tento slib vítat.
Někdy vidíme okamžité naplnění tohoto slibu. Jindy prosíme celá léta, než uvidíme, že se vytoužené sliby naplnily. Někdy i my, jako věrný Abraham, sliby vítáme, ale za pobytu na zemi „podlé víry [zemřeme], nevzavše zaslíbení“ (Židům 11:13). Zatímco v některých případech může být pravda, že naše slíbená požehnání budou naplněna až ve věčnostech, je také pravda, že když hledáme, modlíme se a věříme, často rozeznáme, že věci společně působí pro naše dobro už v tomto životě.
Když čtu o tom, co zažili Ježíšovi apoštolové po Jeho smrti, vidím, že byli často a surově pronásledováni, kamenováni a vězněni. Žili však s odvahou a s vírou. Věděli, že nakonec všechny věci budou společně působit pro jejich dobro. Věděli také, že skrze prozatímní požehnání a zázraky už věci společně působí. Byli podporováni, vyučováni a ochraňováni. Nevítali jen sliby vzdálené, ale také ty zdejší a současné.
V Petrově životě se stal nádherný zázrak, když ho uvěznil král Heródes. Apoštol Jakub byl zrovna zabit a Petr byl uvržen do vězení, které pečlivě hlídalo šestnáct mužů. Přemýšlím, zdali se cítil tak, jako prorok Joseph Smith, když trpěl ve vězení Liberty. Právě tam slíbil Pán Josephovi „všechny tyto věci ti dají zkušenosti a slouží k tvému dobru“ (NaS 122:7). Může být těžké uvěřit tomuto slibu během takových zkoušek, ale Pán žehnal jak Petrovi, tak i Josephovi.
Lid Církve se shromáždil v „ustavičné“ modlitbě za Petra. Potom se přihodilo něco nádherného. V noci, když Petr spal mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy, anděl Páně „udeřiv Petra“, „zbudil ho“ a „spadli jemu ti řetězové z rukou“. Petr přemýšlel, zdali se mu to nezdá. Následoval anděla kolem stráží skrze železnou bránu a ven na ulici „a hned odšel anděl od něho“. Potom si Petr uvědomil, že to nebyl sen. Byl zázračně osvobozen. Pán mu žehnal právě v tu chvíli.
Šel do domu, ve kterém se členové Církve shromáždili, aby se za něj modlili. Když Petr zaklepal, přišla ke dveřím mladá žena (právě taková, jako vy, mladé ženy) jménem Ródé. Uslyšela Petrův hlas a poznala ho. Písma říkají, že měla „radost“. V návalu nadšení ho ale zapomněla pustit dovnitř. Místo toho běžela zpět, aby ostatním zvěstovala nádhernou novinu, že Petr stojí u dveří. Oni jí nevěřili a hádali se s ní a říkali, že neví, o čem mluví. Petr zatím dál tloukl na dveře a čekal. Když za ním nakonec přišli, „ulekli se“. (Viz Skutkové 12:4–17.)
Tito lidé se ustavičně modlili, aby se stal zázrak, ale když Pán jejich modlitby vyslyšel, byli udiveni. Pánova dobrotivost je v Jeho zázračné odezvě překvapila. Rozeznáváme ve svém životě naplnění slibů? Jako se tázal Spasitel: „Oči majíce, nevidíte?“ (Marek 8:18.) Oči majíce, vidíme?
Všude kolem jsou mladé ženy, které ve svém vlastním příběhu čelí nebezpečí a těžkostem. Jako u Petra, „andělé… budou kolem vás, aby vás posilovali“. (NaS 84:88.) Budou nám pomáhat nést naše pozemská břemena. V našem životě jsou často oněmi anděly lidé kolem nás, lidé, kteří nás milují a kteří se podvolují tomu, aby byli nástroji v rukou Páně. President Spencer W. Kimball řekl: „Bůh si nás všímá a dohlíží na nás. Naše potřeby ale obvykle uspokojuje skrze druhého člověka. Je proto nezbytné, abychom v království sloužili jeden druhému.“ („There Is Purpose in Life“, New Era, Sept. 1974, 5.)
Vážím si obdivuhodných mladých žen a vedoucích Mladých žen, matek a otců a dobrých přátel, kteří posilují jeden druhého. Vy jste těmi anděly, kteří pomáhají naplňovat sliby Nebeského Otce v životě Jeho milovaných dětí.
Skupina Mladých žen v Oklahomě se modlila k Nebeskému Otci, aby zjistila, jak mohou nejlépe začlenit novou neslyšící dívku z Úlů mezi sebe. Snažily se ze všech sil, aby byly Jeho nástroji a Jeho rukama (a to doslovně), když této mladé ženě pomáhaly. Zázrak zaplavil celý sbor, když se mladé ženy staly anděly povznášejícími Alexis, novou členku z Úlů.
Alexis řekla: „Byla jsem z postupu do Mladých žen nervózní i nadšená. Máma mi vždy překládá do znakové řeči, protože neslyším. Po úvodní modlitbě a písni sestra Hoskinová, presidentka Mladých žen, řekla: ‚Alexis, máme pro tebe dárek.‘ Všechny dívky pak povstaly a začaly něco říkat znakovou řečí. Bylo to něco zvláštního. Později jsem zjistila, že to bylo téma Mladých žen. Dívky našeho sboru se tomu naučily, aby mne překvapily.
Vím, že mne Nebeský Otec miluje, díky obdivuhodným lidem tady na zemi, kteří mi prokazují lásku, obzvláště díky dívkám v mé třídě Mladých žen a mým vedoucím Mladých žen, které mi překládají do znakové řeči a pomáhají mi učit se evangeliu“ (dopis generálnímu předsednictvu Mladých žen).
Sestra Hoskinová, presidentka Mladých žen, se vytrvale modlila, aby věděla, jak Alexis pomoci. Napsala:
„Byla jsem presidentkou Mladých žen ve svém sboru teprve týden, když jsem si začala dělat starosti s dívkou nastupující do Úlů. Alexis je sluchově postižená a já jsem si dělala starosti, jak jí pomohu zapadnout a jak jí ukážu, že k nám patří. Trápila jsem se s tím už po mnoho dní a mnoho modliteb, když jsem se uprostřed noci probudila ze snu, ve kterém jsem viděla, jak skupina mladých žen stojí pospolu a recitují téma Mladých žen ve znakové řeči. Znala jsem odpověď na své modlitby.
Byl to náročný úkol. Zabralo to hodiny – celý večer vzájemného sdružení a týdenní procvičování, než jsme byly připraveny. Když měla Alexis narozeniny, všechny jsme byly napjaté i nervózní. Pozvala jsem Alexis a její maminku před dívky a řekla jsem (pro Alexis ve znakové řeči): ‚Máme pro tebe dárek. Nyní patříš k nám.‘ Pak jsme se postavily a téma přednesly slovně i ve znakové řeči. Bylo cítit tak silného Ducha, že toho nebylo moc slyšet, protože jsme všechny plakaly, ale dívkám se to moc povedlo. Alexis jen zářila. Věděla, že k nám patří.
Poznaly jsme, že Nebeský Otec nás miluje všechny a že někdy jsme my Jeho hlasem a Jeho rukama, abychom druhým pomohly tuto lásku pocítit. Poznaly jsme, že služba přináší největší radost. Poznala jsem, jak je důležité následovat vnuknutí, i když vyžaduje spoustu práce a zdá se, že je neuskutečnitelné“ (dopis generálnímu předsednictvu Mladých žen).
Představte si, jak se po celá ta léta maminka Alexis modlila za svou dceru se stejnými nadějemi a sny, jaké má pro svou dceru každá matka. Řekla:
„Jako matka postižené dcery jsem zvyklá dělat něco navíc, abych jí pomohla, aby se jí v životě dařilo. Protože je neslyšící, často jí stojím po boku a překládám jí. Dokážete si představit pocity, které mne zaplavily, když jí mladé ženy začaly recitovat téma Mladých žen ve znakové řeči? Jak jsem tam tak stála a se slzami v očích se dívala, verš, který mi proběhl myslí, byl z Matouše 25:40: ‚Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.‘
Nevšední láska a služba, kterou tyto mladé ženy prokázaly, toho dne teprve začínala. Mnohé z nich věnovaly svůj čas a úsilí tomu, aby se naučily znakovou řeč a nyní s překládáním pro Alexis na shromáždění pomáhají. Vždy jsem se za Alexis modlila, aby byla šťastná, rozvíjela se a věděla, že je milována.
Já, její rodič, jsem získala silnější svědectví o Spasiteli, když jsem viděla službu a lásku těchto dívek a jejich vedoucích. Někdy nám byla starost o dceru těžkým břemenem, ale stalo se lehčím skrze činy těchto věrných mladých žen a jejich moudrých vedoucích.“
Tato matka se modlila k Pánu o pomoc a nyní skrze pomoc druhých, skrze anděly na zemi, viděla, že všechny věci společně působí pro dobro její dcery.
Jiné mladé ženy v tomto sboru vyprávěly, jak skrze tuto službu rostou. Presidentka třídy dívek Vavřínů řekla, že naučit se téma ve znakové řeči bylo obtížné, ale že cítily, jak jim Duch pomáhá. Řekla: „Nespěchaly jsme s recitací tématu, jak to obvykle děláme. Přemýšlely jsme o slovech a ukazovaly je někomu jinému, aby i [ona] mohla ta slova znát, a mě těšilo vědomí, že teď našemu tématu rozumí a ví, že i ona je dcerou Boží.“
Zapojili se i mladí muži. Při přípravě na nadcházející taneční večer ve sboru se naučili, jak se ve znakové řeči řekne: „Smím prosit?“ Díky tomu Alexis nevynechala jediný tanec. Kněží se pro ni naučili žehnat svátost ve znakové řeči. Duch lásky prostoupil celý sbor.
Každý sbor nebo odbočka, každý domov nebo rodina, má svoji Alexis, která je postižená, ať už tělesně, citově nebo duchovně, která se modlí s důvěrou, že i přes všechny potíže nakonec „všechny věci budou společně působiti k [jejímu] dobru“. Každá z nás může být nástrojem v rukou Páně, pozemským andělem, který může pomoci, aby se zázraky děly.
Svědčím, že Nebeský Otec je něžný, milující rodič, který touží po tom, aby nám požehnal vším, co má On. Když budeme hledat, modlit se a věřit, rozeznáme zázraky ve svém životě a začneme vykonávat zázraky v životě druhých. Přesvědčíme se o Jeho slibu, že všechny věci budou společně působit pro naše dobro. Ve jménu Ježíše Krista, amen.